tag:blogger.com,1999:blog-27914464890759458932024-03-05T06:01:45.502+01:00Doupě zvrhlíkaAnnElfwindhttp://www.blogger.com/profile/03624915614822192126noreply@blogger.comBlogger20125tag:blogger.com,1999:blog-2791446489075945893.post-51300271854810648402020-08-06T22:58:00.006+02:002020-08-06T22:58:53.450+02:00Věž<br /><div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://i.imgur.com/BMrTwfc.jpg" imageanchor="1" style="display: block; padding: 1em 0px;"><img border="0" data-original-height="800" data-original-width="688" height="1152" src="https://i.imgur.com/BMrTwfc.jpg" width="990" /></a></div>AnnElfwindhttp://www.blogger.com/profile/03624915614822192126noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-2791446489075945893.post-18032333342079608572020-08-06T22:58:00.002+02:002020-08-06T22:58:13.031+02:00Chaos posledního dne<br /><div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://i.imgur.com/UleVt4U.jpg" imageanchor="1" style="display: block; padding: 1em 0px;"><img border="0" data-original-height="800" data-original-width="620" height="1278" src="https://i.imgur.com/UleVt4U.jpg" width="990" /></a></div>AnnElfwindhttp://www.blogger.com/profile/03624915614822192126noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-2791446489075945893.post-47593047142102881932020-08-06T22:57:00.003+02:002020-08-06T22:57:22.606+02:00Balada z pavoučích sítí<br /><div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://i.imgur.com/02kO3R1.jpg" imageanchor="1" style="display: block; padding: 1em 0px;"><img border="0" data-original-height="800" data-original-width="200" height="3964" src="https://i.imgur.com/02kO3R1.jpg" width="990" /></a></div>AnnElfwindhttp://www.blogger.com/profile/03624915614822192126noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2791446489075945893.post-51501652999514843942020-08-06T22:56:00.002+02:002020-08-06T22:56:08.380+02:00Gulp<br /><div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://i.imgur.com/QFZkbgN.jpg" imageanchor="1" style="display: block; padding: 1em 0px;"><img border="0" data-original-height="800" data-original-width="646" height="1226" src="https://i.imgur.com/QFZkbgN.jpg" width="990" /></a></div>AnnElfwindhttp://www.blogger.com/profile/03624915614822192126noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2791446489075945893.post-22924120263227294602020-08-06T22:55:00.002+02:002020-08-06T22:55:14.927+02:00Křesťanský nesmysl<br /><div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://i.imgur.com/p26u0JJ.jpg" style="display: block; padding: 1em 0px;"><img border="0" data-original-height="800" data-original-width="642" height="1234" src="https://i.imgur.com/p26u0JJ.jpg" width="990" /></a></div>AnnElfwindhttp://www.blogger.com/profile/03624915614822192126noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2791446489075945893.post-44435993181996381582020-08-06T22:53:00.005+02:002020-08-06T22:54:05.299+02:00U studánky<br /><div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://i.imgur.com/nPRmd6F.jpg" imageanchor="1" style="display: block; padding: 1em 0px;"><img border="0" data-original-height="378" data-original-width="800" height="468" src="https://i.imgur.com/nPRmd6F.jpg" width="990" /></a></div>AnnElfwindhttp://www.blogger.com/profile/03624915614822192126noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2791446489075945893.post-71405837187340176982020-08-06T22:52:00.005+02:002020-08-06T22:54:00.270+02:00Spáchala sebevraždu<br /><div class="separator" style="clear: both;"><a href="https://i.imgur.com/RU7ompm.jpg" style="display: block; padding: 1em 0px;"><img border="0" data-original-height="800" data-original-width="349" height="2271" src="https://i.imgur.com/RU7ompm.jpg" width="990" /></a></div>AnnElfwindhttp://www.blogger.com/profile/03624915614822192126noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-2791446489075945893.post-76212205192386916912014-09-27T22:35:00.001+02:002014-11-28T13:47:30.861+01:00Dívka-vlk 3 - Svatá dýka: Kapitola 8 - 11<div style="text-align: center;">
<b>Než začneš číst:</b></div>
<div style="text-align: center;">
Zde je dalších několik kapitol z povídky Dívka-vlk 3. Tentokrát je kapitol méně, ale pořád se jedná o docela dlouhou část - zhruba 10 stránek. Doufám, že se vám povídka bude zamlouvat.<br />
Ještě bych se také chtěla omluvit, že názvy kapitol postrádají diakritiku, ale font, kterým jsem to měla psané ve wordu diakritiku nepodporoval.<br />
<a name='more'></a></div>
<h1 style="text-align: justify;">
Kapitola VIII: Do viru vod<o:p></o:p></h1>
<div class="western" style="margin-bottom: 12pt; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpFirst" style="text-align: justify;">
„Co se to právě stalo?“ zeptala se Jenn.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Nevím, ale mám jistou teorii,“ odpověděla Adrien.
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Tak mi ji pověz,“ dožadovala se mladší dívka,
„protože já žádné vysvětlení nemám.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Myslím, že klíčem k tomu, abychom se dostaly z té
krypty, byly právě ty věci v truhličce.“ vysvětlila Adrien, „nic jiného mě
totiž nenapadá.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Co je vůbec na tom papírku?“ zeptala se Jenn,
když si, opřené o bok Elbait, začaly prohlížet ty dva podivné předměty. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Adrien tedy vyndala papírek a ulomenou čepel a
oboje položila před sebe do trávy. Jenn okamžitě po papírku skočila a začala si
ho pročítat. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„To je divný...“ zabrblala a obracela papírek hned
na jednu a hned na druhou stranu. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Dej mi to,“ vyzvala ji Adrien, protože sama byla
strašně zvědavá, co, že to tam vlastně je.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Jenn jí tedy papírek podala a Adrien ho začala
zkoumat. Papírek byl opravdu podivný. Z jedné strany byl jakýsi verš a z druhé,
tam byla mapa. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Poslouchej, 'Do víru vod, k úpatí skal, čeká tam
loď, nech se vést dál,' no nezní to divně?“ přečetla Adrien verše z papírku. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Do víru vod, k úpatí skal, čeká tam loď, nech se
vést dál?“ opakovala Jenn, „co to jako má bejt?“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Tak to bych ráda věděla sama...“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
V tu chvíli se probudila Elbait a když viděla, že
si dívky něco prohlíží, natáhla čumák a podívala se taky. „Co to tam máte?“
zeptala se, až dívky nadskočily. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Můžeš přestat každýho takhle děsit?“ vyplísnila
ji Adrien. „A jediné, co tu máme, tak úlomek čepele a divnou říkačku,“ Adrien
ji znovu odrecitovala. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Pak Elbait udělala něco nečekaného. Vypustila
tenounký proud ohně přesně na čepel, která ležela před dívkami. Ale když oheň
na úlomku pohasl, čepel zářila dál. Tentokrát svým vlastním světlem, zbarveným
do stříbřita. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Co to...“ začala Adrien, ale Jenn ji přerušla. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Adrien, něco mě napadlo. Možná by to mohla
být...“ ale nedořekla, protože její hlas zanikl v řevu bojových trubek, z
jejichž hlasu Adrien stydla krev v žilách a na mysl vytanuly dávné vzpomínky. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„To ne...“ Adrien zbledla a sáhla po meči. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Co se děje? Co to je za trubky?“ ptala se Jenn a
schovala úlomek čepele a kus mapy s říkankou. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Dávní nepřátelé.“ řekla Adrien a po menší odmlce
pokračovala: „Tohle, to jsou trubky Borguovy armády. Armády pod velením démona,
kterého jsem já a mí přátelé porazili před sedmi lety u jezera Smrti v
Tristarii. Nevím, jak se mu to povedlo, ale zdá se, že je znovu na tomto světě
a evidentně připraven k boji...“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„A co s tím uděláme?“ zeptala se Jenn. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„V tuhle chvíli nic,“ prohlásila Adrien a
zaposlouchala se, odkud táhlý zvuk trubek šel. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„A proč ne?“ zeptala se Jenn.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Protože celou armádu se nám prostě porazit
nepodaří.“ odpověděla nasupeně Adrien, „rozhodně ne dřív, než sestavíme tu
zatracenou dýku.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Nasedněte, ten zvuk se blíží, měly bychom
vypadnout,“ poznamenala Elbait. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
A tak dívky nasedly a Elbait se vznesla do
vzduchu. Aniž by se někoho ptala na směr, automaticky zamířila na opačnou
stranu, než byla ta, z které se ozývaly trubky armády. Křídla protnula vzduch a
dračice začala nabírat rychlost, až Adrien a Jenn kolem uší hvízdal vítr. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Letěly dlouho, skoro celý zbytek noci, až dívky,
které byly vyčerpané z dobrodružství v kryptě, nakonec usnuly. Elbait
zpomalila, aby je náhodou nevytrousila, když to zpozorovala. A tak pokračovaly
v cestě až do rána...<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Elbait opatrně přistála na útesu, o který se
rozbíjely vlny. Tentokrát neprovedla žádné ze svých střemhlavých přistání,
protože dívky na jejím hřbetě ještě stále spaly. Když přistála, dívky se pomalu
začaly probouzet. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Kde to jsme?“ zamumlala Jenn ještě v polospánku. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Adrien Jenn nevěnovala nejmenší pozornost a místo
toho seskočila z Elbaitina hřbetu a začala se rozhlížet kolem. Ale jediné, co
kolem viděla, byly holé skály a v dálce na jihu vysoké hory. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Potom se otočila a přistoupila na kraj útesu. Když
pohlédla dolů, spatřila jen vlny narážející na útes. Alespoň si to myslela, ale
když se dívala delší dobu, zjistila, že již nehledí jen na rozbouřenou hladinu,
ale na obrovský vodní vír a jak tak sledovala jeho pohyb, uvědomila si, že jí
to něco připomíná. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Ale než stihla vymyslet, co, stanula vedle ní
Jenn. Pohlédla také dolů, ale jediné, na co se zmohla, bylo prosté: „Wow...“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Až pak to Adrien došlo... „Do víru vod!“ vykřikla
a začala hledat papírek s básničkou. „Do víru vod, k úpatí skal, čeká tam loď,
nech se vést dál,“ odrecitovala nakonec celou říkačku. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„A co jako?“ zeptala se Jenn, které zatím
nedocházelo vůbec nic. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Ty to nevidíš? Ten vír...“ vydechla Adrien, „Do
víru vod, myslím, že je myšlen tento vír. A navíc jsme i u úpatí skal.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Jo, ještě najít loď a nechat se vést dál.“
poznamenala sarkasticky Jenn. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Nemyslím, že ji budete muset hledat dlouho,“
ozvala se Elbait, „Jednu tam dole vidím.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
A skutečně, když se dívky dobře podívaly, viděly
mezi útesy zaklíněnou pramici. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Ale jak se tam chceš dostat?“ nadhodila Jenn to,
co Adrien již chvíli promýšlela a stále docházela k tomu samému drastickému
nebezpečnému řešení.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Seskočíme z Elbaitina hřbetu.“ oznámila Adrien
svůj divoký plán. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Ty ses asi zbláznila, ne?“ rezolutně zakroutila
Jenn hlavou, „Já se zabít nehodlám.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Tak zůstaneš s Elbait a já půjdu sama, nikde není
psáno, že musíme jít obě.“ odpověděla Adrien, která již přemýšlela i nad touto
možností.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„A myslíš, že to zvládneš sama?“ optala se s
obavami Jenn. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Myslím, že ano a navíc, nebudu sama, nedokážu to
vysvětlit, ale mám pocit, že mě celou dobu provází nějáký anděl strážný.“
odpověděla Adrien. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Dobře.“ souhlasila tedy nakonec Jenn. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Deme na to.“ křikla Adrien a vyskočila Elbait na
hřbet, „pro tebe se Elbait vrátí, až budu tam dole.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Hodně štěstí.“ řekla Jenn a odstoupila od okraje.
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Nato se Elbait vznesla a střemhlav se řítila
vstříc víru vod. Hnala se přesně na místo, kde byla lodička. A když byla ve
správné výšce, roztáhla křídla a odrazila se zadníma nohama od skály, při které
se ve svém pádu držela. Ve stejnou chvíli Adrien vyskočila a udělala přemet
vzad a dopadla přesně tam, kam chtěla – do malé lodičky zaklíněné mezi dvěma
špičatými útesy. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Po dopadu se celá lodička zachvěla a náraz ji
vyprostil ze sevření skal. Následně se malé lodičky chopil vír a začal jí
stahovat do svého středu. Odhodlaný výraz na Adrienině tváři ale prozrazoval,
že je to něco, co očekávala. Jak by taky ne, když se v básničce říká <i>do víru
vod.</i> <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Adrien v pokleku sledovala vodu před sebou a levou
rukou se pevně přidržovala okraje loďky. Jak ji vír stahoval stále víc do
středu, lodička se nakláněla čím dál víc, až měla Adrien co dělat, aby se
udržela. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpLast" style="text-align: justify;">
Nakonec se lodička úplně překlopila a Adrien se
nebyla schopná již déle udržet. Pustila se a říkala si, že tohle je asi její
konec, ale ve stejnou chvíli, kdy se pustila lodičky, propadla jakýmisi
plochými dveřmi vytvořenými tekutým světlem neznámo kam... <o:p></o:p></div>
<div class="western" style="margin-bottom: 12pt; text-align: justify;">
<br /></div>
<h1 style="text-align: justify;">
Kapitola IX: Demon ticha<o:p></o:p></h1>
<div class="western" style="margin-bottom: 12pt; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpFirst" style="text-align: justify;">
Adrien dopadla a když se trochu vzpamatovala,
rozhlédla se kolem sebe. Byla v podzimním lese. Všude na zemi se povalovalo
spadané listí a okolo se vypínaly stromy. Na většině z nich již žádné listí
nezbylo. Ale to bylo jediné, co bylo k vidění. A také bylo ticho. Naprosté
ticho, až strašidelné. Jediné zvuky, které bylo slyšet, byl Adrienin dech a
tlukot jejího srdce. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Adrien to ale v tuhle chvíli moc nezajímalo. Místo
toho ji zajímalo, co je tohle za místo. Rozhodla se, že se vydá na průzkum. Z
mýtinky, na které přistála, vedla jedna jediná cesta a tak se vydala po ní. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Cesta vedla pořád rovně, ale zatím nebylo vůbec
jasné, kam. Adrien kráčela již nesmírně dlouho a ticho, které ji obklopovalo,
na ni začalo doléhat a začalo ji to deptat. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„To tady vážně nikdo není?!“ vykřikla jen tak do
prázdna, ani nečekala žádnou odpověď. Nicméně, té se jí dostalo. V podobě větru,
který jí prohrábl hlasy. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Adrien okamžitě sjela ruka k jílci meče, pak jí
ale došlo, že větru by asi mečem moc neublížila, proto vytvořila jiný meč.
Kouzelný, který sršel bleskem a ohněm. Pak se zaposlouchala do větru, který
kolem ní nepřestával proudit. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Svistot, který proudění větru vyvolávalo,
zformuloval slova: „Větrný král, v oblacích stál. Ticho a klid, tak to má být.
V chrámu z mramoru, Démon ticha dlí. Kde hledat dál, to jen on ví.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<i>Co má tohle znamenat? </i>Uvažovala Adrien. Pak
jí ale na mysl přišla říkanka, která ji sem dovedla. A souvislost se přímo
nabízela. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Je to snad další část hádanky?“ zavolala do
větru. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Jenže žádná odpověď tentokrát nepřišla. Adrien již
chtěla pokračovat v cestě, ale zastavilo ji další zavátí větru. Přivál jí do
ruky kousek papírku. Podívala se na něj a jak předpokládala, byla na něm
napsaná říkanka, kterou jí řekl vítr. A na druhé straně byla další část mapy. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<i>Dobře, tak tomu budeme věřit a budeme se tím
řídit. </i><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Adrien vykročila dál po cestě a obezřetně se
rozhlížela. Nechtěla, aby ji něco překvapilo a také nechtěla nic přehlédnout.
Nebála se, že by něco přeslechla. Její uši byly mnohem citlivější na zvuk, než
uši normálního člověka. Co také čekat od Dračí lady. A navíc, poté, co vítr
utichl, bylo opět nehorázné ticho. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: center;">
>>>*♥♥♥*<<<<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Jenn sledovala Adrien, jak se noří do víru a
viděla i záblesk světla, když ji pohltil. Jakmile světlo pohaslo, vír, který
byl do té doby rozbouřený, se uklidnil. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Tak, a co bude teď?“ obrátila se Jenn an Elbait,
která právě přistála vedle ní. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Teď počkáme, než se Adrien vrátí. Je docela
možné, že to bude na jiném místě, ale to by neměl být problém. Dokážu ji
lokalizovat, jakmile se vrátí na tento svět.“ odpověděla Elbait. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Co myslíš tím „na tento svět“? Zeptala se Jenn. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Tím myslím, že necítím její přítomnost. A to se
může stát jen za dvou okolností. První je, že by byla mrtvá, ale tomu nevěřím.
Druhá možnost je, že je v jiném světě, v nějáké jiné dimenzi. A popravdě,
myslím si, že je to pravděpodobnější. Jak říkám, nevěřím tomu, že by byla
mrtvá.“ vysvětlila Elbait. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Dobrá, tak počkáme. A jelikož jsi řekla, že není
jisté, kde se oběví, až se vrátí, tak můžeme docela dobře čekat tady.“ ozmámila
Jenn a posadila se na skálu. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: center;">
>>>*♥♥♥*<<<<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Před Adrien se tyčil chrám, který byl, jak
zjistila po menší obhlídce, celý celičký z mramoru. To vypadalo slibně, protože
přesně o takovém se mluvilo v říkačce, kteoru jí sdělil vítr. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Chrám měl jednu zvláštnost. Stál na vysoké hoře.
Hora byla tak vysoká, že se vypínala až nad oblaka. A když Adrien pohlédla
dolů, mohla mraky vidět, jak se mezi sebou prolínají a zakrývají zemi tam dole.
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„No, když tu budu stát, tak ničeho nedocílím.“
řekla si Adrien a vykročla ke vchodu do chrámu. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Na prahu chvilku zaváhala, ale nakonec odhodlaně
vstoupila dovnitř. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Uvnitř chrámu byla tma a hrobové ticho, ostatně,
jako všude v tomhle podivném mlčenlivém světě. Adrien se, kráčejíc vpřed,
rozhlížela kolem sebe. Pravdou ale bylo, že i přes svoji schopnost dračích očí,
viděla jen velmi málo. Skoro ani neviděla okolní zdi. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Najednou se před Adrien vynořil obrovský oltář.
Byl tak vysoký, že musela zaklonit hlavu, aby dohlédla na vrchol. Ovšem to, co
nahoře uviděla, ji dost udivilo. Seděl tam totiž rohatý démonek, který se
šibalsky tlemil. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Co jsi zač?“ křikla Adrien, v ruce meč, ze kterého
sršely blesky, protože ho nabila kouzlem. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Zkus hádat.“ křiklo to stvoření nazpátek a dál se
tlemilo. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Adrien opět vytanula na mysli říkanka, kterou jí
pošeptal vítr: Větrný král, v oblacích stál. Ticho a klid, tak to má být. V
chrámu z mramoru, Démon ticha dlí. Kde hledat dál, to jen on ví.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Jsi démon ticha?“ zkusila to. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Bingo!“ zajásalo stvoření a seskočilo před
Adrien. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Ta instinktivně ustoupila. Démonkovi to ale nedalo
a s potutelným úsměvem se znovu přiblížil. Adrien se zamračila a jednoduchým
saltem démonka přeskočila a přistála mu za zády. To se ale démonkovi nelíbílo,
rychle ji oběhl, postavil se jí do cesty a pravil: „To není fér, ty
podvádíš...“ Pak se uraženě otočil a dělal, že je mu všechno jedno. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Adrien to brzy nevydržela a začala se nahlas smát.
Její zvonivý smých se v ozvěnách odrážel od vzdálených stěn obrovského chrámu.
A to už démonek nevydržel trucovat a obrátil se zpět k Adrien. Ve stejnou
chvíli Adrien něco došlo. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Není ten chrám náhodou trochu velký na tak malýho
raracha?“ zeptala se. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„No,“ démonek posmutněl, „já vlastně nejsem pravý
Démon Ticha, já za něj jenom zaskakuju v době jeho nepřítomnosti.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„A kam se poděl?“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Upadl do spánku a nikdo ho není schopný
probudit...“ postýskl si malý démonek.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Jakto, že ho nikdo nemůže probudit?” zeptala se
Adrien. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Proto, že větrný král jej drží pod zámkem ve svém
oblačném zámku...” <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“A dá se předpokládat, že se o to ještě nikdo
nepokusil, že,” sarkasticky poznamenala Adrien. “Protože <i>někdo</i> se
rozhodl, že je pěknej srab, což?” <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Já za to ale nemžu!” prskal démonek. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Můžeš, protože nikdy nevíš, jak si silný, dokud
to nezkusíš!” zavrčela Adrien. “A teď půjdeš se mnou a pravého Démona ticha
zachráníme.” <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Ale já...” chtěl démonek protestovat, nicméně se
mu to nepovedlo. Adrien ho totiž drapla a táhla někam pryč. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Kudy?” zeptala se, když stanuli pod horou, na
které chrám stál. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Tamtudy,” ukázal démonek neochotně do jednoho
směru. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“A jak se jmenuješ” chtěla ještě vědět Adrien. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Můžeš mi říkat Zeki,” zazubil se démonek a
poskakoval po cestě před Adrien. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Potom nějákou dobu pokračovali v tichosti.
Netrvalo dlouho a Zeki je dovedl na rozcestí, kde se cesta, po níž šli, větvila
na pět dalších. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“A teď?” zeptala se Adrien. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Nevím...” rozhlížel se Zeki bezradně kolem sebe. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Jakto?” nadhodila Adrien. “Myslela jsem, že tu
cestu znáš...” <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Ano, ale když jsem tu byl naposledy, byly tu
cesty jenom dvě...” zakvílel Zeki. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“A které to byly?” zeptala se Adrien, která
tušila, že se je asi někdo snaží svést z cesty. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Jedna přímo doprava a druhá doleva...” odpověděl
démonek sklíčeně. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“A která z nich byla ta správná?” <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Ta doleva,” přiznal Zeki. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Na to se Adrien otočila doleva a vykročila mezi
stromy. Do míst, kde ani žádná cesta nebyla. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Co děláš?” vykvikl démonek. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Jdu doleva,” odpověděla Adrien. “Říkals, že
správná cesta byla doleva, tak jdu tam, kudy má ta cesta vést.” <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Ale tam žádná cesta není!” kvílel Zeki dál. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Někdy se člověk musí spoléhat na to, co mu říká
instinkt,” nadhodila Adrien a kráčela dál. Ani se neohlédla, jestli jde Zeki za
ní. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Ale on šel. Bál se, že když za ní nepůjde, opět
zůstane zcela sám a on neměl samotu rád. Nikdy se nechtěl stát dědicem Démona
Ticha, ale problém byl v tom, že se ho nikdo neptal... Popoběhl a stanul dívce
opět po boku a najednou si uvědomil, že ani nezná její jméno. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Jak se jmenuješ?” zeptal se jí tedy. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Adrien,” odvětila dívka a dál kráčela směrem, kde
tušila cíl své cesty. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Šli dál a les kolem nich houstl. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“To se mi nelíbí,” zakňučel Zeki. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Opravdu nevím, čeho se bojíš,” zabručela Adrien.
“Je to <i>jenom </i>les.”<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Právě, že to není <i>jenom </i>les...” kvikl
Zeki. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“A co to teda je?” zeptala se se zájmem Adrien a
otočila se na démonka. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Jsou to zakletí lidé!” zakvílel. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Lidé?” podivila se Adrien. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Přesněji démoni, obyvatelé tohoto tichého světa!”
vysvětloval Zeki. “Společně se zmizením Démona ticha se ticho rozneslo do celé
země. Dokud se nevrátí do chrámu, spící démoni se nikdy neprobudí!” <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“O důvod víc, proč se setkat s Větrným králem!”
zavelela Adrien a vykročila dál. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Ale co když jdeme špatně?” zeptal se Zeki. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Myslím, že ne,” a na důkaz jejích slov se
prostředí kolem nich zvlnilo a rozostřilo. A když se opět zaostřilo a oni byli
schopní rozeznat své okolí, zjistili, že stojí na cestě. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpLast" style="text-align: justify;">
A před nimi se zvedala pěšinka, která nebyla ničím
podepřena. Stoupala vzhůru. Až nad oblaka. A tam někde na ně čekal ve svém
zámku Větrný král. <o:p></o:p></div>
<h1 style="text-align: justify;">
Kapitola X: Na hrade<o:p></o:p></h1>
<div class="MsoNormalCxSpFirst" style="text-align: justify;">
Jenn spala. Najednou se jí ale do snu prodralo
troubení trubek. Trhla sebou a posadila se. Zaposlouchala se do zvuku a
pochopila, že to jsou stejné trubky, které s Adrien slyšely už předtím. Spala
schoulená pod Elbaitiným křídlem a teď přešla k jejímu čumáku a drcla do něj.
To dračici spolehlivě probudilo. <span style="font-family: "Georgia","serif"; font-size: 10.0pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Musíme zmizet,” řekla dívka, když byla Elbait
konečně schopná vnímat. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Co se děje?” zeptala se dračice. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Nic, jenom jsem zase slyšela trubky toho Borgua,
nebo jak se jmenoval,” oznámila Jenn sarkasticky. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Začínáš mluvit jako Adrien,” oznámila Elbait.
“Tak si naskoč.”<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Dívka tedy poslechla, posbírala si věci a
naskočila Elbait na hřbet. Ta se mohutným odrazem vznesla do vzduchu, zamávala
křídly a vydala se najít bezpečnější místo, kde by mohly počkat, než se Adrien
vrátí z toho druhého světa. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Kam letíme?” zeptala se Jenn, když už byly ve
vzduchu hodnou dobu. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Na jediné místo, které tady v Patagonii znám,”
odvětila Elbait a dál si hleděla cesty. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“A to je?” zeptala se Jenn. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Zmínila se ti někdy Adrien, že už tady v
minulosti byla?” zeptala se Elbait. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Ano, prý odsud odnesla spolu se svými společníky
Meč Titánů.”<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“A ten se našel ve svatyni, která byla blízko jednoho
hradu. A právě na ten hrad já teď mířím,” vysvětlila svůj plán Elbait. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Aha,” hlesla Jenn. “A jak je to daleko?” <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Myslím, že tak den letu to bude,” odpověděla
Elbait. “Počítej, že tam dorazíme zhruba za soumraku.”<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Slunce zašlo za obzor a Jenn si mohla prohlédnout
obrovitánský hrad rýsující se proti tmavnoucí obloze. Elbait se snesla na zem a
Jenn jí seskočila ze zad. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Co teď?” zeptala se dívka. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Podíváme se, jestli v tom hradu někdo nezůstal,
co ty na to?” nadhodila dračice. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Tak dobře,” souhlasila Jenn a tasila svůj krátký
mečík – jedinou zbraň, kterou vlastnila. Dobrá, ještě měla v botě ukrytý nůž,
ale ten se sotva dal považovat za pořádnou zbraň... <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Přešly s Elbait k bráně do hradu, která byla
ohořelá a zčernalá a napůl vyvěšená z pantů. Vstoupily na nádvoří, kde se jim
naskytl pohled na několik zmasakrovaných těl v ohořelých uniformách hradní
stráže. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“To je hrůza!” fňukla Jenn, když se přesvědčila,
že opravdu nikdo z nich nezůstal naživu. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Ano, je, ale je krutá doba, takže musíme počítat
s tím, že na smrt narazíme. A myslím, že to bude docela často,” odpověděla
Elbait. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Já vím, ale když...” <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Podíváme se dovnitř. Třeba budeme mít štěstí a
někdo tam přežil,” nadhodila Elbait a namířila si to ke dveřím do samotného
hradu. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Jenn ji poslušně následovala. Dveře byly tentokrát
úplně fuč. Oheň je patrně strávil totálně. Vstoupily dovnitř do vstupní haly a
rozhlédly se. Ze vstupní haly vedly obrovské schody a pak velké dveře do
místnosti, která předtím mohla sloužit jako jídelna. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Potom tam byly ještě malé dveře, které buď vedly
do části, kde žilo služebnictvo, nebo do žaláře. To bylo těžko odhadnutelné. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Kudy teď?” zeptala se Jenn. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Já prozkoumám místa, kam se se svojí velikostí
dostanu a ty se podíváš tam za ty malý dveře,” rozhodla Elbait. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Sama?” vykulila oči dívka. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Zvládneš to,” prohlásila dračice a vydala se do
místnosti vedle. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“A nechala mě tady,” zabručela Jenn, když v
místnosti zmizel i Elbaitin ocas. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Potom se ale rozhodla, že se tam přeci jenom
podívá. Přešla ke zmíněným dveřím, mečík napřažený před sebou. Pomalu položila
ruku na kliku a stiskla ji. Dveře příšerně zaskřípaly, ale pod jejím tlakem se
nakonec otevřely a dívka vstoupila dovnitř. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Byla tam poměrně tma, takže viděla jen pár stop
před sebe. <i>Nedá se nic dělat,</i> povzdechla si a pomalu postupovala dál. Po
pár minutách chůze pustou chodbou narazila na schody, které směřovaly dolů.
Opatrně se po nich vydala a začala sestupovat dolů do ještě větší temnoty, než
jakou právě opustila. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Schody několikrát zatáčely, takže Jenn odhadovala,
že bude tak dvě až tři patra pod zemí. A najednou byla zem rovná a ona se
ocitla v chodbě, která byla lemovaná řadou zamřížovaných cel. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Tak to vypadá, že jsem se dostala do vězení...”
zašeptala si pro sebe. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Je tam někdo?” ozval se slabý hlas odněkud zepředu,
kam v tom mdlém světle, které tam vládlo, vůbec nedohlédla. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Jenn pevněji sevřela meč a pak zavolala: “Kdo je
tam?” <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Král,” odpověděl jí hlas. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Jaký král?” nedůvěřivě se optala dívka a
pomaloučku postupovala vpřed. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Král Patagonie,” odpověděl hlas. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Myslíš, že ti uvěřím?” nadhodila dívka a dál se
sunula podél cel. Do každé nahlédla, jestli hlas nevychází odtud, ale zatím na
nikoho nenarazila. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Uvěříš, až uvidíš,” odpověděl hlas. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“To posoudím já,” usadila Jenn neznámého a přidala
do kroku, protože se jí zdálo, že hlas vycházel až odněkud ze předu. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Během chvilky došla do místa, kde chodba lemovaná
celami byla přehrazena další zamřížovanou celou. Jenn k ní opatrně přistoupila
a nahlédla dovnitř. Nic tam ale neviděla. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Jsi tam?” zašeptala směrem do cely. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Chvíli se nic nedělo, ale potom se podél stěny
připotácel v cárech oděný člověk. Jakmile došel až k mřížím, klesl na zem, jako
by ho jeho nohy už nemohly udržet. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Takže ty máš být král, jo?” pronesla Jenn tónem,
který prozrazoval, že tomu ani za mák nevěří. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Ano, tady je důkaz,” prohlásil a stáhl si z prstu
ušmudlaný prsten, který pak prostrčil mezi mřížemi. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Jenn poklekla a sebrala ho, aby se na něj mohla
podívat v tom málu světla, co dole bylo. I nadále ale na dotyčného mířila
špičkou svého meče, jako by se bála, že by mohl ze své cely utéct a ublížit jí.
Udělala pár kroků vzad a teprve potom sklonila svůj pohled na prsten. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Byl to pečetní prsten a byl na něm vyobrazen
fénix. Znak Patagonie. Ovšem ani to Jenn nepřesvědčilo. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Jak mám vědět, že jsi ten prsten neukradl?”
nadhodila dívka. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“No, to asi vědět nemůžeš. Jediné, co ti v tomto
ohledu mohu dát, je mé slovo,” řekl a opřel se čelem o mříže. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Jenn nadzvedla obočí. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Jak ses sem vlastně dostal?” zeptala se. Když ho
tam tak viděla zhrouceného sedět, něják se ho přestávala bát. Přidřepla si, aby
měla oči ve stejné výši jako on a i když meč stále držela v ruce, sklonila jeho
hrot, aby na vězně nemířil. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“To je na dlouhé vyprávění...” povzdechl si. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Myslím, že času mám docela dost,” nadhodila dívka
a z podřepu se přesunula do sedu, což bylo mnohem pohodlnější. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Tak dobře,” začal vězeň. “Když přitáhla Borguova
armáda, otec mi dal prsten a přikázal, aby mne zavřeli do nejzasší cely, kde
mne nikdo hledat nebude. Všichni ostatní s démonem potom bojovali, slyšel jsem
hluk a břinkot mečů. A pak bylo ticho. Hrobové ticho a já tu zůstal sám... To
všechno se stalo před několika dny... Kdo vyhrál?” zeptal se. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Na nádvoří je plno mrtvých, mají uniformy hradní
stráže...” odpověděla potichu Jenn. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Mrtví...” zašeptal mladík. “Všichni mrtví...” <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Je mi to líto,” zašeptala dívka, protáhla ruku
mřížemi a pohladila ho po ruce. Pak ji něco napadlo. “Nevíš, kde je klíč?”
zeptala se. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Jaký klíč?” zvedl mladík zmateně oči, když se
Jenn zničehonic postavila. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Od tvé cely!” řekla vzrušeně. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Nevím, odnesl ho jeden z vojáků, co mě sem
zavřeli...” odpověděl. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Tak to tu budeš muset ještě chvíli vydržet,”
rozhodla Jenn a otočila se k odchodu. “Jdu jej najít!” <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
S temito slovy zamířila pryč od cely, zpět uličkou
mezi celami a po schodech nahoru. Skrze dveře až do vstupní haly. Tam se
zastavila a uvažovala, kde začít hledat. Jediné, co ji ale napadlo, bylo
prohledat gardisty na nádvoří, takže přešla k oblouku, kde dříve bývaly dveře a
vyhlédla ven. Živě si dokázala představit bitvu, která tady probíhala. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Zatřepala hlavou, aby takové myšlenky zaplašila a
pak přešla k první a nejbližší mrtvole a začala jí chladně prohledávat kapsy. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Co to děláš?” ozval se za ní Elbaitin hlas a když
se otočila, mohla vidět, jak dračice schází po schodech ven ze vstupní síně. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Hledám klíč od vězeňské cely,” zabrblala Jenn a
přesunula se k další mrtvole. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Na co něco takovýho prosimtě potřebuješ?”
zakroutila Elbait nechápavě hlavou. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Protože v jedné z cel je zamknutý potomek krále,”
prohlásila s klidem Jenn a přešla k další mrtvole. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Tak to hodně štěstí...” zabručela Elbait a
složila se na dláždění. “Stejně to bude jenom nějáký šarlatán...” <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Myslím, že není,” prohlásila Jenn a přesunula se
k dalšímu gadistovi. “A taky bys mi mohla pomoct...” zabručela. Elbait
nadzdvihla obočí a Jenn rychle pokračovala: “Nebo radši ne, po tvém zásahu už
bych nenašla vůbec nic.” <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Dobrá volba,” zívla dračice a položila si hlavu
na přední pracky. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Typický...” povzdechla si Jenn, ale pak strnula,
protože v kapse gardisty, kterého právě prohledávala, narazila na kovový
předmět. Rychle jej vytáhla a podívala se, co to objevila. Když zjistila, že je
to klíč, zajásala. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Máme to!” zakřičela a probudila tak Elbait, která
už stihla usnout. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Co řveš?” zabručela ta. “Přišel snad konec
světa?” <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Ne, našla jsem ten klíč!” kopla ji Jenn naštvaně
do ocasu a zamířila zpět do vězení. Sestoupala po schodech dolů a prošla mezi
celami, až stanula u té poslední, kde se stále u mříže krčil ten mladík. A v tu
chvíli Jenn napadlo, že vlastně ani nezná jeho jméno. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
S klíčem bezpečně v ruce přidřepla před ním a
zeptala se: “Jak se vlastně jmenuješ?” <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Zvedl k ní obličej a usmál se. “Siver,” pronesl
tichým hlasem. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Jenn se postavila, zasunula klíč do zámku, otočila
jím a pak celu otevřela. Vstoupila dovnitř a natáhla k němu ruku. “Tak pojď
Sivere, svoboda čeká,” usmála se. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpLast" style="text-align: justify;">
Mladík se její nabízené ruky chytil a nechal se
vytáhnout na nohy, které ho ale málem zradily. A kdyby ho Jenn nezachytila,
zase by spadl. Podepřela ho a společně se vydali pryč z vězení a po schodech
nahoru do vstupní síně hradu. A potom ven, kde spala Elbait. <o:p></o:p></div>
<div class="western" style="margin-bottom: 12pt; text-align: justify;">
<br /></div>
<h1 style="text-align: justify;">
Kapitola XI: Kral vetru<o:p></o:p></h1>
<div class="western" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: justify; text-indent: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpFirst" style="text-align: justify;">
Adrien a Zeki stoupali po cestě k sídlu Větrného
krále, které se tyčilo nad nimi. Bylo obrovské, tak obrovské, že se jeho
vrcholek ztrácel z dohledu. Během několika následujících minut zdolali poslední
úsek cesty a stanuli před vstupem dovnitř. Byla to obrovská kovaná brána, která
byla dokořán otevřená a vedla do dlouhé chodby osvícené pochodněmi. Na to, jak
vysoko nad zemí se nacházeli, tam byla poměrně tma. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Adrien ale nezaváhala a beze strachu vstoupila
dovnitř. Zeki ji následoval poněkud rozvážněji a ustavičně těkal pohledem z
místa na místo, jako by předpokládal, že na ně každým okamžikem někdo vyskočí a
oni budou muset bojovat o holý život. Ta představa se mu vůbec nelíbila. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Mně se tady vůbec nelíbí,“ zašeptal, ale v
obrovském sálu se jeho hlas stejně rozléhal, jako kdyby magicky zesílen.
Působylo to docela strašidelně. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Kušuj,“ sykla Adrien aniž by se vůbec obtěžovala
zastavit. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Pokračovala v chůzi, až se dostala zhruba
doprostřed místnosti. Teprve tam se zastavila a začala se rozhlížet na všechny
strany. Bohužel, sál byl tak obrovský, že do vzdálenějších částí stejně
nedohlédla. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Nějáké nápady, kam teď?“ zeptala se Zekiho. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Ten jenom zakroutil hlavou a v rukách nervózně
žmoulal svůj ocásek. Kdyby byli v jakékoli jiné situaci, tak by se tomu Adrien
asi smála, protože to vypadalo docela komicky, v tomto případě to ale nešlo,
protože přeci jenom byli na naprosto neznámém místě a nevěděli, kdo, nebo co by
je mohlo poslouchat. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Adrien si povzdechla a vydala se dál, směrem, kde
tušila zadní stěnu. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Myslíš, že jdeme správně?“ zeptal se Zeki. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Nevím, doufám, a když ne, tak to prostě zkusíme
jiným směrem.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“No tos mě teda uklidnila...“ brblal démonek. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Nestěžuj si, mohlo to být horší. Mohla jsem
navrhnout, že se rozdělíme a to by se ti už vůbec nelíbilo, nemám pravdu?“
nadhodila Adrien. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“No, to je fakt,“ souhlasil Zeki, i když si furt
brbral pro sebe nadávky. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Adrien ho ale nevnímala a pokračovala svižným
tempem dál do zadní části chrámu. A po několika minutách chůze to konečně
uviděla – zadní stěnu. A také obrovský trůn, na kterém seděla ještě větší
postava. Adrien si toho obra chvíli prohlížela a pak se obrátila na Zekiho. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“To je on?“ zeptala se. “Ten Král větru, či co?“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Jo,“ šeptl démonek a snažil se za ní schovat.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Co to prosimtě děláš?“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Schovávám se,“ odpověděl ten suše. “Rád bych
ještě chvíli žil.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Kdo se opovažuje vstoupit do mých síní?!“
zaburácel nad nimi hlas tak silně, až Zeki nadskočil dobré dva metry. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Jsem Adrien a vyzívám tě na souboj!“ křikla.
“Když vyhraju, propustíš démona ticha a necháš ho a jeho lidi být.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Mě nemůžeš porazit!“ zahřímal. “Jsem král světa!“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“To ještě nic neznamená,“ prskla Adrien a pozvedla
meč. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Ty si se snad zbláznila!“ kvičel Zeki a pomalu
couval pryč. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Ne, nezbláznila,“ s klidem pronesla Adrien a
vyskočila do vzduchu. Švihla mečem, ze kterého začaly létat blesky. Král větru
se ale nenechal odradit a útok zablokoval masivním mithrilským štítem. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<i>Ok, tak takhle to nepude,</i> uvažovala Adrien
a hledala, jestli král nemá nějáké slabé místo, které by mohla využít ve svůj
prospěch. Hledání ale musela přerušit, protože se na ni řítil obrovský meč,
kterému se vyhla jen díky své nadpozemské rychlosti. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<i>Tak to zkusíme jinak, </i>rozhodla se Adrien a
zrychlila své pohyby, aby se dostala za svého protivníka. A vzhledem k tomu, že
byl král sice silný, ale pomalý a navíc zrovna uviděl Zekiho, jak si to metelí
pryč, tak se Adrien její plán vydařil. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<i>Aha!</i> Zajásala dívka v duchu. Králův krk byl
ze zadní strany naprosto nechráněný. Pokud by se jí povedlo mu tam zasadit
úder, který by vedl nahoru, napíchla by přímo jeho mozek. <i>Za pokus to stojí,</i>
řekla si a vší silo se odrazila od země.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Král byl naštěstí ještě pořád zaměstnán Zekim,
který nepřestával kvičet, takže si ničeho nevšiml. Adrien bez problémů přistála
králi na krku a vší silou mu do něj vrazila svůj blesky jiskřící meč. Kůže byla
tuhá a normální zbraň by s ní nic nezvládla, ale proti Adrienině magii neměla
sebemenší šanci. Když meč kůži prorazil, jemně to luplo a pak už byl jenom
slyšet králův zoufalý výkřik a zkácel se na zem. Adrien v posledním momentě
vyprostila meč z rány a uskočila stranou. Pak už jen pozorovala, jak královo
tělo zadunělo o zem. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Tak, to by bylo. A co teď?" zeptala se
jen tak do prázdna. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Teď odtud rychle vypadnem," navrhl
Zeki. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Tak moment!" zarazila ho Adrien.
"Nehnu se odtud, dokud to tady neprozkoumám. Mělo by tu být něco, co
hledám."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"A co by to mělo být?" zeptal se Zeki.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Úlomek dýky. A možná nějáká veršovánka.
Nevím přesně, ale ten úlomek by tu někde měl být určitě."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"A tos nemohla říct rovnou?" začal se
zničeho nic rozčilovat Zeki. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Co?" nechápala dívka.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"No, já jednou tak šel a najednou o něco
zakopnu," začal. "Tak sem se podíval a on to byl docela pěkný úlomek
kovu, tak sem si ho vzal. Pod ním byl jakýsi papírek, ale ten teda nemám...
Odneskl ho pryč vítr, než jsem ho stačil zachytit."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Tak to bude asi hodně velký problém..."
povzdechla si Adrien. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Proč?" nechápal Zeki. "To byl ten
papírek tak moc důležitý?" <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Důležitější, než si myslíš..."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"No, tak si aspoň vezmi ten úlomek,"
nadhodil Zeki a zašmátral v kapse. Něco vylovil a podíval to Adrien. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Díky..." <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Tak, a teď bysme se odtud měli dostat!"
rozhodl Zeki. <o:p></o:p></div>
<br />
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Ale v momentě, kdy to řekl, je oba obklopilo žluté
světlo a než stihli jakkoli zareagovat, zmizeli a nezůstala tam po nich ani
stopa. Jediný důkaz, že tam někdy vůbec byli, byl mrtvý král Větru.<o:p></o:p></div>
AnnElfwindhttp://www.blogger.com/profile/03624915614822192126noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2791446489075945893.post-69682241874096469532014-04-14T15:51:00.001+02:002014-04-14T15:51:36.399+02:00Royal Straight Flush - Part 1<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 5.95pt; page-break-after: avoid; text-align: center;">
<b>Než začneš číst:</b></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 5.95pt; page-break-after: avoid; text-align: center;">
Tuto povídku jsem začala psát v době, kdy jsem byla blázen do pokeru. Není to dlouho, co jsem se k ní vrátila. Poker, sice do něj už blázen nejsem, ale pořád jej mám ráda a myslím, že mé znalosti jsou dostatečné na to, abych povídku dokončila. Pro ty, co neví, tak poker, který v povídce používám, je z anime Devil May Cry, tzv. otevřený poker, kde čtyři hráčovy karty jsou viditelné pro všechny a ta pátá je známá jen tomu, komu patří. V tomto pokeru jde především o vaše schopnosti blafovat a poznat, jestli vaši soupeři blafují, nebo ne. Pokud chcete vidět tento poker v akci, doporučuju animme Devil May Cry - Epizoda 9.</div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 5.95pt; page-break-after: avoid; text-align: center;">
</div>
<a name='more'></a><br />
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 5.95pt; page-break-after: avoid; text-align: center;">
<b><span style="font-family: "Dark Ages"; font-size: 16.0pt; mso-bidi-font-family: Arial; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-fareast-language: CS; mso-font-kerning: 18.0pt;"><br /></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="margin-bottom: 5.95pt; page-break-after: avoid; text-align: center;">
<b><span style="font-family: "Dark Ages"; font-size: 16.0pt; mso-bidi-font-family: Arial; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-fareast-language: CS; mso-font-kerning: 18.0pt;">Royal
Straight Flush</span></b><b><span style="font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 16.0pt; mso-fareast-font-family: "Times New Roman"; mso-fareast-language: CS; mso-font-kerning: 18.0pt;"><o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Královská
fleš,” prohlásil hráč po mé pravici, když jako poslední z šestice hráčů u stolu
otočil karty. “Vyhrávám.” S těmito slovy k sobě přihrnul všechny žetony, co
byly v banku. Dva hráči se poté zvedli a opustili stůl. Už neměli s čím hrát.
Posbíral jsem karty a zamíchal je. Potom jsem je rozdal zbývajícím čtyřem a
sledoval, jak přihazují. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Už to vypadalo, že se
veškeré sázky blíží ke konci, ale Yamato najednou posunul všechny žetony
doprostřed a prohlásil: “All in.” Myslím, že tím všechny přítomné dost šokoval.
Byl jsem zvědavý, co ostatní hráči udělají. Pan Andrew, padesátník, který vedl
velkou firmu, jak tady všichni věděli, složil karty. Po něm byla na řadě slavná
herečka – Yuri Akitawa, také složila karty. Taky co jiného měla dělat, když
měla posledních pár žetonů. A podle výrazu jejích očí bych neřekl, že měla
něják extra dobré karty. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Ovšem pan Iwaki svou
akcí překvapil všechny, včetně mě, snad s vyjímkou Yamata. Se zamračeným
výrazem ve tváři také oznámil: “All in.” Posunul všechny své žetony do banku a
pak oba dva odkryli karty. Nejprve Iwaki. Otočil karty v rukou tak, abysme je
všichni viděli a já si mohl prohlédnout srdcovou královskou fleš. S obavami
jsem stočil pohled na Yamata a sledoval, jak pomalu skládá karty na stůl. Pěkně
jednu za druhou. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Teprve, když tam byly
všechny, jsem si mohl vydechnout. Měl také královskou fleš, ovšem pikovou. A
podle pravidel, když dva hráči mají stejnou ruku, piky vyhrávají. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Podvádíš!”
vykřikl ale najednou Iwaki a vrhl se přes stůl na Yamata. Než jsem stačil zareagovat,
vrazil mu takovou facku, až sapdl ze židle. A i kdybych zareagovat stačil, asi
by to nebylo nic platné, protože v boji rozhodně nejsem žádný přeborník. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Zadíval jsem se na
Yamata. Zvedal se ze země, v očích vztek a hřbetem ruky si setřel krev, která
mu tekla z koutku úst. Raději jsem na nic nečekal a v celém tom zmatku jsem se
prosmíknul pryč, abych přivedl ochranku. Ty gorily byly rozhodně vhodnější na
to, aby s tím něco udělaly, než já.<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Co
chceš, Aichi?” zeptala se mě jedna z goril.<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Pojďte
prosím se mnou,” řekl jsem. “U stolu s pokerem probíhá boj a já sám to sotva
zastavím...” <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Dobře,
ty běž mezitím pro šéfa, tohle se bude muset vyřešit i s ním,” řekla mi druhá
gorila a už oba dva mířili na místo rvačky.<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Já mezitím rychlým
krokem zamířil dozadu, do míst vyhrazených personálu, kde měl kancelář i náš
šéf. Zaklepal jsem na dveře a po vyzvání vstoupil. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Aichi,
co se děje?” zeptal se šéf. “Nemáš být náhodou na place a rozdávat karty?” <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Obávám
se, že tam máme rvačku. A gorily se s tím teď snaží něco udělat. To ony mě
poslaly za vámi, že prý byste tam asi měl jít...” vysvětloval jsem a široce u
toho gestikuloval rukama. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Rvačka?”
zeptal se mě šéf. “A co se stalo? Co je její příčinou?” <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Pan
Iwaki nařkl Yamata z podvádění,” řekl jsem. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>A?”
nadhodil šéf. “Podváděl Yamato?” <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Myslím,
že ne, alespoň jsem si ničeho nevšiml,” řekl jsem. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Tak
pojď,” pokynul mi a zvedl se z křesla. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Společně jsme kráčeli
k místu, kde dříve býval stůl na poker. Ten nyní ležel převržený a v kruhu
čumilů se dvě gorily snažily od sebe udržet Yamata a Iwakiho. Šéf, pan
Yamamoto, se prodral až mezi ty dva výtržníky a já byl v těsném závěsu za ním. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Tak co
se tady děje?” propaloval pohledem Yamamoto střídavě Iwakiho a Yamata. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>On
podváděl!” zavřískl Iwaki. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>To
zrovna,” zavrčel Yamato. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Tak
dost!” zahřměl Yamamoto. “Vyhoďte ty dva na ulici, hned! A ty,” ukázal na mě,
“to tady dej doporádku, ať zase můžeme provozovat poker. A vy ostatní se
rozejděte, tady už není nic k vidění.”<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Gorily tedy ty dva
výtržníky odtáhly k východu a tam je surově vyhodily na ulici. Chvilku jsem je
sledoval pohledem, ale pak jsem s pomocí zbylých dvou hráčů zvedl pokerový stůl
a již sám se dal do sbírání karet a žetonů. Pan Andrew a paní Akitawa se
mezitím vypařili k baru, aby si dali drink. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Uklidil jsem tedy
všechny žetony a čekal, jestli nepřijde nějáký zákazník, který by chtěl zahrát
poker. Ale smutnou pravdou je, že až do zavíračky se nikdo neobjevil. Zamířil
jsem tedy do šatny a z oblečení, které jsem nosil v kasinu, jsem se převlékl do
obyčejných riflí a šedé mikiny. Zadním vchodem jsem potom zamířil ven. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Byla noc a ulici
ozařovaly pouze pouliční lampy. Ploužil jsem se domů a přemýšlel, kde je asi
teď Yamato. Podle toho, jak ho pan Yamamoto nechal vyhodit, už se tam asi
neukáže. A jako by obloha vytušila moji náladu, začal se z nebe snášet déšť. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>To mi
ještě scházelo,” zabručel jsem a zrychlil jsem krok. Bohužel jsem musel jít
pěšky, protože v tuhle noční dobu už žádné autobusy nejezdily. A navíc jsem to
měl docela daleko. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Déšť se snášel z
oblohy v čím dál hustších provazcích a mně byla za chvíli pekelná zima.
Zastrčil jsem ruce do kapes, zatáhl hlavu mezi ramena a snažil se to přežít, i
když jsem věděl, že pokud neonemocním, tak rýmu budu mít určitě. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Zpropadené
počasí,” zanadával jsem polohlasem a zahnul jsem do parku. Bylo to tudy blíž a
já už chtěl být doma v teple. I za cenu toho, že musím jít neosvětleným parkem,
kde člověk může narazit na cokoli. Od veverek až po feťáky. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Přidal jsem ještě
trochu do kroku, ale když jsem na jedné z laviček uviděl sedět povědomě
vyhlížející postavu, zastavil jsem se. Stál jsem tam a chvíli jsem se na něj
díval. Už jsem ani nevnímal déšť, který mi padal na hlavu. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Nakonec jsem se ale
přece jenom pohnul a pomalu se vydal směrem k němu. Ale když se najednou
zvednul a prudce vyrazil dopředu, opět jsme strnul na místě. Prohnal se kolem
mě, cestou mě srazil, takže jsem skončil v bahnité louži a než jsem stačil
cokoli udělat, uslyšel jsem tupý názar, jak něco dopadlo na zem. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Začal jsem se pomalu
zvedat, ale podklouzlo mi to, takže jsem znova skončil v bahně. Dřív, než jsem
to mohl zkusit znovu, se ke mně natáhla ruka a pomohla mi se postavit. Pustila
mě teprve tehdy, až jsem chytil balanc. A já si teprve teď uvědomil, komu ta
ruka patří. Rychle jsem ji pustil a srdce mi začlo zběsile tlouct. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Jsi v
pořádku?” zeptal se mě. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Nezmohl jsem se na nic
jinýho, než na pouhý přikývnutí. Yamato pozvedl obočí a já bych v tu chvíli dal
nevím co za to, abych mohl číst jeho myšlenky. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Běž
domů,” ozval se jeho sametový hlas. Aniž by čekal na mou reakci, otočil se a
odcházel. Všiml jsem si, že si drží levou ruku v nadloktí. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Viděl jsem jak se
vzdaluje, ale chtěl jsem se ho ještě zeptat na spoustu věcí, tohle byla první
příležitost, kdy jsme spolu mluvili jinak, než ohledně pokeru u stolu, kde jsem
rozdával karty. Rozběhl jsem se za ním a opět se ocitl na zemi, když moje nohy
o něco zakoply. Než jsem stačil zjistit, co to je, byl opět u mě. Asi slyšel,
jak jsem sebou plácl. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Ty se v
tom válení na zemi opravdu vyžíváš, že?” zeptal se a už podruhé mě dneska
vytáhl na nohy. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Místo odpovědi jsem se
roztřásl zimou. Jenom se usklíbl a hodil přeze mě svoji bundu. Tázavě jsem se
na něj podíval, ale on už se zase měl k odchodu. Což jsem tentokrát nehodlal
dovolit. Chňapl jsem po něm a nedovolil mu už udělat ani jediný krok.<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Tázavě se na mě otočil
a já náhle nevěděl, co dál. Tak jsem se místo toho podíval, o co jsem to
zakopl. Byl to pan Iwaki. Lekl jsem se tak příšerně, že jsem ucouvl a uklouzl,
takže nebýt toho, že mě Yamato zachytil, skončil bych dnes už potřetí v blátě.
Stále se strachem jsem od Iwakiho odtrhl pohled a zadíval se na Yamata. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Co...?”
vykoktal jsem. Ale on se místo toho jenom sehnul vedle Iwakiho a něco zvedl,
aby mi to ukázal. Byl to nůž a i když už déšť skoro všechnu smyl, pořád tam
byly vidět zbytky krve. A já si teprve teď všiml, že má Yamato rozseknutý rukáv
na levé ruce. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Hele,
klid, neni mrtvej, ale tak to sem ho jako měl nechat, aby do tebe tu kudlu
vrazil?” táhl mě Yamato od Iwakiho pryč. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Do mě?”
podíval jsem se nevěřícně na Yamata. “Ne do tebe? Podle toho, co bylo v kasinu,
bych si myslel, že ji spíš bude chtít vrazit do zad tobě...” <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Kde
bydlíš?” zeptal se mě místo toho, aby mi něco vysvětlil. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Kousek
za parkem, v paneláku.” <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Když mě
pozveš dál, tak ti povím všechno, co o tomhle vím,” navrhl. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Chvilku jsem si
myslel, že špatně slyším. Yamato se mi vždycky líbil, ale nikdy mě nenapadlo,
že to bude zrovna on, kdo se nasomruje do bytu mně... Vždycky jsem si maloval,
že já jsem ten, kdo škemrá, aby mě Yamato pustil dovnitř, ne naopak. Ale pak
jsem si řekl, že je to vlastně jedno, hlavně, když jeden z nás jsem já a druhý
Yamato. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Kývl jsem na něj tedy,
že dobrá a vydal se na cestu parkem. Držel se mi těsně v patách a všiml jsem
si, že jeho oči neustále těkají z místa na místo, jako by čekal, že odněkud
přiletí další nůž. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Došli jsme na konec
parku a já se vydal po cestě na nedaleké sídliště, které bylo osvětlené jen
několika lampami. Všiml jsem si, že se Yamato zamračil, ale věnoval jsem tomu
jen málo pozornosti, protože jsem začal hledat klíče. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Odemkl jsem vchodové
dveře a zamířil do prvního patra. Odemkl jsem i dveře do bytu a vpustil Yamata
dovnitř prvního. Vstoupil jsem za ním a dveře zavřel a zajistil. Yamato už
mezitím skopl boty a vydal se na průzkum mého malého bytečku. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Zamračil jsem se a
rozhodl se, že tohle teda ne! Rychle jsem se vyzul a spěchal za ním. Našel jsem
ho, jak se rozvaluje na pohovce zády ke mně. A jelikož tomu nešlo odolat,
připlížil jsem se za něj a chtěl jsem ho praštit. Ale dřív, než rána stačila
dopadnout, chytil mě za zápěstí, přehodil si mě přes halvu a zároveň přes
opěradlo křesla, takže jsem skončil před ním, a ještě mi zkroutil ruku za zády.
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Teprve potom si všiml,
že to jsem já a pustil mě. Mračil jsem se jak kakabus a třel si bolavé zápěstí.
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Tohle už
nikdy nedělej,” řekl mi. “Kdybych si včas neuvědomil, že si to ty, tak sem ti
to zápěstí taky mohl zlomit!”<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Pořád jsem se mračil,
i když jsem jeho ostrý tón chápal. “To ale nic nemění na tom, že ses sem
nakvartýroval stylem, jako by ti to patřilo!” štěkl jsem. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>A víš
proč?” zeptal se mě. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Asi
proto, že si nezdvořák?” <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Ne, to
spíš proto, že šli po tobě, tak jsem uvažoval, jestli náhodou neznaj tvoji
adresu. A jelikož jsem odpověď na tu otázku neznal, tak když už jsem tu byl,
tak sem se rovnou porozhlíd, jestli tu někdo není,” vysvětlil. “Přeci jenom, co
kdyby na tebe tady někdo čekal.”<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Na to jsem opravdu
neměl odpověď, tak jsem se jenom schlíple posadil do křesla naproti Yamatovi. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Ale
abych splnil, co jsem slíbil,” prohodil Yamato. “Už jsi někdy slyšel o
královském poker šampionátu?” <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Jenom jsem zavrtěl
hlavou. V životě jsem o tom neslyšel. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Je to
turnaj, kde se hráči z celého světa utkají o titul krále pokeru,” vysvětlil mi.
“Potíž je ovšem v tom, že ne každý z nich hraje čistou hru. A každý, kdo byl
nařknutý z podvádění, má buď na začátku turnajě nějáký handicap, nebo se vůbec
nemůže zúčastnit. A myslím, že to byl Iwakiho plán. Protože já měl v plánu se
zúčastnit od chvíle, co jsem se o tom dozvěděl.”<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Ale proč
by potom útočil na mě?” zeptal jsem se. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Počet
míst v šampionátu je limitován tisícem přihlášených. A člověk se může přihlásit
dvěma způsoby. Buď pod svým pravým jménem nebo pod přezdívkou. Ovšem přezdívka
nesmí být jméno někoho jinýho,” pokračoval Yamato. “Já se přihlásil jako Demon.
A nikdo neví, že jsem to já. A teď mi řekni, jak se jmenuješ,” začal něco
hledat v mobilu. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Aichi
Shiroi,” pípl jsem. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Zase začal něco ťukat
v mobilu a pak mi to vítězoslavně ukázal. Podíval jsem se, co to je a zbledl
jsem hrůzou. Byl to seznam přihlášených do toho turnaje. A bylo tam i moje
jméno. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Co to má
znamenat?” zeptal jsem se bezbarvým hlasem. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Vtip je
v tom, že z tohoto turnaje se nejde odhlásit. A jelikož je možné přihlášku
podat anonymně, tak někteří hráči přihlašují úplné amatéry, jenom, aby se
nepřihlásilo tolik profesionálů a oni měli snazší cestu nahoru k vítězství.
Pokud ses nepřihlásil sám, jako, že asi nepřihlásil, tak tě musel přihlásit
někdo, koho znáš. A kdo zná tebe,” prohlásil Yamato a pohodlněji se opřel. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Ale já
nikdy poker nehrál...” zašeptal jsem. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Nedělej,
že to neumíš, každý dealer to musí umět aspoň teoreticky!” štěkl. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>To jo,
ale...” <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Jasně,
samotná hra je něco jinýho, než teorie, ale není to zas až tak těžký,”
prohlásil. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Co se
stane, když prohraju?” zeptal jsem se zničeně. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Cena za
prohru je docela vysoká. Musíš prostě zaplatit všechny peníze, které v turnaji
prohraješ. A nejhorší na tom je, že pořadatelé do začátku dávají kapitál v
hodnotě milionu yenů. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
V turnaji je jen jedna
možnost se odhlásit. A to je těsně před semifinálem. Pokud se dostaneš tam, tak
můžeš odstoupit a nechat si všechny doposud vyhrané peníze. Ovšem pokud se v
tomto bodě rozhodneš pokračovat, opět platí, že jestli prohraješ, musíš zaplatit
ten jeden milion, který ti na začátku dali,” vysvětlil mi Yamato. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Opravdu
není žádná jiná možnost, jak se z turnaje odhlásit?” zeptal jsem se zoufale. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Smrt,”
pronesl Yamato ponuře.<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Na tohle jsem neměl
žádnou odpověď. A i kdybych ji měl, asi bych ji ze sebe nedokázal vypravit. Tak
jsem jenom sklopil hlavu a sledoval podlahu. Ani jsem si nevšiml, že Yamato
odešel. Zaregistroval jsem to až tehdy, když práskly dveře. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Nepřítomně jsem se
zvedl z křesla, kde jsem až doposud seděl, a přešel jsem do koupelny. Cestou
jsem ze sebe schazoval oblečení, až se z něj za mnou táhla cestička. Jelikož
jsem bydlel sám, tak jsem se ani nenamáhal se zavíráním, natož zamykáním, dveří
do koupelny. Stoupl jsem si pod sprchu a pustil teplou vodu. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
To mě přeci jen trochu
vzpamatovalo z toho šoku. Já a účastnit se pokerového turnaje o titul krále
pokeru? Ještě pořád jsem tak trochu doufal, že je to jenom nějáký omyl, i když
jsem podvědomě věděl, že není. Chvíli jsem jen tak stál pod proudem vody, pak
jsem se rychle umyl a vylezl ze sprcháče. Podal jsem si ručník a osušil se,
potom jsem na sebe hodil tričko a trenýrky, ve kterých obvykle spím, a vydal se
posbírat cestičku promočeného oblečení, která se táhla bytem až k místu, kde
jsem je ze sebe začal odhazovat, což bylo v obýváku.<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Oblečení jsem odnesl
do koupelny. Kalhoty, tričko a mikinu jsem pověsil na topení, aby uschly a ten
zbytek jsem hodil do koše na prádlo s tím, že bych asi měl zítra zapnout
pračku. Už se mi to tam totiž docela kupilo. Ale to počká do zítra. S touto
myšlenkou jsem pozhasínal a zamířil do ložnice. Svalil jsem se na postel a i
když jsem si myslel, že neusnu, během pár minut jsem spal jako zabitej. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Ráno, nebo spíš
dopoledne, mě probudil budík. To, že mi práce začíná až pozdě odpoledne a trvá
dlouho do noci sice znamená, že si můžu ráno pospat, ale ono je to právě
kompenzováno tím, že chodím spát opravdu pozdě. Nebo brzo? To záleží na úhlu
pohledu. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Přešel jsem do malé
kuchyňky a dal vařit vodu na kafe. Z kredence jsem vytáhl hrnek a nasypal tam
štědrou dávku. A než se mi dovařila voda, tak jsem ještě naflákal prádlo do
pračky a zapnul ji. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Teprve potom jsem si
zalil kafe a sedl si s ním ke stolu. Nepřítomně jsem koukal z okna a usrkával
ranní vzpruhu. Pořád se mi vracel rozhovor s Yamatem ze včerejška. Nebyl jsem
schopný ten turnaj vyhnat z hlavy. Dlouho jsem nad tím přemýšlel, až jsem
zjistil, že hrnek od kafe je prázdný a jediné, co zbylo, je soc na dně. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Zvedl jsem se od stolu
a hrneček dal do dřezu. Napustil jsem do něj vodu a nechal ho, aby se odmočil.
Zašel jsem zpět do ložnice, abych se převlékl a pořád jsem přemýšlel o tom
turnaji. V hlavě se mi totiž začínal rodit nápad. A navíc, jak jsem o tom pořád
přemýšlel, začínal jsem cítit touhu to taky zkusit. Taky se zkusit utkat o
titul krále pokeru. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Čím dýl jsem o tom
přemýšlel, tím víc jsem to chtěl zkusit. Navíc, když jsem se na to podíval z
jiného úhlu, tak jako tak jsem neměl na výběr. Někdo mě tam přihlásil a
odhlášení nebylo možné. Tak když už tam musím tak jako tak, tak proč se rovnou
nepokusit o ten titul... <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Hned mi bylo lépe,
když jsem si tohle ujasnil. A navíc, bude tam Yamato, takže aspoň jeden člověk,
kterýho znám. Jenom jsem doufal, že proti němu nebudu muset hrát hned v prvním
kole. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Počkat, v prvním kole?
Zarazil jsem se. Vždyť já vůbec nevím, jak ten turnaj bude probíhat... Opět mě
polilo horko a já si začal představovat všechny možný katastrofický scénáře
tipu “co by se stalo, kdybych se tam nedostavil”. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Už už jsem chtěl začít
panikařit, ale nedovolil mi to zvonek, který v tu chvíli zazvonil. Přešel jsem
ke dveřím a kouknul se kukátkem. Nejdřív jsem se bál, ale když jsem za dveřmi
uviděl Yamata, ulevilo se mi. Navíc, on byl přesně ten, koho jsem zrovna
potřeboval. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Rychle jsem dveře
otevřel a býval bych mu asi i skočil kolem krku, jenže on mě naprosto
ignoroval, nakvartýroval se dovnitř a dveře zajistil všema zámkama a řetízkama,
co na nich byly. Ze mě mezitím vyprchala histerie a místo toho jsem se mračil
na to, co Yamato vyváděl. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Když skončil, tak se
na mě teprve podíval. Ovšem pořád nic neřekl, nic nevysvětlil. Jen na mě
pohlédl. Potom kolem mě prošel a opět zamířil do obýváku. A opět se choval,
jako by mu to tu patřilo. A to bych nebyl já, aby mě to opět nenamíchlo!
Hlavně, když jsem viděl, že se opět rozvalil na pohovku. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Už jsem věděl, že
přímý útok fungovat nebude, tak jsem se rozhlédl, jestli nenajdu něco, co bych
po něm mohl hodit. Ale jak na kočku, jediná věc, která připadala v úvahu, byl
polštář, o který se on opíral, takže jsem měl smůlu. Protočil jsem oči v sloup
a rozhodl se, že to nechám plavat. Přešel jsem tedy ke křeslu, kde jsem seděl i
včera večer a když jsem se pohodlně usadil, podíval jsem se na něj. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Co se
děje?” zeptal jsem se ho. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Potřebuju
se na chvíli schovat a nikdo jiný, než ty, mě nenapadl,” oznámil mi.<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
A zase se choval, jako
by mu to tu patřilo. Ovšem to už mě vážně nebavilo. “Ty si vážně myslíš, že
bude každej tančit, jak ty pískáš, co?” nadhodil jsem kousavě a jenom silou
vůle jsem se držel, abych na něj nevyjel úplně. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Cože?”
podíval se na mě zmateně. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Přijdeš
si sem, ignoruješ mě, a když se tě zeptám, co se děje, jediný, co se dozvím,
tak že ses mi sem rozhodl na nějákou dobu nakvartýrovat!” teď už jsem opravdu
ječel. Nejhorší ovšem bylo, že Yamato se mým vztekem královsky bavil! <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Po chvilce se mi
povedlo se uklidnit, ale kdyby pohled mohl zabíjet, byl by Yamato už dávno
mrtvý. “Tak, a teď chci vědět, proč se potřebuješ schovat. A proč zrovna tady!”
zle jsem se na něj podíval. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Yamato si povzdechl.
“Celé je to kvůli tomu šampionáru v pokeru. Další pravidlo je, že i když se
člověk přihlásí pod přezdívkou, musí uvést i své jméno. Je to kvůli tomu, aby
dotyčného nemohl někdo přihlásit podruhé,” Yamato se odmlčel. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>No, a
jak to tak vypadá, tak mě někdo zkusil podruhé přihlásit.”<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>A co z
toho?” zeptal jsem se nechápavě. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Nechápeš?!
Když mě zkusili přihlásit a neprošlo to, tak už ví, že jsem v turnaji.”<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
To, co říkal, sice
byla pravda, ale pořád mi to nedávalo ani zbal smyslu... A tak jsem na něj
upřel svůj zmatený pohled. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Toho
turnaje se účastní lidé, co by pro vítězství i vraždili! Iwaki toho byl
důkazem! On věděl, že jsi na seznamu účastníků. Možná tě sám přihlásil! A
stejně tak jsou lidi, kteří se budou snažit zbavit né malých ryb, ale těch
velkých! Lidí, kterí se v pokeru vyznají!” zvýšil Yamato hlas. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Až teď jsem začínal
chápat, že v nebezpečí je každý, o kom se zjistí, že je přihlášený. A vůbec se
mi to nelíbilo... <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Kdy se
ten turnaj vlastně přesně má konat?” zeptal jsem se. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Měl by
ti přijít dopis od pořadatelů. Každýmu posílají ten stejný. Jediný, v čem se ty
dopisy liší, je jméno příjemce,” odpověděl Yamato. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>A kdy
přijde?” ptal jsem se dál. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>To je
různý, já svůj dostal například dnes ráno,” odpověděl mi a já si uvědomil, že
jsem ještě ve schránce dneska nebyl. Tak jsem se zvedl a vydal se ke dveřím. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Kam
jdeš?” zarazil mě Yamatův hlas. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Pro
poštu?” nadhodil jsem otráveně. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Jen mávnul rukou a
hrábl po ovladači od televize. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span><i>...dnes
našli mrtvého v parku s nožem vraženým od srdce. Vrah je zatím neznámý, ale
policie po něm pátrá. Zeptáme se pana komisaře. Pane komisaři, máte už nějáké
stopy, které by vás dovedly k vrahovi?” </i><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span><i>Nrad
bych o tom mluvil, vyšetřování je teprve v začátků a zatím nechci veřejnosti
nic prozrazovat. Mohlo by to vraha varovat a to nechceme.”</i><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Tato zpráva v televizi
mě zaujala natolik, že jsem se zastavil s rukou na dveřích a poslouchal jsem.
Bohužel už znovu nezopakovali jméno toho mrtvého. Měl jsem ale neblahý pocit,
že to bude někdo, o kom už jsem slyšel, možná se s ním dokonce setkal. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Zakroutil jsem nad
svými myšlenkami hlavou a konečně vykročil z bytu. Sešel jsem po několika
schodech, které z prvního patra vedly a vstoupil do vestibulu paneláku, kde
byly také schránky residentů. Našel jsem tu svoji a klíčkem jsem si ji odemkl.
Vypadlo na mě pár účtů, ranní noviny a pak pevná zelená obálka. Uvažoval jsem,
jestli je v ní to, o čem mluvil Yamato. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Zabouchl jsem schránku
a opět ji zamkl. Vydal jsem se po schodech zpět nahoru a jiným klíčem jsem si
otevřle dveře do bytu. Oba klíče jsem pověsil na háček vedle dveří a i s poštou
se vrátil do obýváku, kde Yamato pořád koukal na televizi. I když tentokrát už
to nebyly zprávy, ale jakýsi horor, nebo co. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Opět jsem si sedl do
křesla, protože na pohovce se ještě pořád roztahoval on! Účty a zelený dopis
jsem hodil na stolek a začetl se do novin. Hledal jsem nějákou zmínku o tom, co
jsem slyšel ve zprávách. Dlouho jsem na nic nenarazil, až na jedné z posledních
stran stála zprávička. Titulek hlásal: <i>Bankéř Iwaki zavražděn! </i>Osobně
bych si myslel, že pokud ne titulní stranu, tak hned tu následující by si to
zasloužilo, ale novináři si to evidentně nemysleli. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Nebo se
to někdo snaží ututlat,” prohlásil Yamatův hlas zpoza mě, jako by mi četl
myšlenky. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Cože?”
nechápal jsem. Jistě, to, co říkal, sice znělo logicky, ale pořád jsem
nechápal, kam tím míří. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Poker,
konkurence... Pořád nic?” zeptal se mě. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Ty
myslíš, že to bylo kvůli tomu turnaji?” zeptal jsem se a uvědomil si, že mu
vlastně celou dobu tykám. Ale zase na druhou stranu, vždyť není o moc starší,
než já, řekl jsem si a dál nad tím nepřemýšlel. Spíš jsem se věnoval tomu, co
Yamato říkal. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Je to
víc, než pravděpodobný. Seznam přihlášených je uzavřený, alespoň podle toho, co
jsem zjistil ráno. A už několik jmen je přeškrtnutých.”<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Co to
znamená?” skočil jsem mu do řeči. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>To
znamená, že jsou mrtví,” uzemnil mě a pokračoval. “A téměř každý hráč se bude
snažit eliminovat co nejvíc konkurenčních hráčů. Nováčci s ambicema se budou
snažit eliminovat ty, který nemají šanci porazit, mistři se budou snažit eliminovat
všechny, co jsou na stejné úrovni, jako oni a průměrní hráči, ti se pokusí
zlikvidovat každýho, jenom, aby měli cestu na vrchol aspoň o krapítek lehčí...”<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Takže
jsme všichni štvaná zvěř?” zeptám se. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Teoreticky
ano. Potíž je v tom, že někteří jsou predátoři v maskování a není možné určit,
kdo je kdo...” zadíval se Yamato na strop. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>A co z
toho jsi ty?” nedalo mi to a musel jsem se zeptat, když už jsme u těch
predátorů a lovné zvěře byli. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>To
záleží na úhlu pohledu. Jelikož jsem v pokeru dobrý, tak jsem pro hodně hráčů
hrozba, ale jsou tací, kteří se mě snaží zabít. A pro ty jsem lovná zvěř. A to
je taky důvod, proč jsem se tu ukryl.”<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>A co
když půjdou i po mně?” zeptal jsem se, vzpomínaje na Iwakiho a na jeho nůž,
který málem skončil ve mně. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Tak
dostanou přes držku,” zasmál se Yamato a šel mi sprostě a bez dovolení
vyrabovat ledničku.<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Slyšel jsem, jak se
Yamato motá v kuchyni a přemýšlel jsem, co za spoušť tam hodlá natropit. Ovšem
tohle přemýšlení mi nevydrželo dlouho. Zrak mi začal sjíždět k dopisu, co pořád
ležel na stolku. Roztřesenou rukou jsem po něm šáhnul a ještě roztřeseněji jsem
jej otevřel. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Vyndal jsem několikrát
přeložený zelený papír popsaný stříbrným písmem a začal číst:<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<i>Královský pokerový
šampionát. Druhý ročník započne 11. 11. tohoto roku na místě označeném na
přiložené mapce. Prosím dostavte se v uvedený den v 11 hodin ráno. Hráči, kteří
se nedostaví, budou diskvalifikování a penalizování. </i><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<i>Pokuta za
nedostavení se je 1 milion yenů. </i><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<i>S pozdravem tým
organizátorů královského pokerového šampionátu. </i><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Dočetl jsem a rozložil
druhý list papíru, který v obálce byl. Byla to mapka, přesně, jak dopis říkal.
Bylo na ní vyobrazeno Tokio a jedno místo bylo označeno velkou zeleno-stříbrnou
šipkou s nápisem označujícím místo konání prvního kola. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Povzdechl jsem si a
odhodil dopis i mapku zpět na stůl. První kolo se mělo konat už zítra a já
začínal být nervozní. Bál jsem se. Bál jsme se, že to nezvládnu. Složil jsem
hlavu do dlaní a roztřásl se. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Vzpamatovala mě až
ruka na rameni. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Zvládneš
to,” ozval se za mnou huhňavě Yamatův hlas. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Otočil jsem se a musel
jsem vyprsknout. V ruce měl hrnek kafe, ale to, co měl rozesmálo, byl rohlík,
který mu čouhal z pusy. Proto taky tak huhňal. Sundal ruku z mého ramene a
rohlík ukousl. Sežvíkal sousto a pak se na mě usmál. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Nemáš
důvod se bát,” řekl jemně. “Turnaj má probíhat v pokeru, který znáš. A Dealeři
mají jednu výhodu, mají lepší pozorovací schopnosti, než normální hráči.”<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Když jsem otevřel
pusu, abych mu něco odpověděl, ušklíbl se a než jsem se nadál, tak mi do ní
vrazil nakousnutý rohlík, co držel v ruce. Nejdřív jsem se strašně lekl, ale
když jsem ucítil, že je namazaný malinovou marmeládou, což byla moje oblíbená,
rozhodl jsem se s ním hrát jeho hru a ukousl jsem si pořádný kus. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Který ovšem málem
skončil na podlaze. Protože při pohledu Yamatův výraz, když zjistil, že jsem mu
ukousl téměř půlku rohlíku, bylo téměř nemožné se nesmát. Tak jsem se ani
nesnažil se nesmát. Jenom jsem se snažil, aby mi ten rohlík nevypadl z pusy. To
jsem ale netušil, jak se Yamatovi najednou blísklo v očích. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Najednou se ke mně
sklinil a prostě mě sprostě políbil. A jak jsem by konsternovaný, tak se mu
povedlo se mi i dostat do úst a když se mu povedlo to, tak mi z pusy jazykem
obratně sebral ten kus rohlíku. Ve chvíli, kdy byl rohlík z mé pusy pryč, se
zase odtrhl. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Nebyl jsem schopný
slova. On mě políbil! A to ne kvůli mně, ale kvůli kusu žvance... Neschopen se
ani pohnout, jsem na něj jen zíral. Tak jsem mohl vidět, jak Yamato polkl
rohlík a pak na mě znovu upřel svůj pohled. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Byl jsem pořád pěkně
rozhozený, takže jsem téměř nevnímal, že se ke mně sklonil. Uvědomil jsem si
to, až když mi vtiskl něžný polibek. Nikam nespěchal, ani se nesnažil dobýt se
mi do úst. Po chvilce se ode mě odtrhl a rukou mi jemně přejel po tváři. Usmál
se a lehce mi setřel slzu, která mi ukápla z oka. Ani jsem si nevšiml, že jsem
začal plakat. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Stáhl si mě na zem, na
které klečel, a do náruče. Netrvalo dlouho a brečel jsem naplno. Téměř jsem ani
nevnímal, že mě pevně drží a cosi mi šeptá. Měl jsem prostě strach. Ale ani
jsem nevěděl, z čeho vlastně ten strach mám. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Yamato mě takhle musel
držet nejmíň hodinu. Možná i víc. Trvalo dlouho, než jsem se zase vzpamatoval.
Když se mi to aspoň trochu povedlo, pozvedl jsem k němu tázavě obličej. Usmál
se na mě a konečně mě pustil ze svého obětí. Zvedl se na nohy a natáhl ke mně
ruku. Uchopil jsem ji a nechal se vytáhnout nahoru. Konečně se mi také povedlo
vyloudit na tváři alespoň slabý úsměv. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Ovšem potom mi zrak
padl na hodiny a já se zděsil. Uvědomil jsem si, že jestli sebou nehodím, tak
nestihnu přijít do práce včas a šéf se bude hodně zlobit. Vyletěl jsem a zapadl
do ložnice, abych na sebe hodil něco teplejšího. Přeci jenom, už byl listopad a
venku začínalo být opravdu sychravo. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
V teplé mikině a ve
svých oblíbených riflích jsem se prohnal obývákem do předsíně a soukal se do
tenisek. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Kam
jdeš?” zeptal se Yamato, který se tam přiflinkal za mnou. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Do
práce, kam jinam bych šel...” odvětil jsem a dál se věnoval teniskám. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Půjdu s
tebou,” vklouzl Yamato do bot a sáhl po bundě. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Zvládnu
to sám,” řekl jsem mu a doufal, že se nebude hádat. Potřeboval jsem si urovnat
myšlenky. Ale to jsem měl vědět lépe, že Yamato je jeden z těch, kteří když si
něco umanou, tak se nevzdají a jdou tvrdě i proti betonové zdi. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Dva jsou
víc, než jeden,” prohlásil Yamato a potom si opět přivlastnil moje rty. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Tentokrát jsem ale
čekal, že něco takovýho udělá a prudce jsem ho odstrčil. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Mohl bys
toho nechat?” zeptal jsem se nakvašeně. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Ne,
nemohl,” odmítl Yamato. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>A smím
vědět, proč?!” zvýšil jsem hlas. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Proto,
že se mi líbíš,” uzemnil mě a přejel mi prstem po tváři. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Na to jsem neměl
odpověď, tak jsem mu jenom pokynul, aby teda šel se mnou, když jinak nedá. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Vyšli jsme z bytu a já
jej zamknul. Potom jsme vyšli i z paneláku a pokračovali dál do parku, kde byl
nalezen pan Iwaki – mrtvý. Byl zabit na tom stejným místě, kde jsme ho my dva
nechali. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Když jsme se k tomu
místu přiblížili, nenápadně jsem se přisunul blíž k Yamatovi, který mě ale můj
manévr dokončit rozhodně nenechal. Položil mi ruku kolem ramen a zašeptal mi: “Bojíš
se?” <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Jeho hlas zněl poměrně
zlověstně. Pro jistotu jsem se podíval, jestli to opravdu Yamato je. To jsem
ale nevěděl, co ten vykuk chystá. Jakmile jsem na něj totiž otočil hlavu,
přivlastnil si moje rty a začal mě líbat. Chvíli jsem se bránil, ale nakonec
jsem jeho kouzlu podlehl a konečně jsem si byl nucen přiznat, že ho doopravdy
miluju. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Yamato mi přejel
jazykem po dolním rtu a dožadoval se vstupu. Pořád jsem byl ještě pod vlivem
mého náhlého zjištění, tak jsem se ani nenamáhal protestovat, protože jsem
věděl, že by ty protesty stejně dlouho nevydržely. Ne, když mě právě líbal
někdo, jako byl Yamato. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Ucítil jsem jeho jazyk
ve svých ústech, jak vybízí ten můj k boji o nadvládu. Chvilku mu to trvalo,
protože jsem to pro něj přeci jenom nechtěl udělat zas až tak jednoduchý, ale
nakonec jsem se do té jeho hry přidal. Proč taky ne, že... <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Yamato mě líbal
dlouho. Tak dlouho, jak nám vydržel dech. Nakonec jsme se ale od sebe odlepili
a já si uvědomil, že jestli si nepohnu, tak bude šér <i>opravdu </i>zuřit! A to
jsem opravdu zažít nechtěl. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Pohni,”
drapl jsem Yamata za rukáv a vyrazil směrem ke kasínu, kde jsem pracoval. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Co tak
letíš?” nadával, když si málem dal rande s chodníkem, jak jsem vystartoval. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Jestli
přijdu do práce pozdě, tak jsem v háji!” odpověděl jsem mu hystericky. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Klídek,
jo?” snažil se mě krotit Yamato. “Vezmu to na sebe, stejně je to moje vina.” <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>To ale
bude šérofi naprosto jedno!” zoufale jsem se na Yamata podíval. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>To mu
teda jedno nebude, až mu rozbiju ciferník!” bručel, ale poslušně šel za mnou.
No jo no, chtěl jít se mnout, tak ať se hejbá. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Rychle jsme kráčeli po
ulici a já si uvědomil, že když jsem s Yamatem, tak ani z toho turnaje nemám
strach. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Nakonec jsme stanuli
před kasinem a já Yamata provedl okolo hlavního vchodu dozadu, kde byl vchod
pro personál. Oba jsme vešli dovnitř a pak do šatny, kam jsem samozřejmě Yamata
nepustil. Už představa, že by mě viděl, jak se převlíkám, mi totiž na tváři
vyloudila nachový odstín. A já tušil, že Yamato to zaregistroval. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Rychle jsem se
převlékl a vyšel z šatny ven, kde se o zeď opíral Yamato a znuděně se rozhlížel
kolem sebe. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Co teď?”
zeptal se mě, když jsem konečně stál před ním. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Já teď
půjdu rozdávat karty, protože je to moje práce, co budeš dělat ty, to už je na
tobě,” a s těmito slovy jsem si to zamířil na plac a ke stolu, kde se hrál
poker, abych se připravil, až bar za pár minut otevře. Teď odpoledne ještě
nebývalo tak narváno, to nejhorší začínalo až večer. Většinou po osmé hodině. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
U pokeru zatím nikdo
nebyl, tak jsem se posadil na židli, a čekal, kdo se objeví. Zhruba za čtvrt
hodinky se u pokerového stolu ukázali první dva zájemci. Posadili se a já už
chtěl začít rozdávat. Byl jsem ale přerušen dalším příchozím. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Můžu se
ještě přidat?” zeptal se Yamato. Ano, byl to on. A já to měl předpokládat, že
si nedá pokoj. Vždyť poker byla jeho specialita, nebo ne? <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Pohlédl jsem na dva
vysokoškoláky, kteří si ho podezřívavě prohlíželi. Nakonec ale kývli, že jim to
nevadí. Už teď jsem je litoval, ale nedal jsem na sobě nic znát a rozdal
každému pět karet. Čtyři lícem nahoru, pátou dolů. Všichni tři si karty, které
byly lícem dolů, prohlédli a pak začali sázet. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
První vysokoškolák se
s žádnou sázkou ani neobtěžoval a rovnou složil karty. Naopak tomu druhému hrál
na tváři úsměv. I já poznal, že je to amatér, který si neumí udržet kamennou
tvář. Vsadil polovinu žetonů, co měl. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Yamato hrál jako
poslední. Pohlédl jsem na něj, ale z jeho tváře se nedalo vyčíst nic. Pravá
poker face. Ale dorovnal sázku. Potom čekal, co se bude dít a jak jeho soupeř
zareaguje. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Nemuseli jsme čekat
dlouho. Vysokoškolák svou sázku ještě zvýšil a můj pohled opět zabloudil k
Yamatovi. Ten si právě podruhé prohlížel kartu, kterou měl lícem dolů. Uvažoval
jsem, co udělá, když na stole měl tři dámy a sedmičku. Karta lícem dolů mu
mohla dát buď čtveřici, nebo full house. Nebo taky nic. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Stočil jsem pohled na
karty vysokoškoláka. Měl dva krále a dvě desítky. Pokud by oba měli full house,
vyhrál by. Ale pořád tu byla šance, že Yamato bude mít čtveřici. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Dorovnávám,”
vytrhl mě z rozjímání Yamatův hlas. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Vysokoškolákova tvář
se zkřivila usilovným přemýšlením. Měl jsem co dělat, abych se nesmál. Byl to
zelenáč, co si patrně do kasina vyrazil jenom proto, aby se měl čím chlubit
kamarádům. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>All in,”
ozval se ale najednou vysokoškolák a posunul všechny zbylé žetony do banku.<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Uvažoval jsem, co z
toho vzejde a zahleděl se na Yamata. Lokty se opíral o stůl a bradu měl
položenou na sepjatých rukách. Se zájmem pozoroval vysokoškoláka, jak se mračí
na bank, kde teď byly všechny jeho žetony. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Tak
dobře, dorovnávám,” oznámil Yamato a posunul pár dalších žetonů do banku. Holt
jich měl víc. Kdo s čím přišel, s tím taky mlel. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Ukažte
karty,” vyzval jsem je a sledoval, jak študák otočil třetího krále. Full house.
Teď záleželo na tom, co dají karty Yamatovi. Zadíval jsem se na něj, jak téměř
ležérně otáčí pátou kartu. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
A pak jsem se usmál.
Bylo vidět, že štěstí opravdu stojí při něm. Měl čtvrtou dámu. Pak jsem si ale
uvědomil, že jsem tu ne jako pozorovatel, ale jako dealer karet, takže jsem se
ujmul své práce a přisunul bank k Yamatovi. Ten žetony ležérně schrábnul a
přidal na hromádku k těm, co ještě měl. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Vítězem
je Yamato,” oznámil jsem a posbíral karty, které jsem se jal míchat. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Budou
pánové hrát dál?” zeptal jsem se Yamata a druhého vysokoškoláka, který na
začátku složil karty. Toho, co prohrál, jsem se ani neptal, protože prohrál
všechno. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Možná,”
odpověděl mi Yamato. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Co si
mám představit pod pojmem možná?” zeptal jsem se ho a zahleděl se mu do očí. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>To
znamená, že budu hrát podle toho, kdo budou mí protihráči,” oznámí a pohodlněji
se opře v křesle, která jsou pro hráče kolem stolu rozestavena. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>A vy
pane?” otázal jsem se študáka, co o žetony nepřiel. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Jo,
ještě jednu rundu si to zalsouží. Protože posledně jsem si moc nezahrál. No
nemám pravdu Bille?” poslední větu adresoval svému kolegovi, který prohrál a
teď nasupeně sledoval Yamata, který si pohrával s jedním z žetonů. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Jojo...”
odpověděl mu Bill nepřítomně a dál čučel. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Dobrá
pánové, takže můžeme začít?” zeptal jsem se, připraven rozdávat karty. <span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi; mso-fareast-language: CS;">“</span>Ještě
moment,” ozval se nový hlas. “Myslíte, že si mohu přisednout?”<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Otočil jsem hlavu,
abych se podíval, kdo nově příchozí je. Byl to poměrně pohledný muž středního
věku, hnědé vlasy, oblek někoho z vyšší vrstvy, brýle. Neznámý. Jestli již
někdy v kasinu byl, bylo to poprvé, co tu hrál poker. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Pánové?"
zeptal jsem se vysokoškoláka a Yamata. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Proč ne,"
prohodil školák a koukl po Yamatovi. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Ten si nově příchozího
prohlížel a očividně se ho snažil odhadnout. Po chvíli se zamračil.
"Dobrá." <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Popravdě, s tím, jaký
měl výraz ve tváři, mě jeho odpověď dost překvapila. Snažil jsem se to na sobě
ale nedat znát. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Pánové
připraveni?" zeptal jsem se, když si dotyčný sedl na místo mez školákem a
Yamatem. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Odpovědí mi bylo troje
pokývnutí. Začal jsem tedy rozdávat karty. První karta šla Yamatovi, který
seděl po mé levé ruce. Potom neznámý pán a nakonec vysokoškolák. Když byly
karty rozdané, vypadalo to takto: Yamato měl tři sedmičky a dvojku. Pátá karta
byla lícem dolů. Neznámý pán měl pět, šest, sedm hercových, potom čtverku
károvou. A vysokoškolák měl dvě dámy a potom kluka a trojku. Všechno v kárech. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
První byl na řadě
Yamato, který se rozhodl vsadit základní sázku. Nedivl jsem se mu, i když,
pokud by měl štěstí, tak by mohl mít full house, což by ho dovedlo k vítězství.
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Potom byl na tahu
neznámý pán, který chvíli uvažoval, i když to na něm nebylo poznat. Měl dobrou
poker face. Nakonec ale dorovnal. Asi se rozhodl riskovat. Kdyby měl Yamato
jenom trojici a on měl postupku, tak by ho přebyl, otázkou bylo, co měl
vysokoškolák. Podle toho, co měl v ruce, mohl mít buď trojici, dva páry, nebo
barvu. Naneštěstí pro něj bylo docela snadné ho číst. A oba zkušenější hráči
toho s radostí využívali, jak se zdálo. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Takže když přišel
školákův tah, složil karty. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Potom byl na tahu opět
Yamato. Pokud by se toto kolo sázky nezměnily, tak by potom hráči odkryli
poslední kartu. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Yamato si prohlížel
svou pátou kartu. Z jeho tváře se ale nic vyčíst nedalo. Nakonec se rozhodl
zůstat a sázku neměnit. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Pane?"
obrátil jsem se k neznámému. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Taky
zůstávám," oznámil téměř okamžitě. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Obraťte prosím
karty," vyzval jsem je. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Oba tak učinili. Pan
neznámý měl postupku, jeho poslední karta byla křižová osmička. A Yamato? Ten z
toho opět dělal drama a kartu obracel záměrně pomalu. Nevím, jestli to dělal,
aby naštval ostatní hráče, nebo jestli to dělal jenom tehdy, když měl dobré
karty, ale to se mi nezdálo. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Karta dopadla na stůl
lícem nahoru a já si mohl prohlédnout srdcovou dvojku. Měl full house. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Vítězem je
Yamato," oznámil jsem. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Bylo vidět, že se to
neznámému vůbec nelíbilo, tak kyselý výraz jsem fakt ještě neviděl. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Budou pánové
pokračovat ve hře?" odvážil jsem se zeptat. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Ne,"
prohlásil Yamato. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Pohlédl jsem na
neznámého.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"V tom případě
nemám důvod zůstávat," prohlásil, zvedl se od stolu a odešel. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Myslím, že mám
taky dost," rozhodl se vysokoškolák a spolu se svým kamarádem zamířili k
baru. Patrně potřebovali zkušenost zapít.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Tak to bylo dost
zajímavé," nadhodil Yamato, když jsme u stolu osaměli. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Co tím
myslíš?" nedalo mi to a musel jsem se zeptat. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Ten chlap je
dobrej. A nebyl tu náhodou." <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Nechápu..."
zakroutil jsem hlavou. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Myslím, že má co
dělat s naším proklatým turnajem," zabručel Yamato a dál to nerozváděl. <o:p></o:p></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
A já docela chápal,
proč. Bylo tu hodně lidí a člověk nikdy nevěděl, co jsou zač. Mohlo by tu být
víc takových, kteří mají co dělat s tím turnajem. Rozhodl jsem se, že bude
lepší, když Yamata dál vyzpovídám, až mi skončí směna. Bohužel, to se mělo stát
až za pár hodin. No, budu si holt muset počkat. <o:p></o:p></div>
AnnElfwindhttp://www.blogger.com/profile/03624915614822192126noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2791446489075945893.post-47510755047624275192014-03-25T22:59:00.001+01:002014-03-25T22:59:51.207+01:00Dívka vlk 3 - Svatá dýka: Kapitola 1-7<div class="westernCxSpFirst" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center; text-indent: 0cm;">
<o:p> <b>Než začneš číst</b></o:p></div>
<div class="westernCxSpFirst" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center; text-indent: 0cm;">
<o:p>Toto je třetí část ze série Dívka vlk. Rozhodla jsem se ji rozdělit na několik dílů, protože je poměrně dlouhá. Navíc, takhle si aspoň můžete počítst už v průběhu psaní. Rozhodla jsem se zveřejňovat zhruba po 7 kapitolách, či případně po zhruba deseti stranách.</o:p></div>
<div class="westernCxSpFirst" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center; text-indent: 0cm;">
<o:p>Doufám, že se vám povídka bude líbit.</o:p></div>
<div class="westernCxSpFirst" style="margin-bottom: 0.0001pt; text-align: center; text-indent: 0cm;">
<o:p></o:p></div>
<a name='more'></a><br /><br />
<div align="center" class="westernCxSpMiddle" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-add-space: auto; text-align: center; text-indent: 0cm;">
<br /></div>
<div align="center" class="westernCxSpMiddle" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-add-space: auto; text-align: center; text-indent: 0cm;">
<b><span style="font-family: Ravie; font-size: 54.0pt;">Svatá dýka</span></b><o:p></o:p></div>
<div class="westernCxSpMiddle" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-add-space: auto; text-indent: 0cm;">
<br /></div>
<div align="center" class="westernCxSpMiddle" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-add-space: auto; text-align: center; text-indent: 0cm;">
<b><span style="font-family: "Dark Ages"; font-size: 13.5pt;">By: Ann Elfwind</span></b><o:p></o:p></div>
<div class="westernCxSpMiddle" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-add-space: auto; text-indent: 0cm;">
<br /></div>
<div class="westernCxSpLast" style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-add-space: auto; text-indent: 0cm;">
<br /></div>
<h1 style="text-align: center;">
<span style="font-size: 17.0pt;">Prolog: Navrat do Patagonie</span><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 17.0pt;"><o:p></o:p></span></h1>
<div class="MsoNormalCxSpFirst" style="text-align: justify;">
Sedm let po incidentu v Tristarii se Adrien, která
odtamtud odcestovala jak jen to bylo možné, dostala opět do Patagonie. Adrienin
hlavní dopravní prostředek byl její drak Elbait.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Ale Patagonie vypadala úplně jinak, než si ji
pamatovala. Byla zruinovaná a vypálená a hořelo tam mnoho ohňů, jak někdo
zapálil města, budovy a dokonce hrad, kde se Sirnix setkal s Amy. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Co se tady stalo?“ přemýšlela Adrien nahlas. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Dobrá otázka. Taky by mě to zajímalo.“
poznamenala Elbait. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Jediný způsob, jak něco zjistit, je najít někoho
živého.“ uvažovala Adrien, „Ale zdá se, že to bude trošku problém.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Já to zkusím.“ řekla Elbait, „Mám lepší oči, než
ty.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
A tak Elbait zapátrala a po chvíli soustředěného
hledání oběvila na pobřeží někoho, kdo byl ještě živý.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Na pobřeží.“ oznámila Elbait, „Jdu na přistání.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
A to teda bylo přistání. Elbait složila křídla a
padala rovnou dolů. Těsně nad zemí křídla zase roztáhla, pád vyrovnala a hladce
přistála. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Elbait, tohle mi nedělej, víš, že to nemám ráda.“
vyplísnila ji Adrien, když sesedla dolů, „Tak kde je ten přeživší?“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Přímo za tebou.“ broukla Elbait a začala si
čistit drápy. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Adrien se otočila a uviděla, jak se na pobřeží
choulí nějáká dívka. Mohlo jí být něják kolem patnácti. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Ahoj, kdopak jsi?“ přistoupila k ní Adrien. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Já... Já nejsem jediná přeživší?“ zeptala se
udiveně dívka. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Já teď přiletěla, ale to je vedlejší.“ odpověděla
Adrien, „Teď mě zajímá, co se tady stalo:“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Přišel nějáký démon a začal na celou Patagonii
metat oheň a jeho drak mu v tom pomáhal.“ řekla dívka, „Kdo vlastně jsi?“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Jmenuji se Adrien, před sedmi lety jsem tady v
Patagonii byla pro Titánův meč.“ řekla Adrien, „Jak se vlastně jmenuješ?“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Já jsme Jenn, ale to s tím mečem je jen legenda.“
usmála se. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Ne, není to legenda, jenže problém je, že démoni
se dají porazit jen legendárními zbraněmi a ten meč se ztratil.“ řekla Adrien.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Co tím myslíš?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Tím myslím to, že bych Patagonii měla pomoci,
Něco jí dlužím.“ vysvětlila Adrien, „Odnesli jsme odtud já a moji přátelé vaši
legendární zbraň proti démonům, zůstali jste bezbraní, takže je to teď na mě,
protože ostatní jsou buď mrtví, nebo bůhví, kde.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Je tu ještě jedna legenda o zbraních.“ šeptla
Jenn.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Jaká?“ zajímala se Adrien.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Ta legenda vypráví o Svaté dýce.“ řekla Jenn.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„A povíš mi tu legendu?“ zeptala se Adrien.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Já si ji nepamatuji celou...“ zarazila se Jenn.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„To je jedno, pověz mi všechno, co víš.“ řekla
Adrien a sedla si do písku vedle ní.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Adrien?“ zavolala Elbait, „Jak dlouho si tady
míníš povídat?“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Tak dlouho, jak bude potřeba, něco téhle zemi
dlužíme a já to míním splatit.“ odpověděla Adrien.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Já jen, že se sem hrne parta skřetů a já se nudím.“
houkla Elbait.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Tak si s nimi běž pohrát.“ zavolala Adrien a dál
se věnovala Jenn, která si vzpomínala na legendu. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Povídej.“ vybídla ji. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Dobře.“ řekla Jenn, „Legenda se odehrává před
více, než tisíci lety tady, v Patagonii. Tehdy zuřila válka a démonů tu bylo
více, než bylo únosno. Někteří byli na straně lidí, jiní chtěli svět ovládnout.
Nakonec zbyl jen jeden, co bránil lidstvo. Light. Vykoval mocné zbraně, do
kterých vložil svoji síílu. Vykoval Titánův meč, který ukryl do měsíční svatyně
ve skále. Další zbraní bylo kopí lásky, to daroval lidem, aby se s ním mohli
bránit. Lidé s ním démony porazili, ale nakonec se kopí zlomilo. Ale byla eště
třetí zbraň – Svatá dýka. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Svatou dýku Light vykoval, řekl o ní lidem, ale
ukryl ji a pravil, že ji lidé mají použít jen v nejvyšším případu nouze.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Jenn si povzdechla. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Co je?“ zeptala se Adrien. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„A teď to přijde, konec legendy nikdo nezná, během
času ze ztratila. Byla sepsaná, ale také si ji lidé předávali ústně, jenže já
ten konec nevím. Znám jenom to, co se zachovalo jako písemnost.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Takže budeme muset pátrat a také předpokládejme,
že démon ví, kde ta dýka je. Bude ji chtít zničit, takže se k ní musíme dostat
první.“ rozhodla Adrien. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Ale jak?“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpLast" style="text-align: justify;">
„To ještě nevím, ale prohledám tuhle zemi třebas
celou. Tu dýku najdu.“ řekla Adrien a v očích jí plál oheň dobrodružství.<o:p></o:p></div>
<div class="western" style="margin-bottom: 12.0pt; mso-add-space: auto;">
<br /></div>
<h1 style="text-align: center;">
Kapitola I: Ostrov<span style="font-family: "Times New Roman","serif";">?<o:p></o:p></span></h1>
<div class="western" style="margin-bottom: 12pt; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpFirst" style="text-align: justify;">
Adrien a Jenn začaly vymýšlet plán, jak se dopátrat
toho, kde je Svatá dýka ukrytá, ale na nic nemohly přijít. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Nejlepší možná bude, když prostě vyrazíme a
budeme doufat, že budeme mít štěstí." nadhodila Jenn. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Asi máš pravdu." souhlasila Adrien. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
A tak se stalo, že následujícího rána spolu s
Elbait obě dívky vyrazili heldat Svatou dýku. Ale cesta, kterou se vydaly se
hned po pár zatáčkách větvila. Jedna vedla do vesnice a druhá do divočiny. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Něco mi napovídá, že bysme měly jít do
divočiny. Budeme tam méně nápadné a je nepravděpodobné, že by dýka byla
schovaná na civilizovaném místě." řekla Jenn. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Tak dobře, půjdeme do divočiny."
souhlasila po chvíli přemýšlení Adrien, "Stejně mě nenapadá nic
lepšího." <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Vykročily na uzoučkou pěšinku a v husím pochodu
postupovali vpřed. Elbait s tím měla značné potíže. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Nechceš si dát pohov a v noci nás
dohnat?" navrhla jí Adrien. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"To by šlo, ale co když se něco stane?"
pronesla Elbait. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Myslím, že se o sebe zvládneme
postarat." řekla Adrien, "Doženeš nás v noci." <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
A tak dvě dívky nechaly draka za sebou a
pokračovaly dál samy. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Co myslíš, že nás čeká?" otázala se
Jenn. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Zabít pár bastardů, najít dýku a zachránit
svět." odpověděla Adrien, "Takže denní rutina." <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Denní rutina, to určitě..." zlobila se
Jenn a dělala uraženou. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Stůj!" štěkla najednou ostrým hlasem
Adrien. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Jenn ani nenapadlo, že by neposlechla. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Tak, a teď se podívej pod nohy." řekla
Adrien. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Jenn to udělala a zděsila se. Necelých dvacet
čísel od ní zela propast. Přehrazovala celý les a byla široká nejmíň pět metrů.
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Díky..." vykoktala Jenn a couvala od
okraje. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Tak jo, tohle nepřeskočíme, takže jediný
způsob je, že nás přenese Elbait, ale to bude msuet počkat do večera, než se k
nám připojí." řekla Adrien. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"A co budeme mezitím dělat?" zeptala se Jenn.
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Podíváme se, jestli tu v okolí není něco
podezřelého." rozhodla Adrien, "Ty půjdeš nalevo, já napravo, přesně
za hodinu se tady zase sejdeme." <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
A tak se taky stalo.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Jenn se vydala nalevo a rozhlížela s kolem sebe.
Nic neviděla a tak šla dál. Najednou se průrva stáčela. Stáčela se do prava,
takže se Jenn dostala do směru, kterým původně obě dívky mířily. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"To je zvláštní..." brblala si pro sebe,
"Tohle budu muset potom Adrien říct." <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Jenn šla ještě kousek, ale potom se vrátila a
čekala, až přijde Adrien.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Adrien mezitím pokračovala dál. Také narazila na
místo, kde se průrva stáčela, ale u ní se stáčela doleva. Adrien to místo
minula a pokračovala dál, teď už mimo průrvu. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"To je divný..." brblala, "Vypadá
to, že se ta průrva stáčí kolem nějákého ostrůvku..." <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Pak se na patě otočila a vrátila se zpět k místu,
kde na ni již čekala Jenn.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Co jsi zjistila?" zeptaly se obě dívky
najednou. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Průrva zatáčí." byla společná odpověď. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Jakoby obepínala ostrov?" otázala se
Adrien. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Ano." kývla Jenn. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Tak je to potom jasné." <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Co je jasné?" nechápala Jenn. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Jasné je to, že se na ten ostrůvek musíme za
každou cenu dostat. Můj šestý smysl mi říká, že tam na nás čeká vodítko."
řekla Adrien, "Ale teď si můžeme odpočinout, protože musíme počkat na
Elbait." <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpLast" style="text-align: justify;">
Obě dívky si sedly a pozorovaly pevninu za průrvou.
Jistě tam čeká nějáký důležitý oběv, říkaly si.<o:p></o:p></div>
<div class="western" style="margin-bottom: 12.0pt; mso-add-space: auto;">
<br /></div>
<h1 style="text-align: center;">
Kapitola II: Posledni setkani s Karol<o:p></o:p></h1>
<div class="western" style="margin-bottom: 12pt; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpFirst" style="text-align: justify;">
Jenn a Adrien čekaly, až se oběví Elbait. Najednou
Jenn něco zaslechla. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Slyšíš to?" drcla do Adrien, která
skoro spala. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Co?" <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Něco se blíží." upřesnila Jenn. Adrien
se zaposlouchala. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"To je jen pár vlků." poznamenala,
"a jde to z toho ostrova, takže zatím nám neublíží." <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Pak se zarazila a zaposlouchala se do zvuků vlků. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Poslouchej, jako by nám chtěli něco říct."
šeptla. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Cože?" nechápala Jenn. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Ale Adrien ji nevnímala, poslouchala vytí vlků a
přemýšlela, jestli by to mohla být Karol. To vytí jí bylo až příliš povědomé. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Běhá mi z toho mráz po zádech." ozvala
se Jenn. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Nejsi sama." přiznala se Adrien. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Začalo se stmívat. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Brzy tu bude Elbait." poznamenala
Adrien, "a brzy odhalíme tajemství toho ostrova na pevné zemi." <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Pak vyšel měsíc a ozvalo se jediné táhlé teskné
vlčí zavytí. Adrien to znělo jako "pospěš" a netrpělivě se otočila
směrem, kterým měla přiletět Elbait. A to už byla Elbait na dohled. Nachvíli
její tělo zastínilo měsíc, který byl v úplňku, a pak se snesla před Adrien a
Jenn. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Co jste to našly?" ptala se. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Na vysvětlování není čas, musíme se dostat
za tu průrvu." řekla Adrien a už nasedala. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Jenn nasedla hned po ní a Elbait se s oběma
dívkami vznesla. Dvakrát mávla křídly a už přistály na druhé straně průrvy.
Adrien a Jenn seskočily Elbait ze zad a rozhlédly se. Znovu se ozvalo to táhlé
zavytí, které jakoby je popohánělo. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Odkud to vychází?" zeptala se Jenn. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Z místa přímo před námi, ale nedokážu
určit,jak daleko. Ale pár set metrů to bude určitě." řekla Elbait. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Dobrá jdeme." zavelela Adrien. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Vydaly se na cestu a dívky měly celou dobu ruce
pobléž zbraní. Respektive, Jenn měla ruku na jílci dýky a Adrien v ruce držela
připravený luk, který vytáhla z vaku připevněného na Elbaitino sedlo. Cestička,
kterou se vyday se po chvíli začala různě kroutit, až ztratily úplně přehled,
kterým směrem jdou. Nemohly se orientovat ani podle měsíce, protože ho
zakrývaly stromy. Jediné, co je vedlo, bylo občasné vlčí zavytí. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Pokaždé o něco naléhavější. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Nakonec se dostaly na mýtinku. Na mýtince byl
vchod do podzemní krypty a u toho vchodu stál vlk. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Zaštěkal: "Tohle je mé první já. Vždycky jsem
byla ta poslední. Ale je na čase, abych taky něco dokázala. Nemůžu se zdržet
dlouho." po těchto slovech se obrysy vlka začaly rozplívat. "Nemám
moc času," pokračoval vlk, "ale je důležité, abyste našly Svatou
dýku. Musíte dovnitř do krypty. Tam je něco, co vám snad pomůže..." <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
A vlk se rozplynul. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Co to říkal?" zeptala se Jenn, která
narozdíl od Adrien, která rozuměla řeči zvířat, slyšela jen obyčejné štěkání. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"To byl duch mé dávné společnice. Říkala, že
máme jít do té krypty a že tam snad najdeme něco, co nám pomůže."
přetlumočila zkráceně Adrien. "Takže je mrtvá..." povzdechla si
potom, "Nejdřív Meridon, teď i ona... Doufám, že alespoň Sirnix ještě
žije." <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Kdo jsou ti lidé, o kterých mluvíš?"
zeptala se Jenn. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Moji bývalí společníci, rozdělili jsme se po
bitvě u Jezera Smrti v Tristarii, kde jsme porazili Borga." vysvětlila
Adrien, "Jeden z nás, Meridon, tam padl. Karol a Sirnix cestovali dál
spoelčně a vypadá to, že Karol je mrtvá. Kdyby ne, nebyl by tu její duch."
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Aha..." hlesla Jenn. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpLast" style="text-align: justify;">
"No nic." potřásla Adrien hlavou,
"Jdeme dovnitř do té krypty, ať nezahodíme šanci, kteoru nám Karol
dala." Potom jako první vykročila dolů do temnoty.<o:p></o:p></div>
<div class="western" style="margin-bottom: 12.0pt; mso-add-space: auto;">
<br /></div>
<h1 style="text-align: center;">
Kapitola III: Nevitana spolecnost<o:p></o:p></h1>
<div class="western" style="margin-bottom: 12pt; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpFirst" style="text-align: justify;">
Adrien a Jenn sestupovaly po schodech, které vedly
dolů do krypty. Elbait čekala venku.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Já nic nevidím..." postěžovala si Jenn.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Tak počkej." odpověděla Adrien. Potom
pronesla několik slov a v ruce se jí oběvila ohnivá koule.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Výborně, ale teď nebudeš moct
střílet..." poznamenala Jenn.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"To vůbec nevadí." odpověděla Adrien,
která mezitím luk hodila na rameno, "Stačí, že mám meč a svá kouzla."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Tak dobře." řekla Jenn.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Poté obě pokračovaly v sestupu.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Chodba vedla čím dál hloub. A pak najednou byly na
rovné zemi. Postupovaly chodbou dál.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Kam myslíš, že to vede?" otázala se
Jenn.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Nemám tucha, ale pokud nám to doporučila
Karol, budu věřit." odpověděla Adrien.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Pak postupovaly již mlčky. A byly by tak
postupovaly až k cíli, kdyby se pod Adrien najednou nerozevřela podlaha. Než
dívky stačily zareagovat, Adrien se zřítila. Dolů do tmy. A sní zaniklo i
světlo, takže Jenn zůstala v naprosté tmě. A v té tmě slyšela šelestění křídel.
Připravila si zbraň a postupovala dál. Vždy nejprve zašátrala nohou a ujistila
se, že stoupne na pevnou zem. Nechtěla taky skončit v nějáké díře. Najednou
ucítila tupou bolest a pak upadla do bezvědomí. Někdo ji přetáhl po hlavně
palicí, nebo možná kyjem.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormalCxSpLast" style="text-align: center;">
>>*♥♥♥*<<<o:p></o:p></div>
<div class="western" style="margin-bottom: 12.0pt; mso-add-space: auto;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpFirst" style="text-align: justify;">
Adrien se zvedla ze země a rozhlédla se kolem. Její
ohnivá koule zmizela. Byla v bezvědomí a to to kouzlo zrušilo. A to jí
zachránilo život. Adrien totiž spadla a potom to s ní nějákým zázrakem smíklo
do nejtemějšího kouta obrovské jeskyně plné skalních trolů. Kdyby to světlo
nezhaslo, byla by teď mrtvá.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Ano, sice kolem sebe ty troly neviděla svým
normálním zrakem, ale vnitřní zrak, zrak draků, ji nezklamal. Umožňoval jí
vidět i v naprosté tmě a toho teď využila.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Začala troly počítat. Napočítala kolem
pětadvaceti.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Co je moc, je příliš." řekla si
potichounku a ještě potišeji sejmula z ramene luk. Naštěstí se při pádu
nepoškodil.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Adrien založila šíp a pečlivě zamířila na
nejbližšího trola. Pak šíp vypustila. Cíl zasáhla přesně. Jediné, co se ozvalo,
bylo tupé zadunění těla o kamenou podlahu. Naštěstí si toho žádný trol nevšiml.
A i kdyby, asi by ho nenapadlo hledat střelce. A stejně by ji neviděli. Skalní trolové
se sice hodně na zrak spoléhali a také na čich, ten dokonce používali více, než
zrak. Ale v tuhle chvíli by jim byl houby platný.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Celý sál totiž zahaloval smrad síry.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Adrien znovu založila do tětivy šíp a zamířila.
Chtěla jich co nejvíce vyřídit aniž by byla odhalena. Povedlo se jí zabít
dvanáct, než si jí jeden všiml. No, ani ne tak jí, jako zaregistroval letící
šíp.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Dobře, tak jinak." rozhodla se Adrien a
než stačil kterýkoli trol zaútočit, již měla luk zase na rameni. V pravé ruce
meč a v levé jí jiskřila magická energie.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Když se první trol přiblížil na dostřel kouzel,
Adrien energii uvolnila a milého trola smetl z povrchu zemského blesk. Trolové,
kterí byli chabého rozumu se trochu lekli, ale ne nadlouho. Za chvíli se zase
řítili na Adrien. Ale jí ta chvilka stačila, stačila zlikvidovat další tři nebo
čtyři.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
A to už byli zbývající trolové, asi sedm, u ní.
Pustila se do nich mečem a z energie v levé ruce udělala druhý meč. Světlo meče
bylo tak jasné, že musela zavřít oči. A i trolové se odvraceli. Ale oni na
rozdíl od Adrien, která využívala svého daru - dračího zraku, neviděli zhola
nic. To světlo je oslepilo.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Netrvalo dlouho a bylo po nich. Adrien zrušila
kouzlo a pokračovala v cestě.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Musím najít Jenn." pomyslela si.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpLast" style="text-align: justify;">
Rozhlédla se po nějákém tunelu a jeden opravdu našla
v protější stěne jeskyně. Vykročila tam a dlouhými kroky přešla sál. Pak
vkročila do tunelu.<o:p></o:p></div>
<div class="western" style="margin-bottom: 12.0pt; mso-add-space: auto;">
<br /></div>
<h1 style="text-align: center;">
Kapitola IV: Shledani<o:p></o:p></h1>
<div class="western" style="margin-bottom: 12pt; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpFirst" style="text-align: justify;">
Jenn se probrala ve vězení. No, vězení... Ona to
vlastně byla malinká jeskyně a vchod do ní byl zatarasený masivními dveřmi.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Jenn se posadila a ohmatala si bouli na hlavě,
nebylo to tak hrozné, jak se obávala, ale i tak si ještě netroufala se
postavit.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Svázaná nebyla, ale sebrali jí veškeré její věci.
Jen oblečení zůstalo. Jenn se rozhlížela kolem sebe, ale moc toho neviděla.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"No bezva, co teď?" uvažovala nahlas.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Jedinou odpovědí jí bylo harašení klíče v zámku
dveří, které se znenadání ozvalo.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"To mi tak ještě scházelo..." zabručela
si Jenn, "Jen doufám, že Adrien nechytlli..."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Pak se odhodlala postavit - nechtěla, aby ji našli
schlíple sedět na zemi - a čekala, kdo do její cely vejde.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Dveře se otevřely a dovnitř napochodoval opravdu
hodně tlustý skalní trol. A nejhorší na tom všem bylo, že příšerně smrděl...<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Co je moc, je příliš." zopakovala Jenn
přesně to, co před nějákou dobou řekal Adrien.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Pak se proti trolovi vrhla a ten, jelikož to
nečekal, svalil se na zem. Jenn toho využila a proběhla kolem a pryč z cely.
Vůbec nepřemýšlela a jen se hnala zatuchlými chodbami.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Čas od času narazila na nějákého skřeta a když se
tak stalo, tak ho v té rychlosti jen smetla na zem. Hnala se chodbami jak
žíznivá čára a tak ani nepostřehla, že se za ní žene trolí hlídka s napjatými
luky.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: center;">
>>>*♥♥♥*<<<<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi;">Adrien
postupovala temnou chodbou, když zaslechla nějáký hluk. Znělo to jako horda
skřetů, která někoho honí.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi;">Adrien
se přitiskla ke stěně a zavřela oči, aby jejich žlutá barva nepřitáhla
pozornost. Potom se pořádně zaposlouchala. Svým zbystřeným sluchem zaslechla
svist šípů.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi;">"To
není dobrý." pomyslela si Adrien a otočila hlavu po zvuku.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi;">To, co
spatřila se jí ani trochu nelíbilo. Banda trolů s luky honila její kamarádku
Jenn, která se již sotva vlekla, protože měla jeden šíp zabodnutý v noze.
Adrien nešlo do hlavy, jak se jí povedlo schytat to jen jednou, když trolové
pálili jeden šíp za druhým.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi;">Pak jí
ale došlo, že vůbec nemíří. Sejmula tedy ze zad vlastní luk a zamířila. Jeden z
asi sedmi trolů padl na zem s šípem zabodnutým v hrdle. Adrien vystřelila ještě
párkrát a skřeti, kteří ji neviděli, se dali na útěk, protože si mysleli, že je
to nějáký duch, co na ně pálí šípy s takovou přesností.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi;">Adrien
si hodila luk zpět na rameno a přistoupila k Jenn. Rozhlédla se kolem sebe a
když se přesvědčila, že jsou samy, zakryla Jenn oči a rozsvítila světlo.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi;">"Zavři
oči a pomalu je otvírej, nebo tě to světlo oslepí." zašeptala Adrien a
začala si prohlížet její poraněnou nohu.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi;">"Adrien,
jsi to vážně ty?" zeptala se Jenn a po tvářích se jí začaly koulet slzy.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi;">"Jo,
jsem to já a teď to bude bolet." řekla Adrien a aniž by čekala na odpověď,
jednoduše Jenn vyškubla šíp z nohy.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi;">Jenn to
ale vůbec necítila, jediné, co cítila, byl pocit štěstí a že už není sama.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi;">"Kdes
byla?" zeptala se Jenn ublíženě.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi;">"Nakopat
zadek pár skalním trolům." odpověděla Adrien a pak pomohla Jenn na nohy,
"Můžeš jít?"</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi;">Jenn to
zkusila, ale po dvou krocích se sesula na zem.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi;">"Ne,
nemůžu." vzlykla.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi;">Adrien k
ní přistoupila a znovu jí pomohla na nohy. Pak ji podepřela a vykročila chodbou
ve směru, ze kterého přišla Jenn.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi;">"Do
čeho ses to vlastně namočila?" zeptala se pochvíli ticha Adrien.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi;">"Já
vlastně ani nevím." vzdychla Jenn a opřela si hlavu o Adrienino rameno.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi;">"Ono
je to stejně jedno, hlavně se teď odtud musíme dostat." řekla Adrien a pro
všechny případy tasila meč.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi;">Dívky
došly na rozcestí, ale nezabočily, pokračovaly rovně. Poté, co Jenn řekla, že z
chodby, která odbočovala, přiběhla.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi;">Pokračovaly
dál chodbou, až zjistily, že chodba stoupá a následně se mění v schody.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi;">"Myslíš,
že jsme tam, kde jsme začaly?" optala se Jenn.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi;">"Ano,
tudy jsme přišly. Pamatuju si některé rysy na zdech."</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpLast" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Times New Roman","serif"; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-theme-font: minor-bidi;">Pak už
se oběvilo denní světlo a dívky stanuly venku z krypty...</span><o:p></o:p></div>
<div class="western" style="margin-bottom: 12.0pt; mso-add-space: auto;">
<br /></div>
<h1 style="text-align: center;">
Kapitola V: Spatna odbocka<o:p></o:p></h1>
<div class="western" style="margin-bottom: 12pt; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpFirst" style="text-align: justify;">
"Asi jsme v té kryptě byly hodně dlouho,
viď?" optala se Jenn, když se podívala na oblohu a zjistila, že slunce
stojí již hodně vysoko.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Ano, troufám si tvrdit, že ano,"
odpověděla Adrien, "ale to mě teď vůbec netrápí. Trápí mě to, že Elbait
není vůbec v mém dosahu..."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Co tím myslíš?" nechápala Jenn.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Tím myslím, že jsme na nějákém jiném místě,
protože to tu i jinak vypadá." řekla Adrien.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
A teď už to došlo i Jenn. Pozorně se rozhlédla a i
když to tam vypadalo hodně podobně, bylo jasné, že jsou na jiném místě.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Pak se ale začal obraz před jejich očima měnit.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Neříkej, že je to to, co si myslím, že to
je..." zaprosila Jenn.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Zklamu tě, opravdu jsme pořád ještě v tej
kryptě..." vzdychla si Adrien, "ale vůbec se mi to nelíbí."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Poté Adrien tasila meč a začala se kolem sebe
rozhlížet zostřeným dračím zrakem.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Ano, měla jsem pravdu," řekla Adrien,
"jsme stále v kryptě."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Ve stejnou chvíli, kdy toto pronesla, se iluze
rozplynula a dívky spatřily temné stěny žaláře. Jediné divné na tom bylo, že
jejich zbraně stále byly jejich. Nikdo jim je nevzal.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Následně se Adrien sklonila k Jennině noze a
zašeptala pár divných slov. Rána na lítku se zacelila. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Díky.” šeptla Jenn, která si netroufala mluvit
nahlas. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
A pak se dívky začaly dohadovat, jak se odtamtud
dostat a jak dál postupovat a samozřejmě také o tom, jak byly napáleny.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Zatímco se Adrien a Jenn dohadovaly o tom, jak se
nechaly napálit, trolí šéf přišel se svazkem klíčů k bráně od žaláře a začal
hledat ten správnej klíček, aby moh otevřít.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Slyšíš to?" zeptala se náhle Adrien.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Ano, vypadá to, že budeme mít
návštěvu."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Spíš to vypadá na problémy." ušklíbla
se Adrien.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Tak to máš pravdu, slečinko," ozval se
huhňavý hlas sklaního trola.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Jako bych to neříkala..." vzdychla
Adrien a vyvolala blesk.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Blesk trola zasáhl plnou silou, ale nic mu to
neudělalo. Trol se jen rozchechtal jako blázen: "Abyste mě mohly zasáhnout
kouzlem, musíte mě nejdříve zbavit toho medailonku, co mám zde." Trol si
poklepal na krk, kde se mu houpal zlatý medailonek ve tvaru labutě.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Tak to vypadá, že si to s ním budeme muset
vyřídit tím složitějším způsobem." povzdechla si Adrien a pozvedla meč.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Zaútočila a i přes všechnu trolovu snahu se
bránit, byl brzy poražen. Adrien se sehnula a strhla mu amulet z krku. Začala
si ho prohlížet, jenže jí byl sebrán Jenn.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Proč to má tvar zrovna labutě?" zeptala
se přihlouple ta.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Kdybys mi to nesebrala, tak už jsem to mohla
vědět." odpověděla kousavě Adrien.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Jenn jí tedy amulet vrátila a Adrien ho začala
zkoumat. Jediné, co však vyzkoumala, bylo to, že byl celý ze zlata a že byl
naplněn nějákým pro ni neznámým kouzlem.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Tak co?" nedalo to Jenn a musela se
zeptat.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Nic moc..." povzdechla si Adrien,
"Moc se z toho vyčíst nedá..."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Radši mi řekni, co se z toho vyčíst
dá."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Adrien jí to teda řekla, ale také dodala, že by
raději měly vypadnout z toho vězení. To Jenn nezbývalo, než souhlasit.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Dívky tedy nechaly dohadování se o podivném
amuletu a Adrien si ho zastrčila do kapsy. Nato vyšly z cely a zabočily do
první chodby, která se jim naskytla.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Pamatuj si, že to hlavně musí stoupat
nahoru." poučovala Adrien.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Dyť já vím." odsekla Jenn.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Dál jejich cesta pokračovala mlčky. Několikrát
zahly, až se dostaly do sálu, který se Adrien zdál povědomej.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Tady to znám." zašeptala.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Tak to jsi šťastný člověk, protože mně to
tady neříká vůbec nic." houkla Jenn.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Sem sem propadla, když jsme vstoupily do
krypty." upřesnila to Adrien.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Semhle?" nevěřila Jenn.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Ano, a hemžilo se to tu troly."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Jako teď?" neodpustla si Jenn.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpLast" style="text-align: justify;">
Adrien se rozhlédla. "Ano, jako ted."
pronesla pochmurným hlasem a sejmula z ramene luk.<o:p></o:p></div>
<div class="western" style="margin-bottom: 12.0pt; mso-add-space: auto;">
<br /></div>
<h1 style="text-align: center;">
Kapitola VI: Cesta ven<span style="font-family: "Times New Roman","serif";">?<o:p></o:p></span></h1>
<div class="western" style="margin-bottom: 12pt; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpFirst" style="text-align: justify;">
Dříve, než si jich trolové stačili všimnout,
zatlačila Adrien Jenn do temného kouta a přitiskla jí ruku na ústa. Když si
byla jistá, že bude Jenn potichu, ruku sundala.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Co to mělo znamenat?" durdila se Jenn
šeptem, neodvažovala se mluvit nahlas, aby nepřilákala pozornost trolů.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Preventivní opatření, abys byla
zticha," vysvětlila Adrien, "nemohla jsem dovolit, abys promluvila
nahlas, i když se to nezdá, nejsou zas až tak pitomí, jak vypadají."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Dobrá, ale jak se jich zbavíme?"
zeptala se Jenn.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Stejně, jak jsem to předtím udělala
já," řekla Adrien, "sleduj." S těmito slovy vytáhla z toulce šíp
a napnula tětivu.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Pečlivě zamířila a vystřelila na nejbližšího
trola. Ten, aniž by si kdokoli čehokoli všiml, se skácel k zemi a zůstal ležet.
Střela ho zasáhla přesně do srdce. A stejně to pokračovalo s většinou trolů.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Až posledních, asi pět, bylo nutno pobít v boji na
blízko. Ale to pro zkušenou bojovnici, jakou Adrien beze sporu byla, nebyl
nejmenší problém. Trolové popadali mrtví k zemi a cesta se zdála býti volná.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Adrien a Jenn vykročily dále.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"V které části jsi to propadla?" zeptala
se Jenn.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Nevím přesně,kterou částí jsem propadla, ale
když jsem se po tom pádu probrala, byla jsem úplně v zadu v rohu,"
odpověděla Adrien, "takže ta díra musí být někde tam, hádala bych..."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Dobře." kývla Jenn.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Pak zamířily do části, kterou Adrien označila a
Adrien cestou posbírala svoje šípy. Ale v označené části nic nenašly. Ve stropě
žádná díra nebyla. Až po chvíli Adrien došlo, co to vlastně znamená.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Mělo mi to dojít dříve, vždyť ta díra se
pode mnou otevřela, je pravděpodobné, že se zase zavřela," vysvětlovala
Adrien, "tak proto ji nemůžeme najít."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Tak to mi teda řekni, jakse odsud teda chceš
dostat," durdila se Jenn.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Tak to opravdu nevím..." odvětila
Adrien, "ale nějáká cesta tu snad bude."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Doufám, že máš pravdu," povzdechla si
Jenn a začala se rozhlížet.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Adrien se k ní přidala. Přešla ke stěně a
přejížděla po ní rukou. Jaké bylo její překvapení, když její ruce nahmataly
prohlubeň velice zvláštního neznámého a přitom povědomého tvaru.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Pojď sem," zavolala Adrien na Jenn,
"asi jsem něco oběvila." S těmito slovy Adrien vyčarovala slabé
světlo a vytáhla z kapsy medailonek ve tvaru labuťe.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Co máš?" zeptala se Jenn, když dorazila
k Adrien.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"To bych taky ráda věděla..." řekla
Adrien spíše sama pro sebe, než že by odpovídala na Jenninu otázku. Se
semknutými rty, ale odhodláním v očích vložila medailonek na místo ve skále.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Chvíli se nic nedělo a toho Jenn využila.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Co to má znamenat?" dorážela tak
dlouho, dokud se jí Adrien nerozhodla odpovědět.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Než ale mohla cokoli říct, zem se otřásla a skála
před oběma dívkami se odsunula stranou a odhalila temný tunel vedoucí bůhví,
kam...<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"No teda..." vydechla Jenn. "Kam
myslíš, že to vede?"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Nevím, ale určitě to půjdeme
zjistit..." usmála se Adrien a vstoupila do chodby.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpLast" style="text-align: justify;">
Cestou ještě sebrala medailonek. Pro všechny
případy...<o:p></o:p></div>
<div class="western" style="margin-bottom: 12pt; text-align: justify;">
<br /></div>
<h1 style="text-align: center;">
Kapitola VII: Prvni cast skladacky<o:p></o:p></h1>
<div class="western" style="margin-bottom: 12.0pt; mso-add-space: auto;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpFirst" style="text-align: justify;">
Dívky vstoupily do chodby a ta se za nimy s
hlasitým rachotem zavřela.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Tak, a jsme v pasti,” povzdechla si Jenn, “tohle
jsi asi v plánu neměla, co?” <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Hele, možná nemůžeme zpátky, ale pokud vím, cesta
zpět stejně nevede,” odpověděla Adrien, “a co uděláš, když není cesty zpět?
Půjdeš dopředu.” <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
S těmito slovy se jí v ruce oběvil plamen, který
osvětloval chodbu. V druhé ruce již držela meč. Vykročila do chodby a Jenn, ač
neochotně, ji následovala. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Dívky postupovaly vpřed a po chvíli zjistily, že
chodba stoupá. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Myslíš, že se blížíme k východu?” zeptala se s
nadějí v hlase Jenn. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Doufám, ale nespoléhám na to,” odpověděla Adrien
a dál stoupala chodbou. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Jak postupovaly dál, chodba stoupala čím dál
strměji. A byla čím dál nižší. Až byla nakonec tak neschůdná, že Adrien nemohla
dále nésti meč a tak ho zasunula do pochvy. Bude se muset spolehnout na kouzla.
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Postupovaly dál, když najednou Adrien zastavila a
to naprosto bez varování, takže do ní Jenn málem narazila. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Nemůžeš aspoň ceknout, než se tak náhle
zastavíš?!” durdila se. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Promiň, přišlo to bez varování,” odpověděla
smířilvě Adrien, “ale máme tu menší problém, je tu ďoura.” <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Ďoura?!” opakovala nevěřícně Jenn, “tak ji
překroč, ne?”<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Věř, že bych ráda a tím se dostáváme k jádru
věci, ta ďoura snad nemá konec... Ani za pomoci dračího zraku nedohlédnu na
druhou stranu.” <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Tak co teď?” <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Nevím,” rozhlížela se Adrien po stěnách okolo a
přemýšlela, jestli by to třeba nešlo něják přelézt a oblézt a podobně.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Dlouho nemohla nic objevit, až jí najednou zrak
padl na prohlubeň známého tvaru. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Dobře, že jsem tu labuť zase sebrala.” zabručela
Adrien a zašátrala v kapse.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Cože?” nechápala Jenn. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Podívej,” řekla Adrien a ukázala na prohlubeň,
“zdá se, že další cesta by se nám mohla otevřít stejným způsobem, jako cesta do
tohohle tunelu.”<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Mně se to nezdá, ale nic jinýho nám asi nezbývá,
že?” <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Tak to máš asi pravdu, buď připravená, může se
stát absolutně cokoli.” S těmito slovi vložila Adrien zlatou labuť do otvoru ve
skále a čekala, co se bude dít. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Stejně, jako když se otvíral vstup do chodby,
nejprve se nedělo nic. Ale asi po deseti sekundách se otřásl strop. Dívky si
nejprve myslely, že je to tam pohřbí zaživa, ale když jim k nohám spadly
schody, které vedly kamsi nahoru, v Adrieniných očích zaplály plamínky
vítěžství.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Tak dem, ne?” otázala se Adrien své mladší
společnice, sebrala medailon a začala stoupat po schodech.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Jenn, ač nerada, stoupala opatrně za ní.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Netrvalo dlouho a schody se z dřevěných změnily na
kamenné a pak skončily. Dívky se ocitly v malé místnůstce s kamenným podstavcem,
na kterém ležela divná truhlička. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Co to má být?” otázala se Jenn, která vykukovala
zpoza Adrien. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Dobrá otázka, běž to zjistit,” odpověděla Adrien
a postrčila Jenn před sebe. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Grrr...” zavrčela Jenn, ale jelikož byla strašně
zvědavá, opatrně se k truhličce začala přibližovat. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Počkej,” zarazila ji Adrien. Jenn se tedy
otočila. “Tohle by se ti mohlo hodit.” Adrien hodila Jenn medaionek ve tvaru
labutě.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Jenn ho překvapeně chytila. Pak přistoupila k
podstavci a začala si prohlížet ten zvláštní předmět, který na něm ležel. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Byla to truhlička, přesně, jak řekla Adrien, ale
byla divná, neměla víko, neměla zámek, jen byla krásně vyřezávaná. Jenn se ji
pokusila zvednout, ale nešlo to. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Dej mi tu labuť.” Z druhé strany podstavce se
natáhla Adrienina ruka a pak se oběvil i obličej. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Jak ses tam dostala?” zeptala se Jenn.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
“Neřeš a dej mi labuť.” odpověděla jí na to
Adrien. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Jenn jí teda labuť podala a obešla podstavec, aby
se podívala, co tam bude Adrien s labutí dělat. Jaké bylo její překvapení, když
zpozorovala jim již známý otvor ve tvaru labutě, který se skvěl přesně
uprostřed zadní strany podstavce. Nebo to možná byla přední strana... ? <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Adrien vložila labuť na místo, kam patřila a překvapeně
pozorovala, jak labuť splinula s podstavcem. Teď to vypadalo, jako kdyby tam
nikdy žádný otvor nebyl. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Zvláštní...“ zamumlala si Adrien pro sebe. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Co je zvláštní?“ zeptala se Jenn, ale pak
vyjekla. Truhlička se totiž právě otevřela. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Adrien to zpozorovala také a rychle se postavila a
přešla k Jenn aby mohla nahlédnout, jaký, že to poklad se v truhličce ukrývá.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
K jejímu překvapení tam byl jen útržek pergamenu a
úlomek čepele. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Co to má být?“ zauvažovala Adrien nahlas. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Kdoví...“ odvětila Jenn. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„No, každopádně, když už jsme tady, tak si ty dvě
věci můžeme rovnou vzít.“ S těmito slovy Adrien sáhla pro úlomek čepele a také
pro cár papíru. <o:p></o:p></div>
<br />
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Jakmile byly věci bezpečně venku z truhličky,
místnost se kolem dívek zatočila a když se točit přestala, dívky stály ve
vchodu do krypty a dívaly se na měsícem zalitou krajinu a na chrápající Elbait. <o:p></o:p></div>
AnnElfwindhttp://www.blogger.com/profile/03624915614822192126noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2791446489075945893.post-16359452527989073152014-03-25T14:18:00.000+01:002014-03-25T14:18:09.231+01:00Padlý anděl - část první<div class="MsoNormalCxSpFirst" style="text-align: center;">
<b>Než začneš číst</b></div>
<div class="MsoNormalCxSpFirst" style="text-align: center;">
<i>Toto je prvních deset stran z mé povídky Padlý anděl. Povídka není dokončená, ale rozhodla jsem se ji začít publikovat už teď. Momentálně pracuju na jedenácté straně a další zveřejnění bude, až budu mít dalších deset.</i></div>
<div class="MsoNormalCxSpFirst" style="text-align: center;">
<i></i></div>
<a name='more'></a><br />
<div class="MsoNormalCxSpFirst" style="text-align: justify;">
Kdysi dávno se člověk zamiloval do andělské ženy.
Byla to dechberoucí kráska, jenže bůh její lásce nepřál. Zbavil ji křídel a
odvrhl ji od sebe. Ale milující manžel jí byl milejší, než všechno božstvo
světa a ona mu brzy porodila syna. Žel, při porodu sama zemřela. Než naposledy
vydechla, požádala muže, aby jí slíbil, že se malý Cedrik nedozví, kdo je... <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Její muž, král tamní země Lerendie, s tím
souhlasil. Nemohl přeci odmítnout poslední přání svého milovaného anděla... <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
A tak Cedrik rostl v nevědomosti a brzo dosáhl
šestnáctého roku svého věku, čili byl plnoletý. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Ovšem, Bůh se v nebi mračil pokaždé, když mu zrak
na toho zmetka padl. Věděl sice, že kluk neví, co je zač, ale také věděl, že
kdyby se to domákl, mohlo by to znamenat problém... <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
A tak se rozhodl požádat o pomoc někoho, kdo je
považován za největšího nepřítele nebes... Samotného Lucifera. Neboť co se
škádlívá, to se rádo mívá a Lucifer s Bohem byli vlastně blízcí přátelé. Byť
navenek to vypadalo, že spolu vednou válku. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Vypravil tedy do pekel posla, aby doručil jeho
vzkaz. Rozhodl se, že kluk nesmí zůstat naživu. A nejlepší zabiják na světě,
tedy... pod světem, byla Luciferova pravá ruka – démon Sabriel. A právě tenhle
pekelný zabiják dostal úkol mladého Cedrika zabít. Surově a brutálně.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Anděl s černými křídli pozoroval ze skály smuteční
průvod, v jehož čele jel na černém oři mladík. Oděný byl do černé a jeho
azurové oči zakrývaly prameny neposedných světle hnědých vlasů. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Anděl věděl, kdo to je. Syn jeho nejlepší
kamarádky, Valkýrie. Vzpomínal, jak jí pomáhal uprchnout z nebe za její láskou
a jak jí byla odejmuta křídla, když se to vládce nebes dozvěděl... Potkal ji
horší osud, než jeho. Věděl, že Valkýrie zemřela při porodu toho chlapce a také
jako jediný věděl, proč. Předala mu všechny své zbývající schopnosti anděla.
Chtěla, aby v sobě to dítě nosilo odkaz toho, čím kdysi byla. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„A to dítě se teď má stát králem, protože jeho
fotřík si natáhne bačkory...“ zabručel podrážděne. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Anděl seskočil ze skály a rozevřel křídla.
Doplachtil na místo, kam průvod směřoval a jakmile přistál, křídla zmizela.
Usadil se pohodlně pod strom a čekal, až průvod dorazí. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Pohřby králů znal. Za dobu, co byl vyhnán z nebes,
jich už viděl bezpočet. Byla to vždy jen snůška keců. Všichni přáli pozůstalým
upřímnou soustrast a naoko plakali, zatímco přemýšleli, jak by na tom mohli
vydělat. Ten pravý pohřeb začínal až poté, co všichni ti šlechtici odešli. Ve
chvíli, kdy zůstali jen nejbližší příbuzní zemřelého. V tomto případě pouze
chlapec, který průvod vedl. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Anděl, Azrael, zaslechl dusot kopyt. Průvod se
blížil. Přešel na druhou stranu stromu a usadil se mezi mohutné kořeny tak, aby
ho nebylo vidět. Přeci jenom, Valkýrie říkala „dohlížet z povzdálí“ a on to
hodlal dodržet. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Hlavně nezasahovat,“ vtloukala mu vždycky do
hlavy, „nechceš přeci skončit jako já...“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Ale Azrael neměl v plánu se do ničeho míchat.
Chtěl se jen dívat. Vidět, co v tom mladíčkovi je. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Pohřeb trval neskutečně dlouho. Až, když se začalo
stmívat, začali se lidé rozcházet. Zůstal jen Cedrik, který poklekl na jedno
koleno před otcův hrob. Neplakal. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Hm..., že by neměl otce rád...? pomyslel si
Azrael. Ale to se pletl. Jakmyle si chlapec myslel, že ho už nikdo nemůže
vidět, prostě se zhroutil a dal průchod pláči...<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Na obloze se zablesklo a spustil se déšť. Vzápětí
se ozvala ohlušující rána hromu. Zněla zlověstně a obloha zčernala ještě víc.
Azrael, jako nějáký honící pes, zavětřil a to, co ucítil, se mu vůbec nelíbilo.
Nad chlapcem se vznášel pach smrti. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Nad tím krásným chlapcem, nad kterým se Azrael
mnohdy mlsně olizoval. Ovšem ctil přání své kamarádky, že chlapce nemá
konfrontovat. Bylo to pro něj tedy zakázané ovoce.... Azrael si jenom zlostně
odfrkl. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Znovu se zablesklo a nad plačícím chlapcem se
zjevila postava oděná do krvavě rudé a černé kůže. Azrael ho okamžitě poznal.
Již několikrát ho viděl při práci. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Za chlapcem stál nejlepší zabiják pekelného světa
v podzemí – pravá ruka Lucifera, démon Sabriel...<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Azrael viděl, jak Sabriel tasí neslyšně meč a
napřahuje se ke smrtící ráně. Démon byl pověstný svými tichými, rychlými a
hlavně přesnými útoky, které většinou vyřídí oběť hned první ranou.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Ovšem tentokrát démonovi štěstí přát nemělo.
Azrael se jako černý stín mihl přes trávník a když už se zdálo, že Sabrielův
meč najde cíl v chlapci, postavila se mu do cesty černá čepel Azraelova
vlastního meče. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Černé čepele byly ve světě lidí vzácné. Ba, byly
vzácné i na božské poměry. Existovaly všeho všudy tři. Jednu měl Lucifer. Druá
patřila vládci nebes, ale když byl Azrael vyhnán a označen jako Padlý anděl,
povedlo se mu ji ukrást. Od té doby ji střežil jako oko v hlavě. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
A co se stalo se třetí černou čepelí? Nikdo to
neví. Jisté je jen to, že se před dávnými věky ztratila. Mnoho dobrodruhů jak z
řad lidí, tak z řad andělů a démonů ji v průběhu věků hledalo. Nikdo ale nikdy
neuspěl a mnozí zaplatili životem. Postupem času se na výpravu za
znovuobjevením třetí Černé čepele vydávalo stále méně dobrodruhů. V dnešní době
už jsou tyto výpravy ojedinělé a jen Bůh vysílá své beránky, neboť stále nemůže
překousnout to, že mu Azrael sebral Černou čepel, co bývala jeho vlastnictvím. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Nemálokrát zkoušel poslat na Azraela své lidi, aby
mu ji vzali, jenže všichni se vraceli jako spráskaní psi. Proti síle černého
meče neměl nikdo šanci. Bůh nakonec pochopil, že jestli chce Azraela přemoci,
musí najít poslední čepel. Ztráta té jeho také znamenala, že byl zranitelný
zespodu – z Pekla. Neboť Luciferova Černá čepel byla stále Luciferova. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Azrael švihl Obsidiánem, jak své Černé čepeli
říkal, a způsobil Sabrielovi nepříjemnou ránu na boku. Nebyla hluboká, ale
démona pálila jako čert. Sabriel na anděla zasyčel, ale trochu se stáhl. Přeci
jenom, Černá čepel je Černá čepel. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Azrael udělal ještě pár výpadů, ale viděl, že
Sabriel se rozhodl stáhnout. Nechal ho jít. Nebyl z těch, co by svoje soupeře
pronásledovali, dokud by se jim nepovedlo je zabít. Místo toho se podíval na
mladého krále, který se krčil u náhrobku svého otce. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Až tehdy si uvědomil, že porušil slib své nejlepší
kamarádce. <i>Kurník!</i> Zaklel a odplivl si naštvaně do trávy. Když ale
viděl, jak se chlapec třese, jen obrátil oči v sloup. <i>Promiň, Valkýrie, ale
budu muset porušit slib, který jsem ti dal... Čuchám krysu. Děje se něco, co se
mi vůbec nelíbí...</i> Potom přešel k tomu uzlíčku neštěstí, který se promočený
krčil v trávě a přehodil přes něj svůj plášť. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Chlapec vůbec nereagoval. Azrael jenom zakroutil
hlavou a klekl si před něj. Chytil ho za bradu a otočil ho k sobě. Vpil se mu
pohledem do očí a čekal, jestli bude nějáká reakce. Nebyla. Azrael si jenom
povzdechl. Pak promluvil: „Víš, kdo to byl?“ Azrael narážel na Sabriela,
kterého se mu naštěstí povedlo zahnat. Byť jediné, čemu za to vděčil, byl
Obsidián.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Cedrik ale mlčel. Jen se schoulil do ještě menšího
klubíčka. Azrael si povzdechl. Zabalil chlapce pořádně do svého pláště a
vyzvedl si ho do náruče. Pak roztáhl křídla, odrazil se a vznesl se na oblohu.
Zamířil i s mladým králem k hradu. Ovšem, musel to vzít oklikou, protože jinak
by ho viděli strážní a na to on nebyl zvědavý... <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Když Cedrik zjistil, že je ve vzduchu a že jediné,
co ho v něm drží, jsou dvě ruce, zmocnila se ho panika. A tak udělal jedinou
věc, která ho v tuhle chvíli napadla – křečovitě se chytil té osoby, co ho
držela a zabořil mu hlavu do hrudi. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Azrael si samozřejmě všiml, že ho chlapec svírá.
Usmál se. <i>Aspoň už mě vzal na vědomí...</i> Pomyslel si. Trochu zesílil
stisk, aby chlapci dokázal, že ho opravdu pouštět nehodlá. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Netrvalo dlouho a Azrael přistál na nejvyšší věži
hradu. Byla už docela tma a tahle věž byla v centru hradního komplexu, takže
nebyla hlídaná. Tedy je nikdo neviděl. Což bylo dobře, protože kdo ví, co by
stráže mohly udělat, kdyby uviděly anděla s černými křídly, jak nese v náručí
jejich krále... <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Azrael se ušklíbl a postavil jeho veličenstvo na
zem. Když si ale myslel, že tam jeho veličenstvo vyklopí a zase poletí dál,
přepočítal se. Chlapce možná na zem postavil, jenže ten se ho dál držel jako
klíště. Vykroutil se mu a už už chtěl roztáhnout svá černá křídla a odletět,
ale chlapec ho opět chytil. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Prosím, zůstaň...“ kníknul a schoval obličej do
látky jeho košile. Z nějákého důvodu se s tím mužem cítil v bezpečí. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Anděl se zamračil. Nechtěl tady zůstávat. Ale
nadruhou stranu... Po tom klučíkovi jde samotné peklo. A to po nikom nejde
bezdůvodně. On sám měl ale tušení, že tenhle rozkaz přišel od jinud. Byť je to
peklo, kdo ho vykonává. Nakonec se rozhodl zůstat. Bude tak mít lepší možnost
pozorovat, co ten nahoře zase vymyslí...<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Položil chlapci ruku na rameno a nasměroval ho ke
schodům, které vedly dolů. Když sestoupili dolů, Azrael se zarazil. V hradech
se nikdy nevyznal. Naštěstí chlapec převzal iniciativu a dál cestu ukazoval on.
Nicméně anděla chytil za ruku, aby si to přeci jen ještě nerozmyslel a neuletěl
mu.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Cedrik anděla provedl chodbami, až stanuli před
jeho komnatami. Když stráže uviděli vysokou postavu, celou v černém, jak se
jako stín táhne za králem, který ji ještě ke všeckýmu drží za ruku, trochu
zbledli. Chystali se tasit meče, ale Cedrik je zarazil. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Je se mnou.“ A tím považoval debatu za uzavřenou.
Stráže se jen prkenně uklonily a opět se opřely o zeď na obou stranách dveří. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Mladý král, jehož korunovace ovšem měla teprve
proběhnout, vtáhl Azraela dovnitř a zabouchl dveře. Pak anděla konečně pustil a
přešel ke křeslu, které stálo v rohu místnosti, kam se vyčerpaně svezl, stále
zabalený v plášti toho muže, který si teď zvědavě prohlížel pokoj, kam ho ten
mladíček vtáhl. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Anděl se nakonec posadil na okenní parapet a
pohledem se zabodl do Cedrika. Chlapec uhnul a jen se ještě víc zabořil do
křesla. „Víš, kdo to byl?“ zopakoval Azrael svou otázku, kterou už mladíkovi
položil na hřbitově. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Kdo?“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Ten v kůži oděný démon. Ten, co tě chtěl
prošpikovat svým mečem...“ zabručel anděl a pohlédl z okna. Ale když
nepřicházela žádná odpověď, znovu stočil pohled na chlapce. Ten si tisknul
kolena k bradě a jenom koukal do prázdna. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Ty to vůbec nechápeš, že?“ zeptal se Azrael a
přidřepl si před chlapce. Když se mu nedostalo odpovědi, pokračoval: „Ten démon
byl Sabriel, pravá ruka samotného Lucifera. Nicméně, nevypadalo to, jako rozkaz
od vládce pekel. Spíš bych si myslel, že to přišlo zhora...“ vyslovil svou
doměnku anděl, „sice mi zatím není jasné, proč přesně tě chce zabít, ale nějáký
důvod asi má... Kdyby šel po mně, byl by důvod jasný, ale takhle to moc smyslu
nedává... Jasně, hraje v tom roli to, co udělala tvá matka, ale pro vládce
nebes bys neměl být žádnou hrozbou... Bude tu ještě něco jiného... jen
ještě...“ Azrael se zarazil, když spatřil v chlapcových azurových očích čirý
strach. Jen zakroutil hlavou, vymotal hocha ze svého pláště, popadl ho a
doslova ho hodil do jeho postele. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Hoch jen vypískl a Azrael se rozesmál. „Spi, nic
ti zatím nehrozí,“ doporučil mu a chystal se jít uvelebit do křesla, kde před tím
jeho veličenstvo sedělo. Jenže mu nebylo přáno a drobná ručka ho chytila za lem
košile, který mu koukal z kalhot. Odevzdaně se tedy svezl na okraj postele. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Zůstaneš se mnou?“ pípnul chlapec. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Azrael se zamyslel. <i>Když zůstanu, určitě se
jednou neudržím a vrhnu se na něho. </i>Anděl po tom chlapci toužil už dlouho,
ale zakázané ovoce je zakázané ovoce, nciméně, teď, když stejně porušil slib,
vypadalo to, že má dveře otevřené. <i>Tak co mi brání se na něj vrhnout hned?</i>
Sjel chlapce, který už usnul, chtivým pohledem... A pak pochopil. To, co mu
bránilo si chlapce vzít teď hned a tady, byl fakt, že si tak něják přál, aby
to, co k chlapci cítí, bylo oboustranné. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
A když si vzpoměl, jak se ten malý krčil u
náhrobku svého otce, uvědomil si ještě jeden fakt – a to, že ho vlastně chce
chránit. <i>A na to budu potřebovat veškerý svůj um... Neboť pokud se Lucifer
rozhodně, že proti mně vytáhne osobně, bude to problém, protože má taky Černou
čepel, a je silnější, než já. </i><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Začal uvažovat, co bude muset všechno udělat, aby
toho chlapce ochránil a taky, co to ten nahoře tedy chystá. Nelíbilo se mu
to... Ale zatím měl moc málo informací. Povzdechl si a pohlédl do spící tváře
toho škvrněte. Vypadal klidně. Anděl se usmál. Pomalu, aby ho nevzbudil, se nad
něj nahnul a ukradl si to, co chtěl už několik let – polibek. Jen lehký, jako
motýlek, <i>ale aspoň něco... </i>pomyslel si Azrael a přesunul se do křesla. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
S mečem v ruce, připraveným prošpikovat prvního,
kdo bude dělat něco podezřelého, upadl anděl do lehkého spánku, ze kterého by
ho vytrhl i ten nejtišší zvuk nepřirozeného charakteru. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Mezitím se Sabriel vrátil do pekla. Vypadal jako
spráskaný pes. A taky se tak cítil. Rána na boku se mu sice už, jako každému
démonovi prvního stupně, stihla zahojit, ale pořád pálila jako čert. <i>A navíc
tam mám teď jizvu... </i>Což se mu vůbec nelíbilo. Měl své tělo rád. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Ale co se mu nelíbilo ještě víc, byl fakt, že teď
musel svému pánovi podat špatnou zprávu. Nechtělo se mu tam, neboť mnohokrát
viděl, jak Lucifer trestá ty, co mu nějákou špatnou zprávu přinesli. Tresty
byly tak kruté, že je mnohdy trestaní nepřežili... <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Povzdechl si a zabouchal na dveře Luciferova sálu.
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Dále,“ ozvalo se zevnitř a Sabriel vstoupil. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Tenhle sál ho vždycky ohromoval. Všude byly samé
plameny a sloupy podpírající strop, byly z leštěného onyxu. Podlaha byla černý
mramor a na druhém konci místnosti, naproti dveřím, seděl samotný kníže pekel
na rubínovém trůně, který olizovaly plameny. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Takže...?“ nadhodil a propaloval svoji pravou
ruku ostrým pohledem. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Obávám se, že pro vás mám špatně zprávy...“ začal
opatrně Sabriel, ale jakmile se dostal ke slovu „špatné,“ byl přerušen výbuchem
hnvěu a sražen na zem ohnivou vlnou. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Vysvětli!“ vyštěkl na něj kníže pekel, když se
aspoň trochu uklidnil. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Černá čepel...“ vydechl Sabriel, když konečně
popadl dech. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Nemožné, třetí čepel ještě nebyla nalezena a
zbývající dvě máme já a ten tam nahoře...“ zamumlal Lucifer, spíš pro sebe, než
jako odpověď, „netvrď mi, že to pískle mělo Černou čepel!“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Pane, vy mě asi nechápete...“ odvážil se přerušit
tok Luciferových myšlenek Sabriel, a když se mu dostalo svolení, pokračoval:
„To ne ten zmetek malej, ale,“ zamyslel se, jak se snažil vybavit si jméno
padlého anděla, „Azrael!“ vykřil s výtězoslavným výrazem ve tváři. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Cože?“ vyštěkl Lucifer, „Ten, že našel poslední
Čepel?“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Pane, ta Čepel, byla to čepel vašeho přítele...“
odvážil se pípnout Sabriel a jen se přikrčil, jak očekával další salvu ohně. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Benjaminova?“ otázal se Lucifer a použil Bohovo
pravé jméno... <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Ano, pane, ale vypadá to, že tomu odpadlíkovi
slouží z vlastní vůle...“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Takže to by vysvětlovalo, proč najednou Ben začal
vysílat tolik andělů za znovuobjevením poslední čepele...“ pronesl zamyšleně
Lucifer, „nicméně, mám takový pocit, že si ta čepel najde někoho jiného... Jen
ještě nevím, koho.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Pak Lucifer poslal Sabriela mávnutím ruky pryč.
Když odešel, znovu si sedl na svůj trůn, ze kterého předtím vyskočil, a
pohroužil se do myšlenek...<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Uvažoval, jestli mu vůbec vadí, že ten nahoře
přišel o svou Černou čepel... Stejně pro ni ten chlap neměl využití. A on sám
mu jenom vždycky dělal poskoka... Nenáviděl to, i když si musel přiznat, že v
posteli byl zatraceně dobrej. Ale co je moc, je příliš. Mimoděk rukou sjel ke
své vlastní Čepeli – Kamélii... <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Rozhodl se. Nebude se do toho dál plést. Pokud Ben
chce někoho vodkrouhnout, ať si to udělá sám. On má objekt své touhy zde dole.
Ano, Ben byl sice dobrý na sex, když po ruce nebyl nikdo jiný, ale to bylo tak vše.
Nemiloval ho. A věděl, že Ben nemiluje jeho. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Zato s ním je to jiné. Od chvíle, kdy ho našel
polomrtvého na prahu pekla a kdy se ho osobně ujal, ho miloval. Ovšem nechtěl
si ho brát násilím a bál se zeptat, neboť nechtěl slyšet ne. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Bůh mezitím přikázal, aby za ním přišli archandělé
Gabriel a Michael. Nejlepší dva, které měl. Seděl na trůnu z jantaru a čekal,
až dorazí. Když vešli a poklekli, začal jim vysvětloval, proč je sem zavolal. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Jak víte, jedna z Černých čepelí je pořád
ztracená,“ začal. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Ano...“ přikývli oba. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Chci, abyste ji našli.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Prosím?“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Jak jsem řekl, chci, abyste ji našli,“ opakoval
Ben. „A nevracejte se bez ní,“ dodal. Jen tak mimochodem. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Oba dva archandělé, celí zkoprnělí, se tedy
sebrali a opustili nebe, aby se vypravili hledat pověstnou třetí čepel. Nebyli
si ale jistí, jestli se jejich úkol nakonec nezvrtne a oni se nerozhodnou
zůstat ve světě lidí. Pozorovali ho shůry častokráte a docela se jim líbil.
Ovšem jako archandělé se tam moc často nedostali... A teď se rozhodli, že využijí
příležitosti. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Následujícího dne se Cedrik probudil v posteli a
snažil se vybavit, co se vlastně stalo. Vzpomínal si na člověka s černými
křídli, na démona v rudočerné kůži a na to, jako ho objímají silné paže. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Pak si vzpoměl na Azraela. Okamžitě se posadil a
začal pátrat po místnosti, aby se ujistil, že je pořád tady. Ulevilo se mu,
když ho spatřil v křesle, kde předchozího večera sám seděl. Anděl spal. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Chlapec tedy vstal a oblékl si slavností oděv,
který měl mít na korunovaci. Na rozdíl od většiny princů a králů, on byl veden
k tomu, aby se o sebe uměl postarat i bez toho, aby měl za zadkem padesát
sloužících. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Šat byl prostý. Zelená košile, hnědé kalhoty,
vysoké boty a tmavě zelený, téměř černý plášť. Přesně barvy tohoto království.
Když měl oděv na sobě a dozapínal poslední knoflík, pohlédl na Azraela. Stále
spal. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
A Cedrik dostal pěkně praštěný nápad. Pomaloučku,
polehoučku přešel k andělovi a než se stihl probudit a zabránit mu v tom, začal
ho lechtat. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Azrael o Cedrikovi věděl. Už delší dobu nespal.
Chěl ale vědět, co ten chlapec vymyslel, když se mu po tváři rozlil ten lišácký
úsměv. Předstíral tedy, že stále spí. Když ho ale ta malá mrška začala lechtat,
nevydržel to a čertík se probudil i v něm. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Přitáhl si mladého krále, pevně ho sevřel a taky
ho začal lehtat. Na rozdíl od něj byl chlapec lechtivý. A Azrael nepolevoval. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Kdo ví, jak se jim to povedlo, ale oba skončili na
zemi a dál se valchovali. Celým pokojem se rozléhal smích mladého krále a
občasné uchechtnutí anděla. Po několika minutách Azrael usoudil, že chlapec má
dost a nechal ho. Nicméně, nakonec, aby se neřeklo, si ukradl polibek. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Tentokrát opravdový. Chlapec pod jeho rty nejprve
strnul, ale pak mu jeho polibek váhavě a nezkušeně opětoval. Anděl čekal právě
na toto a okamžitě polibek ještě prohloubil. V duchu se usmíval – vyhrál.
Princ, teda, za pár hodin už vlastně král, opravil se, je jeho. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Odtrhli se od sebe až tehdy, kdy jim došel vzduch.
Seděli na zemi naproti sobě a ani jeden nemluvil. Cedrik se nakonec usmál a
anděla obejmul. Ucítil, jak se kolem něj sevřely pevné paže a spokojeně se
usmál. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Pak si ale vzpoměl, že má za chvíli začít jeho
vlastní korunovace. A to by se opravdu neslušelo, aby jako hlavní aktér přišel
pozdě... Vymanil se tedy z Azraelova obětí a trochu si upravil pomačkané
oblečení. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Je čas na korunovaci...“ pronesl pomalu. „Šel bys
tam se mnou? Prosím?“ obrátl se na anděla. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Pokud chceš, tak ano,“ odpověděl. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Společně tedy vykročili chodbami až ke chrámu,
který byl zasvěcený dávnému bohovi Luciusovi. V zemi bylo sice hodně nových
chrámů, které byly zasvěceny novému Bohu, ale korunovace se od pradávna
pořádaly v tomto starém. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Vešli dovnitř a na Azraela okamžitě dolehla divná
atmosfera. Už ji někde zažil, jen si nepamatoval, kde... Až, když došli do
přední části, kde byl zašlý obraz, anděl poznal tu postavu. Zarazil se, ale pak
si řekl, že lepší tenhle, než ten páprda nahoře. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Nikdy by si ovšem byl býval nepomyslel, že zrovna
on býval bohem... <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Korunovace začala. Nejprve měli proslov kněží
nového Boha. Následně se zpívaly modlitby a teprve potom si k oltáři stoupl
Cedrik a začal odříkávat královský slib. Chlapec neměl rád davy a v chrámu bylo
opravdu narváno. Nicméně, utěšovalo ho to, že Azrael je s ním. Stál docela
blízko oltáře, ale stranou. Přeci jen, měl tak výhled na celý sál. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Královský slib skončil a před chlapce předstoupil
předseda rady. V rukou nesl stříbrnou čelenku a Azrael si povšiml, že je
andělského původu. <i>Vida, jak jsou světy propojené... </i>Pomyslel si.
Pozoroval, jak předseda rady pokládá korunu na princovu hlavu. <i>Teď už
vlastně královu, </i>uvědomil si. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Co bude váš první rozkaz? Veličenstvo?“ zeptal
se, když poodstoupil. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Nejprve jmenuji Azraela svým osobním rádcem.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Azrael stuhnul, když uslyšel svoje jméno. Na pokyn
Cedrikovy ruky ale před chlapce předstoupil. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Přijímáš?“ obrátil se chlapec přímo na anděla. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Asi nemám na výběr, že?“ ušklíbl se Azi. V očích
mu ale hrály veselé jiskřičky. <i>Tady ještě bude veselo, </i>myslel si.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
V podobném duchu se nesl zbytek obřadu, který už
vlasntě nebyl obřadem. To si jen mladý král nechával přísahat poslušnost od
těch, které uznal za vhodné a ty ostatní propouštěl, aby si šli po svejch. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Jako posledního si nechal velitele královských
vojsk. Mohutný kapitán před ním poklekl a odříkal slib, že bude novému král
věrný. Leonard, jak se velitel vojsk jmenoval, vypadal jako hora svalů, ale
když na krále pohlédl, Cedrik uviděl inteligentní pohled jemně zelených očí. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Nakonec Cedrik všechny propustil a jen s Azraelem
po boku se vydal do trůního sálu, aby udělil audienci prostým občanům. Přeci
jenom, povinosti krále jsou únavné, ale udělat se to musí. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Dezerce dvou nejvýznamnějších andělů na sebe
nenechala dlouho čekat. A taktéž netrvalo dlouho, než se to doneslo k Bohu.
Samo sebou, že ten páprda děsně zuřil. Nadával dosti nevybíravým způsobem.
Netrvalo dlouho a všichni se mu klidili z cesty. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Když osaměl, ještě chvíli nadával, ale pak se
uklidnil a zamyslel se. Uvažoval, co dál. Vzhledem k tomu, že třetí Čepel
zůstane prozatím asi neobjevena, moc možností neměl. Nicméně, jedna tu přeci
byla, byť se mu nechtělo vytahovat trumfovou kartu tak brzy ve hře. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<i>Ale asi nebudu mít na výběr, </i>pomyslel si.
Zabručel něco dosti nelichotivého a vyšel z trůního sálu, kde doteď soptil.
Prošel klenutou chodbou a došel k menším zapadlým dveřím, které byly ukryty za
sochou gryffina. Stiskl kliku a otevřel je. Znechuceně se zamračil, když
zavrzaly a když jimi prošel, naštvaně je za sebou zapráskl, až málem vypadly z
pantů. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Za dveřma byly točité schody, které se ztrácely ve
tmě. Benjamin po nich začal sestupovat. Jenže schody byly staré, takže
několikrát málem spadl na čumák, než se dostal dolů. A když se tam dostal, tak
byl docela vzteklý. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<i>Tohle mi byl čert dlužen... </i>myslel si. <i>A
vlastně, on byl! </i>Uvědomil si po chvíli. <i>Zatrolenej Lucifer! Ale já mu
ukážu, </i>soptil, když procházel chodbou, do které schody ústily. Na jejím
konci byly dveře z čisté platiny. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Ben si zašátral kolem krku, až konečně nahmatal
zlatý řetízek, na kterém byl malý klíček. Stále ještě vzteklý, si řetízek z
krku přímo serval a vecpal klíček do klíčové dírky ve dveřích. Otočil jím a
rozrazil dveře. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Vstoupil do malé místnůstky, kde byl kamenný
podstavec a na něm kus karmínového sametu. Přistoupil k podstavci a uchopil do
ruky katanu, která na něm spočívala. Vytáhl ji z pochvy a prohlédl si její
diamantové ostří. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Spokojeně si přikývnul, vrátil ji do pochvy a tu
si připnul k opasku. Na místo, kde dříve byla Černá čepel, kterou, jak již
věděl, Azrael pojmenoval Obsidián. <i>Nebo se tak Čepel jmenovala vždy a já to
jen nevěděl? </i>Napadlo ho najednou. Ale pak to zavrhl. Na jménu nezáleží. S
touto myšlenkou vyšel po schodech nahoru a znovu málem několikrát hodil držku.
S klením vyšel do hlavní části svého paláce a pak pokračoval do své soukromé
komnaty. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Byla v ní šachovnice. A na ní zvláštní figurky. A
hlavně tříbarevné. Teď k nim jednu přidal a naopak dvě odsunul stranou.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Šachovnice připravena, figurky jsou v pohybu...“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Dva andělští dezertéři se potulovali světem a nohy
je zanesly do malé vesničky. Došli na náměstí a následně vešli do hostince,
který na náměstí stál. Usadili se u stolu v rohu a objednali si večeři.
Hostinský jim přinesl guláš a víno. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Andělé se najedli a pak si ještě zaplatili na noc
pokoj. Vystoupali po rozvrzaných schodech do patra, kde se nacházelo asi šest
pokojů a zamířili k číslu čtyři. Jakmile zapluli dovnitř, zrzavý Gabriel se
vrhnul na Michaelovy rty. Hladově jej políbil. A Stříbrovlasý Michael mu
dychtivě polibky opětoval. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Konečně se nemuseli strachovat, že je někdo
přistihne. Konečně se nemuseli schovávat před Bohem, který, ač sám gay, jak
věděli, tuto orientaci u ostatních odsuzoval. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Gabriel povalil svého milence na slamník a zajel
mu rukou pod halenu. Odpovědí mu byl nepatrný Michaelův vzdech. Stříbrovlasý
začal rozepínat knoflíčky na košili svého druha a milá košile za chvíli
přistála někde na zemi. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Ovšem to by nebyl Gabriel, aby byl do půl těla
vysvlečený, když Míša je ještě celý oblečený. Rychle z něj tedy strhl halenu a
znovu se přisál na jeho rty. Jednou rukou zajel Michalovi do vlasů a druhou
sjel přes hruď až do rozkroku, kte svého partnera začal dráždit přes kalhoty. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Michael slastně vydech do Gabrielových rtů a ten
toho využil a nechal svůj jazyk, aby se vydal na průzkum. Michael nechal své
prsty bloudit po partnerově hrudi a užíval si všech jeho doteků. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Gabriel se od rtů přesunul ke krku a začal ho jemě
olíbávát. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Pohni!“ zabručel nesouhlasně Michael a jeho ruce
začaly samovolně rozepínat Gabrielovy kalhoty. Ten se nenechal dlouho pobízet a
stále líbajíc Míšův krk, začal z něj stahovat kalhoty. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Během necelé minuty byli oba nazí a jejich mužství
se navzájem dotýkala. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Gabriel se mlsně olízl a už na nic nečekal.
Roztáhl partnerovi nohy a pomalu do něj začal pronikat. Celý do něj vstoupil a
počkal, až si Michael zvykne. Na tohle dlouho čekali. V Nebi se neodvažovali,
protože se báli, že budou přistiženi, ale teď už jim nic nebránilo. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Gabriel se skusmo pohnul a když viděl, že je to
partnerovi příjemné, začal se pohybovat rychleji. Jejich těla se vlnila v
milostné agónii a Gabriel si čas od času ukradl polibek. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Když už skoro došel vrcholu, uchopil Michaelův
penis a v rytmu přírazů ho začal třít. Vyvrcholili zároveň. Gabriel z Míši
vystoupil a padl vedle něho. Michael se mu přitulil do náruče a on je oba
přikryl dekou, která předtím byla bůh ví, kde. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Netrvalo dlouho a oba usnuli. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Cedrik se protáhl a vstal z trůnu. Bolel ho z něj
zadek. A bylo to na něm vidět. Nicméně, to pobavilo Aziho. <i>Počkej, jak tě
bude bolet po prvním sexu, </i>usmál se sám pro sebe. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Co je k smíchu?“ mračil se mladý král. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Nic, opravdu nic,“ vyprskl Azrael teď už
doopravdy. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„To určitě...“ bručel král, ale políbit se od
anděla nechal. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Spolu pak odkráčeli do králových komnat. Cedrik ze
sebe strhal oděv a jenom ve spodních kalhotách sebou rovnou plácnul do postele.
Během pár vteřin usnul. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Azrael se pousmál. <i>Musel to pro něj být těžký
den, </i>pomyslel si. Sám se opět usadil do křesla a v ruce sevřel Obsidián. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Sabriel přecházel sem tam po své komnatě a
uvažoval, proč vlastně unikl trestu za nošení špatných správ. Ne a ne mu to
dojít. Nicméně po řadě hodin, které strávil uvažováním, došel k názoru, že to
bude asi proto, že si to vykompenzoval zprávou o Obsidiánu – Černé čepeli,
která dřív byla v nebi. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Uspokojen tímto vysvětlením rázně rozrazil dveře
svých komnat a šel buzerovat nižší démony a jiné mrzké obyvatele pekel. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Lucifer přemýšlel o objektu své touhy. Zvažoval,
jak ho přimět, aby si to s ním v posteli rozdal, jenže ho nic nenapadalo. <i>Asi
to budu muset nechat na osudu, </i>pomyslel si nesouhlasně. Nicméně se začal
věnovat něčemu jinému. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Vystoupal z Pekla na povrch zemský a to přímo do
kaple starého boha, která byla na hradě a kde toho dne proběhla korunovace
mladého krále. Znal tu kapli. Taky ještě aby ne, když na té zašlé podobizně,
kde byl vyobrazen dávný bůh, byl on sám. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Uvažoval, jestli ještě někdo na zemi zná jeho
pravé jméno. <i>Asi sotva... </i>S touto myšlenkou se posadil pod svoji
podobiznu a zahleděl se do prázdna. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Aziho probudila cizí přítomnost na pozemcích
hradu. Zvedl se a přešel k otevřenému oknu. Tiše z něj vyskočil a roztáhl
křídla černá jako noc. Nasál vzduch. Přítomnost přicházela z chrámu, kde
probíhala korunovace. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Párkrát mávl křídly a zbytek cesty doplachtil.
Přistál před chrámem a tiše vytáhl Obsidián z pochvy. Dveře do chrámu byly
otevřené dostatečně, aby se jimi mohl protáhnout. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Tiše procházel uličkou mezi lavicemi, až stanul
před oltářem. A před obrazem, pod kterým spatřil toho, koho by tu opravdu
nečekal. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Luciusi...?“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Lucifer vzdáleně slyšel, jak někdo vyslovil jeho
dávné jméno. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Luciusi,“ volal ho ten hlas. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Zvedl pohled a setkal se s černýma očima Padlého
anděla Azraela. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Takže si moje jméno přeci jen pamatuje ještě
někdo další, krom mě samotného...“ ušklíbl se Lucius.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Nevím, proč bych si ho neměl pamatovat. Není to
zas až tak dávno, co tě všichni uctívali,“ odpověděl mu Azrael a schoval
Obsidián do pochvy. Podvědomě věděl, že ho nebude potřebovat. Neboť kdyby ho
Lucius, alias Lucifer, chtěl zabít, už by to udělal. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Lucius na něj upřel svoje až nepřirozeně modré oči
a uvažoval. Vzpomínal na dobu, než ho ten páprda vyhnal a ujal se role boha.
Nikdy ho neměl moc rád, ale věděl, že by nebylo dobré si ho proti sobě poštvat,
než bude mít dostatek silných stoupenců. V době, kdy Benjamin ovládl nebe,
vznikli první padlí andělé a úplně první z nich byl právě Azrael. A pak Lucius
pochopil, že nikdy vlastně na Benově straně být nemusel. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<i>Kdybych věděl, že ta potvora mu odnese Čepel,
nerozpakoval bych se vzít si zpět, co mi patřilo, hned. Jenže místo toho jsem
tvrdnul tam dole a brzy se kolem mne slezla ta smečka démonů. Jenže jednu
výhodu to celé mělo, </i>pomyslel si, když se mu vybavil Sabriel. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Vnímáš?“ dolehl k němu hlas Azraela. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Jo,“ vytrhl se Lucius ze zamyšlení. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Ptal jsem se, co tady děláš,“ zopakoval otázku
Azi.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Nic důležitýho, vzpomínám na minulost,“ odpověděl
mu pekelný vládce. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Docela by mě zajímalo, co ten tam nahoře
vymejšlí,“ zauvažoval anděl a posadil se vedle Luciuse. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„To jsme dva, ale všichni moji špioni byli za ty
stovky let už odhaleni...“ povzdechl si Lucifer. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
A tak tam ti dva spolu ještě nějákou dobu seděli a
povídali si o starých časech. A zároveň domluvili, že mezi nimi bude alespoň
dočasně mír. Oba dva měli na Boha pifku a chtěli zjistit, co kuje, tak proč
nespojit své síly, že... <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Až po pár hodinách se Azrael zvedl s tím, že by se
měl vrátit. Zároveň s ním se zvedl Lucifer s tím, že peklo se bez něj neobejde.
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Pozabíjeli by se ti tam, co?“ usmál se Azi. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Kdo ví...“ mrkl na něj Lucius a byl pryč. Zbyl
jenom lehký zápach kouře. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Bůh z Nebe viděl, jak padlý anděl Azrael vstoupil
do chrámu zasvěcenému dávnému bohu a po pár hodinách z něj opět vyšel, co se
dělo uvnitř ale bohužel neviděl. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Zatrolenej Luciferák! Všechno musí mít
pojištěný...“ zuřil Ben a roztřískal první, co mu přišlo pod ruku, což byla
starožitná váza. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Nabručeně od té spoušti odešel, tedy, pokusil se
odejít, ale vzápětí sebou flákl na vodě, která se rozlila, když se váza
roztříštila. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Kurva!“ zanadával a sbíral se ze země. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Tentokrát už opatrněji odpochodoval ze sálu a
přímo do svých soukromých komnat. Konkrétně do té, kde byla šachovnice. Pohlédl
na ni a nemile ho překvapilo, když zjistil, že dvě figurky andělů dezertérů
jsou zpět na hrací ploše, nicméně už nejsou platinové, nicméně azurové. Na
šachovnici tedy byly najednou čtyři barvy. Vlastně pět, uvědomil si. Démoni a
peklo karmínově rudí, lidé stříbrní, vyvrženci nebe černí a nebeští tvorové
platinoví. Nicméně, pořád mu vrtala azurová barva dezertérů. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Měli by být černí,“ zabručel. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Ještě chvíli zíral na šachovnici a snažil se
figurky zhypnotizovat, ale akorát ho z toho rozbolela hlava. Zamířil tedy k
posteli a plácl sebou do ní. Okamžitě byl tuhej. A zdály se mu sny plné azurově
modré.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Sabriel kráčel k trůnnímu sálu pekla, kam byl
předvolán jeho eminencí Luciferem. Zaklepal na mohutnou bránu a vstoupil. Došel
až před trůn na stupínku a poklekl. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Přál jste si, pane?“ optal se. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„A víš, že jo?“ nadhodil Lucifer, který byl ve
velice dobré náladě, alespoň tedy podle tónu hlasu. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Pane?“ Sabriel byl zmatený. V takové dobré náladě
Lucifera ještě nezažil. Vždycky byl nabručený, nebo naštvaný a vždycky zuřil.
Ale žertovat? To nikdy... <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Půjdeš na hrad, kde je poslední chrám dávného
boha a zůstaneš tam. Budeš dávat pozor, co se tam děje a budeš mi podávat
hlášení,“ nakázal Lucifer. „A, máš zakázáno se tam do kohokoli zabouchnout!“
dodal ještě. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Prosím?“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Co nechápeš na tom, že se tam budeš vochomejtat?“
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Pane, troufám si tvrdit, že nechápu vaši poslední
větu,“ vysvětlil Sabriel. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Ber to jako normální rozkaz.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Do... dobře,“ zakoktal se Sabriel. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Pak se poklonil a odešel. Stále ovšem přemýšlel
nad tou poslední větou. <i>Jako bych se tam do někoho zamilovat mohl, když
objekt mé touhy je tak jako tak v pekle...</i> Usmál se a pak v obláčku kouře
zmizel do světa nahoře. Respektive uprsotřed. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Gabriel se probudil a pohlédl na Michaela, který
ještě spal. Lehce ho políbil do vlasů. Mladší anděl se k němu více přitiskl,
ale neprobudil se. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Gabriel ho ještě nechal chvíli spát, ale nakonec
ho nemilosrdně probudil. Přeci jenom, byli vyhnanci a museli zůstat v pohybu.
Kdyby zůstali moc dlouho na jednom místě, mohlo by to pro ně špatně skončit.
Navíc, pokud by si Bůh uvědomil, jakou informaci vlastně ti dva mají, určitě by
za nimi vyslal četu, nebo by je dokonce pronásledoval osobně. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Oba dva se rychle oblékli a vyšli z hostince.
Prošli vesničkou a pokračovali v cestě. Šli na sever, ovšem co je tam čeká,
nebylo jim známo. Jediné, co věděli, bylo, že je tam země, kam nemá Bůh
přístup. Doufali, že by se tam mohli ukrýt.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Cesta ale ubíhala pomalu, moc pomalu. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
„Mohli bysme letět,“ navrhl Michael. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Gabriel se rozhlédl, ale široko daleko nikdo
nebyl. „Dobrá, ale budeme se držet dole, aby nás z dálky nebylo moc vidět.“ <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Roztáhli tedy stále bělostná křídla a vznesli se.
Cesta jim ubíhala rychleji a cíl se blížil... <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Cedrik se probudil a nadzvedl se na loktech. Nikde
neviděl svého anděla. To ho trošku naprudilo. Odhodil tedy přikrývku a vylezl z
postele. Už se chystal vyjít ven a začít se po Azraelovi schánět, když uslyšel
zašustění peří a Azrael přistál na okenním parapetu. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Kdes byl?" uhodil na něj Cedrik.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Něco prošetřit," odpověděl mu klidně
Azrael. "I když, pravda, to už bylo před nějákou dobou, pak jsem se zasekl
na obloze."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"A cos prošetřoval?" <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Neznámou přítomnost v chrámu."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Ty víš, komu je ten chrám zasvětsený,
že?" zeptal se Cedrik. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Ano, vím," povzdechl si Azrael. "A
kdybysme oba dva nebyli takoví idioti, tak nic z toho, co se teď děje, by se
nestalo..."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Ale to bysme se nepotkali!" zhrozil se
chlapec. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"No, to je vlastně pravda..." souhlasil
Azrael. "Vypadá to, že to všechno přece jenom bylo k něčemu dobrý..."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Ne nadarmo se říká, že všechno zlé je k
něčemu dobré," kývl Cedrik souhlasně. "Tak komu je ten chrám teda
zasvětsený?"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Nevím, jestli se ti to bude
zamlouvat..." vzdychl si Azrael. "Ale asi bys to vědět měl..." <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Na chvíli se odmlčel a pak pokračoval: "Je
zasvětsený Luciferovi, jehož pravé jméno je Lucius. To on byl původním bohem,
než ho ten součastný vyhnal z nebe a sám se tam začal roztahovat. Jediný důvod,
proč se Lucius nepokusil si Nebe vzít zpět, byl proto, že Ben, tak se Bůh
jmenuje, měl taky jednu z Černých čepelí. Konkrétně tuhle," ruka mu sjela
k Obsidiánu. "Ale jelikož jsme oba dva byli idioti, tak se tohle všechno
stalo. Kdybysme si sedli a probrali situaci místo toho, abysme se snažili jeden
druhého zabít, tak by Lucius věděl, že Ben tu čepel nemá a že může Bena
svrhnout okamžitě..."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Cedrik se chystal něco odpovědět, ale byl přerušen
rudým kouřem, který se blesknul v rohu místnosti. Z toho kouře se zhmotnil
Sabriel, pekelný zabiják, se kterým již měl Cedrik čest se setkat.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Azrael zareagoval bleskově. V momentě byl mezi
chlapcem a Sabrielem, Obsidián v ruce a připravený k útoku. Ovšem, zatím čekal.
Něco mu na tom celém nesedělo. Proč by Lucius posílal Sabriela, když uzavřeli
jakýs takýs mír?<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Proč tu jsi?" zeptal se tedy.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Na rozkaz Vládce pekel," odpověděl ten.
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"A za jakým účelem?" položil Azrael
další otázku.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Mám pozorovat a podávat hlášení,"
odpověděl démon. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Žádný masakry?" <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Sotva... Aspoň se mi Lucifer o ničem
nezmínil."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Fajn," kývl Azrael a schoval čepel zpět
do pochvy. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Vysvětlí mi někdo, co to má všechno
znamenat?" ozval se Cedrik, jehož štvalo, že na něj jakoby zapomněli.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Nic to nemá znamenat. Prostě tady Sabriel má
rozkat, aby se tu motal a sledoval dění, to je všechno. Očividně má zakázáno nás
napadnout, tak v tom nevidím problém."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"A ty mu věříš?" zakroutil hlavou
Cedrik.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"No, vzhledem k tomu, že jsem s Luciusem v
noci uzavřel příměří, tak pochybuju, že by tu Sabriel byl na vražedné
misi..."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"A že tě Lucifer mohl podrazit tě nenapadlo?"
nadhodil Cedrik.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Napadlo, ale je to nepravděpodobné. Znám ho
až moc dobře na to, abych věděl, že to není jeho styl."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Aha, takže tady tomu budeme prostě
věřit?" <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"<i>Tady
ten</i>," ozval se Sabriel nakvašeně, "je pořád ještě tady."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Tak si běž po svých," navrhnul mu
Azrael. "Tak jako tak se máš motat a sledovat. Jenže to neznamená, že nám
dvěma polezeš do soukromí."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"To bych si nedovolil," zhrozil se
Sabriel, když mu došlo, na co asi Azrael narážel. "Navíc, tam dole je
někdo, kdo by mi za to patrně ukousnul hlavu."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Poté se rudý démon otočil na pdopatku a opustil
královské komnaty, aby mohl otravovat někoho dalšího. Jen ještě nevěděl koho.
Nicméně, byl rozhodnut někoho najít a vytahat z něj nějáké další informace.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Mezitím Gabriel s Michaleme doletěli k pohoří,
které oddělovalo Benovo území od toho, které žádnému bohu zasvěceno nebylo.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Nejsem si jistý, jestli je to dobrý nápad,
abysme to přeletěli..." zabručel Gabriel, když přistáli, aby si
odpočinuli.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
"Tak půjdeme pěšky. Asi to bude i
bezpečnější," souhlasil Michael a natáhl se ke staršímu andělu pro
polibek, který mu rozhodně nebyl odepřen.<o:p></o:p></div>
<br />
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
Po nějáké té chvíli se od sebe ale odtrhli a
vydali se na úmornou cestu přes hory. <o:p></o:p></div>
AnnElfwindhttp://www.blogger.com/profile/03624915614822192126noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2791446489075945893.post-76760124258809659672013-11-15T17:18:00.000+01:002013-11-15T19:27:22.713+01:00Kolekce starých jednodílných povídek<br />
<h1 style="text-align: center;">
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: small;">Než začneš číst:</span></h1>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: small;">Toto je kolekce mých starých jednodílných/krátkých povídek, které jsem se rozhodla všechny zveřejnit do jednoho článku. Uvědom si prosím, že většina z nich stojí za psí štěk a já si toho jsem vědoma.</span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: small;"><br /></span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: small;"></span><br />
<a name='more'></a><span style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: small;"><br /></span></div>
<h1 style="text-align: center;">
HOOOWWWLLL!!!<o:p></o:p></h1>
<div class="MsoNormalCxSpFirst">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 13.0pt;">Žil
byl jednou jeden vlkodlak. A ten vlkodlak se rozhodl, že napadne krásnou slepou
dívku na lavičce. Dívka v ruce držela růži a čekala. Jenže čekala marně. Na
obloze vyšel měšíc, nebyl to úplněk, ale vlkodlakovi to nevadilo. Uměl se
přeměnit i když uplněk nebyl. Ovšem musela být noc. A ta, i přes to, že měsíc
na obloze již byl, měla nastat až za několik minut. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 13.0pt;">Noc
přišla a vlkodlak započal proměnu. Po pár minutách se napřímil. Byl velký,
černý a děsivý. „HOOOWWWLLL!!!“ zavyl. Byl to děsivý skřek. Dívka se otočila po
zvuku. Když v tom prohlédla. Slepota byla pryč a ona spatřila vlkouška, jak se
na ni vrhá. Její poslední slova byla: „Vkoušci utočí!!!“ Pak už byl jen
vlkoušek. Cpal se masem dívky a mlaskal tak nechutně a nahlas, že to probudilo
a následně zabilo celý svět. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 13.0pt;">A
vlkoušek zbyl sám a nakonec i sám pošel...</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: center;">
<span style="font-size: 10.0pt;">>>>*</span><span style="font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 10.0pt;">♥♥♥</span><span style="font-size: 10.0pt;">*<<<</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpLast">
<br /></div>
<h1 style="text-align: center;">
Zahrada divu<o:p></o:p></h1>
<div class="MsoNormalCxSpFirst">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 13.0pt;">Zdálo
se jí to jako sen, protože tam nikdy dřív nebyla...</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 13.0pt;">Elis
bylo 16 let, byla to elfka a procházela se nádhernou zahradou. Sice byl Leden,
ale v zahradě všechno kvetlo. Kolem květin poletovali motýli a kolibříci. Nad
hlavou se jí zvedala duha. Její konec zahaloval zahradu do duhových barev.
Uprostřed zahrady bylo jezero s vodopádem. Vodopád byl dokonale průzračný a
odrážely se od něj barvy duhy. Elis směřovala právě k tomu vodopádu. Když k
němu došla, zpozorovala, že za ním stojí žena. Překrásná žena, která je celá v
bílém. Stály naproti sobě, když se nebe zahalilo do černa a duha zmizela. Nebem
se přihnali netopýři. A ne ledajací. Byly to krvelačné bestie. Elis zaječela,
když jí jeden pročísl vlasy. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 13.0pt;">Tohle
netrvalo dlouho. Netopýři utvořili utval a pod ním se zhmotnil zlý démon. Demon
se jmenoval Sandro. Byl to nekromant a bratranec ženy, která stále byla
zahalena clonou z vodopádu. Ale ne na dlouho. Jmenovala se Ahinsa a nebylo jí
víc než 18 let. Vodopád se rozestoupil a Ahinsa po vodě přešla jezero. Zvedla
ruce nad hlavu a pronesla několik slov, jimž Elis nerozuměla. V nebi se udělala
díra a tou se do Zahrady snesl nádherný rudozlatý fénix. To Elis pořádně
vyděsilo. Ahinsa si toho všimla jako jediná. Přešla k dívce a dala jí paži
kolem ramen. Elis to, ani sama nevěděla proč, uklidnilo.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 13.0pt;">Fénix
se vrhl na Sandra. Pohltil ho, aniž by někdo stačil postřehnout, jak se to
přihodilo. Netopýři zmatini z toho, že už nemají svého pána, se vydali na cestu
domů. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 13.0pt;">Zablesklo
se a Ahinsa se skácela k zemi. Fénix zmizel a s ním zmizel i Sandro a celý ten
temný příkrov. Znovu se oběvila duha. Elis poklekla k Ahinse. Dýchala, ale jen
povrchně a mělce. A tu si Elis všimla tržné rány na Ahinsině boku. Elis, která
na sobě měla dlouhou sukni, neváhala, roztrhala spodní část a ovázala Ahinse
ránu. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 13.0pt;">Elis
seděla u Ahinsy dlouho. Seděla tam tak dlouho, že už se začínala myslet, že se
Ahinsa neprobere. Niméně, když byl už skoro večer, se Ahinse zachvěla víčka.
Otevřela oči a Elis jí pomohla do sedu. „Jsi v pořádku?“ zeptala se jí. „Snad
ano. Díky tobě.“ odpověděla Ahinsa a o Elis se opřela. Byla vyčerpaná, ale
jinak jí už bylo dobře.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 13.0pt;">Elis
se rozhodla v Zahradě Divů zůstat. Později se dozvěděla, že Ahinsa je její
sestra. Bylo to milé překvapení a to pro obě. Sandro byl pryč, takže se tam
měly dobře. A ještě budou mít, protože elfové žijí velice, ale převelice
dlouho. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: center;">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif"; font-size: 13.0pt;">>>>“♥♥♥“<<<</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpLast">
<br /></div>
<h1 style="text-align: center;">
Vlkodla<span style="font-family: "Times New Roman","serif";">č</span>í krev<o:p></o:p></h1>
<div class="MsoNormalCxSpFirst">
<br /></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<a href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=2791446489075945893" name="hlavni11"></a><span style="font-family: "Arial","sans-serif";">Selien šla lesem. Na sobě černé oblečení - tuniku,
kalhoty a vysoké boty. Byla noc a pršelo. To se Selien líbilo. Stejně,
jako se jí líbil ten temný strašidelný les. Až na jednu věc: Celou dobu měla
dojem, že ji někdo sleduje. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif";">Ozvalo
se temné zavrčení. A to se Selien pramálo líbilo. Selien byla upír a to
zavrčení se až moc podobalo vlkodlačímu. Vytáhla dýku a rozhlédla se. Nikoho
ale neviděla. Šla tedy dál. A kam že šla? Správná otázka... Ale na tu vám nikdo
nedokáž odpovědět. Prostě ji do toho něco nutilo. Teď plně připravená se bránit
šla dál. Ale byla ostražitější. Jenže vrčení se přibližovalo. A bylo stále
temnější. Když se najednou ozvalo přímo za Selien. Otočila se, ale nic
neviděla. To ji velmi udivilo. Bylo to prapodivné, protože to vrčení slyšela
pořád. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif";">Selien
se zaposlouchala pořádně, když vtom se ozvalo vrčení i z druhé strany. A tohle
vrčení bylo ještě temnější Nebezpečnější a... vražedné. Selien se
otočila a spatřila, jak se nad ní tyčí vlkodlak. Byl větší, než ona, ale
kupodivu nebezpečně nevypadal. Pustili se do křížku. Selien se v průběhu boje
dostala krev toho vlkodlaka do pusy, ale jelikož nad tím nepřemýšlela, tak ji
spolkla. Mělo to zajímavý účinek. Stačilo jediné seutí a vlkodlak se
zhroutil. Selien tam stála nad jeho tělem, ale v tu chvíly začalo svítat. Než
se Selien stačila pohnout, dopadlo světlo na ni. A, světe div se, nic se
nestalo. Vlkodlakova krev měla ten účinek, že se Selien stala odolnou proti
světlu. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif";">Ale
to se znovu zvalo to původní zavrčení a tentokrát Selien něco kouslo do nohy.
Selien se podívala co to je a neudržela se a začala se smát. Bála se malého
pejska. Vzala pejsa do náruče a pokračovala dál svou cestou, kterou teď
ozařovalo sluneční světlo...</span><o:p></o:p></div>
<div align="center" class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: center;">
>>>“<span style="font-family: "Arial","sans-serif";">♥♥♥</span>“<<<<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpLast">
<br /></div>
<h1 style="text-align: center;">
V pasti: <o:p></o:p></h1>
<div class="MsoNormalCxSpFirst" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif";">Dvanáctiletá
Keisi s maminkou se právě nastěhovaly do toho starého domu na kopci na okraji
města, teda spíš městečka, podobného vesnici, Fear. Dům je obrovský a Keisi
připadá ponurý a strašidelný. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif";">"Keisi,
pomoz mi prosím s touhle krabicí." volala maminka z předsíně.
"Už jdu." zavolala Keisi v odpověd. Společně pak dotáhly krabici až
do kuchyně, kam byla určená. "Už sis vybrala, který pokoj bys
chtěla?" zeptala se maminka. "Ne, nevybrala. Připadají mi všechny
strašně ponuré." odpověděla Keisi. "A co ten podkrovní? Když se tam
uklidí a dají se tam záclony, tak to tam bude pěkné." navrhla maminka.
"Tak jo." souhlasila odevzdaně Keisi. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif";">Celý
den Keisi a maminka stěhovaly bedny, nábytek a poklízely. K večeru bylo konečně
všechno hotovo. I Keisin pokoj.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif";">"Pojď
na večeři." zavolala maminka z kuchyně. "A co máme?" zavolala
Keisi v odpověď. "Řízky." odpověděla maminka. "Skvělý."
zajásala Keisi. "Hned jsem dole." Večeře proběhla poklidně. "Co
budeš dělat zítra?" zeptala se mamnka. Byly prázdniny. "Jetě nevím."
odpověděla Keisi. "To nevadí, tebe určitě něco napadne." usmála se
maminka. "Mám dneska noční, tak už budu muset jít." řekla maminka.
"Zvládneš to tady sama?" strachovala se. "Ano mami, to nebude
problém." odpověděla Keisi. "Tak dobře." odpověděla maminka. Pak
se rozloučila a vyrazila do práce. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif";">Keisi
zamířila do svho pokoje a rozsvítia. Pokoj zalila nazlátlá záře lampy. Keisi si
vytáhla papír a tužku a pustila se do kreslení. Po chvíli něco přistálo na
okně. Zrovna v momentě, kdy Keisi kreslila pusu. Zvedla se tedy a opatrně se
plížila k oknu. Zastavila se vedle okna a nenápadně vykoukla. Ale jediné, co
viděla, byly chvějící se větve a míhající se stíny. Keisi se trochu bála, ale
stále si dokázala zachovat chladnou hlavu a zdravý rozum. Vydala se pozamykat
dveře a zabednit všechna okna. Pak se zase vrátila do svého pokoje. Zamkla se
tam. Pak se vrátila ke svému kreslení. Dlouho byl klid, ale pak se nějáký zvuk
ozval z temného kouta za skříní přímo v Keisině pokoji. "Sakra, jsem to
ale vůl. Vždyť sem mohl někdo vlézt, když jsem zmykala a zabeňovala dole"
ulevila si Keisi. Zamířila za zvukem, ale v tu chvíli se ozval jiný zvuk. Někdo
vytáhl klíč ze zámku. Keisi se tam otočila a spatřila neznámého muže v masce.
Ona to vlastně ani maska nebyla, byla to jen kšiltovka stažená hluboko do čela.
Pak si ji sundal. Z pobudy, za kterého ho Keisi považovala, se vyklubal
sympatický asi patnáctiený kluk. "Posílá mě tvá mamka, abys tu nebyla
sama. Jmenuji se John a je mi patnáct. Řek jsem si, že tě trochu polekám."
vysvětlil to. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif";">Nakonec
se Keisi s Johnem velice skamarádili a později splu začali chodit. Ještě
později se vzali a měli spolu tři děti. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: center;">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif";">>>>“♥♥♥“<<<</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpLast">
<br /></div>
<h1 style="text-align: center;">
Kopni si: <o:p></o:p></h1>
<div class="MsoNormalCxSpFirst" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif";">Franta
stál na střeše školní budovy a pohvizdoval si. Tu ho najednou spatřil školník:
"Okamžitě z tama vypadni, nebo zavolám policii!" A to se Frantovi
pranic nelíbilo. "A neslezu, snažím se tu meditovat." zavolal v
odpověď Franta. "No počkej!" zahrozil školník a zmizel na chvíli za
roh školy. Fanta si znuděně sedl na komín a začal si znovu pohvyzdovat.
Rozhovor se školníkem byl příjeným spestřením. Tu se ozvala šleha jak z děla.
Franta se zvedl a přistoupil k okraji střechy. Podíval se dolů a uviděl
školníka ležet dlouhýho jak širokýho na zemi. Přes břicho mu ležel žebřík.
"Tak to je gol, školník slítl ze žebřa." Franta se začal neovladatelně
řehnit. "Pane školník, co tam děláte?" volal dolů. "Co
asi?" zařval nasraně školník. "Já vám pomožu." řekl Franta. Vzal
provat, po kterém nahoru vyšplhal, spustil ho dolů a sjel po něm jako blesk.
Dole se zadíval na školníka. "Co čumíš? Pomoz mi vstát a pak si místo
hádek dáme karty." poradil mu školník. Franta mu tedy pomohl na nohy a pak
se zeptal: "A budu si moct kopnout?" "No tak jo. Kopni si."
řek mu na to školník. Franta tedy přešel za školníka a pořádně ho nakopl. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div align="center" class="MsoNormalCxSpLast" style="text-align: center;">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif";">>>>“♥♥♥“<<<</span><o:p></o:p></div>
<h1 style="text-align: center;">
Létat<span style="font-family: "Arial","sans-serif"; mso-bidi-font-family: "Times New Roman"; mso-bidi-font-size: 16.0pt; mso-bidi-theme-font: major-bidi;"><o:p></o:p></span></h1>
<div class="MsoNormalCxSpFirst" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Každý
si někdy přál létat. A každý z toho časem vyrostl. Každý kromě mě. Létání bylo
totiž to poslední, co mě drželo při životě. Ta myšlenka na to, na tu volnost...</span><span style="font-family: "Times New Roman","serif"; font-size: 12.0pt;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Proto
jsem také často vyhledával vysoká místa. Například kostelní věže, nebo vysoké
hradby, které se táhly okolo města, ve kterém jsem žil. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Pohlédl
jsem do hlubiny, která se pode mnou rozprostírala a pak nad sebe, kde se
vzduchem prohánělo hejno ptáků. Usmál jsem se a uvažoval jsem, jestli budu
andělem, který bude moci létat, až skočím. Ano, byl to naprosto šílený nápad,
ale mne už tu vlastně nic nedrželo... </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">A
tak jsem skočil...</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Jenže
jsem nikdy nedopadl, protože se kolem mne ovinuly silné paže a mohutná černá
křídla pročísla vzduch. Věděl jsem kdo to je, ale to přece nebylo možné! Byl
mrtvý! </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Pomalu
jsem otočil hlavu, abych na něj viděl a úžasem jsem nebyl schopen slova...
Opravdu to byl on, poznal bych ho kdekoli, i když vypadal jinak! Kdysi krátké
vlasy mu sahaly po pás, byl oděný celý v černém, místo v modré, kterou obvykle
nosil a z lopatek mu vyrůstala obrovská černá křídla. Křídla, která byla
blanitá! </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">"Přišel
jsem si pro tebe," usmál se na mě a otočil si mě v náručí, abychom se
konečně mohli obejmout. Po tak dlouhé době. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">"To
je dobře..." zamumlal jsem a stiskl ho pevněji. Nehodlal jsem ho již nikdy
pustit. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">"Ale
nejsem to, co si myslíš, že jsem."</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">"I
kdybys byl třeba samotný vládce Pekel, je mi to jedno, hlavně, že budeme
spolu!" zašeptal jsem mu do ucha. </span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Jenom
se ušklíbl a máchl mohutnými křídly.</span><o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormalCxSpMiddle" style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Bookman Old Style","serif";">Takže
i šílený nápad, jako byl ten můj, nakonec vyústil přesně v to, co jsem si
přál... Pomyslel jsem si a nechal svého milého, aby mne odnesl třeba až na samý
okraj světa...</span><o:p></o:p></div>
AnnElfwindhttp://www.blogger.com/profile/03624915614822192126noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2791446489075945893.post-25980528934438405722013-11-08T17:05:00.000+01:002013-11-08T17:05:08.397+01:00Vyvolaný<br />
<div style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-align: center; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;"><b>Než začneš číst:</b></span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tato povídka je míněna jako horor, teda, je... Byla. A ve výsledku to tak trochu horor přeci jenom je. Problém je, že to není jenom horor, ale taky pořádná crac-fic. A bacha na Aziho nevymáchanou pusu. </span></span></div>
<a name='more'></a><br />
<div align="JUSTIFY" style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;"><br /></span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Katana
zajela do masa a kolem mne vystříkla krev, kterou jsem již ale
nebyl sto vnímat. Mechanicky jsem se otočil, abych zablokoval meč
jednoho z útočníků, který si myslel, že se mu povede napadnout
mě ze zadu... Jak naivní... Nebylo to poprvé, co na mě ten trik
zkoušeli, ale ani jednou se jim to nepovedlo. Odrazil jsem jej a
rychlým švihem zápěstí poslal k zemi. Další krev... Další
litry krve a další životy, které pomalu unikaly z těl. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Muselo
to již být nejméně čtyřiadvacet hodin, co tohle peklo začalo.
Postrčili mne do jakéhosi labyrintu, kde na každém kroku číhal
někdo, kdo chtěl můj život. Byl to test, test, jestli přežiju.
A já pořád žil! A nejhorší na tom bylo, že mě to přestávalo
bavit... Démon jako já dokáže bojovat klidně i tři dny bez
přestávky... Nepřicházelo v úvahu, že bych natáh bačkory,
protože všichni mí protivníci byli sráči a s mečem to sotva
uměli a že by mi došly síly, to také nehrozilo... Ještě
nejméně dalších osmačtyřicet hodin... </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Povzdechl
jsem si a sekl dalšího z protivníků, kteří se zničehonic
vynořili zpoza zákrutu chodby, kterou jsem si razil cestu doslova
"přes mrtvoly". Setřel jsem si z čela krev, která
nebyla moje, a pot. Potom jsem opět obrátil pozornost k útočníkům.
Stačilo jen párkrát mávnout katanou a všichni popadali na zem.
Další krev cákla na můj obličej. Jenom jsem protočil oči a
ignoroval to. Dokud to nebylo v očích a já viděl, tak to nebyl
problém, navíc, setřel bych to a během pěti vteřin by tam byla
další... Byla to zbytečná námaha.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jak
jsem postupoval chodbami, byl jsem pořád podrážděnější...
Jako démon jsem si mohl sedět někde doma v pekle a lenošit, jenže
ne, nějáká parta bláznů se rozhodla, že vyvolá démona...</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
já měl tu smůlu, že si vybrali mě... Ne, to nebylo přesné, oni
si mě nevybrali, byl jsem vybrán naprostou náhodou, jak se to čas
od času stávalo... Byl jsem v tréninkové hale v Pekle,
procvičoval jsem si boj s katanou a najednou jsem se ocitl tady v
tom blázinci... Byl jsem vzteklý a kdybych věděl, kdo jsou ti
blázni, kteří mne vyvolali a halvně, kde jsou, už by tady
nebyli... Už by se škvařili dávno u nás v pekle, někde v
mučírně! A já bych byl ten, kdo je mučí! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Povzdechl
jsem si a kráčel dál, doufajíc, že už tam nebude víc
protivníků, už jenom z toho důvodu, že jinak možná bude Peklo
praskat ve švech, pokud to nebyli nějácí zbožní fanatyci, kteří
půjdou na opačnou stranu... Ale mé štěstí mě zdáse opustilo
již ve chvíli, kdy jsem byl těmi smrady vyvolán...</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Po
třech a půl dnech jsem se složil, byl jsem tak vyčerpaný, že už
jsem ani nevěděl, kde je nahoře a kde dole. Když se můj nos
setkal s podlahou, ani jsem to necítil. To poslední, co jsem byl
schopný vnímat, než mě obklopila temnota, byl zvuk běžících
nohou...</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Pomalu
jsem si uvědomil, že jsem opět při vědomí. Další, co jsem si
uvědomil, byl fakt, že mám spoutané ruce a za zády mám studený
vlhký kámen. Chvíli jsem váhal, jestli vůbec chci vidět, kde
jsem se to ocitl, ale nakonec jsem oči přece jenom otevřel. Co
jsem uviděl, byla temná vlhká cela, která byla osvětlena jedinou
pochodní umístěnou na mřížích nalevo od vchodu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">No
bezva, pomyslel jsem si... Po tom všem mě ještě zavřou do cely a
připoutaj ke zdi... Ano, byl jsem připoutaný. Masivní železné
okovy na mých zápěstích a dlouhý řetěz, který se táhl k oku
zaraženému hluboko do skály zadní stěny, toho byly dost dobrým
důkazem. Doufal jsem, že mi aspoň brzo donesou nějáký jídlo,
protože už jsem nejedl celou věčnost a začínalo mi kručet v
břiše. A věřte mi, že když démonovi kručí v břiše, není
zrovna příjemný.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Přesně
v tom okamžiku se na vzdáleném konci chodby, do které cela
ústila, tak jako ostatně mnoho dalších, objevilo světlo. Byla to
lucerna a já uvažoval, koho to sem čerti nesou. Během chvilky
jsem se to ovšem dozvěděl. Nebo možná nedozvěděl, protože
dotyčný měl na sobě takový podivný hábit, který měl
modrofialovou barvu a zlaté lemování kolem krku. Kapuce hábitu
byla stažena do obličeje, takže jsem rozeznal jen ústa, kteá se
šklebila. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Neznámý
vlekl za ruku něco, co by se s trochou fantasie dalo považovat za
dítě, i když to bylo příšerně ušmudlaný a špinavý a sotva
se to drželo na nohou. Uvažoval jsem, co s ním chce dělat, a
ukázalo se, že ho chce šoupnout do nějáké cely. Zvažoval jsem,
do které. A taky, proč se vlastně zastavil před tou mojí. A pak
mi docvaklo to nejjednodužší řešení - prostě se zeptám. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">"Hej,
kapucíne! Co jsi zač, kde to jsem a proč tu jsem?!" štěkl
jsem po tom zakuklenci. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">"Aha,
takže ty ses uráčil probrat..." zabručel hluboký hlas,
který měl zlověstný podtón. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">"Na
něco jsem se myslím ptal," zavrčel jsem.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">"Nemyslím,
že jsi v postavení, abys mohl klást otázky," odpověděl a
potom odemkl celu, ve které jsem byl. Na tohle jsem jen nadzvedl
obočí a čekal, co bude dál. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
přesně, jak jsem nepředpokládal, vzhledem k tomu, že většina
cel, nebo alespoň ty, na které jsem ze své pozice viděl, zely
prázdnotou. Nicméně, to tomu zakuklenci evidentně nebránilo, aby
to špinavý děcko hodil do cely ke mně. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Opravdu
jsem toho začínal mít dost. Nejprve mě donutí tři a půl dne
vraždit bůh ví, co a potom se probudím s příšerným hladem,
přičemž mi odmítají dát jídlo a aby toho nebylo málo, do
cely, kde jsem měl zatím docela soukromí, mi hodí toho spratka,
takže už nemám ani to... Opravdu jsem měl chuť někoho
zardousit... Nejlépe toho kabátníka, co právě zamkl celu a
odcházel někam do pryč.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Opřel
jsem se pohodlněji o stěnu za sebou a zavřel oči. Snažil jsem se
trochu zklidnit, protože pokud bych zůstal tak, jak jsem byl, dřív
nebo později by to odneslo to dítě a to by nebylo dobré, protože
to vypadalo, že taky nemá toho zakuklence v lásce. A ne nadarmo se
říká, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Kdybych
tak věděl, jak doslovně se tato slova vyplní... </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Po
několika minutách jsem oči otevřel, jenom, abych viděl, jak si
mě to děcko zaujatě prohlíží. S tím by nebyl žádný problém,
kdyby si mě ten prcek ovšem neprohlížel z třícentimetrové
vzdálenosti. Zavrčel jsem a ono se to stáhlo na druhý konec cely,
co nejdál ode mě. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">"Co
jsi zač?" zeptal jsem se toho stvoření. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ovšem
odpovědi jsem se nedočkal, jenom se to tam krčilo v koutku a
bojácně se to na mě dívalo. Protočil jsem oči a zvedl se na
nohy, abych se protáhl, z toho sezení jsem byl totiž krapítek
rozlámaný. A když už jsem stál, podíval jsem se pořádně na
ty náramky, které mě řetězem poutaly ke zdi. K mému úžasu to
byly jen obyčejné kovové náramky, které by démona neudržely
ani kdyby to byl ten nejslabší, co v Pekle je. Ušklíbl jsem se
nad tím, jak lajdáckou práci ti kapucáci odvedli a uvažoval
jsem, jak přesně ty náramky zlikvidovat. Nakonec jsem se rozhodl,
že hrubá síla bude prostě to nejlepší řešení. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Napnul
jsem svaly a během chvilky jsem byl volný. Jediný pozůstatek
toho, že jsem byl někdy připoutaný ke zdi, byly dva kovové
návleky na mých zápěstích. Ty budu muset sundat později, teď
na to nebyl čas. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Otočil
jsem se k jedinému oknu, které v cele bylo. Bylo strašně vysoko,
ale jako démon mám své způsoby. Takže za chvilku jsem se držel
mříží, které v tom okně byly a koukal dolů ze srázu, který
byl hlubší, než kam se dalo pořádně dohlédnout. Dokonce ani
jako démon bych takový skok nepřežil. Což znamenalo, že se
odtud budu muset dostat tím složitějším způsobem. Pustil jsem
se a lehce dopadl do dřepu na podlaze cely. Potom jsem se otočil na
to stvoření, které se strachy klepaalo v koutě. A, jak jsem si
uvědomil, možná nejenom strachy. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Přešel
jsem k němu, dřepl si a suveréně do něj šťouchl. Zvedlo to
hlavu a se strachem v očích se to na mě zadívalo. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">"Vyznáš
se tady?" zeptal jsem se. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Když
mi to stvoření neodpovědělo, popadl jsem ho za límec těch
hadru, co měl na sobě a otázku zopakoval, tentokrát trochu
důkladněji. Pak jsem ho zase pustil. A tentokrát to stvoření
plaše přikývlo. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">"Výborně,
konečně se někam dostáváme," zamumlal jsem a pak jsem se
zeptal: "Víš, kam dali moje věci?" </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Přikývlo
to a pak to začalo něco horečně kreslit na zem do prachu. Sklonil
jsem se nad tím a s úžasem jsem si uvědomil, že je to docela
podrobná mapa. Když byla hotová, stvoření ukázalo nejprve na
sebe, potom na mě a pak na jedno místo na mapě. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">"Tam
jsme teď?" zeptal jsem se, abych si byl jistý, že jsem to
pochopil. Přikývlo to. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Potom
ukázalo na jiné místo, ne zas až tak daleko od toho prvního. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">"Tam
jsou mé věci," pochopil jsem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Opět
to přikývlo. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">"Ty
toho asi moc nenamluvíš, že?" zeptal jsem se a vrýval si
mapu do paměti. Jenom to zakroutilo hlavou a upřeně to na mě
hledělo. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Když
jsem si byl jistý, že si mapu pamatuju, zvedl jsem se a přešel ke
vchodu do cely. Naposledy jsem se podíval na tu postavičku, která
se teď opět krčila v koutě, a pak jsem jediným kopancem mříže
prudce vyrazil. Potom jsem se vydal na cestu chodbou, pryč od toho
stvoření, nicméně, když jsem se dostal ke schodům, které z
vězení vedly, zahlodalo ve mně svědomí, něco, co jsem si
myslel, že už dávno nemám... </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Se
spoustou peprných nadávek jsem se otočil a vydal se zpět k cele a
k tomu stvoření. Jak jsem předpokládal, pořád se to krčilo v
koutě. Přešel jsem k němu a než se zmohl na nějáký odpor,
přehodil jsem si ho přes rameno jak pytel brambor a opět se vydal
pryč, směrem, kde byly mé věci. Ne, že bych něják visel na
svém brnění, ale svou katanu chci kurva zpátky! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Opět
jsem došel ke schodům a tentokrát jsem se po nich opravdu vydal
nahoru. Byly to točité schody, které byly mizerně osvětlené.
Sotva jsem viděl na cestu. Schody byly opravdu dlouhé. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Nakonec
jsem se ale nahoru dostal. Jak jsem věděl z mapy, schody ústily do
chodby. A jak jsem se dozvěděl teď, tato chodba byla mnohem lépe
osvětlená, než celé to mizerné schodiště. Sklonil jsem se do
podřepu a pomalu se plížil k místu, kde začínala chodba.
Přikrčený téměř u země jsem vyhlédl jak doleva, tak doprava.
Podle mapy jsem měl jít doprava. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Což
se ale zdálo nemožné, protože tam byl hlouček právě těch
kapucínů. Stejných, jako ten, co přišel do vězení. Povzdechl
jsem si a skenoval pohledem odbočku vlevo. Nebyl tam nikdo a mohl
jsem vidět, že po pár metrech se chodba větvila. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Shodil
jsem ze zad to stvoření a posadil jsem se na schod. Dlouho jsem ale
sedět nevydržel, nedalo mi to a musel jsem znovu vykouknout na
pravou stranu. Nicméně, nic se nezměnilo, pořád tam byli. Tiše
jsem si pro sebe zavrčel.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Zvažoval
jsem, že tam prostě vlítnu a podám si je holýma rukama, když
jsem ucítil, jak mě něco zatahalo za rukáv. Podíval jsem se a
ono to bylo to stvoření. Nadzvedl jsem obočí a čekal, co bude.
Když si to stvoření bylo jistý, že má moji pozornost, přikradl
se až na poslední schod a ukázal doleva. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Mé
obočí vyjelo ještě víc. Nebyl to přece on, kdo mi mi nakreslil
mapu? A podle té bych měl jít doprava... Vyslovil jsem svou
myšlenku nahlas. Nicméně, jako kdyby se to minulo účinkem. Jen
se na mě zamračil a dál prstem ukazoval do chodby vlevo. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
co teď? Uvažoval jsem. Měl jsem dvě možnosti, risknout to a
vypořádat se s kapucínama, nebo věřit tomu stvoření a jít
doleva. Pohrával jsem si s tou první možností, ale bez krve to
nebude ono, přeci jenom, je rozdíl, když někoho uškrtím, nebo
ho rozpárám katanou... Povzdechl jsem si a podíval se na to
stvoření. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">"Ať
je po tvém, jen doufám, že víš, kam jdeme..." </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Víc
pobízení nepotřeboval. Drapnul mě za ruku, nad čímž jsem se
podivil, protože musel vědět, že nejsem člověk... Lidé se mě
buď báli, nebo se mě snažili zabít... Mávnul jsem nad tím v
duchu rukou a následoval ho do levé části chodby. Došli jsme až
k místu, kde se chodba znovu větvila a on suveréně zabočil
doprava. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ocitli
jsme se v dlouhatánské chodbě, která byla každých několik
metrů osvětlena pochodní. Nebyla zde žádná okna a já mohl
vidět, jak se to stvoření pro jistotu pevněji chytilo mé ruky,
za kterou mě táhlo vpřed. Protočil jsem nad tím strašpytlem
oči, ale z důvodu, který jsem sám nechápal, jsem se mu
nevysmekl. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Po
nějáké době, kdy mi to stvoření málem rozdrtilo ruku, jsme
došli k jakýmsi dveřím. Otevřel je a vyšli jsme na jakýsi
balkón. Jinak se to nazvat nedalo. Byla noc a moc toho vidět
nebylo, ale to nevadilo, protože mně stačilo vidět kousek před
sebe a v tuhle chvíli mé oči tak jako stak spočívaly na tom
stvoření, které se třáslo zimou ve skučícím větru, který
nás obklopoval. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Vyprostil
jsem ruku z jeho sevření a shodil ze sebe svůj svrchní kabátec,
do kterého jsem jej potom zabalil. A nepřestával jsem uvažovat,
proč se na něho prostě nevykašlu...</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Nakonec
jsem si ale pomyslel, že tohle můžu řešit až budu mít svoji
katanu a budu pryč z toho proklatýho zámku. Přešel jsem ke
kamennému zábradlí, které se podél balkónu táhlo a vyhlédl
přes jeho okraj. A v tom momentě jsem pochopil, co to stvoření
udělalo - ukázalo mi zkratku, díky které jsem se vůbec nemusel
setkat s žádným kapucínem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">"Díky,"
zabručel jsem a vyskočil na zábradlí. Chystal jsem se skočit na
kamenný oblouk, který spojoval tuto část hradu a stranu naproti,
když jsem si všiml, že to ke mně natahuje ruce. S povzdechem jsem
ho drapl a hodil si ho opět přes rameno. Teprve poté jsem skočil.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Dopadl
jsem na kamenný oblouk táhnoucí se nad nádvořím hradu a v
podřepu si razil cestu vpřed skrze sněhovou bouři. Stvoření
bezpečně přehozené přes rameno. A navíc se mě to pevně
drželo. Jednu ruku jsem držel těsně nad obloukem, abych se mohl
zachytit v případě, že zavane poryv větru silnější, než se
dalo očekávat. A jako na sviňu, přesně to se stalo, když jsem
byl zrovna v půlce cesty. Málem nás to smetlo, ale naštěstí
jsem se rychle zachytil a přikrčil se co nejvíc to šlo. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Poryv
odezněl a i když stále foukalo docela dost, bylo to opět na
snesitelný úrovni. Zvedl jsem se a opět v podřepu vyrazil dál
svou cestou. Bez dalších nehod se mi povedlo dostat se na druhou
stranu, kde oblouk končil pod oknem. Přikrčil jsem se pod ním
také a jednou rukou se zachytil parapetu, abych získal větší
stabilitu. Teprve potom jsem se nadzvedl a podíval do okna. K mému
potěšení tam nikdo nebyl. Okamžitě jsem toho využil a vlezl
dovnitř. Štěstí, že okna v těchhle obrovských hradech většinou
nebývají ničím zadělaná. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Přistál
jsem na kamenné podlaze a postavil to stvoření na zem. Otočil
jsem se k němu čelem a koutky úst mi zacukaly v náznaku úsměvu,
když jsem viděl, jak to přešlapuje na studené podlaze. Boty to
totiž nemělo. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">"Kudy
teď, ty rozume?" zeptal jsem se nakonec a ukázal na dveře. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Opět
neodpověděl a jenom mě opět drapl za ruku a vedl mě do neznáma.
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Vyšli
jsme z místnosti a neznámou chodbou jsme se vydali neznámo kam.
No, ono to vypadalo, že ten malý ví, kam jde, jen já o tom neměl
ani páru. No, měl jsem tušení, že nakonec skončíme tam, kde
jsou mé věci, ale jak mě tam to stvoření chtělo dostat, to jsem
netušil. Zahli jsme do nějáké další chodby a skrze nějáký
závěs do úplně jiné chodby. A tak pořád dál, že jsem nakonec
ztratil přehled o tom, kde jsme, i když jsem měl mapu hradu stále
vrytou do paměti.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Po
nějáké době jsme se zastavili před naprosto obyčejnými dveřmi
a to stvoření na ně hrdě ukázalo. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">"Takže
tady jsou mé věci?" zeptal jsem se nevěřícně. Očekával
jsem, že budou někde v nějákém hlídaném trezoru... Samotná
skutečnost, že až na ty kapucíny u schodů z vězení, jsme
nikoho nepotkali, byla zarážející. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Dychtivě
to přikývlo a já tedy opatrně vzal za kliku dveří. K mému
nezměrnému překvapení ty dveře nebyly ani zamčený! Tohle
zavánělo podrazem! Vyprostil jsem svou ruku z jeho a připravil se
ty dveře rozkopnout. Ano, neměl jsem zbraň, ale sakra, jsem démon!
Já mám své způsoby! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Zhluboka
jsem se nadechl a vduchu napočítal do tří. A na tři jsem ty
zatracený dveře málem vyrazil z pantů a vzhledem k tomu, že už
byly pootevřený, tak to je co říct! Ano, byl jsem nepříčetný
a dokonce jsem doufal, že tam bude někdo, komu bych musel dát
nakládačku. Žel, jak se ukázalo, místnost byla naprosto prázdná.
Tedy, až na kamenný podstavec, na kterém ležela má milovaná
katana. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Rychle
jsem k němu přešel a zarazil se. Krom katany tam bylo něco navíc.
Zvláštní rukavice. Rukavice, které jsem znal ze starých obrázků
v mnoha démonických knihách. Tedy, poté, co jsem se prokopal
archivem až k těm nejstarším spisům. A ano, i mi démoni si
vedeme různé záznamy! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Rukavice
na první pohled vypadaly jako obyčejný šupinkový kus brnění,
ale pravda byla, že když jste do nich vpustili démonickou sílu,
staly se z nich kolem vašich prstů drápy! Drápy pevnější, než
většina kovů! Nečekal jsem a bleskově pro ně sáhnul. Aniž
bych se rozpakoval s tím, komu, že to vlastně právoplatně patří,
navlékl jsem si je na ruce a potom uchopil svou milovanou katanu.
Přichytil jsem si ji k pasu a potom jsem se otočil na to stvoření,
které stálo dva kroky za mnou a pozorně mě sledovalo. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">"No,
tak to vypadá, že se naše cesty rozcházejí," řekl jsem mu
a chystal jsem se vyjít z místnosti a dostat sepryč z tohoto
prokletého místa. Už jsem byl jednou nohou ze dveří, když se mi
kolem pasu obtočily dvě drobné ručky toho stvoření.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Zamračil
jsem se, silou ho od sebe odtrhl a odhodil ho stranou. Kupodivu
neprotestoval, nicméně, slzy, které se mu koulely po tvářích,
byly z nějákého důvodu horší, než kdyby mi nadával do hajzlů,
kterénu, debilů a bůh ví, do čeho ještě. A pak jsem se
rozesmál. Rozesmál jsem se nad tou ironií, protože on přece
nemluví! Proč jsem si myslel, že by mi nadával, když nemluví! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Nakonec
se mi povedlo se trochu uklidnit a opět jsem očima spočinul na tom
stvoření. Choulilo se to na zemi v mém svrchním oděvu, který
tomu byl až moc velký a slzy jako hrachy tomu tekly po tvářích. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">"Tohohle
jednou budu setsakra litovat..." povzdechl jsem si a přičapl
si před něj. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Zvedlo
to ke mně uslzený obličej a tázavě to naklonilo kebuli na
stranu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">"Chceš
jít se mnou?" zeptal jsem se odevzdaným tónem.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">"Nevím,
kam půjdu, ani co budu dělat, démoni, kteří jsou vyvolaní, se
nesmí vrátit zpět do pekla, dokud se k někomu nepřipoutají a
ten někdo nezemře," varoval jsem ho. Musel jsem. Musel jsem mu
vysvětlit, do čeho jde, když se ke mně tak lehkomyslně hlásí. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ale
vypadalo to, že se to naprosto minulo účinkem, protože stvoření
jenom vehementně přikyvovalo blonďatou hlavou. Povzdechl jsem si,
zvednul se a natáhl k tomu ruku. Okamžitě se jí chytlo a nechalo
se to vytáhnout na nohy. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">"Jdeme!"
zabručel jsem a vydal se konečně na cestu pryč z tohohle divnýho
hradu. Stvoření se samozřejmě drželo mé ruky jako klíště.
Nechal jsem ho. Nevím proč, ale ani jsem ho nechtěl pustit. Ta
malá potvůrka se mi zamlouvala čím dál víc. Poťouchle jsem se
pro sebe usmál a pokračoval dál chodbou do neznáma.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Prošli
jsme několika chodbami a já začínal být vzteklý, protože jsme
pořád byli v horním patře a schody dolů nikde. Zrychlil jsem,
doufaje, že čím rychleji půjdu, tím rychleji najdu východ z
tohoto bludiště. Zarazil jsem se až tehdy, když jsem od toho
stvoření zaslechl pofňukávání. Ano, ono to konečně vydalo
nějáký zvuk! A ne, nebyly to slzy a frustrace, která se mu
zračila v obličeji, ale právě fakt, že ze sebe konečně vydal
nějáký zvuk, co mě přinutilo, abych se zastavil.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">"Tak
přece jenom nejsi němej," ušklíbl jsem se. <br />Ale než se
to stvoření vůbec pokusilo odpovědět, uslyšel jsem v chodbě za
sebou dusot nohou. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">"Aha,
takže přeci jenom se odsud nedostaneme bez boje," zasmál jsem
se, vyprostil jsem ruku ze sevření toho stvoření a tasil katanu.
Ve stejnou chvíli jsem si uvědomil, že mám na rukou pořád ještě
ty démonické rukavice. Můj škleb se rozšířil na maximální
možnou úroveň a rukavice jsem aktivoval. Přesněji, aktivoval
jsem tu, ve které jsem nedržel katanu, protože drápy, které se z
rukavic po aktivování staly, by mi překážely. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Otočil
jsem se, strčil to stvoření za sebe a připravil se čelit
kapucínům. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Zjevili
se během chvilky. Byli rychlí a bylo jich hodně. To mě ovšem
neodradilo, bylo mi jedno, kolik jich je, ani celá Armáda spásy by
mi v tu chvíli nezabránila vyhrát! Sekl jsem po prvním z nich a
nechal ho dopadnout na zem. Bleskově jsem vytočil zápěstí a
zablokoval úder meče dalšího a drápy mu rzpáral hrdlo. Padl k
zemi a držel se za krk. Já mu ale již nevěnoval pozornost,
protože jsem se soustředil na další kapucíny, kteří na mě
útočili. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jednoho
jsem sprostě nakopl do rozkroku, další schytal ránu katanou a mě
potřísnila jeho krev. A ještě dalšímu jsem udělal démonickými
drápy díru do hrudi. Tak hlubokou, že bylo vidět pulsující
srdce, a to bylo fakt hnusný! Dokonce i na mé poměry. Raději jsem
ho odhodil někam na podlahu a věnoval se těm dalším, protože
pořád přicházeli další. Uvažoval jsem, kolik jich budu muset
ještě zabít, než pochopí, že proti mně prostě nemají
šanci... </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">S
povzdechem jsem posekal pár dalších, ale jich jako by neubívalo...
Vrčel jsem, ale to mi nebylo nic platné. A za sebou jsem pořád
cítil to stvoření, jak vyděšeně kouká. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">'Jen,
ať kouká,' pomyslel jsem si a uťal nejbližšímu z kapucínů
hlavu. 'Jen ať vidí, co jsem za zrůdu!' Zasmál jsem se a další
dva se zkáceli k zemi.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Po
dalších deseti minutách boje už nebylo vidět podlahu. Buď ji
pokrývala mrtvá těla, nebo krev rozlévající se všude, kam jen
to bylo možné. Rychlým švihnutím katany jsem zkosil posledního
kapucína a konečně jsem se zastavil, abych si vydechl. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Vzápětí
jsem za sebou uslyšel čvachtavé kroky a kolem mého pasu se
obtočily ruce. Ohlédl jsem se a viděl jsem, jak se ke mně
stvoření tiskne. Nadzvedl jsem obočí a uvažoval, jestli se mě
nebojí možná proto, že se kapucínů bojí víc... Nakonec jsem
ale tyhle hlubokomyslné věci vypustil z hlavy a zasunul katanu do
pochvy. Součastně jsem deaktivoval drápatou rukavici, která byla
nyní opět jen kousek studeného kovového brnění na mé ruce. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Vyprostil
jsem se z objetí toho stvoření a přidřepl jsem si před něj. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">"Náhodou
cestu z hradu asi neznáš, že?" zeptal jsem se, i když jsem
kladnou odpověď neočekával. Proto mě dost překvapilo, když to
stvoření začalo kývat hlavou, až mu vlasy lítaly všude. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">"Dobrá,"
zabručel jsem. "Tak kudy?" </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Vyrazilo
to chodbou pryč, ale ještě, než jsem se stačil vzpamatovat,
uklouzl na krví potřísněné podlaze a skácel se na zem. Smál
jsem se a celého od krve jsem ho vytáhl na nohy a drapl ho za
límec, kdyby měl zase nějáký podobně šílený nápad se někam
zřítit. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Můj
smích ho překvapil, ale neprotestoval. Ovšem, to, že jsem ho
držel za límec, to se mi nelíbilo. Vypáčil mi prsty a pak se mě
opět chytil za ruku. Jenom jsem protočil oči a následoval ho
chodbou pryč.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Pročli
jsme několika křižovatkami, spoustou odboček a dokonce jedněma
dveřma, které byly schované za závěsem. A nakonec, světe div
se, jsme došli ke schodům dolů. To stvoření se usmálo a ukázalo
na ně. Kývl jsem a nechal jsem se vést.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Schodiště
bylo temné a patrně ho využívalo jenom služebnictvo, teda, za
předpokladu, že kapucíni vůbec nějáké služebnictvo mají. Ale
předpokládal jsem, že ano, protože to prostě nevypadalo
pravděpodobně, že by kapucáci rádi drhnutí podlah, nebo vaření.
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Pod
schodištěm na nás čekala další chodba. Už jsem toho měl dost.
Měl jsem sto chutí jít přímo za nosem, dokud prostě neprorazím
skrze kamennou zeď, ale ovládl jsem se, protože jsem byl opět
vlečen skrze chodbu tím stvořením. Potichu jsem se zasmál nad
tím, jak si mě omotal kolem prstu. Při tom zvuku se na mě zvědavě
podíval, ale já jen zavrtěl hlavou, jako, že nic.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Během
chvilky jsme došli k dalšímu zákrutu a vstoupili do části
chodby, která se mírně svažovala. Zauvažoval jsem, kam to vede a
levá ruka s démonickou rukavicí byla okamžitě plně aktivována.
Už jenom z důvodu, že chodba byla temná, až ponurá a vůbec se
mi nelíbilo, co tam na nás může číhat. Navíc, mám opravdu
divokou představivost, takže obří pavouci byli doopravdy jenom
začátek! A nechtějte vědět, jaké další nepříjemné věci mě
napadaly!</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Už
jsme šli docela dlouho a nejhorší na tom bylo, že chodba nebyla
vůbec osvětlená! Dokonce i já jsem měl problém v té tmě něco
vidět. A to jsem démon! Sakra, někdo by měl zakázat temné
chodby, v kterých není vidět ani na krok! Začínalo mi to lézt
na nervy. Uvítal bych nějákého protivníka, kterého bych mohl
roztrhat na kusy! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
nebo radši ne, radši bych dal přednost čistému seku svou
katanou. Hlavně poté, co jsem rozpáral toho nahoře. To se mi
vůbec nelíbilo. Byl to hnus dokonce i pro mě. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">DONG!</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Zastavil
jsem se a třel jsem si hlavu. Setsakra to bolelo! Do prdele! To mě
nemohl někdo varovat, že se ten strop bude snižovat?! Vrčel jsem
a prskal na všechny strany, ale když mě to stvoření chytlo za
ruku a táhlo dál, nechal jsem se. Jenom jsem tentokrát dával
pozor, abych měl u hlavy ruku, která by zabránila možným příštím
nárazům. Víte, ono to totiž doopravdy bolí, když se praštíte
o kus skály... </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
nejhorší na tom bylo, že v chodbě byla pořád příšerná tma.
Věděl jsem, že jsme několikrát zahli, ale neměl jsem nejmenší
tušení kam. No, aspoň, že to vypadalo, že ten malý ví, kam
jde. Nebylo to moc, ale byla to aspoň jakási útěcha. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Zahli
jsme za další zatáčku a najednou jsem viděl! Pochopte to, já
jsem viděl! Viděl jsem sníh, viděl jsem oblohu a viděl jsem
měsíc. A taky jsem kurva viděl rozlehlé pláně a plně si
uvědomil, že jsme v prdeli. Kdesi uprostřed ničeho, kde jediná
stavba byl hrad, který jsme právě opustili.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Kolem
nás svištěl vítr tak ledový, že dokonce i já jsem se zachvěl.
Nebylo tedy divu, že to stvoření se klepalo naprosto
nekontrolovatelně. Povzdechl jsem si a stáhl si z ramen plášť,
do kterého jsem jej zabalil. Potom jsem se začal rozhlížet, kde
bychom se mohli schovat než blizard minimálně poleví. Neodvažoval
jsem se doufat, že by vůbec někdy utichl úplně.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ale
ať jsem se rozhlížel jak chtěl, všude bylo pusto, nikde nic, jen
rozlehlá ledová pláň. Zavrčel jsem. Potřebovali jsme se schovat
před tím blizzardem a potřebovali jsme vypadnout od toho hradu!
Hned! Jenže to se mnohem líp říká, než dělá... Hlavně, když
kolem skučí severák a vy vůbec nevíte, kde ste. Krom toho, že
se vás někdo pokouší zabít.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Vypadalo
to s námi dost bídně, ale to bych nebyl já, kdybych to vzdal,
takže jsem tos tvoření zvedl a přehodil si ho přes rameno, abych
uchránil jeho bosé hony od zmrzlé půdy, a vydal jsem se kupředo
přímo skrze ledovou bouři. Když to nejde po dobrym, tak to holt
pude po zlym!</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Věděl
jsem, že naše šance na přežití v takové bouři byly mizivé,
ale zkusit jsem to musel. Radši padnu někde v otevření pláni,
snažíc se něco udělat, než čekat tady, až se objeví někdo,
kdo mi vrazí kudlu do zad.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Uplynulo
několik hodin. Kolik přesně, to nevím, protože nebylo nic, podle
čeoh bych se mohl řídit. Tedy, měl jsem svůj hrubý odhad, ale
ten byl opravdu jen hrubý. Bouře kolem nás se vůbec nezměnila a
já začínal uvažovat, jestli ta pláň má vůbec nějáký konec,
nebo jestli se opravdu táhne do nekonečna...</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Z
uzlíku na mém rameni se vydralo pár zavzlykání. Nebylo to porpvé
a já to ignoroval. Stejně nebylo nic, co bych s tím mohl udělat.
Ne tady v té vánici. Ale pořád jsem se držel toho, že někde to
přece skončit musí! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
taky skončilo, protože během pár minut bouře jako zázrakem
polevila a já uviděl, jak se předemnou tyčí obrovská hora. A
byla to patrně právě ta hora, která bránila bouři, aby dál
pustošila naše už tak dost promrzlá těla. Fakt, že jsem byl
démon, mi pomáhal, protože démoni jsou odolnější, než lidé,
ale i já jsem byl již téměř na konci svých sil. Takže jsem byl
za tu horu rád, i když se před námi objevila doslova jako blesk z
čistého nebe.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Zastavil
jsem se a zahleděl jsem se na tu monstrozitu, která si říkala
hora. A pak se mi koutek úst skřivil do jakéhosi paskvilu úsměvu.
Ve skalní stěně jsem totiž zahlédl temný otvor, který vypadal
jako vchod do jeskyně. Neváhal jsem a začal jsem šplhat po úbočí
a směrem k němu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Byl
to strmý výstup a ruce mi mrzly, jak byl povrch ledový. Ale já
byl odhodlaný to nevzdat. Protože pokud bych to vzdal teď, tak oba
zemřeme a to se mi nezamlouvá. Mé dobrodružství teprve začalo,
dalo by se říct, a já nepřipustím, aby hned tak zase skončilo.
A to bych se na to podíval! Když už mě sem vyvolali, tak si mě
sakra taky užijou! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Konečně
jsem se dohrabal k otvoru do jeskyně a opatrně jsem se protáhl
dovnitř. Naštěstí v ní nikdo nebyl, protože s tím, jak jsem
měl zmrzlé končetiny, no, nevím, jestli bych někoho zabil...
Takže jak jsem řekl, štěstí, že tam nikdo nebyl. Shodil jsem z
ramene svůj náklad v podobě toho stvoření a svalil se vyčerpaně
na zem. Hrudník se mi divoce zvedal a zase klesal, jak jsem se
snažil popadnout dech. Zvláštní, takhle vyčerpaně jsem se
necítil ani po poslední Velké válce... </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Zavrčel
jsem a pak jsem nadzvedl obočí, když jsem ucítil, jak se mi něco
hemží u boku. Unaveně jsem nadzvedl hlavu a spaatřil to stvoření,
jak se uvelebilo těsně vedle mě a bezostyšně si to chrní.
Protočil jsem oči a v duchu nad tím mávnul rukou. Bylo sice
zvláštní, jak se to na mě nalepilo za tak krátkou dobu tak
dokonale, ale budiž. Možná to nebude špatné mít někoho, kdo mi
bude dělat společnost, než najdu způsob, jak se vrátit do svého
světa, do světa démonů...</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">S
touto myšlenkou jsem zavřel oči a nechal spánek, aby mne pohltil.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Zavrčel
jsem, když do mě něco šťouchlo. Ale ignoroval jsem to a snažil
se znovu propadnout do sna. Nebylo mi ale přáno, protože ono něco,
co mne šťouchalo, to udělalo znova. Opět jsem zavrčel. Tentokrát
hlouběji a mnohem nebezpečnějším tónem. Potom jsem pomalounku
otevřel oči, jenom abych spatřil to stvoření, jak se nademnou
naklání a chystá se mě znova šťouchnout prstíkem.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Nech
toho,” zavrčel jsem a posadil jsem se. Nutno podotknout, že z
ležení na tvrdé skále jsem byl značně rozlámaný. A tedy dosti
nevrlý. “Co je to vůbec za způsoby?” vyjel jsem na to. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jenom
se na mě ublíženě podíval a odšoural se do koutku jeskyně, ve
který jsme se ukrývali. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">No
co zase?” zavrčel jsem. Na tyhle jeho nálady jsem fakt nebyl
zvědavý! Měl jsem hlad a v jeskyni byl průvan! Měl jsem mizernou
nnáladu a bolavá zá... Moment! Zarazil jsem se a šel jsem zpět
po svých myšlenkách, než jsem se zarazil u... “Průvan!”
zavýskl jsem. Ne, nezavýskl, to by bylo přehnaný, přece jenom,
mám nějákou hrdost! Ne, nezavýskl jsem, ale z mého hlasu byla
znát radost a podle toho, jak se to stvoření ke mně opět
přiblížilo, se zdálo, že už jsem nevypadal, že mu každou
chvíli ukousnu hlavu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Usmál
jsem se, když to zvědavě naklonilo hlavinku a pak jsem si tajemně
přiložil prst na ústa. Když jsem měl jistotu, že bude potichu,
natáhl jsem k němu ruku a on se jí chytil, zvědav, co bude dál.
Zašklebil jsem se na něj a zavřel oči, abych se zaposlouchal do
větru.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Byl
slabý, ale byl tu. Vítr, který vanul odněkkud z útrob jeskyně.
Stále se zavřenýma očima jsem pevněji stiskl ruku toho stvoření
a vykročil vpřed. Jedinou směrovkou mi byl téměř neznatelný
vítr, který mě lechtal v obličeji. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Nakonec
jsem oči otevřel a pokračovali jsme dál chodbou, která se před
námi zjevila. Byla zakutá kdesi za rožkem a nebylo snadné ji
objevit. Nicméně, vzduch tam proudil, takže to pro mé vybuzené
smysly nebylo nemožné. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Navíc,
to, že tu byl průvan, znamenalo, že je tu ještě jiná cesta ven.
Cesta, která s trochou štěstí povede jinam, než na tu prokletou
pláň. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Prolezli
jsme škvírou a ocitli jsme se v chodbě, která byla naprosto
temná, protože světlo z venku sem nedosvítilo. Ucítil jsem, jak
mi to stvoření pevněji sevřelo ruku a protočil jsem oči. Už to
zase začínalo, opět to na mně bude viset a na to jsem opravdu
nebyl zvědavý. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Slabě
jsem zavrčel a pak jsem lusknul prsty. Pár čísel nad dlaní se mi
objevila koule slabého nažloutlého světla. Dostatečného na to,
abysme viděli, kam jdeme, ale ne dost silného, aby přilákalo něčí
pozornost. Doufejme. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Chodba
se brzy začala svažovat dolů a po několika minutách vyústila do
obrovské jeskyně. Jak jsem věděl,
že je to obrovská jeskyně? Instinkt a také fakt, že tam byl
průvan o moc větší. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Opět
jsem vykročil a vedl to stvoření dál. Po pár krocích jsem se
ale prudce zastavil a když to stvoření pokračovalo nevědomky
dál, i když jsem ho držel za ruku, smýkl jsem s ním zpátky. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Dávej
bacha!” vyjel jsem na něj a zesílil jsem světýlko, co mi
poletovalo nad dlaní. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">U
nohou se nám rozprostírala bezedná propast. To stvoření se
opatrně připlížilo až k jejímu okraji a bázlivě nahlédlo
dolů. Potom prudce ucouvlo zpět. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Musel
jsem se na tím pousmát. Nicméně, víc mě zajímalo, jak se sakra
dostaneme na druhou stranu! Most jsem nikde neviděl a na to, abych
nějáký vykouzlil, jsem neměl dost síly. Ano, možná jsem jí
měl dost, abych vyřídil houf kapucáků, ale na to, abych z ničeho
vykouzlil most... Ne, na to jsem se opravdu ještě necítil. A navíc
jsem měl hlad!</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Začal
jsem se rozhlížet, jestli opravdu není nějáká cesta přes, nebo
dolů, nebo kamkoli jinam, než tam, odkud jsme přišli. Nenarazil
jsem však vůbec na nic. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Sedl
jsem si do tureckého sedu těsně na okraj propasti a zaližl si
ruce na hrudi. S nasraným výrazem jsem potom hleděl na druhou
stranu. V této pozici jsem ale moc dlouho nesetrval, neboť ke mně
přiťapkalo to stvoření a draplo mě za rukáv. Otočil jsem k
němu hlavu a nasadil tázavý výraz. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Čekal
jsem, co bude dál. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
bylo. Zatahal mě za rukáv a druhou tlapkou ukázal k nedaleké
skalní stěně. A jelikož teď už jsem věděl, že to znamená,
že tam za ním mám jít, tak jsem se zvedl a celkem bez protestů
jsem se tam nechal odvléct. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
tam mi čelist doslova spadla na zem. Ve zdi byl vyritej
megagalaktickej obraz a já se divil, jak jsem jej mohl přehlídnout,
když vím naprosto jistě, že jsem kolem tý stěny procházel! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Chvíli
jsem na to vyjeveně koukal a až po chvíli mi došlo, na co to
vlastně koukám. Byl tam vyobrazený démon a s ním malé stvoření.
Stvoření, které se až podezřele podobalo tomu, co stálo po mém
boku a zaujatě si ten výjev prohlíželo. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Výjev
byl ale zarážející... Ti dva stáli na okraji propasti a vypadalo
to, že se chystají vykročit do prázdna a spadnout dolů. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Zamračil
jsem se. Vypadalo to jako návod pro nás dva, ale nebyl jsem zvědavý
na to, abychom se tím pádem do hlubin zabili...</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jenže
na druhou stranu, co jinýho dělat? Měli jsme dvě možnosti.
Vyzkoušet toto, nebo počkat, až nás objeví kapucáci, kteří se
za námi jistě pustili. Nebo, napadla mě třetí možnost, počkat,
až tu pojdem hlady, za předpokladu, že pronásledovaní nejsme... </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tak
co, zkusíme to?” zeptal jsem se toho stvoření a palcem ukázal
na ten výjev vytesaný ve skále. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Přikývl
a bez rozmýšlení se vydal k okraji skály. Tam se zastavil a
otočil se ke mně. Nezbývalo mi tedy, než se k němu přidat.
Stočil jsem pohled do hlubin a nasucho jsem polkl. Bylo to opravdu
hluboko... Chystal jsem se právě ucouvnout, ale to stvoření mělo
evidentně jiné plány. Draplo mě to za ruku a stáhlo mě to přes
okraj. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jaké
bylo ale mé překvapení, když jsme vůbec nikam nespadli... Prostě
jsme stáli zdánlivě ve vzduchu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Blbost,”
zavrčel jsem, “ve vzduchu stát nejde...” A s temito slovy jsem
se sehnul a poklepal na to, co se zdálo jako vzduch. S uspokojujícím
šklebem jsem se zase narovnal a prohlásil: “Sklo. Tlustý sklo.
To mě taky mohlo napadnout...” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Dál
jsem o tom ale moc neuvažoval. Prostě jsem vykročil dál a během
chvilky jsme oba stanuli na druhé straně té propasti, která
vlastně propast zas až tak úplně nebyla. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tam
jsme se pak zastavili a já se rozhlédl kolem sebe, doufaje, že
třeba najdu nějákou cestu, kterou by se šlo dát. Jenže jsem
žádnou neviděl. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
co teď?” zeptal jsem se toho stvoření, doufajíc, že opět
přijde s nějákým geniálním nápadem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Nevím...”
zabručelo to. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Cos
to řek?!” zbystřil jsem okamžitě. Přeci jenom, doposud to
odmítlo mluvit a jediný zvuk, co to v mé přítomnosti zatím
vydalo, bylo pofňukávání! A to byla dost votrava! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Nevím...”
zopakovalo to. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
jakto, že mluvíš až teď?!” vyzvídal jsem dál a přidřepl
jsem si před ním, abysme měli oči ve stejné úrovni. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Nevím...”
pokrčilo to rameny. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tak
koukej vědět!” zavrčel jsem. Začínal jsem být frustrovaný!
Konečně to promluví, ale jak napotvoru, tak jediný, co z toho
dostanu, je slovo 'nevím'!</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Nakonec
jsem to ale vzdal. Prostě jsem si sedl doprostřed té jeskyně a
rozhodl se čekat na zázrak. Zavřel jsem oči a ignoroval všechno,
co se kolem mě dělo. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Neměl
jsem tedy nejmenší tušení, co to stvoření vyvádělo, ale když
jsem zaslechl zvuk, který se až podezřele podobal otevírání
nějákých kamenných dveří, prudce jsem oči otevřel. A pak mi
čelist doslova praštila o podlahu, protože před mýma očima se
otvíral vstup někam do nitra hory. Nebo, když jsem tak uvažoval,
ven na druhou stranu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jaks'
to udělal?” zeptal jsem se toho stvoření, který se jenom
nevinně usmívalo. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ale
ono to jen nevinně pokrčilo rameny. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Povzdechl
jsem si a rozhodl se mu za to, že odmítá mluvit namlátit potom.
Teď jsem byl mnohem víc zvědavý na to, abysme se odtud konečně
dostali. A pokud možno někam, kde mají jídlo! Měl jsem totiž
opravdu hlad! A když má démon hlad, neměl by ho nikdo rozčilovat,
protože by si pak démon toho dotyčného mohl upéct na rožni! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Zahnal
jsem myšlenky na jídlo, protože jsem se obával, že bych si pak
pochutnal na tom stvoření... Proč jsem se vůbec staral? No, to je
jedno. Mávl jsem rukou i nad tímto a vtáhl to stvoření do nově
otevřené chodby. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Byla
tam tma jak v pytli, takže jediné, podle čeho jsme se mohli
orientovat, byl hmat. Pořád jsem se ještě necítil na to, abych
vyvolal nějáké kouzlo. A patrně se na to nebudu cítit, dokud
nedostanu jídlo! Ale to bylo v tuhle chvíli něco, na co jsem si
nemohl dovolit myslet. Soustředil jsem se tedy raději na cestu. A
to bylo mé jediné štěstí, protože jinak bych se asi zřítil ze
schodů, které tam byly. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Bacha,
schody,” broukl jsem za sebe, aby se náhodou to stvoření
nezřítilo tak, jak málem já. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Začal
jsem po nich opatrně sestupovat a uvažoval jsem, jestli jsou ty
schody přírodního původu, nebo jestli v tom mají prsty lidé. A
pokud lidé, tak jestli nějáká dávná civilizace, nebo někdo
součastný... </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">I
když, ono to bylo vlastně jedno. Ať už je udělal kdo chtěl,
zapomněl na osvětlení, takže jsem si opět málem namlátil hubu,
když schody z ničeho nic končily opět rovným povrchem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tentokrát
jsem se to stvoření už ale varovat neobtěžoval. Když já tady
málem padám na hubu, tak on pěkně bude taky! To by bylo, abych
tady byl jediná oběť! Na to rozhodně nejsem zvědavý. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Nečekal
jsem, jestli opravdu hodí držku, nebo jestli to ustojí, a rovnou
jsem pokračoval chodbou dál. S rukou na zdi jsem postupoval vpřed
a čekal, na co narazím. A, jako by to nestačilo, opravdu jsem
narazil. Nosem přímo do studenýho a hlavně pekelně tvrdýho
kamene! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Zaskučel
jsem, zavyl a začal sprostě nadávat v jazyce démonů. Nakonec
jsem se ale uklidnil a chtěl jsem pokračoat v cestě. Ve stejnou
chvíli se ale ozvalo tlumené žuchnutí a plačtivé “Jauvajs!”.
Přicházelo to směrem, ve kterém byly ty zatracený schody a já
si až teď uvědomil, jak moc za mnou to stvoření bylo. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Povzdechl
jsem si a po hmatu jsem k němu došel. Sehnul jsem se k němu a bez
dalších caviků jsem si ho vyzvedl do náruče. Potom jsem
pokračoval dál chodbou, smířen s tím, že to opravdu budu já,
kdo bude otloukán.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Proto
jsem byl dost překvapen, když jsem již po pár krocích zahlédl
světlo. No, ne, to by nebylo přesné, nezahlédl jsem světlo, ale
začal jsem rozeznávat, co kolem mě je. Tedy začal jsem opět
vidět. A byl jsem za to rád, protože už mě ta tma setsakra
přestávala bavit! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Potom
jsem se podíval na to stvoření, co jsem nesl, zamračil jsem se a
postavil ho na zem. “Dál jdeš po svejch,” zabručel jsem,
pokračoval v cestě a jenom protočil oči, když jsem ucítil, jak
jeho ruka vklouzla do mé. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Pokračovali
jsme dál a světla kolem nás přibývalo. Dorazili jsme k zákrutu
chodby a já se zastavil a naznačil tomu stvoření, aby bylo
zticha. Potom jsem se opatrně přikradl těsně k odbočce, odkud
celou dobu to světlo vycházelo, a opatrně vyhlédl, abych věděl,
co tam na nás čeká. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Nic
tam ale nebylo. Teda aspoň nic, co by nás mohlo ohrozit. Jasně,
byla tam pochodeň a chodba tam určitě zažila dotek lidské ruky,
ale nikdo tam nebyl. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tak
jdem,” kývnul jsem na to stvoření a oba jsme vykročili do
opracovaných částí chodeb, které se táhly bůh ví, kam.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Již
jsme tím labyryntem chodeb šli hodnou chvíli a nikoho jsme
nepotkali. Rozhodl jsem se, že tohoto relativního klidu využiju a
vytáhnu z toho stvoření nějáký rozumy. Už jsem ho donutil
promluvit, tak teď ho prozměnu donutím mluvit. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jak
se vůbec jmenuješ?” uhodil jsem na něj. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Nevím,”
pokrčilo to rameny a svěsilo hlavu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ty
nemáš jméno?” překvapeně jsem se na něj podíval. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Asi
ne?” zvedlo to ke mně pohled. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tak
odteď jsi Kail,” zabručel jsem první jméno, který mi přišlo
na jazyk. Nehodlal jsem na tu potvůrku volat 'hej ty', to by bylo
diný. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
ty?” zeptalo se to stvoření a já pobaveně nadzvedl obočí. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Co
já?” zeptal jsem se, i když jsem moc dobře věděl, na co se to
stvoření, ne, vlastně teď už Kail, ptá. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jak
se jmenuješ?” zeptalo se to nasupeně. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Neodolal
jsem a musel jsem se zasmát tomu, jak se to tvářilo. Opravdu, ten
výraz byl k nezaplacení. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Opravdu
to chceš vědět?” zeptal jsme se pobaveně a začal uvažovat,
jestli mu mám říct své pravé jméno, nebo to druhé. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Pochopte,
démoni mají dvě jména. Jedno je jejich pravé a je známo jenom
mezi ostatními démony a většinou to tak i zůstane. A pak je tu
to druhé, které si v průběhu života musí vymyslet každý
démon. Je to jméno, které slouží pro účely, kdy nás někdo
vyvolá. Démoni totiž strašně neradi sdělují svá pravá jména.
Protože ta jména mají moc! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
já tady jak blázen uvažoval, jestli mu mám sdělit to své pravé,
nebo ne. Bože, zbláznil jsem se já, nebo svět kolem mě?</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Chci
to vědět!” vytrhl mě z přemýšlení Kailův hlas. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Povzdechl
jsem si. Vypadalo to, jako bych mu nedokázal nic odepřít. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tak
dobře, jmenuju se Azrael...” Tak, a bylo to, řekl jsem mu své
pravé jméno. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Koukal
jsem, jak Kail naklonil hlavu na stranu a nasadil výraz naprostého
soustředění. Chvíli zíral do země, ale pak ke mě zvedl hlavu a
řekl: “Azi.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">He?”
nadzvedl jsem obočí a kolem hlavy mi blikaly otazníky velký jak
kráva. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Zkratka,”
oznámil mi a usmál se tím svým úsměvem, který mi prostě
nedával na výběr. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Nakonec
jsem jenom pokrčil rameny s tím, ať mi říká jak chce, že je to
vlastně jedno. Když toto bylo vyřešeno, konečně jsme opět
pokračovali v cestě, protože, ani nevím jak, jsme se během toho
rozhovoru zastavili. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Přiblížili
jsme se k dalšímu rozcestí a já uvažoval, jak rozlehlý ty
chodby jsou, jestli jsou opuštěný, nebo jestli tu něco je a
především jsem uvažoval, jestli se máme dát nalevo, nebo
napravo. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">V
momentě, kdy jsem začínal být v koncích, jsem zaslechl z jedné
z chodeb kroky. A podle toho, jak pevně mě Kail sevřel, bylo
jasné, že on je slyší taky. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Povzdechl
jsem si a položil ruku na jílec katany. Potom jsme prostě čekali,
až se ten někdo objeví. A naštěstí jsme nemuseli čekat dlouho.
Zabralo to jenom chvilku, než chodbu napravo zalilo světlo pochodně
a začalo se přibližovat k nám. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Rozhodnutý
k přímé konfrontaci jsem vstoupil do chodby a čekal, až se
dotyčný ukáže. A taky ukázal. Přesněji řečeno, ukázala,
protože to byla stará babka. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Á,
nové přírůstky,” zaskřehotala. “Pojďte se mnou milánkové.”
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Nadzvedl
jsem obočí. Babku jsem tady teda rozhodně nečekal. Ale tak, třeba
se z toho vyklube světová konspirační teorie. Nic jsem ale
neřekl. Jen jsem přikývl a nechal babku, aby nás vedla bůh ví,
kam. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Chvíli
to trvalo, ale nakonec jsme chodbami došli na místo, kam svítilo
přirozené světlo. Měkký sluneční svit zaléval malinkou
vesničku uprostřed ničeho, která se tísnila v údolíčku, které
bylo obklopeno skalami a ústilo do něj několik vstupů do skalních
masivů. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Pojďte,
pojďte,” pobízela nás babka a vedla nás k největšímu z domů,
pokud se tomu tak vůbec dalo říkat. “Určitě musííte mít
hlad.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">No
to je dost, konečně nějáký jídlo! Navenek jsem si zachoval svůj
neutrálně načuřený výraz, ale v duchu jsem skákal radostí.
Konečně se najíím! A konečně budu moci používat svá kouzla v
plné síle. Na to jsem se opravdu těšil. Protože přeci jenom,
musím se těm kapucákům pomstít za to, jak se mnou zacházeli! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Vstoupili
jsme do stavení a babka nás zavedla k jednomu z několika stolů.
Potom odešla bůh ví, kam. Během chvíle se ale vrátila a nesla
dvě misky plné něčeho, co patrně mělo být jídlo. No, Kail se
sice ušklíbal, ale já se na to vrhl jak kdybych už nikdy v životě
neměl jíst. Holt když jste několik dní nejedli, tak sníte téměř
cokoli a ono to zas až tak špatný nebylo. Jen to divně vypadalo. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Během
chvilky jsem misku vypucoval do čista. Potom jsem zvedl pohled a
podíval se na Kaila, který se ve své porci vyloženě nimral. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jestli
to nechceš, já to klidně sním,” nahodil jsem nevinný úsměv. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
jakoby čekal přesně na tohle, usmál se na mě, vyplázl jazyk a
pronesl: “Ještě totak!” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Musel
jsem se smát, jak to do sebe začal házet, bojíc se, že mu to
opravdu sním...</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Pak
jsem se ale začal rozhlížet kolem sebe a hledat tu babku, protože
jsem opravdu potřeboval vědět, kde to jsme a co má být tohle
zač! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Žel,
babka nebyla nikde k dostání. Zato jsem ale zahlýdl jakýhosi
podivína, který právě vstoupil do dveří. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">No,
to bude muset stačit...” zabručel jsem si pod nos a zvedl se z
vratké židličky. Potom jsem k němu přešel a když se pokusil
pláchnout, drapnul jsem ho a pevně držel. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Neublížím
ti, ale chci pár odpovědí na pár otázek!” zavrčel jsem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ja...
jasně...” zakoktal se ten panák. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Pustil
jsem ho a onse odpotácel k jedné z volných židlí. Tam se
zhroutil a čekal, až na něj vypálím první otázku. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Co
je tohle za místo?!” uhodil jsem na něj po chvilce mlčení, kdy
jsem se rozhodoval, na co se zeptám první. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Poslední
svobodná vesnice na světě,” odpověděl. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
to má znamenat co?” zajímal jsem se. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Všichni
ostatní jsou pod nadvládou kapucínů, kteří mají ve svých
spárech právoplatného dědice trůnu...” vysoukal ze sebe ten
dědula. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Takže
světová konspirace, přesně, jak jsem si myslel,” povzdechl jsem
si. A ucítil, jak do mé ruky vklouzla menší. V duchu jsem se
usmál. A pak mě napadlo, že asi budu muset vyzpovídat i Kaila,
přeci jenom, byl tam v tom hradě kapucáků a asi ví vííc, než
dává najevo. No, za pokus nic nedám. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ale,
vrátil jsem se myšlenkama k tomu panákovi před sebou, to počká,
nejprve musím vyzpovídat toto individuum. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Co
s tím má co dělat dědic trůnu?” zeptal jsem se. “Neměli by
se spíš lidi vzbouřit, pokud se jim to nelíbí?” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Manipulace...”
povzdechl si dědula. “Ono to všechno vypadá, jako by jednal král
a ne oni...” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
co jsou vlastně zač?” zeptal jsem se, zvědav, co za blázny mě
to vlastně vyvolalo. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Církev,”
odpověděl prostě. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
jak je možný, že má církev takovou moc?” zeptal jsem se. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Proto,
že zemi již mnohokrát zachránili před invazí
odjinud...”odpověděl.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jenom
proto, aby ji pak mohli ovládnout,” zabručel jsem a otočil se na
Kaila. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Co
o tom víš?” zeptal jsem se ho. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Prakticky
nic...” pípl. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jak
nic?!” zavrčel jsem. “Byl jsi sakra v jejich pitomým hradě a
podle toho, jak ses tam vyznal, bych řekl, že jsi nebyl vězeň
celou dobu...” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">To
sice ne, ale nikdy mi nic neřekli!” zaprskal Kail. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">'Tak
ono se to umí i vztekat...' pomyslel jsem si a ušklíbl jsem se.
“No, tak to vypadá, že se tam možná budeme muset vrátit,
abychom zjistili víc...” zafylozofoval jsem a čekal na Kailovu
reakci. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Proto
jsem byl překvapen, když se ozval ten dědula. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Soudě
podle toho, co mi řekla Martha, tak jste přišli z tunelu, který
vede do ledových plání, z tama ještě nikdy nikdo nepřišel, ale
vězte, že to je jen jejich vedlejší základna.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
ta hlavní je kde?” zeptal jsem se, doufaje, že to třeba ten
dědula bude vědět. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Na
královském hradě,” odpověděl dědula. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
to má jako být kde?” zeptal jsem se naštvaně. Už mě totiž
unavovalo, jak jsem stále nedostával odpovědi, které jsem chtěl!
A jak jen a pouze více otázek nacházelo cestu do mé mysly.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Můžu
vám ukázat tunel, který ústí do části země, odkud to není
daleko, ale rozhodně s vámi nepůjdu, jsem rád, že jsem tady, kde
moc kapucínů zatím nesahá,” řekl dědula. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">No,
bude to muet stačit,” odpověděl jsem a zahleděl se mu upřeně
do očí. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Cesta
je to ale prý hodně dlouhá, doporučovala bych vám, abyste si
nejprve odpočinuli,” řekla Martha, která se právě objevila ve
dveřích. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Měl
jsem sice sto chutí vyrazit hned, ale pohled na Kaila mi zhatil
plány. Ten kluk sotva držel oči otevřený. Ale popravdě? Nedivím
se mu. Já na jeho místě už dávno spím.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tak
dobře,” kývl jsem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Vzal
jsem Kaila do náruče a nechal Marthu, aby nás vedla do jedné z
odlehlejších budov. Cestou vypeskovala čtyři děti, které si
hrály na rádoby náměstíčku a pak prohodila pár slov s těmi
několika dospělými, které jsme cestou potkali. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Není
to nic moc, ale budete tu mít soukromí,” řekla, když otevřela
dveře do nízkého domku, který stál na okraji vesnice. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Kývl
jsem na ni a zmizel uvnitř. Moc tam toho nebylo, ale to bylo jedno.
Přešel jsem k posteli a položil na ni Kaila. Potom jsem si sedl na
zem vedle a pozoroval jeho spící tvářičku. Usmál jsem se a brzy
jsem také usnul. Sedíc na zemi opřený o palandu a s rukou
ochranitelsky okolo Kaila. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Probudilo
mě zaklepání na dveře. Otevřel jsem tedy oči a vydal se
otevřít, ať už tam stál kdokoli. Ukázalo se, že to byla
Martha. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Dobré
ráno,” pozdravila mě. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Kývl
jsem jí v odpověď a ona pokračovala. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Donesla
jsem vám snídani a obuv pro toho malého,” řekla. “Nemohla
jsem si nevšimnout, že je bosky. Také se mi pro něj povedlo najít
oblečení, které by mu nebylo tak velké.” Podala mi to všechno
a pak se opět vzdálila s tím, že až budeme chtít vědět,
kterým tunelem se dát, abychom přišli do hlavní budovy, že tam
bude čekat Donald, aby nás nasměroval. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Poděkoval
jsem jí a zavřel jsem za ní dveře. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Potom
jsem se opět vrátil k posteli, na které pořád ještě vyspával
Kail. Sklonil jsem se k němu a zatřásl s ním, abych ho probral. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Účinek
byl okamžitý, jak se na mě upřely dvě jasné oči. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Vstávej,
za chvíli vyrážíme.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Už?”
zamrkal stále ještě trochu rozespale. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ano,
už, protože když se zdržíme moc dlouho, někdo se dozví, jakou
paseku jsme napáchali tam mezi kapucáky!” řekl jsem prostě, ale
důrazně a hodil po něm oblečení a boty, které Martha donesla. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Potom
jsem se začal zabývat košem, ve kterém byla snídaně. Byla
prostá, jen chlebové placky a trocha ovesné kaše. Na pití voda.
Ale já si nestěžuju. Jídlo jako jídlo. Rozdělil jsem to na
třetiny a jednu zabalil na cestu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Na
zbytek jsme se s Kailem vrhli a o poslední kousek jsme se dokonce
poprali. Nakonec jsem ale Kaila nechal vyhrát. Opravdu vypadá to,
že začínám měknout... Alespoň, co se té malé potvůrky týče.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Vzápětí
jsme se přesunuli do hlavní budovy, kde, přesně, jak Martha
řekla, čekal Donald, ten dědula, kterého jsem včera vyslýchal. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Připraveni
vyrazit?” zeptal se zvesela. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Kdyby
ne, tak tu asi nejsme...” řekl jsem kousavě. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Pravda,
pravda...” usmál se Donald a vedl nás skrze vesničku až ke
skále, která ji obklopovala. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tudy,”
ukázal na štěrbinu ve skále. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Opravdu?”
zamračil jsem se. “A jste si jistej, že se tama protáhnu?” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ano,”
odpověděl sebevědomě. “A navíc, jakmile se dostanete za
štěrbinu, tak se cesta rozšíří.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jen
jsem protočil oči a protáhl se tou škvírou. A Kail za mnou.
Chvíli nám to trvalo, teda, hlavně mně, protože jsem jaksi
větší, ale nakonec se ukázalo, že Donald měl pravdu, protože
jakmile jsem se dostal skrze to štěrbinu, bylo mi jasné, že jsem
se ocitl v mnohem větším prostoru. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Pomohl
jsem skrz Kailovi a pak jsem na dlani vyvolal plamínek. Bože, jak
já tyhle kouzla miluju! Pak jsem zachytil zvědavý Kailův pohled a
nadzvedl jsem obočí. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Takže
už můžeš kouzlit?” zeptal se. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Už
to tak bude,” usmál jsem se. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ale
co bylo teda potom to v té druhé chodbě, když ne kouzlo?”
vzpomněl si na světelnou kouli. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tohle,”
řekl jsem a ukázal mu tlumeně fosforeskující kouli. “Bohužel
se rychle vybije a trvá, než se nabije...” zavrčel jsem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Aha,”
pokýval moudře hlavičkou. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jdem,”
zavelel jsem a schoval fosforeskující kouli do kapsy. Nevěřil
jsem, že bych ji v dohledné době potřeboval. Ne, když mám
konečně zpět energii na to, abych mohl dělat kouzla! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Vykročili
jsme chodbou a Kail se okamžitě chytil mé ruky. Už jsem na to byl
tak zvyklý, že jsem se nad tím ani nepozastavil. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Dlouho
jsme na nic nenarazili, až po nejméně dvou hodinách chůze se
před námi objevilo rozcestí. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">"O
tomhle se nám nezmínili..." zabručel jsem a podíval se na
Kaila. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">"A
co teda uděláme teď?" zeptal se a důvěřivě na mě koukal.
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">"Náhodně
si jednu vyberem, protože nic jinýho nám asi nezbude..."
zavrčel jsem a otočil se doleva. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">"Proč
doleva?" zeptal se. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">"Protože
je to stejně dobrá chodba, jako ta pravá."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">"Aha,
a proč teda nejdeme doprava?" </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">"Nevím,
je to fuk, klidně můžem jít doprava, jestli teda chceš..."
rezignoval jsem a nechal jsem Kaila, aby tedy zatočil doprava. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
taky, že jo. Takže nakonec jsme přeci jenom šli tou pravou
chodbou. Ne, že by mi to vadilo. Obě dvě vypadaly naprosto stejně
a nepoznal bych na nich rozdíl. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Chvíli
jsme jen tak šli, ale pak jsem zaslechl divnej zvuk. Zvuk, kterej by
v takový temný a pustý chodbě neměl být! Zvuk kovu skřípajícího
o kov, jako kdyby se někdo pohyboval v plné polní... </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Zašeptal
jsem pár slov a ztlumil světlo na minimum. Potom jsem pevněji
sevřel Kailovu ruku a podél stěny pomalu postupoval vpřed. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Byl
jsem rád, že ta příšerka pochopila, že má být potichu.
Protože jsem se neodvažoval promluvit, dokud nezjistím, co ten
zvuk vydávalo. Mohlo to být cokoli. Od ožilvého brnění až po
skutečnýho opancířovanýho člověka. A osobně bych radši volil
toho člověka, protože prázdný brnění se demolují opravdu
těžko. Holt jako nejsilnější pekelný válečník už nějáké
ty zkušenosti mám...</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Došli
jsme k místu, kde chodba ostře zatáčela a já Kaila postrčil za
sebe. Potom jsem bezhlesně aktivoval drápy na démonických
rukavicích a opatrně vykoukl zpoza rohu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
přesně, jak jsem předpokládal, musela to být ta prázdná
plechovka... Povzdechl jsem si a podrážděne zavrčel. Teď už
bylo celkem jedno, jestli nadělám hluk, nebo ne. Ty plechovky totiž
měly jednu výhodu – neuměly myslet.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Drž
se stranou,” sykl jsem směrem ke Kailovi a připravil se na
sešrotování plechovky, doufaje, že se jich neobjeví víc. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
projednou mi štěstí opravdu přálo. Plechovka byla totiž opravdu
jenom jedna a po zásahu několika dobře mířenými kouzly se
rozpadla na jednotlivé části. Pak už stačilo jenom deaktivovat
drápy, čapnout Kaila za ruku a pokračovat v cestě. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Sice
jsem se musel pozastavit nad tím, proč se plechovka rozpadla tak
brzo, ale stěžovat si nebudu. Aspoň mi to ušetřilo práci. Tak
co bych se vztekal? Že jo. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Po
nějáké době se chodba začala stáčet a podlaha se začala
zvedat. A potom chodba končila. Slepá ulička, která nikam
nevedla, se na nás šklebila a vysmívala se nám. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tak
vidíš, měl jsem pravdu, opravdu jsme měli jít tou druhou
chodbou,” ušklíbl jsem se, ale úšklebek mi zamrzl na rtech,
když to stvoření prošlo kolem mě a prostě stěnou prošlo. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Zamračil
jsem se a natáhl jsem ruku ke stěně, která se mi vysmívala. A
ona prošla skrz. Chvíli jsem na to koukal jak na zjevení, ale pak
jsem se vzpamatoval a prošel skrze stěnu, která stěnou ani
nebyla, abych se připojil ke Kailovi, který na mě na druhé straně
čekal na úpatí schodiště vytesaného ve skále. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jaks'
věděl, že se tou stěnou dá projít?” zeptal jsem se ho, když
se opět chytil mé ruky. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Cože?”
vykulil na mě kukadla. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Co
tím myslíš 'cože'?!” začínal jsem pěnit. “Právě jsi
prošel stěnou, o které jsem si myslel, že rozhodně není
průchozí!” Opravdu jsem začínal mít po krk těch jeho proměn
osobnosti... </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Stěnou?”
podíval se na mě překvapeně. “Ale já žádnou neprošel...” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">To
je fuk,” protočil jsem oči a rozhodl se to prozatím nechat být.
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Potom
jsem začal stoupat po schodech a vedl Kaila za sebou. Nejprve vedly
strašně dlouhou dobu rovně, bez jakékoli zatáčky, ale pak se
začaly stáčet, až se z nic vyklubalo točité schodiště. Ani
nevím, kdy přesně, ale od jisté doby byly schody mnohem více
opracované a bylo jasně vidět, že si s tím lidská ruka dala
mnohem víc práce.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Asi
se blížíme k povrchu,” neodpustil jsem si poznámku. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jak
to víš?” neodpustil si poznámku prozměnu Kail. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Nevím,
hádám. Podle toho, že jsou ty schody čím dál víc opracovaný.”
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Aha,”
kývl hlavinkou a dál se o to nezajímal. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Stoupali
jsme dál a já zjistil, že jsem se možná mohl plést, protože
během několika následujících minut jsme došli do obrovské
jeskyně. Ano, opět obrovská jeskyně. Začínal jsem mít
podezření, že to někdo dělá schválně. Není možný, abysme
<i>zase</i> skončili v obrovské
jeskyni!</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">No,
ale víc, než nějáký pofiderní osud, nebo co to vlastně bylo,
mě zajímalo, co za jeskyni to je a kam to vede. Jestli vůbec
někam. A pokud někam, jestli tam, kam potřebujem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Pojď,
potřebujem zjistit, kam tahle obludnost vede,” kývl jsem na
Kaila, který se mezitím pustil mé ruky a zvědavě se rozhlížel.
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
pak jsem si to uvědomil! V jeskyni bylo světlo. I bez toho, abych
ji osvětloval svým kouzlem. A to bylo divný! Hodně divný. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Drapl
jsem Kaila za ruku a začal pátrat, jestli je světlo v jeskyni
způsobeno kouzlem, nebo ne. A jestli ano, zda je sesilatel stále
ještě v blízkosti. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Naštěstí
jsme v té jeskyni byli opravdu jen my. Kouzlo bylo sesláno již
dávno. A teď, když jsem ho pořádně prozkoumal, jsem zjistil, že
je již hodně slabé. Vlastně až tak slabé, že může přestat
fungovat každou chvíli. A to se mi z nějákého důvodu nelíbilo.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Měl
jsem neblahý pocit, že jakmile kouzlo přestane fungovat, stane se
neštěstí. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Koukej,
jestli neuvidíš východ z tohohle proklatýho místa,” sykl jsem
směrem ke Kailovi a stiskl jeho ruku ještě pevněji. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Vykročil
jsem vpřed a sám pátral, jestli někde neuvidím ústí nějáké
chodby, nebo popřípadě přímo denní světlo, a Kail poslušňě
ťapkal vedle mě. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Procházeli
jsme středem jeskyně, abychom měli rozhled kolem sebe a včas
viděli, pokud se k nám něco blíží, ale začínal jsem uvažovat,
jestli jsme se raději neměli vydat podél stěny, zda by pak nebylo
snazší nějákou tu chodbu najít. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Mé
pochyby byly ale rozptýleny, kdy když mrtvolné ticho proťal
Kailův zvonivý hlásek: “Támhle, mohlo by to být to, co
hledáme?” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Podíval
jsem se, kam ukazuje a opravdu, bylo tam ústí chodby. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Dobrá
práce,” usmál jsem se na něho a okamažitě si to k oné chodbě
namířil. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Byli
jsme skoro u chodby, když jsem pocítil, jak energie kouzla
vyprchala ze vzduchu. A pak to začalo. Nejprve slabé dunění, ale
pak se ozval rachot, jak první kameny ze stropu dopadly na zem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Poběž!”
hnal jsem Kaila a oba jsme se rozběhli k ústí chodby. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Stihli
jsme to jen tak tak a jakmile jsme byli v jejím ústí, vchod se
zhroutil. Naštěstí ne na nás. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Rozhlédl
jsem se kolem sebe a zesílil světelné kouzlo, abychom pořádně
viděli. Jenom jsem doufal, že je to správná chodba. Kdybychom teď
zjistili, že jdeme špatně, asi by to byl problém, když nás to
tu zavalilo... </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">K
vidění toho moc nebylo. Obyčejné kamenné zdi, na které lidská
ruka moc nešáhla, podlaha taky kamenná a strop taktéž. Takže
všude samej šutr a nikde nic zajímavýho. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Taky
co by člověk čekal, když je někde v nějákých tunelech...
Uvnitř hory! Nevím, co jsem čekal, že uvidím, ale to bylo jedno.
Mnohem víc mě zajímalo, kam ta chodba vede. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Pomalu
jsem se vydal vpřed a opět jsem se musel usmát, když se mě Kail
chytil za ruku. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Nějákou
dobu chodba vedla jenom rovně a nebylo v ní vůbec nic k vidění.
Ale potom se začala zvedat a stáčet nejprve doprava a potom
doleva. Takže jsme skončili ve stejném směru jako původně. Jen
s tím rozdílem, že tady bylo světlo a v dáli byl té chodby
konec. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">No
výborně, tak to vypadá, že jsme se konečně někam dostali.
Podvědomě jsme oba zrychlili a během chvilky jsme stáli v ústí
chodby a mžourali do poledního slunce. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Když
mé oči konečně trochu přivykly tomu jasu, rozhlédl jsem se,
abych zjistil, kde to jsme. Vypadalo to, že jsme se vynořili kdesi
na úbočí hory a dole se rozkládalo rušné město. Obrovské a
nad ním se tyčil hrad. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Vypadá
to, že máme štěstí,” řekl jsem Kailovi. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jakto?”
zeptal se zmateně. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">No,
jestli toto není královský město, tak ať mě sežerou krysy,”
zašklebil jsem se a pak jsem pomalu vykročil směr město a hrad. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Kail
samozřejmě následoval. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Když
jsme byli na dohled městské brány, přetáhl jsem si přes hlavu
kapuci abych zakryl své na první pohled démonické rysy. Jo, bylo
mi jasný, že pokud mě donutí abych si tu kapuci sundal, je to v
kelu, ale to bylo daleko, vzhledem k tomu, že před náma byla
fronta lidí, kteří se snažili dostat do města. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Sehnul
jsem se a vlaz Kaila do náruče, aby se mi v tom zmatku neztratil.
Potom jsem si vyhlídl jednoho z těch, co se snažili dostat dovnitř
a pár kroky přešel vzdálenost, která mě od něj dělila. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Proč
se všichni snaží dostat dovnitř jako kdyby na tom závisel jejich
život?” zeptal jsem se ho.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Vy
to nevíte?” zeptal se překvapeně. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Co
nevím?” zeptal jsem se a zpod kápě na chudáka zasvítily moje
stříbrné oči. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Král!
Byl zavražděn! Proslýchá se, že ho prý zabil jeho syn!” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Zamračil
jsem se, jak se mi pomalu začínal v hlavě rýsovat celý obraz.
Ovšem, pořád ještě nějáké dílky skládačky chyběly. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Dnes
je jediný den, kdy je kaple s jeho ostatky přístupná i prostému
lidu.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tak
to je asi dobře, že jsme já a můj bratr dorazili právě dnes,
ne?” zapředl jsem a pak ho tam nechal stát a začal se prodírat
právě do města. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Bratr?”
zeptal se Kail. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ne,
ale nechtělo se mi vysvětlovat, kde ses vzal,” vyplázl jsem na
něho jazyk. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Odpovědí
my byl jeho zvonivý smích. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Dobrá,
a teď pozor, musíme se dostat dovnitř,” řekl jsem a Kail
okamžitě zvážněl. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jak?
Stráže všechny kontrolují...” zeptal se ten ďáblík. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Sleduj
a uč se,” šeptnul jsem tajemně a pak jsem zašeptal pár slov. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Vzduch
kolem nás se téměř nepatrně zachvěl a zase se ustálil. Kouzlo
začalo účinkovat. Bylo to sice jen slaboučké kouzlo na odvrácení
pozornosti od nás, ale neodvažoval jsem se použít nic silnějšího,
kdyby v okolí byl náhodou někdo, kdo dokáže kouzla vycítit. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Rozhlédl
jsem se kolem sebe a pak jsem opatrně prokličkoval kolem všech
těch lidí a skrze městskou bránu. Pak už stačilo jenom
zapadnout do postranní uličky, sejmout z nás kouzlo a vyjít z ní
na druhém konci.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ocitli
jsme se na hlavní ulici kus od brány. Rozhlédl jsem se na obě
strany ulice a vykročil doprava. Nebylo to těžké rozhodnutí
vzhledem k tomu, že většina lidí mířila tím směrem. Vypadalo
to, že kaple s tělem zesnulého krále je tím směrem. A já měl
v plánu se na tu mrtvolu podívat. Už z toho důvodu, že jsem
čuchal krysu a něco mi na tom celém nesedělo. Protože, pokud
krále zavraždí princ, ke komu se lidé obrátí, než k
duchovnímu? Nezdálo se mi to a navíc jsem začínal tušit, že to
skřítě, které jsem nesl v náručí s tím vším má společného
víc, než dává najevo. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Nechali
jsme se unášet proudem lidí a po zhruba půlhodinovém plahočení
jsme byli na dohled něčeho, co snad mohlo být onou kaplí. Alespoň
jsem v to doufal. Začínal jsem totiž necítit ruce, jak jsem držel
Kaila. Ale nechat ho jít po svých jsem taky nehodlal, protože bych
ho v té záplavě lidí taky mohl ztratit a to jsem rozhodnně
nechtěl. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Nakonec
se ale můj odhad potvrdil a ona stavba se opravdu ukázala být
kaplí s královým tělem. Trvalo další asi hodinu a půl, než
nás pustili dovnitř, ale to dle mého názoru mělo hodně co dělat
s tím, že jsem stále odmítal sundat kápi. Naštěstí se mi to
ale povedlo uhrát na znetvoření obličeje a jelikož ten strážný
měl evidentně slabý žaludek, dovolil nám vstoupit i s kápí. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
to bylo jenom dobře, porotože jakmile jsme vstoupili dovnitř,
všimnul jsem si jednoho z těch zavšivených kapucáků, se kterýma
už jsem měl tu čest. Díky kápi mě naštěstí nepoznali. Jen
jsem doufal, že nepoznají ani Kaila. Sice měl taky kápi, ale i
tak, nepotřeboval jsem, abysme se s kapucákama prali na svatém
místě nad něčími ostatky. Ještě když ty ostatky patřily
králi. To jsem se obával, že by se stráže zbláznily. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Pomalu
jsme přistoupili k tělu položenému na oltáři a já si v hlavě
začínal skládat celou tu věc dohromady. Uvažoval jsem, co
všechno o situaci vím a najednou začaly kousky skládanky zapadat
do sebe. Co jsem věděl o princi, bylo, že byl mladý, téměř
dítě. O Kapucácích jsem věděl, že se nezastaví před ničím.
A tedy ani před vraždou. Prohlížel jsem královo tělo a bylo mi
jasné, že vraždu nemohlo způsobit dítě. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Smrtelná
rána byla za A) hodně vysoko, za B) udělaná mnohem větší
silou, než jakou dítě má. A navíc, byla až moc čistá. Byla to
profesionální práce, kteoru provedl trénovaný a zkušený
zabiják. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
jestli i má další doměnka byla správná, držel jsem v ruce klíč
k celé té záhadě. Ovšem, pokud správná byla, buď byl Kail tak
dobrý herec, nebo si nepamatoval, kdo je. Doufal jsem v to první,
ale opravdu jsem se obával, že je to to druhé. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Opustili
jsme s Kailem kapli a já se rozhlížel kolem sebe, jestli někde
nenajdu nějáké příhodně zastrčené místo, kde bychom si mohli
promluvit. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Na
ulici, na které jsme byli, ale žádné takové místo nebylo, tak
jsem opět chňapl Kailovu tlapku a vydali jsme se pryč od kaple. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
teprve v tu chvíli jsem si uvědomil, že mi tu něco nehraje.
Chvíli jsem uvažoval, co to je, a nakonec mi došlo, že je to
Kailovo mlčení. Nepromluvil vlastně od chvíle, co jsme vstoupili
do města. Uvažoval jsem proč, ale rozhodl jsem se to nechat být,
dokud nenajdeme vhodné místo k rozhovoru. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Poštěstilo
se nám o pár ulic dál. Byl tam zarostlý park, který vypadal
dočista opuštěný. Zamířil jsem tam a Kail poslušně ťapkal za
mnou. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Zapadli
jsme do nejzasšího kouta, kde byl obrovský starý strom a pod ten
jsme si sedli. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Teprve
potom jsem se otočil ke Kailovi a sundal mu kápi, abych mu viděl
do tváře. Jeho výraz mě donutil nadzvednout obočí. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Co
se tak mračíš?” nedalo mi to a zeptal jsem se. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Já...”
začal, ale pak zmlkl.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ty
co?” pobídl jsem ho. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Já
toho muže znám,” pronesl potichu.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Takže
jsem se nemýlil...” zašeptal jsem. Když jsem zpozoroval jeho
nechápavý výraz, pokračoval jsem: “Když jsem viděl královo
mrtvé tělo, začal jsem uvažovat. Víš, že nám řekli, že
krále zavraždil jeho syn. No, tak poté, co jsem viděl jeho tělo,
jsem došel k závěru, že to nebylo možné. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Princ
je jenom dítě. Ta rána byla moc profesionální na to, aby ji
udělalo dítě. Navíc, když z vraždy krále obviníš prince, ke
komu lidé nakonec půjdou pro útěchu?”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">To
nevím...” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Přeci
k duchovním, což jsou kapucáci. Z čehož vyplívá, že pokud
někdo neodhalí pravdu, tak kapucáci ovládnou toto království.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">To
asi není dobrý, že?” otázal se a naklonil makovičku na stranu.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ne,
to není,” musel jsem se smát.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Uděláme
s tím něco?” pokračoval ve vyptávání.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Nevím,
jestli to půjde, ale rozhodně to zkusíme.” odpověděl jsem mu.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Potom
nastalo ticho, jak jsme se oba ponořili do vlastních myšlenek a
uvažovali, co budeme dělat dál. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Odkud
krále znám?” zeptal se mě Kail po chvíli. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Možná
se ti to nebude líbit,” začal jsem, “ale podle toho, co jsem
byl zatím schopný dát dohromady, jsi jeho syn...” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Myslíš?”
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Nevím.
Hádám. Je moc málo věcí, které o celé situaci vím
stoprocentně. Ale rozhodně je to možnost. Nemyslíš?” nadzvedl
jsem obočí. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Asi
ano...” souhlasil nakonec. Na chvíli se odmlčel a pak pokračoval:
“Takže, co uděláme teď?”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Teď,”
prohlásil jsem a postavil se. “Teď se půjdeme podívat, jestli
se nám nepovede proklouznout do hradu a trochu se tam
porozhlédnout.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Natáhl
jsem ruku a pomohl Kailovi na nohy. Potom jsme vyrazili pryč z
parčíku a směrem, kde se nad námi tyčilo královské sídlo,
které teď bylo dle mých předpokladů zamořeno kapucáky. Nebyla
to příjemná představa, že s nimi budu muset zase bojovat, ale
pokud to mělo celé dopadnout aspoň trochu dobře, asi nebudu mít
na výběr. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Kdesi
v ledové pustině v setsakra studeným hradu se sešlo sedm
nejvyšších kněží z řádu Kapucínů. Ukázalo se totiž, že
jejich dva nejcenější vězni uprchli. Démon a ten zatracený
spratek. Velmistr si byl téměř jistý, že spolupracují, jen
nevěděl, proč. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ovšem,
co mu jasné bylo, byl fakt, že se v démonech spletli. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Velmistr
Kapucínů – Merfeus – pochopil, že démonické společenství
funguje jinak, než jak věřil. A také pochopil, že démoni mají
city a smysl pro spravedlnost. A že to rozhodně nejsou krvežíznivé
bestie, za které je považoval. Ano, jeho plán byl, aby jeho dva
vězni utvořili tým. Jen nepočítal s tím, že utečou. Bylo mu
jasné, že lidé budou kolem démonů minimálně opatrní. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Kdyby
se mu bylo bývalo povedlo lidi přimět uvěřit, že ten malý
spratek k zavraždění krále použil démona, kterého by potom on
a jeho sekta zlikvidovali, měl by všechny lidi v hrsti. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Bez
prodlev by ho jistě prohlásili králem, dali by mu moc, po které
tak toužil. Jenže, teď ta moc byla pryč. Utekla v podobě
vzpurného démona a malýho fakana.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Stáli
jsme ve stínu několika stromů a koukali na mohutné hradby
samotného hradu a na to, jak hlavní bránou přes spuštěný
padací most proudí sem a tam ozbrojenci. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Už
se nám celé hradby povedlo obejít, ale nepovedlo se nám najít
vstup dobnitř. To bylo špatné, protože dovnitř jsme potřebovali.
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Na
druhou stranu, takhle jsme aspoň byli donuceni přemýšlet a
uvažovat, jak to podniknout, aniž by nás někdo zpozoroval a
zapíchnul. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">No,
i když, oni by nás asi nezapíchli. By si nedovolili. Navíc jsem
pravděpodobně byl silnější než většina z nich. A kdybych byl
sám, rozhodně bych tam jenom tak vtrhnul, ale měl jsem s sebou to
škvrně a nerad bych, aby jej kdokoli spatřil, pokud to nebude
nezbytně nutné. Čím míň jich ho zmerčí a budou si ho
prohlížet, tím líp pro nás. Obzvlášť když pomyslím na ty
divoké teorie, které jsme dali dohromady. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Kudy
se teda dostaneme dovnitř?” zeptal se mě Kail. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">To
bych taky rád věděl. Napadá mě zatím jenom jedna možnost a ta
by odhalila, že jsem démon. I kdybysme to provedli v noci. Takže
to radši riskovat nebudu. Jenom, pokud by opravdu jiná možnost
nebyla.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
je jiná možnost?” zeptal se mě a naklonil hlavu na stranu tak,
jak to uměl jenom on. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">No,
to budeme muset zjistit. Doufal jsem, že třeba narazíme aspoň na
odvodňovací stoku, ale něják nám štěstí nepřálo...”
bručel jsem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tak
se půjdeme podívat ještě jednou,” zavelel Kail a vykročil
znovu dokola kolem hradeb. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Usmál
jsem se nad jeho odhodláním a pak vykročil za ním, aby se mi
někde neztratil. Ta představa mě děsila. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Byli
jsme zhruba v druhé půlce této druhé obchůzky, když Kail
zmerčil jakýsi křoví a začal se jím prodírat. A mně pomalu
začínalo docházet, že ty chvíle, kdy přesně věděl, co dělat,
jsou vlastně asi vzpomínky, které buď potlačil, nebo nějákým
způsobem ztratil. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Bez
váhání jsem se tedy vydal za ním a děkoval všem možným
démonickým vládcům, že v okolí zrovna nebyli žádní gardisté.
To bychom asi totiž hodně špatně vysvětlovali. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Když
jsem se tím šáším prodral, zjistil jsem, že jsme na okraji
příkopu, který budovu hradu obepínal. A taky jsem zjistil, že na
jeho druhé straně je ten odvodňovací kanál, který jsme jak
blbci hledali. No, takže to vypadalo, že jsme díky tomu pískleti
našli naši cestu do hradu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Kaile?”
zavolal jsem, když jsem si uvědomil, že to mrně nikde nevidím. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Chvilku
se nic nedělo, ale pak jeho malá ručka vklouzlla do té mojí a on
se na mě vítězoslavně zadíval. Nutno říct, že se nešlo
neusmát. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Najdeme
si ubytování a v noci se sem vrátíme. Myslím, že to bude
jednodužší, než se tam snažit dostat za bílého dne,”
nadhodil jsem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tak
dobře.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
potom už netrvalo dlouho a byli jsme ubytovaní v malém hostinci na
okraji města. Ano, od hradu to bylo daleko, ale co se dalo dělat. A
navíc, bylo to levnější. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Na
město se snesla tma a vy se potichu vytratili z hostince. Vydali
jsme se opuštěnými uličkami chudinské čtvrti, až jsme se
dostali k vydlážděné části města, kde se občas mihl gardista
na obchůzce. A čím více k hradu jsme se dostali, tím víc jich
bylo. Naštěstí se nám povedlo za pomoci kouzla, které nám
pomohlo při vstupu do města, kolem nich proklouznout nepozorovaně.
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Brzy
poté jsme stanuli na místě, kde jsme opět museli prolézt šáším.
Nicméně, potom se nám naskytl pohled na temný úsek příkopu a
díky mému démonickému původu jsem byl schopný rozeznat i
odvodňovací kanál. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jak
se dostaneme na druhous tranu, aniž bychom museli plavat?” zeptal
se Kail.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">No,
o tom jsem taky uvažoval,” přiznal jsem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
vymyslels něco?” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jo,
vymyslel, ale budeme si muset dát setsakra velký pozor, aby nás
nikdo neviděl. Nejsem zrovna zvědavej na to, aby někdo zjistil, že
jsem démon.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
cos teda vymyslel?” zeptal se mě s hlavinkou na stranu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Skok
za pomoci křídel.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
to je celý?” nadzvedl obočí.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
cos čekal?” nadzvedl jsem obočí prozměnu já. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Já
nevím... Minimálně teleport...” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">To
nevedu. A ten můj nápad mi přijde jako jediná možnost. Pokud
tebe teda nenapadlo něco lepšího?” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ne,
nenapadlo.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Takže
to zkusíme?” nadhodil jsem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">No,
asi nám nic jinýho nezbude,” souhlasil. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Vzal
jsem ho tedy do náruče, o krok, dva couvl a pak jsem se podíval,
čeho bych se na druhé straně chytil. Vedle kanálu naštěstí
příhodně rostl keř, který vypadal, že by naši společnou váhu
mohl udržet. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Rozhodl
jsem se to risknout. V nejhorším se prostě vykoupem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Rozběhl
jsem se, odrazil a v momentě, kdy jsem byl ve vzduchu, jsem nechal
má křídla, aby se zhmotnila a pak jsem s nimi mohutně mávl. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
jelikož účel světí prostředky, dopadli jsme přesně tam, kde
jsem předpokládal a ten keř nás taky udržel. Teď už jen
zbývalo, abysme se dostali dovnitř.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Což,
jak jsem vzápětí zjistil, bude možná těžší, než se zprvu
zdálo, protože průchod byl zamřížovaný. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Co
dál?” zeptal se Kail. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">No,
teď by se hodilo, kdybys to nějákým zázračným způsobem
otevřel, aniž by si toho někdo všiml,” nadhodil jsem s narážkou
na to, jak vždycky našel cestu i tam, kde na první pohled žádná
nebyla. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tak
jo,” souhlasil a já jsem ho chytiltrošku jinak, aby na mříž
dosáhl a mohl ji lépe prozkoumat. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
jako už několikrát předtím, netrvalo to dlouho a ozvalo se
cvaknutí a pak se mříš vyklopila. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Cesta
byla konečně volná, a my mohli pokračovat v našem pátrání po
pravdě za královraždou. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Kdesi
v podsvětí se Lucifer nebyl schopný přestat vztekat. Nejprve
zmizí jeho oblíbený společník, potom jich zmizí hned několik
dalších. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Někdo
evidentně vyvolával démony ve velkém. Otázkou bylo, kdo to sakra
byl a proč to sakra dělal. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
ne, on nenadával. Ne! Ne. Ne... Ano! Kruci ano, on měl vztek,
protože jeho nikdo nevyvolal a tedy nemohl zjistit, co se to sakra
dělo a proč se žádní jeho poddaní nevraceli zpět! Štvalo ho
to tak moc, že začal uvažovat, jak by se na zemský povrch mohl
dostat i bez toho, aby mu někdo z druhé strany otevřel vrátka.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
v mysli mu vytanul Archimedes. Nejstarší ze všech démonů a první
vládce podsvětí. Poslední přeživší z první generace. Lucifer
opustil soukromé komnaty a vydal se starého démona najít, i když
věděl, že to nebude jen tak, protože Archimedes byl hračička a
rád se schovával. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ale
to by nebyl Lucifer Luciferem, kdyby ho nenašel. I kdyby to byla ta
poslední věc, kterou udělá! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Archimedes
byl stařec žijící na okraji démonického společenství. Žil
samotářským životem a vyhýbal se všemu živému a ze všeho
nejvíce démonům. Patřil k rase prvorozených démonů a svého
času byl také jejich vládcem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Dnes
jej mnozí považovali za vyšinutého blázna, ale ve skutečnosti
to byl génius. Akorát to dokázal velice dobře skrývat. Za
výstředností se schovávala jasná mysl a mnoho geniálních
nápadů. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Pravda,
žil sám a s ostatními démony se nestýkal, ale i přesto si
udržoval přehled o všem, co se v jejich společenství událo.
Když se tedy na jeho prahu zjevil Lucifer, nebyl vůbec překvapen a
prostým pokývnutím ruky jej pozval dovnitř. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Předpokládám,
že víš, proč jsem tady?” zeptal se Lucifer, když se oba
usadili k bytelnému dřevěnému stolu se sklenkou vína.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ano,
vím, proč jsi tady, ale nejsem si jistý, že ti budu moci
posloužit.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jsi
nejstarší z přeživších démonů, poslední z první generace.
Pokud mi někdo může poskytnout radu, jsi to ty,” prohlásil
Lucifer s takovou sebejistotou, že to zarazilo i jeho samotného. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Sebejistý
se totiž rozhodně necítil. Doufal sice, že mu Archimedes bude
schopný pomoci, ale rozhodně to nevěděl na jisto.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Chceš
se dostat na povrch bez toho, abys byl vázán nějákým způsobem k
lidem, ať už těm, kteří tě přivolají, nebo někomu jinému.”
Archimedes to nepronesl jako otázku. Pouze konstatoval skutečnost a
Lucifer opět žasl nad tím, jak ten starý démon může všechno
vědět. Nedal to na sobě ale znát a pouze pokývl hlavou na
souhlas. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Nemohu
tě tam dostat. Mohu ti ale poskytnout radu a navést tě správným
směrem.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Lepší
než nic,” souhlasil Lucifer. “Co mám udělat?” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">S
Kailem jsme se vsoukali do stoky a po čtyřech jsme se plazili
vpřed. To pískle bylo přede mnou, což se mi moc nelíbilo, co
kdybychom museli bojovat, ale nedalo se s tím nic dělat. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">V
mdlém svitu méno magického světla jsme se plazili vpřed, pokrytí
slizem a kdo ví, čím ještě. Tunel byl opravdu strašně špinavý
a taky tam bylo plno krys. Bylo vidět, že se nepoužíval. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">No,
to bylo asi dobře, protože byla menší pravděpodobnost, že nás
tam někdo zmerčí, což by se mi nelíbilo. Plán byl dostat se tam
nepozorovaně.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
zatím se to i dařilo. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Prolezli
jsme několik chodeb, než jsme se dostali k další zamřížované
části. Končila v nějáké kobce. Aspoň to tak vypadalo. Možná
to bylo vězení? Nebyl jsem si jistý. Ono to technicky mohlo být
cokoli. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ale
byli jsme tam. Jediné, co zbývalo, bylo dostat se přes tu mříž
a mohli jsme se začít pídit po dalších informacích a hledat
místo, na kterém byl král zavražděn.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jediné,
čeho jsem se trochu obával, byl fakt, že bysme se přes tu mříž
taky nemuseli dostat. No, nakonec, mohl jsem použít hrubou sílu,
ale to by asi bylo hodně hlasité a někdo by to mohl zaslechnout.
Doufal jsem tedy, že to moje malý třeštidlo opět najde způsob,
jak ji otevřít bez kraválu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
opravdu, nemýlil jsem se. Sice mu to chvíli trvalo, ale nakonec
jsme stáli v temné chodbě. Takže to vězení opravdu nebylo,
jenom jakási podzemní část hradu, která se asi moc nepoužívala.
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Skoro
nebylo vidět na krok a tak, než jsme vykročili vpřed, vykouzlil
jsem opět to svoje světýlko. Dost silné, abysme viděli, ale
zároveň dost slabé, aby nepřitahovalo pozornost. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Teď
už zbývalo jediné. Zjistit, kde byl král zavražděn a
porozhlédnout se tam. Byla to asi nejtěžší část našeho plánu,
protože spoléhala na to, že to buď bude Kail nějákým způsobem
vědět, nebo budeme muset vyslechnout nějákého sloužícího, což
se mi nezamlouvalo, protože to znamenalo, že by se někomu mohlo
doslechnout, že tu slídíme. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Zadíval
jsem se na tu potvůrku, co se mě opět zvládla chytit za ruku aniž
bych si toho všiml. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Máš
tušení, kam máme jít teď?” zeptal jsem se ho, i když jsem v
kladnou odpověď moc nevěřil. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Já
nevím... Myslím si, že ano, ale jakmile se pokusím tu myšlenku
zachytit, uletí...” kníkl. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">To
nebylo dobré, doufal jsem, že se budeme moci vyhnout tomu, abysme
vyslíchali služebnictvo, ale nevypadalo to tak... I když...
Vypadalo to, že jsem dostal nápad.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Zkus
zavřít oči a nechat se vést instinktem. Postarám se o to, abys
do ničeho nenarazil,” navrhnul jsem.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Chvíli
se na mě díval a zvažoval to. Evidentně se mu moc nechtělo
zavírat oči a stát se snadným cílem. Nakonec ale přikývl a
pevněji sevřel moji ruku. Potom zavřel oči a poslepu vykročil
vpřed.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jak
pokračuje pátrání?” zavrčel Merfeus, když před ním poklekl
velitel pátrací čety. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Špatně,
jasnosti,” odpověděl ten. “Zatím se nám nepovedlo ani
vystopovat, kterým směrem se vydali.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
co hodláte udělat pro to, aby nějáké výsledky byly?” zajímal
se Merfeus.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Hodilo
by se mi, kdybych o těch dvou alespoň něco věděl,” pronesl
velitel opatrně. Merfeus totiž neměl rád, když podřadní občané
znali víc, než on.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tak
dobře,” souhlasil Merfeus, neboť věděl, že jinak se ničeho
nedopátrá. “Jeden je vysoký a má oči jako kusy ledu, patrně u
sebe bude mít katanu a na rukou divné rukavice. Ten druhý je malý,
zhruba poloviční, blonďatý a zbraň nemá. Oba patrně budou mít
zakryté obličeje a jestli jsou mé odhady správné, budou někde
ve směru hlavního města.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Děkuji,
hned svolám své muže a budeme pokračovat v pátrání,” kývl
velitel, potom se poklonil a vycouval z místnosti.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Lucifer
se plahočil rozsáhlou skalnatou pustinou na severu démonického
světa. Skály byly pokryté ledem a velice zrádné. Vládce
podsvětí to ale neodradilo. Už se zařekl, že se na povrch
dostane a teď měl konečně jasný cíl. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Někde
v té pustině byla prý jeskyně, kde bydlel slepý mnich. Mnich byl
člověk posedlý nemrtvým duchem, čímž pádem se sám stal
nesmrtelným. Žil sám a nikdy se o nic moc nezajímal, ale když se
někomu náhodou povedlo k němu dostat, tak pokud byla zodpovězena
jeho otázka pravdivě, splnil jedno jediné přání.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
přesně to bylo to, co Lucifer potřeboval, aby se stalo. Potřeboval
se dostat na povrch a podle Archimeda by to v mnichových silách být
mělo. Jen dofual, že se tam neplahočí nadarmo. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ale
nutně potřeboval zjistit, co se stalo s jeho nejschopnějším
bojovníkem, Azraelem. A pokud toto byla jediná cesta, tak by byl
blázen, kdyby se po ní nevydal. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Kroutil
jsem hlavou nad tím, jak to pískle snadno v hradu hledalo tu
správnou cestu. A co víc, zatím jsme na nikoho nenarazili. Ale to
bylo jenom dobře. Čím později si nás někdo všimne, tím víc
času budeme mít na prozkoumání místa činu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Prošli
jsme další chodbou a pak zabočili do jakéhosi průchodu, který
ústil do poměrně velkého sálu, který zel prázdnotou. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jsme
tu,” oznámil mi Kail.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jak
to víš?” otázal jsem se zvědavě.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Protože
jsem to viděl,” řekl prostě.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tys
byl u toho, když byl král zavražděn?” nadzvedl jsem obočí.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jo,”
řekl potichu a sklopil oči. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Vzdychl
jsem si a klekl si před ním. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ať
už se stalo, co se tu stalo, zjistíme, kdo za tím byl a
zlikvidujeme ho. Společně,” řekl jsem a díval jsem se mu do
očí. Očí, ve kterých se začínaly zračit slzy.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Co
když to nezvládnem?” pípnul.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Zavřel
jsem na okamžik oči a pak je zase otevřel, jen abych se pohledem
vpil do těch jeho zářivě modrých. “Zvládneme to,” prohlásil
jsem. “Společně to zvládneme.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
vzápětí, ani nevím, jak se to stalo, jsem měl náruč plnou
vzlykajícího Kaila. Ani jsem o tom nemusel přemýšlet a pevně
jsem ho sevřel. Byl můj. Jenom můj a kdokoli, kdo se opováží mu
ublížit, se zblízka pozdraví s mou katanou! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">I
s Kailem v náručí jsem se postavil a začal se rozhlížet po
místnosti. Potřeboval jsem víc, než jen to, co mi říkal můj
instinkt o tom, kdo za to vlastně může. Zatím jsem ale žádný
důkaz neměl a to mě štvalo. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Hefaistos,
velitel Merfeových pátracích jednotek, jel po cestě k hlavnímu
městu. Spolu se skupinou svých nejschopnějších mužů se vydal
po stopě, kterou mu poradil jeho pán. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Sloužil
kapucínům tak, jako jeho otec před tím a až do dnešního dne
vždy poslouchal rozkazy, aniž by se ptal proč. Dnešní den se ale
něco stalo. Z nějákého důvodu se mu nezamlouvalo, co po něm
Merfeus chtěl. Proč by se měl honit za nějákým démonem. Nebo
za nějákým malým spratkem? Ledaže...</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Hefaistos
začal uvažovat, kdo to sakra je, ten spratek a napadalo ho pouze
jediné možné vysvětlení. A pokud ten spratek a démon
spolupracovali, bylo jenom jedno místo, kde by mohli být. Teď už
jen zbývalo zjistit, jak se s nimi setkat, aniž by ho ten démon
okamžitě zabil. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Hefaistos
se rozhodl, že pro jednou bude myslet sám za sebe a nebude ničí
loutkou. Pro jednou si poslechne obě strany příběhu a možná i
tu třetí, pokud nějáká bude. Tentokrát nebude slepě poslouchat
na slovo to, co mu Merfeus přikáže. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
s takovou myšlenkou se pohodlněji uvelebil v sedle svého koně a
pokračoval se svými muži do hlavního města.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Lucifer
dorazil na konec druhé fáze své cesty. Před ním se rýsoval
vchod do jeskyně, kterou obýval slepý mnich. Na zlomek vteřiny
zaváhal, ale pak vstoupil dovnitř. Byla tam strašná tma. Tma,
kterou neprohlédl ani démon se svým zrakem. A taky zima. Taková
zima, jakou zatím nikde nezažil. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Kráčel
vpřed a na cestu si svítil mdlým démonickým světýlkem.
Dostatečným pouze na to, aby se nepřerazil. Přeci jenom, o slepém
mnichovi se toho moc nevědělo a Lucifer si nebyl jistý, co má
očekávat. <i>Radši opatrně, než skončit pod drnem,</i> myslel
si, když kráčel temnou chodbou.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Nestačil
však ujít ani deset kroků, když na krku ucítil ostří čepele.
Lucifer ztuhl a snažil se zjistit, kde útočník stojí bez toho,
aby pohnul hlavou. Nic ale neviděl. A ani necítil, že by někde
někdo stál. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Kdopak
se to plíží do mého obydlí?” ozval se za ním chraplavý
šepot. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ten,
kdo doufá, že se mu dostane služeb slepého mnicha,” rozhodl se
Lucifer hrát na rovinu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Mou
hádanku ještě nikdy nikdo neuhodl,” zachrčel znovu ten hlas. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
nyní Lucifer konečně věděl, kdo že ho to tak překvapil. Ovšem,
asi by ho to ani nemělo překvapovat...</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tak
budu první, komu se to povede,” prohlásil Lucifer mnichovi v
odpověď hlasem, který přetékal sebejistotou, i když jí moc ve
skutečnosti necítil. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tedy
poslouchej,” prohlásil mnich:</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Co
je nejmocnější na světě?</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Co
silnější než kdejaká zbraň?</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Co
přítelem na krkolomné cestě?</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">To
svou mocí proti všem svatým braň.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Mnich
se odmlčel a odtáhl ruku s dýkou od Luciferova krku, který se
konečně mohl obrátit a prohlédnout si jej. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tak
co, znáš odpověď?” zeptal se po chvíli mlčení mnich, slepé
oči se s až ohromující přesností zabořily do Luciferových
vlastních. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Vládce
podsvětí se nad hádankou zamyslel a uvažoval, co by mohla být
správná odpověď. Jak měl sakra vědět, co na světě je
nejmocnější? A co bylo silnější, než ty nejsilnější zbraně?
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Lucifer
se rozhlédl kolem sebe a když spatřil příhodný balvan, posadil
se na něj a dal se do přemýšlení. Odhodlaný přijít na
správnou odpověď, i kdyby to mělo být to poslední, co udělá.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Vrčel
jsem. Doslova jsem vrčel! Prohledali jsme celý ten sál, ale
nenašli jsme nic! Vůbec nic! Ani blbá kapka krve tam nebyla! Takže
jsem opravdu měl důvod být nasraný! Ale! Já prostě odmítal
uvěřit tomu, že to všechno bylo zbytečný! Nějáký důkaz
přece existovat musí! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Zlostně
jsem se i s Kailem, kterého jsem pořád měl v náručí, posadil
na trůn, který místnosti vévodil. Byl z mramoru a byl setsakra
nepohodlný, jak jsem po chvíli sezení na něm zjistil! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Trhl
jsem sebou, když jsem uslyšel, jak vrzly dveře. Okamžitě jsem se
zvedl z nepohodlného trůnu a i s Kailem vklouzl do stínů na
okrajích sálu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Slyšel
jsem tiché kroky a pak dveře klaply a na chvíli bylo ticho.
Absolutně nic se neozývalo, dokud jistý hlas nepromluvil. Hlas,
který mi připadal známý, i když jsem si nedokázal vybavit, že
bych ho někde slyšel. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Pomoc
přijde, když ji nejméně očekáváš, Azraeli.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
pak bylo opět ticho. Uvažoval jsem, jestli o sobě mám dotyčnému
dát vědět, i když, vzato kolem a kolem, on už o mně asi věděl.
Stálo mi to za to? </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
odpověď byla jasná. Stálo.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Vykročil
jsem ze stínů a stanul tváří v tvář něčemu, co jsem
nepředpokládal za možné.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Vraťme
se nyní o nějáký čas zpět, zpět k Luciferovi, který přemýšlí
o tom, jaká je odpověď na hádanku Slepého mnicha. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Usazen
na balvanu, vládce pekel zíral před sebe, aniž by doopravdy něco
viděl. Ponořen hluboko do myšlenek, které mu ale zatím nedaly
žádnou odpověď. Bylo to, jako kdyby někdo snad dokonce nechtěl,
aby na to přišel. Jenže, Lucifer byl odhodlaný uspět! Není
možná, aby se nedostal na povrch! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
pak mu to docvaklo! <i>Víra!</i> Tak jednoduché to bylo, tak
jednoduché, že ho to prostě nenapadlo. Lucifer vstal a předstoupil
před mnicha, který se za celou tu dobu ani nepohnul, jako kdyby byl
zkamenělý.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Víra.
Víra je odpověď na tvou hádanku,” řekl Lucifer a pak už jen
čekal, jaký bude verdikt jeho soudce. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Slepý
mnich dlouho mlčel, mlčel a mléčně bílýma, nevidoucíma, očima
zíral před sebe, jako kdyby viděl něco zajímavého, co nikdo
jiný není schopen spatřit. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ano,”
řekl pomalu, hlas monotónní. “Tvá odpověď je správná.
Děkuji ti za vysvobození.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ale...”
Lucifer byl celkem zaskočen. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Neobávej
se, tvé přání bude vyplněno,” pravil mnich. Potom pozvedl
pravou ruku a začal odříkávat dlouhý řetězec slov v neznámém
jazyce. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">S
prvním slovem začal blednout a vytrácet se. A s každým dalším
byl čím dál průsvitnější, až konečně s posledním zmizel
úplně a na jeho místě se najednou otevíral portál do světa na
zemském povrchu.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Lucifer,
i když stále zaskočen podivným vývojem událostí, neváhal a
vkročil do něj a dál, aby byl konečně blíže svému oblíbenému
démonovi, svému chráněnci – Azraelovi.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Hefaistos,
nyní v hlavním městě, spěchal ulicemi a uličkami, aby se co
nejrychleji dostal do hradu. Jakožto jeden z hlavních vojevůdců
Kapucínů, měl povolení do něj vstoupit kdykoli se mu zachtělo.
A právě to bylo to, co nyní potřeboval. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Kývnul
na stráže, které hlídaly padací most a rychle přes něj přešel.
Prošel nádvořím a dovnitř do vstupní haly hradu. Potom zatočil
do chodby a vydal se dál, dál, až se konečně dostal do průchodu,
který ústil do trůního sálu, nebo také na místo činu.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ovšem
neušel průchodem ani dva kroky, když se mu na krku zničeho nic
objevilo ostří meče. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Spolupracuj
a možná tě nechám žít,” pravil melodický hlas. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Kdo
je to?” zeptal se Hefaistos přiškrceným hlasem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Lucifer
vystoupil ze stínů, ve kterých se do té doby skrýval a nechal
Hefaista, aby si ho prohlídl v celé démonické kráse. Křídla,
ocas a rohy nevyjímaje. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Lucifer,
vládce pekel,” představil se ten neznámý a Hefaistos si
pomyslel, že se mu v tu chvíli šokem zastavilo srdce. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Vládce
pekel?” vykoktal. “Ale co... tady... proč?”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">To
bych taky rád věděl...” zabručel Lucifer, uvažujíc, proč ho
ten portál nevyhodil přímo u Azraela, ale tady u toho koktala.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Prosím?”
otázal se Hefaistos tichým hlasem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ne,
to nebylo na tebe,” řekl Lucifer. “Nicméně, pár otázek na
tebe mám.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
když se rozhodnu na ně neodpovědět?” odvážil se zeptat
Hefaistos. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tak
tě zabiju,” prohlásil pekelný vládce s naprostou lhostejností.
“Otázka číslo jedna: Jak se jmenuješ?” rozhodl se Lucifer
začít s něčím jednoduchým.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Hefaistos,”
odpověděl ten a byl překvapen, že se mu hlas třese jen maličko.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Dobře,
to nebylo tak těžké. Teď zkusíme něco složitějšího,”
rozhodl se Lucifer. “Otázka číslo dvě: Co víš o démonovi,
který se tu někde potuluje?” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Měl
by být tady na hradě...” vykoktal Hefaistos. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Kde?”
štěkl Lucifer. “Jestli jste mu ty a tvoji lidi něco udělali,
tak tě zabiju!”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Asi
v trůním sále?” zašeptal Hefaistos.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">To
je kde?” pokračoval Lucifer ve výslechu.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Hefaistos
zvedl ruku a ukázal do chodby směrem, kterým měl namířeno, než
mu na krku přistál meč.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tím
směrem si šel ty. Cos měl za úmysly s mým poddaným?!” zavrčel
Lucifer a Hefaistos cítil, jak mu čepel prořízla kůži.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Chci
znát všechny strany příběhu,” prohlásil. “Jestli se
nepletu, je s ním následník trůnu, který byl křivě obviněn z
vraždy předchozího krále.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tak
na co sakra ještě čekáme?!” zastrčil Lucifer meč do pochovy.
Potom Hefaista popadl za paži a začal ho vléct směrem, který mu
byl ukázán. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Nevěřil
jsem vlastním očím. Před námi stál můj pán a vládce Lucifer.
Neměl jsem nejmenší tušení, jak se sem dostal, ale byl jsem rád,
že ho vidím. Fakt, že byl tady, na povrchu, znamenal, že to, s
čím tu máme dočinění patrně sahá mnohem dál, než jsem si
původně myslel. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;"><i>Moment!</i></span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Až
teď jsem si uvědomil, že Lucifer není sám a taky to, že ten
hlas, který jsem slyšel, vlastně nebyl Luciferův. Musel tedy
patřit tomu, co stál vedle, ať už to byl kdo chtěl. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Kývl
jsem k tomu neznámému hlavou a nadzvedl obočí. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Kdo
to je?” zeptal jsem se. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Hefaistos.
Zatím si nejsem jistý, jestli nám k něčemu bude, ale možná
ano.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Kapucák?”
nadhodil jsem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ano,
ale nemyslím si, že půjde proti nám,” odvětil Lucifer. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ucítil
jsem, jak mě něco tahá za rukáv. Podíval jsem se a uviděl jsem
Kaila. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Kdo
to je?” ukázal na Lucifera, když viděl, že má moji pozornost. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Lucifer,
vládce podsvětí,” odpověděl jsem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
co dělá tady nahoře?” vyzvídalo to pískle dál. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Neposlouchals?”
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ne,”
prohlásil s takovou samozřejmostí, že to se mnou málem seklo.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Celá
tahle aféra možná sahá dál, než se zdá. Je tu, aby nám
pomohl.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Hej,”
vpadl nám Lucifer do debaty. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ano?”
nadzvedl jsem na něj obočí.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Nerad
ruším, ale myslím, že bysme odsud měli vypadnout,” prohlásil
sarkasticky. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Nemyslím,”
ozval se poprvé od chvíle, kdy přišli, Hefaistos. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
to jako proč?” zeptal jsem se, než mě kdokoli stačil
předběhnout. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Protože
Merfeus má v plánu se sem vydat. Ví, že jste tady a bude to chtít
skoncovat.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Je
nějáká šance, že se nám povede očistit Kailovo jméno?”
musel jsem se zeptat, i když jsem tak trochu tušil odpověď. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Nevím,”
prohlásil Lucifer. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Co
by to znamenalo, kdyby bylo očištěno?” zeptalo se to pískle. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Znamenalo
by to, že z tebe bude král,” oznámil mu Lucifer.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
Azi? Co by bylo s ním?” chtěl vědět. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Vrátil
bych se zpět do podsvětí,” pronesl jsem tiše. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">No
ještě řekni, že bys radši zůstal tady?!”vyjekl Lucifer.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jaký
to tam je?” skočil nám do toho Kail, než jsme se do sebe stihli
pustit. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Docela
fajn. Občas trochu nuda, ale aspoň tam nikdo nepořádá revoluce a
konspiračních teorií je tam pramálo,” odpověděl jsem
popravdě. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
musíš se tam vrátit?” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Je
to můj domov.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
mohl by to být i můj domov?” zeptal se s nadějí v hlase. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
co trůn tady na povrchu?” neodpustil si Lucifer. Mně už se ale v
hlavě začal rodit plán. Přeci jenom, to pískle jsem si oblíbil
a pokud tu byla šance, že nebudu muset, nehodlal jsem se ho vzdát.
Můj plán ovšem závisel na tom, jestli bude Hefaistos souhlasit.
Znal jsme jej sice jenom chvilku, ale zdál se mi jako správný
chlap, který by tu roli dokázal zastat. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jo,
plán to sice byl naprosto a totálně šílený, ale kdyby se nám
to povedlo, tak by nemuselo dojít ani k žádné revoluci nebo
něčemu podobnému. Všechno by proběhlo vklidu a zevnitř. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Možná
by to šlo zařídit,” nadhodil jsem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jaký
šílený plán máš tentokrát?” ušklíbl se Lucifer. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Možná
ten nejšílenější, co jsem zatím kdy měl,” odpověděl jsem
se stejným úšklebkem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tak
povídej,” vybídl mě Lucifer a usadil se na kamennou podlahu
trůnního sálu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Taky
jsem sebou plácl na zem a počkal, než tak učiní i Hefaistos.
Kaila jsem si přitáhl na klín. Když jsme byli všichni usazeni,
začal jsem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Hefaiste,
chceš být král?” zeptal jsem se. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Cože?”
vykulil na mě oči. Než jsem ale stačil odpovědět, ozval se
výbuch smíchu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tak
tohle je ten tvůj plán?!” svíjel se Lucifer na podlaze v
záchvatu smíchu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ano,”
odpověděl jsem vzdorně. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Geniální!”
vypravil ze sebe, než ho zase přemohl chechtot. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Nezapomínáte
ale na Merfea?” vpadl do toho Hefaistos, který se konečně
vzpamatoval z mé úvodní otázky. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">No,
to je další věc, na kterou se musím zeptat,” vzpomněl jsem si.
“Ví někdo, jak ten Merf vypadá?” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Merfeus,
ne Merf,” opravil mě Hefaistos. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Na
tom nezáleží, ví to někdo, nebo ne?” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ne.
Známe jen jeho hlas. A i to jenom dva nejvýše postavení – Já a
pak Ramorak.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
to je zase kdo?” štěknul jsem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jeho
pravá ruka. Já jako hlavní generál jsem jediná další osoba,
která kdy s Merfeem mluvila.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ok.
Je šance, že by se ho Merfeus zbavil?” zeptal se Lucifer. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">No,
myslím, že by se to ospravedlnit dalo. Například tím, že vás
nedostane,” souhlasil Hefaistos. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Myslíš,
že Ramorak přijde s Merfem sem? Nebo ho budeme muset vyčmuchat?”
zeptal jsem se. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ramorak
Merfea opouští jenom, když předává rozkazy níže postaveným,”
odpověděl Hefaistos. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tak
to by nemělo být zas tak těžký ho najít a zabít.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Potíž
je, jak ty dva vůbec nalákáme,” nadhodil jsem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Navnadíme
je,” prohlásil Hefaistos s pohledem upřeným na Kaila. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">To
snad kurva nemyslíš vážně?!” zařval jsem, když mi došlo, co
má na mysli. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Nemyslím
si, že je jiná možnost, Azraeli,” prohlásil Lucifer klidným
hlasem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jestli
tě to uklidní, tak tu návnadu můžeš dělat s ním,” prohodil
Hefaistos. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jo,
to by mohlo vyjít, koneckonců, Merfeus jde nejen po něm, ale i po
tobě.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jak
to teda provedem?” zeptal jsem se. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">To
je jednoduché. Hefaistos bude předstírat, že vás oba zajal.
Samozřejmě budete spoutaní jenom jako, ovšem, budu ti muset
zabavit meč, to by nás prozradilo,” vysvětloval Lucifer. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Představa,
že budu beze zbraní se mi vůbec nelíbila. Aspoň než jsem si
uvědomil, že od našeho útěku z toho zmrzlýho hradu mám vlastně
ještě jednu zbraň. Sáhl jsem za sebe pro rukavici, která byla
zavěšená na mém opasku. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
co tohle?” zeptal jsem se a ukázal svůj úlovek Luciferovi. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Kdes
to vzal?” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Kapucáci
to měli v hradu,” odpověděl jsem prostě. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">No,
to je teď jedno,” zakroutil hlavou. “Ale mohlo by to fungovat.
Budeš ji mít navlečenou a ruce spoutané za zády, takže to
nebude vidět. A jakmile se strhne boj, tak dostaneš zpět i svůj
meč.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ok,”
souhlasil jsem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Takže
co teď?” zeptal se Hefaistos. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Teď?
Teď půjdeme najít nějáký provaz, teda, pokud nemáš nějáký
u sebe,” prohlásil Lucifer. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Náhodou
mám.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tak
v tom případě se přesuneme na nádvoří, vzhledem k tomu, že je
to místo, přes které budou muset projít,” kývl Lucifer a
vstal. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">My
ostatní jsme následovali jeho příkladu a pak jsme se vydali za
Hefaistem, který narozdíl od nás znal cestu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Merfeus
a Ramorak cestovali do hlavního města, protoře přeci jenom,
poslali tam Hefaista a tedy to vypadalo, že pokud se něco bude dít,
bude to tam. A to by nebyl Merfeus aby si to nechal ujít. A Ramorak,
který ho vždycky doprovázel šel s ním.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Seděli
jsme v temném koutě nádvoří a čekali, až se vrátí Hefaistos,
který byl vyslán hlídkovat a vyhlížet naši oběť. Já a Kail
už jsme byli preventivně spoutaní, takže jediné, co zbývalo,
bylo, aby nás Hefaistos vytáhnul na světlo a hra mohla začít. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jenže
čekání bylo dlouhé a já se nudil; Kail usnul. Obrátil jsem tedy
svou pozornost na Lucifera. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Co
víš o té rukavici?” zeptal jsem se ho.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Je
to starodávný demonický poklad, který se ztratil před tisíci
let,” odpověděl. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">To
je všechno?”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ne,”
připustil. “Povídá se, že jen ten nejsilnější démon je
schopný ji použít. Démon, který je potomkem bohů. Kdokoli jiný
by při pokudu o její ovládnutí zemřel. Než se ztratila, mnozí
to zkoušeli a nikdy nikdo neuspěl. I já jsem byl připraven to
vyzkoušet. Naneštěstí, nebo možná naštěstí, když o tom tak
uvažuju, se ztratila den předtím, než na mě přišla řada.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jak
může být démon potomkem bohů?” nechápal jsem. To přece
nemělo žádnou logiku!</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Lucifer
si povzdechl. “Kdysi dávno, když ještě žádné podsvětí
nebylo, bylo jenom nebe a andělé. Ale některým se tam nelíbilo a
tak se urvali a založili svoji vlastní říši. Tito padlí andělé
jsou ti bohové, o kterých mluvím. A pouze jejich potomci jsou
schopni používat tuto zbraň.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ale
já svoje rodiče vůbec neznám...” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">To,
že je neznáš nic neznamená. Je možné, že je někdy někdo
zabil, aby jim zabránil v získání rukavice. Možná zjistili
něco, co neměli. Nevím, já osobně jsem je neznal a to ty víš.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Z
další diskuze nás vyrušil Hefaistos. Ne, že by mi to vadilo,
protože už jsem věděl dost. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Je
tu?” zeptal jsem se. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ano.”
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tak
běžte,” popoháněl nás Lucifer, zatímco sám couval ještě
víc do stínů, aby ho nebylo vidět. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">No
dyť jo,” brblal jsem, ale probuil jsem Kaila a nechal jsem
Hefaista, aby nás odvedl na volné prostranství. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tam
jsme si klekli a Hefaistos držel konce provazů, které nás
poutali. A takto jsme čekali, až dorazí hlavní aktér. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Uplynulo
zhruba dvacet minut a já najednou zaslechl zvuk kopyt na dřevěném
padacím mostě. Potom už to netrvalo dlouho a na nádvoří vjeli
dva jezdci na koních. Ten první jel na obrovském vraníkovi a
kousek za ním jel druhý na kaštanovém hnědákovi. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Napnul
jsem svaly a připravil se k útoku. Doufal jsem, že se nám to
povede vyřídit co nejdřív, protože jsem nechtěl riskovat, že
se něco stane Kailovi. Nicméně, dokud nebyli dostatečně blízko,
zaútočit jsem nemohl, jinak bych se prozradil a mohlo by se stát,
že dorazí nějáké posily, což jsme nemohli potřebovat. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Jezdci
dorazili k nám a sesedli. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Hefaiste,”
pravil jeden, pravděpodobně Merfeus, “co to má znamenat?” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Můj
pane, povedlo se mi chytit ty dva uprchlíky,” pravil Hefaistos a
poklekl. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Výborně,”
kývl Merfeus a pokynul mu, aby vstal. “Ušetřils nám tím hodně
práce.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">BOOM!</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Všichni
jsme se otočili za zvukem, jen abychom zjistili, že byla spuštěna
mříž a my uvězněni na nádvoří. A u páky, kterou se
spouštěla, stál Lucifer. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Nebyl
to sice ten signál, který byl smluvený, ale musím uznat, že to
byl na Luciferově straně dobrý nápad. Takhle se sem nikdo hned
tak nedostane. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Hefaistos,
který stále ještě klečel, neváhal a přeťal pouta. A to byl
můj hlavní signál. Sebral jsem svou katanu, která se válela –
podle plánu – na zemi a vrhnul jsem se na Merfea. Koutkem oka jsem
ještě zahlédl, jak Hefaistos odtáhl Kaila z dosahu bitvy. A to
bylo vše, co jsem vědět potřeboval. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Aktivoval
jsem rukavici a švihl drápi v Merfeově směru. Ten, jelikož to
nečekal, zareagoval pomalu, takže schytal pěkných pár šrámů v
obličeji. Bohužel, nebylo to dost na to, aby ho to doopravdy
vyřídilo a teď, když věděl, co se děje, bude to ještě těžší.
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Pozvedl
jsem katanu a čekal, co udělá, zatímco jsem z povzdálí slyšel
třeskot zbraní o sebe, což mi prozradilo, že Lucifer se pustil do
Ramoraka. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">To
ovšem můj boj nebyl, tak jsem se opět soustředil na Merfea. A
právě včas, jelikož ten vystartoval ke mě, v ruce klasický meč.
Zablokoval jsem jeho úder katanou a švihl drápy. To on bohužel
čekal a byl schopný útok vykrýt dýkou. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Byl
to ten typ protivníka, který sem nesnášel. Dost dobrý na to, aby
mi dal zabrat, ale pokud neudělám chybu, tak ne dost dobrý na to,
aby mě porazil. A to mě žralo! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Opět
jsem zuřivě zaútočil a opět můj útok zablokoval. A tak to šlo
pořád dál. Jeden z nás zaútočí, druhý zablokuje. Čas od času
se jeden z nás pokusí o nějáký podlý trik, jenže oba máme
dobré reflexy, takže to ani jednou nevyšlo. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
tehdy jsem pochopil, že jestli chci vyhrát, budu muset hrát
nečistě. Nebyl to můj styl, ale tentkorát nebylo na výběr. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Znovu
jsem zaútočil a když se naše zbraně setkaly, rozhodl jsem se
začít hrát nečistě a jelikož Merfeus neměl zbroj, ale
kapucáckou kutnu, vrazil jsem mu koleno do rozkroku. Ano, bylo to
hodně podlý, ale jinak to prostě nešlo. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
tak když se v bolestech skácel k zemi, prostě jsem mu vrazil
katanu do mozku. Chvíli jsem čekal, ale když jsem viděl, že je
opravdu mrvtý, setřásl jsem ze zbraně krev jediným prutkým
švihnutím a podíval jsem se na místo, kde Lucifer bojoval s
Ramorakem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">No,
bojoval... On tam stál s krvavým mečem nad mrtvolou a tlemil se
jak blbej. No, šak co, hlavní je, že byli ti dva mrtví. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">A
pak do mě něco narazilo. A to něco byl Kail. S pocitem, že
všechno bude konečně tak, jak má, jsem ho, aniž bych o tom
přemýšlel, políbil. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Když
jsem si ale uvědomil, co dělám, chtěl jsem se odtáhnout, což mi
ale nebylo dovoleno, neboť se mi dvě ručky obmotaly kolem krku.
No, a kdo jsem já, abych si stěžoval, že? Navíc, když jsem
tohle ještě sám chtěl. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ehm...”
ozval se za námi Hefaistos. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Odtrhli
jsme se od sebe a vrhli po něm tak hnusný pohled, že zaváhal.
Pak se ale vzpamatoval a pravil: “Myslím, že bysme měli
pokračovat v plánu, tohle můžete dělat i potom.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Má
pravdu,” připojil se k nám Lucifer, vláčejíc mrtvolu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Kam
je hodíme?” zeptal jsem se. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Do
jedné z kobek,” prohlásil Hefaistos a sehnul se, aby drapl druhou
mrtvolu, vzhledem k tomu, že já jsem držel Kaila. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Ok,
kudy?” zeptal se Lucifer. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tudy.”
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Šli
jsme za ním dovnitř do hradu a pak dál skrze několik chodeb a po
schodech dolů. Potom další chodbou a byli jsme před setsakra
masivními dveřmi. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Tady
tudy,” řekl Hefaistos a sundal ze zdi velký železný klíč.
Odemknul dveře a otevřel je. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Následovali
jsme jej dovnitř a tam nás přivítaly zamřížované cely po obou
stranách dlouhé chodby. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Hodíme
je až někam dozadu,” broukl Hefaistos a kráčel až na konec
chodby. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Chodí
sem vůbec někdo?” zeptal se Lucifer. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
“<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Moc
ne, občas sem někoho zavřou, ale většinou do jedné z předních
cel. Nevím o nikom, kdo by se obtěžoval chodit až dozadu,”
odvětil Hefaistos. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Došli
jsme až k nejzasší cele a náš průvodce otevřel bránu. Potom
tam společně s Luciferem hodili svá břemena a on bránu zase
zavřel. Nebylo potřeba ji zamknout, protože to přece jenom byly
mrtvoly, takže když bylo tohle hotovo, otočili jsme se a
odpochodovali ze žaláře zase ven. Hefaistos za námi zamkl a
pověsil klíč na skobu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Stál
jsem v přeplněném trůnním sále společně s Kailem a Luciferem
a sledoval, jak nějáký mamlas pokládá Hefaistovi na hlavu
korunu. Náš plán proběhl hladce a kdyby si Hefaistos neusmyslel,
že musíme zůstat na korunovaci, už bysme dávno byli pryč.
Bohužel, králi se neodporuje. A to ani když ještě král není...
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Kolem
nás se ozval jásot a já se znovu začal soustředit na to, co se
dělo před trůnem. Maník odstoupil a Hefaistos se postavil a
připravoval se, že osloví lid. No, to může, ale bez nás.
Myslím, že už jsme na povrchu skejsli dostatečně dlouho. Až moc
dlouho. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Pohlédl
jsem na Lucifera a nadzvedl obočí. Odpověděl mi kývnutím, tak
jsem se i s Kailem v náručí otočil a následoval svého vládce
pryč ze sálu. Vedl nás do jedné z méně používaných chodeb,
kde se zastavil a začal otevírat portál, který nás pošle zpět
do podsvětí, tam, kam jako démoni patříme. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.5cm;">
<span style="font-family: Book Antiqua, serif;"><span style="font-size: small;">Objevila
se před námi vířící fialová masa a my jsme jí prošli skrz,
jen abysme se octli v trůnním sále démonického světa. No,
vypadá to, že jsme byli konečně doma...</span></span></div>
AnnElfwindhttp://www.blogger.com/profile/03624915614822192126noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2791446489075945893.post-52906553577469896802013-11-08T16:57:00.002+01:002013-11-08T16:57:41.953+01:00Démon - Kniha první: Povstání<br />
<h1 class="western" style="text-align: center;">
<span style="font-family: inherit; font-size: small;">Než začneš číst:</span></h1>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: inherit; font-size: small;">Tato povídka byla původně rozdělena na 21 částí, ale vzhledem k tomu, že na těchto stránkách budou povídky zveřejněny pouze po jejich dokončení, považuji za zbytečné to kouskovat. Z vlastních zkušeností vím, že delší je lepší, než kratší. <a name='more'></a></span></div>
<h1 class="western" style="text-align: center;">
<span style="font-family: Dark Ages;"><span style="font-size: medium;">Démon:
Povstání</span></span></h1>
<div style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-align: justify; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Večerní
vánek se proháněl hřbitovem a po jedné z cestiček, které se
proplétaly mezi náhrobky, kráčel starý muž. Zahalen v kápi,
která mu spadala do čela tak, aby nikdo neviděl jeho obličej,
kráčel rychle, skoro až běžel. Jeho kroky směřovaly ke kryptě,
která stála v zadní části hřbitova obehnaného vysokou kamennou
zdí. Každou chvíli se ohlížel, jako by ho někdo sledoval,
ačkoli za ním, když se ohlédl, nikdy nikdo nebyl.</span></span></div>
<div style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-align: justify; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vstoupil
do krypty a po schodech sestoupil až úplně dolů. V tom místě
byla připravena odkrytá hrobka. Okolo ní byl svěcenou křídou
namalovaný kruh a právě do toho kruhu se mžu postavil. Tak, aby
měl sarkofág mezi sebou a vstupem do krypty. Tam stál a čekal, až
ho jeho osud dožene.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Netrvalo
dlouho a na schodech bylo slyšet kroky. Byly rychlé a lehké. Ovšem
dost těžké na to, aby bylo poznat, že je to muž. Stařec se
napřímil a čekal. Během chvilky se na schodech objevily nohy ve
vysokých černých botách. Následoval trup a nakonec hlava.
Dotyčný měl dlouhé černé vlasy a černé oči, v kterých plál
oheň. Sestoupil ze schodů a zahleděl se na staříka.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak
jsem tě konečně našel…” prohlásil s ledovým klidem a
pomaličku se začal přibližovat.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Starý
muž ani nedýchal. Třásl se strachy. Ne o svůj život, ale bál
se, že si démon všimne na zemi namalovaného kruhu. <em>Prosím,
jen ať to nezaregistruje… </em>Stařec se skoro modlil. Sucho v
ústech a třesavku vystřídala strnulost. Ale neměl se čeho bát.
Démon měl oči jen pro starce. Pomalu překročil hranici kruhu a
ani to nezaregistroval.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Na
tento okamžik stařec čekal. Z rukávu svého pláště vytáhl
dýku ze stříbra a bez sebemenšího zaváhání si ji vrazil přímo
do srdce. Tím byl rituál dokončen a hrnaice kruhu se rozzářila
bílým světlem. Celý kruh se vznesl do vzduchu a začal se
stahovat kolem démonova krku. Ve chvíli, kdy se dotkl jeho kůže,
démon vykřikl. Snažil se kruh sundat, ale nebylo to možné. Řval
a zmítal sebou, ale kruh světla ho nemilosrdně táhl dovnitř
sarkofágu. Démon se zmítal, i když už byl uvnitř. Nebylo mi to
ale nic platné. Jakmile dopadl na kamenné dno, sarkofág se nad ním
uzavřel. Zda na dobro, nebo jen na určitou dobu, to není jisté.
Jisté je jen to, že prozatím před ním byl svět v bezpečí.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">O
mnoho tisíc let později, kdy země již byla civilizovaná a světu
vládla technologie. V době, kdy již pro magii bylo místou pouze v
dětských snech. V této době žil mladík jménem Akira. Bylo mu
17 let a chodil na střední školu. Navenek vypadal jako úplně
normální puberťák, ale byla tu přeci jen jedna věc, kterou se
lišil. Narozdíl od svých spolužáků stále věřil dětským
snům. Snům o dracích, kouzlech, andělech a, ano, démonech…<br />Mnohdy
se mu kvůli tomu lidi smáli, ale on si z toho nikdy nic nedělal.
Ovšem, to ještě netušil, že se jeho bezstarostný život brzy
změní. Jestli k lepšímu, nebo k horšímu, to bude hodně záležet
na úhlu pohledu. A na Akirových rozhodnutích.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Cože!?”
zařval hoch, když mu matka oznámila tu novinu.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ano,
slyšels dobře, budeme se stěhovat,” zopakovala Akirova matka to,
co se synovi snažila vysvětlit už půl hodiny. Ne, že by to
nechápal, on tomu jen nechtěl uvěřit. Vždyť byl konec
listopadu, pololetí už začalo a do druhého bylo ještě daleko.
</span></span><em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Lepší
dobu sis už opravdu vybrat nemohla… </span></span></em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Takové
myšlenky se Akirovi honily hlavou.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ale
proč teď?” položil hoch další otázku.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Už
jsem ti to říkala, babička umřela a dědeček už je moc starý,
aby se o sebe sám postaral, proto se stěhujeme, budeme bydlet s
ním.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Mami,
já opravdu nemám na výběr, že?” zkusil to Akira naposled.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ne,
to opravdu nemáš, zítra přijedou stěhováci. Já tu budu muset
na všechno to stěhování dohlédnout, ale ty pojedeš napřed,”
řekla Akirova matka, Isobel.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
jen odevzdaně přikývl a šel do svého pokoje.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Měl
bys začít balit,” ještě za ním Isobel zavolala.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Chlapec
se ale s odpovědí už neobtěžoval. To, že by měl balit, věděl
i bez ní. Vstoupil do svého pokoje, který byl sice malý, ale
útulný. Ze skříně vytáhl cestovní tašku a začal tam skládat
věci. Nějáké oblečení a hlavně svůj laptop, na který šetřil
dva roky. Byl to jeden z nejlepších modelů a i když mu hodně
přispěli jak mamka, tak prarodiče, pořád se musel dost plácnout
přes kapsu. </span></span><em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ale
stálo to za to, </span></span></em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">ušklíbl
se.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Pak
vzal ještě malý batoh, kam dal pár skicáků, svou sbírku
výtvarných potřeb, mobil a lovecký nůž, který dostal od otce,
než zemřel. Když měl tohle hotové, vytáhl z knihovničky jednu
z mnoha knih, co tam měl, plácnul sebou na postel a začetl se.
Když knihu odložil, byla už tma. Ani to nezaregistroval, jak se
ponořil do příběhu. Odložil knihu na noční stolek a zaplul do
koupelny. Přeci jenom, jak znal matku, tak ho ráno donutí odjet
velice brzo.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
měl pravdu. Sotva začalo svítat a už mu máti bouchala na dveře.
Nejdřív jenom něco vztekle zabručel, ale když bouchání
neustávalo, tak přeci jen houknul, že už je vzhůru. Máti byla
evidentně spokojená s jeho odpovědí, protože bouchání ustalo.
Akirovi i tak ale trvalo ještě dalších pět minut, než byl dost
vzhůru na to, aby z postele vylezl. Nakonec se k tomu ale přemluvil.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vzal
si věci a vydal se do koupelny. Shodil ze sebe tričko a trenky, ve
kterých spal, vlezl si pod sprchu a pustil na sebe proud vody.
Ledové. To ho vždycky spolehlivě probralo. Po ledovým šoku na
sebe pustil vlažnou vodu a nechal se jí omývat. Za nějákou dobu
vodu vypnul a vylezl. Oblékl se a šel po čuchu do kuchyně, kde to
vonělo čerstvě udělanými tousty.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Po
snídani mu Isobel dala lístek na vlak a s tím, že dorazí během
pár dnů ho vypoklonovala. Někdo prý musí dohlížet na chudáka
dědečka. Jistě, měl tam pečovatelku, ale bylo zbytečné za ni
platit peníze, když se o něj mohl starat někdo z rodiny. A tak se
tedy Akira rozloučil s maminkou a s taškou přes rameno a batohem
na zádech se vydal na vlak, který jej měl odvést k dědovi.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jeho
děda bydlel na obrovském panském sídle, které bylo vystavěno na
hřbitově. Hřbitov již sice dávno zanikl, ale podzenmí prostory
tam stále byly. A dalo se do nich dostat. I když to bylo
nebezpečné. Ne však nemožné.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
došel na nádraží a našel příslušný vlak. Nastoupil a našel
si kupé, které měl sám pro sebe. Na jedno sedadlo složil svoje
zavazadla a na druhé si sedl. Z batohu vytáhl skicák a tužku a
pohodlně se uvelebil. Chvíli hryzal tužku a pak ji konečně
přiložil k papíru a začal kreslit. Pod rukou mu začal vznikat
vnitřek nějáké krypty. Míta, o kterém se mu před pár dny
zdálo.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">V
kryptě na papíru byl sarkofág a na zemi zaschlé skvrny. Akira měl
důvodné podezření, že je to krev. I když si nebyl jistý, co v
tom snu vlastně viděl. Přeci jen, bylo to před pár dny a ne
dneska. Už to docela vybledlo a pamatoval si jen hlavní rysy.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Za
nějákou půlhodinku měl skicu hotovou a sečit i tužku schoval.
Uvelebil se ještě pohodlněji, zavřel oči a za chvilku usnul.
Probudilo ho až zastavení vlaku. Vyhlédl z okna, aby se podíval,
co je to za stanici. Samozřejmě, že to byla ta jeho. Jeho šestý
smysl ho opět vzbudil přesně ve chvíli, kdy měl vystupovat.
Popadl tedy svoje věci a zamířil ven z vlaku.<br />Nádražíčko
bylo docela malé, ale vůbec ne špinavé, jako to ve městě, kde
nastupoval. Mělo příjemnou venkovskou atmosféru a Akirovi se tam
líbilo. Město měl rád, ale venkov mu připomínal všechno to
nadpřirozené, co si rád představoval. A tady, tady mohla jeho
představivost pracovat naplno.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nadhodil
si tašku na rameni a vykročil po cestě, která vedla k domu jeho
dědečka. Prošel celým malým městečkem, které, byť mělo
všechny moderní věci, bylo spíše jako vesnice. Pozdravil některé
lidi, které si pamatoval ze své poslední návštěvy zde, což
bylo před dvěma lety, a kteří si pamatovali jeho.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Netrvalo
dlouho a městečko opustil a pokračoval po polní cestě, která
vedla dál. Dědečkův dům stál dost stranou. Obecně se věřilo,
že je to kvůli démonovi, který tam je uvězněný, ale ti méně
pověrčiví říkali, že je to proto, že dům stojí na místě
kostela a že kostely v dávných dobách stávaly stranou od měst i
vesnic. Sám Akira měl však mnohem radši tu verzi s démonem.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Cesta
rychle ubíhala a on brzy dorazil k tepané bráně, která, spolu s
kamennou zdí, obepínala dům jeho dědečka. Otevřel branku, která
se zamykala jenom, když nikdo nebyl doma a vstoupil na oblázky
sypanou cestičku, která vedla až ke vstupním dveřím. Zabouchal
mosazným klepadlem, ale jelikož věděl, že je nepravděpodobné,
aby to někdo slyšel, součastně stiskl i klasický zvonek, který
sem byl namontován. Budova možná byla stará, ale byla
prošpikovaná moderní technologií.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Netrvalo
dlouho a dveře otevřela dědečkova pečovatelka. Akiru udivilo,
když zjistil, že je celá uplakaná.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Stalo
se něco?” zeptal se.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Zemřel…”
zaštkala pečovatelka, “dneska ráno, našla jsem ho v jeho
posteli, nedýchal a byl celý studený…”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
jen vytřeštil oči…</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Mrtvý…”
zalapal po dechu.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
o smrti dědečka zavolal mamince, aby věděla a také řekl, že
když už tam je, tak zařídí i všechno potřebné na pohřeb.
Bylo sice jasné, že díky všemu tomu humbuku kolem stěhování
nebude možné, aby se Isobel pohřbu zúčastnila, ale když není
zbytí, tak není zbytí.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Pečovatelka
byla pozvána na pohřeb s tím, že tím její pracovní poměr bude
končit. Akirův děda měl být pohřben ve městečku na tamním
hřbitově. A samotný pohřeb se konal hned den po smrti. Tamní
farář pronesl dojemnou řeč, těch několik málo pozvaných dalo
na hrob kytky a pak bylo třeba zařídit vše ohledně pozůstalosti.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
seděl v obývacím pokoji dědečkova sídla a naproti němu seděl
právník. Mezi nimi ležela dědečkova poslední vůle a právník
ji právě četl. Stálo tam, že všechno dědečkovo vlastnictví
je odkázáno Akirovi. S vyjímkou rodiných šperků, které jsou
pro Isobel a sta tisíc rodiného jmění, které je určeno pro
místní sirotčinec.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Všechno
podepsali, ošetřili, dohodli a pak právník odešel. Akira si
oddychl, když za ním zapadly dveře. Protáhl se, zamířil do
kuchyně, aby si tam vzal něco k jídlu a odnesl si to do svého
pokoje. Zavřel za sebou dveře a rozhlédl se. Tenhle pokoj mu vždy
patřil. Byl z něj výhled do zadní části zahrady, kde stála
malá kaplička. Pokoj sám nebyl moc velký, ale nebyl ani malý
Polovinu jedné stěny zabírala knihovna. Vedle byl stůl. V rohu
stál stoleček a dvě křesílka. U jiné stěny postel a skříň s
komodou. A ve stěně naproti vstupním dveřím byly dveře na
balkon.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
měl ten pokoj vždy rád. Dýchal starobylostí a zároveň byl
moderní. Ta kombinace se mu moc líbila. Nejlepší ale na všem
bylo to, že si s pokojem vždy mohl dělat, co se mu zachtělo.
Proto už dávno pomaloval všechny stěny i strop výjevy ze svých
oblíbených knih, či některých svých záhadných snů.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
se i s talířkem, na kterém se skvěly dva chleby se sírem,
posadil za stůl, na němž ležel notebook. Zapnul přístroj a
najel na jednu ze svých oblíbených stránek, kde se vždy našlo
spoustu povídek. Projížděl ty nejnovější, až našel jednu,
která ho zaujala. Rozklikl ji a s zatímco jedl, se začetl.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Chleba
už byl dávno snězený a Akira ztratil pojem o čase, protože
povídka byla zajímavá. Když konečně zvedl oči od počítače,
zjistil, že venku už je tma. Odnesl tedy talířek od chleba do
kuchyně, kde ho dal do myčky. Pak zamířil do koupelny, vlezl si
pod sprchu a pustil si na sebe vlažnou vodu. Opřel se o kachličky
a nechal vodu volně stékat. Po chvíli ji vypnul a vylezl. Hodil na
sebe něco, v čem se dalo spát a vrátil se do svého pokoje.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Otevřel
dveře na balkon a vešel do nočního chladu. Ovanul ho chladný
vítr, přeci jenom, byl skoro prosinec... Vrátil se dovnitř a zase
dveře zavřel. Pak rychle zalezl do postele, která na něho už
čekala. Přeci jenom, zítra měl konečně jít do školy, aby si
domluvil přestoupení. Díky nečekané dědečkově smrti to musel
o pár dní odložit...</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jen
co zavřel oči, usnul. A probudil se až ráno, kde ho ze spánku
vytrhl zvuk budíku v jeho mobilu.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Naštvaně
rozlepil oči a zašmátral po tom přístroji zkázy, aby ho vypl.
Bylo sedm. S tichým vrčením se vyhrabal z postele a zamířil do
koupelny, aby se trochu zkulturnil. Oblečený a jakš takš upravený
se došoural do kuchyně a udělal si snídani. Rychle ji zhltl, vzal
si věci, které si myslel, že bude potřebovat, vyšel ven a dům i
tepanou bránu za sebou zamkl.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Po
pěšině zamířil do městečka a na tamní střední. Cesta mu
zabrala zhruba čtvrthodinku. A i když byla docela zima, byla to
docela pěkná procházka. Vešel do budovy školy a odchytil jednoho
studenta, aby mu řekl, kde je ředitelna. Student mu to ochotně
řekl a pak si šel dál po svých.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
došel podle instrukcí až před ředitelnu a zaklepal. Ze vnitř se
ozvalo prosté „dále" a tak vstoupil.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Dobrý
den," pozdravil.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Dobrý,
vy budete asi ten nový student, že?" zeptal se ředitel. „Měl
jste se dostavit již před dvěma dny, ale vzhledem k okolnostem
chápu vaše opoždění, posaďte se."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
si tedy sedl naproti řediteli. Ten mu začal vysvětlovat, jak to
tady chodí a do které třídy bude přiřazen, dal mu rozvrh a pak
ho vyzval, aby ho následoval. Oba dva se zvedli a ředitel ho vedl
až k jeho nové třídě. Zaklepal na dveře a s Akirou v závěsu
vstoupil. Samozřejmě, že to způsobilo, že se hlavy všech
přítomných na nově příchozí otočily se zvědavým pohledem v
očích.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tohle
je váš nový spolužák, Akira," představil Akiru ředitel.
Potom kývl na profesora, aby si s tím už poradil. Tak jako tak už
všechny potřebné informace měl.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak
jo, kam tě posadíme..." uvažoval vyučující. „Vzadu je
volné místo, nebo tady, hned vepředu, je volná celá lavice.
Rozhodnutí nechám na tobě," ukázal na možná místa.<br />Akira
se na chvilku zamyslel a pak ale vykročil k přední lavici. Tam se
usadil a čekal, co bude dál.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak,"
oslovil profesor celou třídu, „utišíme se a budeme pokračovat
ve výkladu." Pak se ještě podíval na Akiru. „Doufám, že
se chytíš," dodal.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Zbyek
dne probíhal vesměs tak, že Akira zjišťoval, ve kterých
předmětech je pozadu a ve kterých napřed a také pátral po tom,
jaké učebnice si bude muset obstarat. Nebylo jich moc. Většina
byla schodná s těmi, co používal na minulé škole. Potřeboval
jenom jinou učebnici do matematiky a angličtiny. To nebyl problém.
A tak po skončení vyučování vyrazil do blízkého knihkupectví.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Chodil
tam vždy, když byl na návštěvě u dědečka. A tak to tam znal
dobře. Knihkupectví bylo napůl antikvariát a on, hned, jak našel
potřebné učebnice, zamířil do části, která voněla starým
papírem. Procházel mezi regály a četl tituly knih. Občas nějákou
vytáhl, zalistoval, ale většinou vrátil zpátky. Až v jednom
zastrčeném koutě našel pár knížek, které ho zaujaly. Začal
jimi listovat a po chvíli váhání se rozhodl, že si z původních
osmi, které objevil, koupí čtyři.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">I
s učebnicemi to odnesl k pokladně a zaplatil. Když mu prodavač a
majitel v jedné osobě podal balíček, zdvořile poděkoval,
rozloučil se a zamířil domů. Někteří spolužáci ho sice
lákali, aby s nimi zašel do hospody, nebo někam, ale on odmítl.
Neměl chuť nikam chodit. A hlavně teď, když objevil knihy. A
navíc musel vypracovat úkol z politologie. Nevděčná práce, ale
udělat se to musí, myslel si.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
tak kráčel po cestičce, která vedla teď k už jeho sídlu a
zamyšleně koukal do oblak. Přišel až k bráně a teprve, když
zjistil, že není zamčená, zpozoroval stěhoací auto, která
stálo na příjezdové cestě domu. Vypadá to, že mamka už
dorazila, řekl si prosebe a zamířil dovnitř. Mamka zrovna
scházela ze schodů, a když ho uviděla, rozběhla se k němu a
objala ho.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jak
ses měl? Zvládl jsi to? Co nová škola?" takové a jiné
otázky na něj vychrlila jedním dechem.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Neboj
se, všechno je oukej," odpověděl jí Akira. Odnesl si věci
do pokoje a šel pomoct se stěhováním toho mála, co se stěhovat
mělo. Většinu věcí totiž nechali v jejich původním domově, s
tím, že už je nebudou potřebovat. Ne, když teď měli žít tady
a tady bylo vlastně prakticky všechno.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Když
stěhováci odjeli, matka se synem si sedli do obývacího pokoje a
Akira jí přednesl všechny podrobnosti o dědečkově poslední
vůli a také o pohřbu a vůbec o všem, co se zatím událo. Nebylo
toho moc, ale i tak to zabralo docela dost času.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Isobel
odpochodovala do kuchyně s tím, že začne chystat večeři a Akira
se uklidil do svého pokoje, aby se mohl vrhnout na ten nechutný
úkol z politologie. Nutné zlo, které se musí udělat, ať už
chcete, nebo nechcete. Byla to nevděčná práce a když ho maminka
zavolala na večeři, měl sotva polovinu. Odhodil tužku a sešel
dolů, odkud cítil vůni kari.<br />Večeře proběhla v přívětivém
tichu a když Akira dojedl, opět se zašil do svého pokoje a
pokusil se dodělat úkol. Nakonec to ale zabalil s tím, že to
dodělá zítra. Otevřel laptop a pustil si na něm nějáké
písničky. Pak přešel ke knihovně, kam položil nově koupené
knihy a jednu z nich vytáhl. Jmenovala se Legenda démona. Svalil se
do jednoh z křesílek v rohu a začetl se.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kniha
začínala obrázkem démona. Tak, jak si ho autor představoval. Měl
dlouhé černé vlasy a vůbec byl celý oděný do černé. Akira
otočil na další stránku a začetl se do úvodu.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Památce
mého věrného učitele a otce, památce Antonia Shina. Život
Kaita, nejstrašnějšího ze všech démonů.</span></span></em></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Popsaný
v této knize Yamatem.</span></span></em></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
otočil na další stránku a pokračoval ve čtení.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kdysi
dávno, tisíce let zpátky, žili na naší planetě démoni. Bylo
to v dobách, kdy byli lidé jen lovná zvěř, kdy démoni všechno
ovládali a každý, kdo jen pomyslel na to, že by se jim postavil,
zemřel strašlivou smrtí. Až několik set let po nastolení vlády
démonů se našel člověk, kdo měl dost odvahy, aby se jim
postavil. </span></span></em>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jmenoval
se Antonio Shin a já jsem jeho učedník.</span></span></em></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
otočil a začetl se do samotného příběhu. Vyprávěl o životě
Antonia i Yamata, jeho učně. O tom, jak připravovali past na krále
démonů, Kaita. O tom, jak vypátrali, že je potřeba lidské
oběti, aby mohl být rituál dokončen a že ani tak není démonovo
uvěznění definitivní.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Našli
vhodnou kryptu a tam, za pomoci kameníků, připravili sarkofág, na
kterém byly vyryty různé svaté symboly. Potom byl Yamato poslán
pryč. Ale ještě předtím mu jeho učitel řekl, jak všechno bude
probíhat, pokud všechno půjde tak, jak má.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">V
knize byly také popsány všechny prohrané bitvy proti démonům,
které kdy lidé vedli, byl tam pád poslední velké armády pod
vedením lorda Aoshiho i takové nepodstatné poznámky, že démoni
byli jenom muži a proto, když to na ně přišlo a dostali chuť na
sex, většinou si to rozdali s prvním, kdo byl po ruce, což býval
většinou jiný démon. Byly i vyjímky, které si na to vyhledali
lidskou ženu a z takovýchto spojení, pokud dotyčný ženu potom
nezabil, vznikali polodémoni.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">O
povaze těchto demigodů, jak jim bylo přezdíváno, většinou
rozhodovalo to, jestli zůstali s matkami, nebo jim je otcové vzali.
Pokud byl demigod vychováván démonem, většinou se z něj
výsledně démon stal.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
četl a opět ztrácel pojem o čase, až se dostal na poslední
dvoustranu.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Večerní
vánek se proháněl hřbitovem a po jedné z cestiček, které se
proplétaly mezi náhrobky, kráčel starý muž. Zahalen v kápi,
která mu spadala do čela tak, aby nikdo neviděl jeho obličej,
kráčel rychle, skoro až běžel. Jeho kroky směřovaly ke kryptě,
která stála v zadní části hřbitova obehnaného vysokou kamennou
zdí. Každou chvíli se ohlížel, jako by ho někdo sledoval,
ačkoli za ním, když se ohlédl, nikdy nikdo nebyl.</span></span></em></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vstoupil
do krypty a po schodech sestoupil až úplně dolů. V tom místě
byla připravena odkrytá hrobka. Okolo ní byl svěcenou křídou
namalovaný kruh a právě do toho kruhu se mžu postavil. Tak, aby
měl sarkofág mezi sebou a vstupem do krypty. Tam stál a čekal, až
ho jeho osud dožene.</span></span></em></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Netrvalo
dlouho a na schodech bylo slyšet kroky. Byly rychlé a lehké. Ovšem
dost těžké na to, aby bylo poznat, že je to muž. Stařec se
napřímil a čekal. Během chvilky se na schodech objevily nohy ve
vysokých černých botách. Následoval trup a nakonec hlava.
Dotyčný měl dlouhé černé vlasy a černé oči, v kterých plál
oheň. Sestoupil ze schodů a zahleděl se na staříka.</span></span></em></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<em>„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak
jsem tě konečně našel..." prohlásil s ledovým klidem a
pomaličku se začal přibližovat.</span></span></em></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Starý
muž ani nedýchal. Třásl se strachy. Ne o svůj život, ale bál
se, že si démon všimne na zemi namalovaného kruhu. Prosím, jen
ať to nezaregistruje... Stařec se skoro modlil. Sucho v ústech a
třesavku vystřídala strnulost. Ale neměl se čeho bát. Démon
měl oči jen pro starce. Pomalu překročil hranici kruhu a ani to
nezaregistroval.</span></span></em></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Na
tento okamžik stařec čekal. Z rukávu svého pláště vytáhl
dýku ze stříbra a bez sebemenšího zaváhání si ji vrazil přímo
do srdce. Tím byl rituál dokončen a hrnaice kruhu se rozzářila
bílým světlem. Celý kruh se vznesl do vzduchu a začal se
stahovat kolem démonova krku. Ve chvíli, kdy se dotkl jeho kůže,
démon vykřikl. Snažil se kruh sundat, ale nebylo to možné. Řval
a zmítal sebou, ale kruh světla ho nemilosrdně táhl dovnitř
sarkofágu. Démon se zmítal, i když už byl uvnitř. Nebylo mi to
ale nic platné. Jakmile dopadl na kamenné dno, sarkofág se nad ním
uzavřel. Zda na dobro, nebo jen na určitou dobu, to není jisté.
Jisté je jen to, že prozatím před ním byl svět v bezpečí.</span></span></em></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Otočil,
zdali tam není ještě něco, a k jeho překvapení bylo.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Slyš,
člověče, ty, který čteš tyto řádky, s démony není radno si
zahrávat. Ať už uděláš cokoli, nakonec jsi stejně donucen hrát
podle jejich pravidel. A pokud se ti povede vyhrát, i tak tě tvůj
osud nakonec dostihne. Můj učitel se obětoval, aby zapečetil
nejnebezpečnějšího z démonů, ale věz, že pečeť není věčná
a za 7777 let, přesně na den, hodinu, minutu, ba dokonce vteřinu,
bude dost slabá na to, aby ji démon byl sto prolomit. Pokud ji do
té doby někdo nezapečetí znovu, démon se může znovu uvolnit a
zničit celý svět...</span></span></em></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
zamyšleně knížku zaklapl a uvažoval. Doteď by řekl, že
všechny ty nadpřirozené bytosti byly jenom v jeho hlavě, jenom
jeho fantasie, ale tahle knížka vypadala až moc opravdově. Kdo
ví, jestli nakonec všechno, co se v ní píše, není pravda...
Uvažoval Akira.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nakonec
se ale rozhodl, že teď si s tím hlavu rozhodně lámat nebude.
Bylo už pozdě a on měl přeci zítra ještě školu. Jistě, byl
pátek, ale i v pátek se do školy musí.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Odložil
knížečku na stolek, popadl triko a trenky, ve kterých spával a
zamířil do koupelny. Shodil ze sebe všechno oblečení a vešel do
sprchového koutu, kde na sebe nechal stékat vodu. Opřel se o
kachličky a zavřel oči. Chvíli tam jen tak stál, ale pak se
propleskl a rychle se umyl, neboť už tam usínal. Dovlekl se do
pokoje, vypl počítač, na kterém ještě pořád hrály všechny
jeho oblíbené písničky, nastavil si budík, aby nepřišel pozdě
do školy, zhasl a konečně se ponořil do říše snů.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ráno
ho ze spánku vytrhl zvuk budíku. Nakvašeně ho zaklapl a ještě
pár minut ležel. Pak se ale přeci jen konečně probral dost na
to, aby vylezl. Zaplul do koupelny, kde se zkulturnil a potom si vzal
věci do školy a s batohem v ruce sešel dolů na snídani, kterou
už maminka stihla připravit. Opět to byly jeho oblíbené tousty.
Neznal nikoho, kdo je uměl udělat tak dobře, jako ona.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Rychle
snědl snídani, protože už měl nejvyšší čas, aby vypadl,
protože by to jinak do školy nemusel stihnout. Hodil na sebe bundu,
vklouzl do tenisek a co nejrychleji zamířil k městečku a ke
škole.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Povedlo
se mu přijít ještě včas. Sice to bylo těsně, ale odvážnému
štěstí přeje a přesně tak se Akira zachoval. Viděl profesora,
jak jde k jejich třídě, tak zasprintoval a dorazil tam o dvě
vteřiny před tím. Profesor ho sjel káravým pohledem, ale
vzhledem k tomu, že tam Akira přeci jenom byl dřív, než on, to
nekomentoval.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
se rychle posadil na své místo a vytáhl si učebnici do
angličtiny. Učitel zapsal docházku a potom začal s výkladem.
Nejprve jim řekl, že příští hodinu budou psát slohovou práci
a potom jim začal vysvětlovat, co to bude obnášet. Když skončil,
nezapoměl ještě dodat, že do Vánoc mají přečíst jednu
anglickou knihu. A samozřejmě si o ní připravit prezentaci. taky
v angličtině.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akiro,
tobě dám čas až do desátého ledna, protože jsi k nám
nastoupil až teď," řekl profesor.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">To
nebude nutné pane profesore, myslím, že anglických knih mám
načteno do zásoby dost."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak
dobrá. Tak také do Vánoc." Profesor se pak otočil na třídu
a pokračoval: „A když říkám, že to musíte i odprezentovat,
tak tím myslím, že to musí být odprezentované do těch Vánoc."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Samozřejmě
se všichni začali ušklíbat, jen Akira se sám pro sebe usmál. Na
jeho bývalé škole dělali něco podobného, tak si akorát
zopakuje jeden ze svých bývalých referátů a bude za vodou. Jeho
úsměv se ještě víc rozšířil, když si uvědomil, že to bude
valstně známka zadarmo. A takových není nikdy dost, pomyslel si.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Zazvonilo
na přestávku a všichni se vyřítili ven. Jen Akira zůstal sedět
a vyndal si z batohu knihu, kterou si tam nezapoměl ráno přihodit.
Otevřel ji a začal číst. Ani nezaregistroval, že začala další
hodina. Až teprve, když mu na hlavě přistála třídnice. Rána
to nebyla velká, ale zadunělo to pěkně.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak,
doufám, pane Akiro, že nám teď budete věnovat svoji pozornost,"
poznamenala profesorka suše.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
se a ni podíval. „Ale jistě, omlouvám se, začetl jsem se a
ztratil jsem pojem o čase," ty stará rašple, dodal si vduchu.
Protože to stará rašple byla. Jmenovala se Archaická a učila je
historii. Akira měl historii rád, ale počítal s tím, že v jejím
podání to bude katastrofa. Nicméně, hoch zastával názor, že
když někoho něco baví, nezáleží na tom, kdo vyučuje. Navíc
si to všechno mohl vždycky pak najít sám v knihách.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Archaická
rozdala jakési kopie a pak začala s výkladem. Vyprávěla jim o
legendě, kterou Akira včera pozdě do noci četl. A kupodivu to
vyprávěla zajímavě, i když překroutila jisté věci, které tam
byly napsané. Akira začal uvažovat, že na ni možná změní
názor. Ale jen uvažovat. Rozhodnutý ještě nebyl. A nehodlal se
rozhodnout hned. Na to bylo ještě času dost.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Archaická
vyprávěla o boji mezi lidmi a démony a o tom, že i když lidi
prohrávali, nikdy neztratili víru. Ovšem to Akirovi nedalo a
přihlásil se.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ano?"
vyzvala ho, aby mluvil.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Paní
profesorko, četl jsem takovou knihu, pojednávala právě o této
legendě, ale to, co se tam psalo, se dost neshoduje s tím, co nám
tu vykládáte. Říkáte, že lidé neztráceli naději, já jsem
četl, že žádnou naději nikdy neměli. Víru ztratili ve chvíli,
kdy se z nich stala lovná zvěř pro démony."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tvé
informace budou jistě milné. Patrně je to nějáká přetvořená
verze této legendy," odpověděla mu Archaická.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Myslím,
že by nemusela být. Ta knha byla velice, ale opravdu velice stará,"
nesouhlasil Akira.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Myslím,
že to by stačilo, vrátíme se k výkladu," uzemnila ho.<br />Tak
na tu názor nezměním, ta zůstane starou rašplí až do chvíle,
kdy natáhne brka. A možná i potom... Umínil si Akira. Potom se
snažil soustředit se na výklad. I když byl podivný. A absolutně
se neshodoval s tím, co Akira věřil, že je pravda.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Konečně
zazvonilo na konec vyučování a Akira začal skládat věci do
batohu. Chtěl co nejrychleji vypadnout, než ho zase začnou všichni
někam zvát. Ale to se mu bohužel nepovedlo. Pár jeho spolužáků
totiž asi vytušilo jeho zaječí úmysly a okamžitě mu zastoupilo
cestu.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nechceš
s náma někam dneska zajít?" zeptala se jedna holka. Byla
docela pěkná, ale Akiru to nechalo chladným. Docela silně
uvažoval, že by její pozvání odmítl, ale pak si řekl, že pro
jednou by to ničemu nemuselo škodit. Proto po delším váhání
nakonec kývl.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">To
už Mai, jak se dívka jmenovala, na nic nečekala, drapla ho za ruku
a společně s partou dalších spolužáků se vydali do blízkého
podniku, kam v tomto městečku mladí často chodili.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Podnik
se jmenoval Nekropole a bylo to něco mezi klubem a hospodou. A i
když vypadal luxusně a moderně, Akira už dopředu věděl, že se
mu tam líbit nebude. Společně s ostatními vešel dovnitř. Mai je
všechny odvedla k jednomu velkému stolu v rohu. Usadili se a Akira
se rozhlédl okolo sebe.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nekropole
byla laděna do černé a nezdravě zelené barvy. Svítila tu
jedovatě zelená a modrá světla a uprostřed byl obrovský parket,
kde se dalo tančit. Scházeli se tu všichni mladí z města a i
dnes bylo narváno. Úplně vzadu byl bar, kde se prodávaly všechny
nápoje, na které člověk mohl jen pomyslet.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Mai
mávla na číšnici, která přešla k jejich stolu.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak
co si dáte?" zeptala se jich.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Všichni
si začali objednávat. Povětšinou pochybné alkoholické nápoje.
Akira se ale rozhodl zůstat jen s obyčejnou kolou. Neměl náladu
se namazat. A navíc měl dost zodpovědnosti, aby věděl, podle
zákona alkohol tak jako tak ještě nemůže.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nálada
se začala stáčet nepěkným směrem. Většina lidí z jejich
skupiny šla tancovat, pár jich zmizelo z dohledu, jen Akira pořád
seděl u stolu. Pár lidí se ho sice pokoušelo vytáhnout na
parket, ale on vždy odmítl. Dopil kolu, vzal si věci a zamířil
na toalety.<br />Cestou tam musel projít temnější uličkou. V ní,
úplně na konci, kde byl nouzový východ a vstup pro personál,
uviděl Mai a jednoho staršího kluka. Mohlo mu být tak pětadvacet.
Docela jasně viděl, jak jí kluk něco podal. A ať chtěl, nebo
ne, vypadalo to jako drogy. Zdálo se, že klub se Nekropole
nejmenoval pro nic za nic...</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
rychle zapadl na pány, aby si ho ti dva nevšimli a pootevřenýma
dveřma sledoval, co se bude dít. Viděl, jak si mai schovává
pytlíček s bílým práškem do kapsy a podává klukovi docela
dost vysokou částku peněz. Pak se Mai otočila a nouzovým
východem zamířila ven. Kluk zamířil zpět do klubu.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
už viděl dost, tak dveře od toalet potichu zavřel, ještě dřív,
než okolo nich kluk prošel a vykonal potřebu. Pak sesbíral svoje
věci a vyšel zpět do mumraje a blikotajících světel klubu.
Prošel kolem tanečního parketu a ven do ulice. Již se pomalu
stmívalo a tak Akira pomalu vykročil k domovu.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Na
křižovatce ale zahlédl Mai. Uvažoval, jestli ji má konfrontovat
ohledně toho balíčku, nebo to má nechat plavat. Nemohl přeci
stoprocentně vědět, že to byly drogy. I když si byl téměř
jistý, že ano. Rozhodl se, že to pro dnešek nechá plavat a že
se jí zeptá zítra. Zamířil tedy na opačnou stranu, než byla
ona a ven z městečka do sídla.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Když
tam přišel, už byla tma. Otevřel bránu a vešel. Po příjezdové
cestičce a dvou schodech přistoupil ke dveřím, vytáhl klíče a
otevřel vchodové dveře. Hned, jak vstoupil, se na něj někdo
vrhl. Ten někdo byla jeho mamka.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kdes
byl?" spustila.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Se
spolužáky," odpověděl, „a nemusíš tak šílet, je teprve
půl deváté."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ale,
nedals mi ani vědět..." čertila se Isobel.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Myslím,
že když vím, že budu do devíti doma, že to není nutné. Mami,
věř, že kdybych se rozhodl přijít později, tak bych ti vědět
dal, od čeho jsou mobily..." argumentoval Akira.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Na
to Isobel neměla odpověď. A tak jen přikývla, že to je teda v
pořádku.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">No,
tak pojď na večeři," vzdychla si a pokynula mu do kuchyně.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
tedy složil školní batoh pod schody, s tím, že až půjde
nahoru, že ho drapne s sebou, a vešel za maminkou do kuchyně.
Isobel před chlapce postavila večeři a sobě nandala taky. Potom
si popřáli dobrou chuť a pustili se do jídla.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
dojedl a odporoučel se. Cestou do svého pokoje popadl batoh a pak
se zavřel. Přešel ke knihovně a vytáhl jednu složku, ve které
měl všemožné písemné práce do angličtiny. Přenesl si ji k
psacímu stolu, posadil se a složku otevřel.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Začal
se v ní přehrabovat, až po chvíli hledání konečně našel, co
hledal - jeden z referátů o knihách, které přečetl v
angličtině. Kniha se jmenovala When Dragons Cry (Když draci pláčou
- aneb příběh, který je jen v mé hlavě, i když plánuju ho
jednou hodit na papír). Začetl se do referátu, který k tomu měl
sepsaný a jednou rukou přitom zašátral po noťáku a po hmatu ho
zapnul. Jak četl, našel pár chyb a nesrovnalostí. No, jak by taky
ne, když to bylo staré pár let a on tu knihu podruhé dočetl pár
dní před stěhováním. Teď se mu ty znalosti hodily.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Dočetl
referát a začal ho přepisovat a doplňovat do počítače.
Netrvalo dlouho a měl to hotové. Zapnul tiskárnu a soubor vytiskl.
Pak všechny věci uklidil a najel na stránku, kde bylo možné
online hrát poker. Akira měl pokr rád a byl v něm docela dobrý.
Přihlásil se pod svým uživatelským jménem a heslem, ale ještě
předtím si nezapoměl udělat pomyslnou poznámku, teda, dvě,
zaprvé, aby Mai konfrontoval ohledně bílého balíčku a zadruhé,
aby se zeptal jejich angličtináře, kdy chce, aby to odprezentoval.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Teprve
poté, co si tyhle dvě poznámky vryl do mozku, byl schopný se plně
soustředit na hru. O půl jedenácté to vypl a vytáhl si úkol do
matematiky, rychle a bez větších obtíží ho vypočetl a rozhodl
se, že půjde spát. Zašel se do koupelny osprchovat a brzy zalezl
pod peřinu a usnul.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Mezitím
se v v temnotě pohnulo tělo, které spalo po téměř 7777 let.
Stříbrné oči se otevřely a zahleděly se do temnoty. Natáhl
ruku před sebe a dotkl se chladného kamene, který ho po staletí
věznil. Zatlačil a kámen povolil. Ne úplně, ale bylo vidět, že
pečeť slábla.<br />Ještě pár hodin a budu volný... Řekl si
démon a na tváři mu zahrál úsměv.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Následujícího
dne se Akira probudil brzy. Ještě ani budík mu nezvonil. Zavrtěl
se v posteli a pohlédl na hodiny. Bylo na nich 9:00. Akira vystřelil
z postele. Až pozdě si uvědomil, že je sobota. A že poznámky,
které si včera vryl do mozku asi nebude zatím most vyplnit. Na
druhou stranu, Mai mohl klidně potkat ve městě. Nebo v Nekropoli.
Tušil, že tam určitě bude. Hlavně, když je sobota.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nekropole
byla jediné místo, kde se mládež v tomto městečku mohla opravdu
odvázat. Ovšem bylo to místo, kam by Akira nikdy dobrovolně
nevkročil. Mohl být jen rád, že je tu také knihovna a
antikvariát. A jiná místa, kam se dá jít.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ale
prozatím to nechal plavat. Vzal si oblečení a zapadl do koupelny,
aby se zkulturnil. Probírat se tentokrát naštěstí nemusel. O to
se postaral šok z toho, že si myslel, že zaspal. Už oblečený
sešel dolů, kde na něj čekala snídaně a vzkaz od mámy. Posadil
se ke stolu a vzal si do ruky toust, který mu tam nechala. Při tom,
jak ho jedl, si četl vzkaz. Stálo tam, že musela do práce, že
tam nastal nějáký problém. Isobel vedla velkou firmu, jejíž
základna byla právě tady v tom městečku. Než se sem
přestěhovali, tak často jezdila na různé služební cesty, ted
to neměla daleko, takže byla častěji doma, ale zase bylo pro její
podřízené jednodužší ji zavolat kdykoli si s něčím nevěděli
rady. Ať už to byla sebevětší prkotina.<br />Dojedl toust a zašel
si pro peněženku a tu společně s klíčema a mobilem dal do kapsy
od bundy. Oblékl se a vyrazil ven. Rozhodl se, že ještě jednou
vkročí do jámy lvové a podívá se, jestli na Mai nenarazí.
Zároveň se ale rozhodl, že bude lepší, když s ní nebude mluvit
uvnitř Nekropole, ale když počká, až půjde ven. Otevřel dveře
vedoucí do klubu a okamžitě ho obklopil hluk hudby a blikání
světel. Rozhlédl se a spatřil Mai, jak se svíjí na parketu.
Nikdo si ho nevšímal, tak se zašil do kouta a sledoval objekt
svého zájmu. I když trochu jiného zájmu, než by někoho mohlo
napadnout. Čekal, až Mai klub opustí a to se stalo asi o hodinu
později.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nechal
ji vyjít ven a dal jí pár vteřin náskok. Potom se vytratil za
ní. Uviděl ji na stejné křižovatce, jako včera. Akorát s tím
rozdílem, že tentokrát se rozhodl jít za ní. Zamířil na cestu,
po které Mai kráčela a rychlými kroky ji dohonil. Chytil ji za
rameno a otočil k sobě.<br />„Co chceš?" štěkla Mai
podrážděně.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Chci
s tebou mluvit," řekl Akira pevně. Možná byl samotář, ale
rozhodně neměl problém mluvit s lidmi. Ne vždy je samota známkou
stydlivosti.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">O
čem?" nadzvedla Mai obočí. <em>Že bych se mu líbila?</em>
uvažovala Mai a do tváří se jí lehce nahrnula krev.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">O
včerejšku," oznámil chlapec.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Co
o něm?" vykoktala trochu zaskočená Mai, „vždyť se včera
nestalo nic, o čem by se dalo mluvit..."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nehraj
to na mě," uzemnil ji Akira, „viděl jsem, jak ti jakýsi
kluk dal balíček s bílým práškem a tys mu za to dala docela
velkou sumičku peněz."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
co je ti do toho?" odsekla Mai.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">No,
pokud to nebyly drogy, tak nic," odpověděl Akira suše.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
co když byly?" optala se uštěpačně dívka.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak
máš problém?" nadhodil hoch.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">To
si nemyslím," odfrkla si Mai, „nemáš totiž žádný důkaz.
Je to jenom tvoje slovo proti mému a tobě nikdo věřit nebude, můj
otec je starosta tohoto městečka."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak
aspoň laskavě přestaň mluvit tak, jako bys opravdu byla vinná,"
doporučil jí Akira, otočil se na podpatku a zamířil pryč.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Toho
budeš litovat!" zakřičela za ním Mai. „Udělám ti ze
života peklo!"</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ale
Akira ji už nevnímal. Udělal, co bylo v jeho silách. Chtěl jí
pomoct, ale jsou lidé, kteří si pomoct nenechají. Nechal ji tedy
být a uvažoval, kam by mohl zajít.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Chvíli
jen tak bloumal ulicemi, ale když zvedl hlavu, stanul před
knihovnou. </span></span><em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Á,
to se zrovna hodí. Když už jsem tu, tak se aspoň můžu pokusit
vypátrat něco o té legendě. </span></span></em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vstoupil
dovnitř a poté, co si vyřídil průkazku, konečně, ještě se k
tomu totiž nedostal, zamířil do části, kde byly historické
knihy a kroniky. Po chvíli se dostal až do části, kde byly hodně
staré věci. Věci z doby před tisíci lety.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ale
staré není to správné slovo. Ony byly totiž nové. Ale to bylo
proto, že to byly repliky. Neboť staré zápisky se už dávno
rozpadly. Akira vyndal ten, který byl nejstarší a odnesl ho ke
stolu, aby si ho mohl přečíst. Byla to kronika z doby před asi
sedmi tisíci lety. Psalo se tam o vzestupu lidstva poté, co byl pán
démonů poražen a uvězněn.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
se začetl a pomalu začal strácet pojem o čase. Psalo se tam o
tom, jak po pádu pána démonů lidé postupně získali nadvládu a
démoni se stali tím, čím dříve byli lidé - lovnou zvěří.
Postupně byli hubeni, až jich zůstalo tak málo, že se museli
skrývat. A když se Akira dostal na konec kroniky, byla tam poznámka
autora o tom, že tohle všechno je jen legenda a není žádný
důkaz o tom, že se to opravdu stalo. Ovšem, na druhou stranu,
autor také říkla, že není žádný důkaz o tom, že se to
nestalo, takže zdali se to stalo, nebo ne, si musí každý čtenář
rozhodnout sám. Akira Kroniku zavřel a vrátil ji na místo. Pak
přešel do části, kde byla fantasy literatura, a začal projíždět
autory, až narazil na svého oblíbeného. Přelétl názvy knih, co
tam od něj byly, a našel dvě, které ještě nečetl. Vzal je a
přešel k přepážce, aby si je pujčil.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Potom
vyšel ven a zamířil do blízkého bistra, protože už bylo
poledne a on měl hlad. Vešel dovnitř a koupil si něco menšího,
co šlo vzít do ruky a opět vyšel ven. Potom zamířil domů s
tím, že se bude učit, protože na pondělí byl ohlášený test z
biologie. Mělo to být na rozmnožovací soustavu a hormony a ty
hormony, to bylo něco, co Akira ještě moc neuměl. A vzhledem k
tomu, že neměl v plánu se v neděli moc učit, tak se to chtěl
aspoň částečně naučit už teď.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Přišel
domů a skopl boty. Potom zamířil do svého pokoje a vytáhl tu
vždy nenáviděnou biologii. Otevřel sešit na příslušné
stránce a začetl se do poznámek o slinivce břišní, neboli
pankreasu.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">S
učením Akira skončil až někdy o půl osmé večer. Skončit ho
donutil hlad. Zavřel tedy učebnice, naskládal je na polici a sešel
dolů do kuchyně, aby si udělal nějákou večeři. Našel nůž,
ukrojil si dva šajsty chleba a namazal si je silnou vrstvou malinové
marmelády, kterou vyndal z ledničky. Naskládal si to na talířek
a odnesl k sobě do pokoje. Během toho, co večeřel, si četl jednu
z knih, co si půjčil v knihovně.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">O
několik minut později zazvonil Akirovi mobil. Odložil knihu a
přešel k posteli, kam ho pohodil. Podíval se kdo volá. Byla to
Mai. V pátek ho totiž donutila, aby si její číslo a čísla
ostatních, kteří také byli v Nekropoli, uložil do mobilu a aby
jim dal svoje.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ano?"
přijal Akira hovor.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Přijď
do parku na okarji města."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Proč?"
zeptal se Akira.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Protože
ti chci něco důležitého říct. Ohledně toho balíčku,"
odpověděla Mai.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">No,
já nevím..." uvažoval Akira.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Prosím,
jeto důležité," snažila se ho Mai přemluvit.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">No,
tak dobře," souhlasil nakonec Akira, i když se mu to vůbec
nezdálo.<br />Popadl tedy bundu, mobil, peněženku a klíče a vydal
se na místo setkání.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ruka
se natáhla a zatlačila na kamenou desku. Ta se se skřípotem
odsunula a on se posadil.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Konečně
volný!" pronesl hlasem, který ač dlouho nepoužívaný, zněl
jako samet.<br />Vylezl ven a rozhlédl se kolem sebe. Spatřil východ
a zamířil k němu. Černý plášť se za ním vlnil. Byly tam
schody a on po nich vystoupal nahoru a vstoupil do večerního
chladu. Zalévalo ho světlo měsíce a odráželo se v jeho
stříbrných očích.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Byl
v zahradě, kde stálo honosné sídlo. Vykročil po pěšince až k
hlavní bráně a pak ven na cestu. Vydal se po ní a jeho kroky
tlumily kožené vysoké boty.</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Mai
už na Akiru čekala. Stála sama pod jednou z mála lamp, které v
tomto parčíku byly. Akira k ní došel a ona se na něj usmála.
Ovšem nebyl to přívětivý úsměv. Ba naopak. Byl slizský a
znamenal nebezpečí.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Chcípni!"
zařvala Mai a ustoupila do pozadí.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Na
jením místě ovšem stanula celá banda hromotluků. Mnozí měli
baseblky, klacky, kameny a jedne dokonce nůž. A dohromady jich bylo
minimálně patnáct. Pro Akiru situace rozhodně nevypadala dobře.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ale..."
vykoktal Akira. Víc už ovšem říct nestačil. Parta se na něj
vrhla. Prvních několik úderů byl schopen vykrýt a dokonce pár z
nich i oplatit, byť jen pěstně, ale pak jich prostě bylo už moc.
Obstoupili jej ze všech stran a začali do něj bušit. Jediné, co
mohl Akira dělat, bylo chránit si hlavu. A snažit se vyhnout tomu
noži. Ale ani to se nepovedlo vždy. Přece jenom, i nůž si svůj
cíl párkrát našel. Naštěstí to byly spíše sečné rány, než
bodné. A nešly ani moc do hloubky. Přesto bolely jak čert.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Měl
úžasnou náladu. Konečně byl volný. Ani vlastěn nevěděl, proč
ho tam zapečetili... Navíc tomu člověku nikdy nic udělat
nechtěl. Jen se ho chtěl na pár věcí zeptat. Nikdy neměl v
plánu takhle ubližovat...</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
pak to uviděl. Bandu výrostků, jak někoho bijou. Cítil dokonce
krev a věřil, že rozhodně nepatří útočníkům. To ho docela
rozčílilo. Teď mohl být rád, že ho pohřbyli i s jeho katanou.
Ale rozhodl se, že tu použije až jako poslední možnost.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Přistoupil
k útočníkům a nejbližšímu prostě jednu vrazil. Milostpán se
poroučel k zemi jako pytel brambor. A takhle to pokračovalo dál,
dokud nezbyli dva. Ti se dali na útěk. A on je nechal. Chtěl se
sklonit k mladíkovi, který krvácel z několika sečných ran a byl
vůbec celkově v dost špatném stavu, když před ním stanula na
cestě dívka. Cítil z ní zlou auru, ale nedokázal určit, proč
to tak je.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kdo
jsi?" zeptal se jí.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Mai
a kdo jsi ty?"</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ten,
co spal po velice dlouhou dobu."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Aha,
takže pečeť praskla. Dobrá, asi tě bude někdo muset uvěznit
znova." odfrkla si Mai. Potom se otočila a odběhla do tmy.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">To
se ti nepovede, znovu se uvěznit nenechám. Byla tam na mě moc
velká nuda," zamumlal si Kait.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Konečně
se sklonil k chlapci. Kupodivu byl stále při vědomí.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kde
bydlíš?" zeptal se ho.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jestli
jsi ten, kdo myslím, že jsi, tak zhruba tam, odkud jsi přišel,"
zašeptal chlapec a potom opravdu ztratil vědomí.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
kráčel po cestě společně s chlapcem v náručí. Pochopil, že
hoch poznal, kdo je. A tak už pak bylo snadné vydedukovat, že to
sídlo, v jehož zahradě se ocitl, když prolomil pečeť, bude
chlapcův domov. Otevřel bránu a přešel k domovním dveřím.
Byly zamčené, tak chlapci prošacoval kapsy. Našel klíče a
odemkl si. Vstoupil s chlapcem dovnitř a dveře, i když s obtížemi,
zase zavřel. V domě sice byla tma, ale když jste démon, tak vám
to moc nevadí. Rozhlídl se okolo a začal procházet domem. Dostal
se do obyváku, kam na pohovku svůj náklad složil. Potom se šel
podívat po vypínači a rožnul. Že to byla moderní technologie?
Sakra, možná byl zavřený a zapečetěný, ale to neznamenalo, že
by nevěděl, co se na světě děje... Naopak, věděl to a docela
dobře. A moderní technologie mu kupodivu nedělala nejmenší
problém.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vrátil
k pohovce a nad mladíkem se sklonil. Odhrnul mu vlasy z obličeje a
prohlédl si ho. Byl by docela hezký, ale teď jeho obličej a tělo
hyzdily podlitiny a krvavé rány. Démon natáhl ruku nad nejhorší
z nich azamumlal pár slov. Z ruky se rozlilo měkké zelené
světlo a rána se pomalu začala uzavírat. Potom přesunul ruku nad
další ránu a postupně takhle vyléčil všechny. Trvalo to docela
dlouho a bylo to vyčerpávající, jak by taky ne, když byl 7777
let zavřenej v hrobce, ale nakonec byl chlapec zase vpořádku.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Démon
se usmál a posadil se na zem. Zády se opřel o pohovku. Netrvalo
dlouho a usnul.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Uplynuly
asi tři hodiny a Kait uslyšel vrznout domovní dveře. Vlastně to
bylo to, co ho probudilo. Sáhl po kataně, kterou si předtím
položil na zem vedle sebe a vstal. Letmým pohledem se přesvědčil,
že mladík pořád spí a potom teprve vyšel z pokoje. A tam ho
něco praštilo do hlavy.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">To
něco byla kabelka, která patřila Isobel, která se zrovna vrátila
z práce. Zhavaroval jim systém a oni milí úředníci nebyli
schopni řešit nepředvídané situace aniž by jim u toho stála za
zadkem a hrozila vyhazovem. Teď se vrátila domů a měla špatnou
náladu. A když viděla, že z obývacího pokoje vyšel někdo
cizí, dvakrát se nerozmýšlela a prostě mu jednu ubalila. Právě
tou nešťastnou kabelkou.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kdo
si a co tady děláš?!" štěkla na ubohého démona.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Dobrá
otázka, ale než ti na ni odpovím, chci abys mi slíbila, že tu
kabelku už na mě nepoužiješ. Ani nic podobně nebezpečného!"
zasyčel Kait a třel si bouli na hlavě.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Pokusím
se krotit, ale vše záleží na tom, co mi odpovíš."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jsem
démon a myslím, že jsem vytáhl z maléru někoho, kdo tady
bydlí," odpověděl konečně Kait na otázky.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Někoho,
kdo tady bydlí?" zeptala se Isobel zvědavě.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">No,
vzhledem k tomu, že jediný, co mi stihl říct, než upadl do
bezvědomí, bylo bydliště, a vzhledem k tomu, že teď spí, tak
toho prostě víc nevím," odsekl démon. „Ostatně, se běžte
klidně podívat, kdo to je, leží tamhle v pokoji na pohovce."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Isobel
kolem něj bez jediného dalšího slova prošla a stanula v obývacím
pokoji. Zdrak jí padl na vlastního syna.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Co
to má znamenat?" otočila se Isobel na démona.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"To
má znamenat, že jsem tu partičku klidně mohl nechat, aby ho
utloukli k smrti," zasyčel Kait nebezpečně tichým hlasem.
"Ale prosté "děkuji" by mi stačilo."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Můžete
být ticho?" ozval se tichý hlas z pohovky.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Zlato!"
Isobel se vrhla k pohovce. "Kdo ti co udělal? Byl to tady ten?
Tomu už jsem dala za vyučenou!" Isobel tak trochu hysterčila.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Ne,
on to nebyl," řekl Akira a posadil se. "Dokonce si troufám
tvrdit, že je to díky němu, že jsem úplně v pořádku."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"A
kdo ti to teda udělal?" dorážela Isobel dál.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Já
vlastně ani nevím," zalhal chlapec.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Tys
jim neviděl do obličeje?" ptala se Isobel dál.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Ne,
neviděl. Měli masky," řekl Akira a vrhl varovný pohled na
démona.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"No,
tak se nedá nic dělat, ale slib mi, že do budoucna budeš
opatrnější," povzdechla si Isobel. "A ty," obrátila
se k démonovi. "Co tady ještě děláš?"</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"No,
právě jsem se vás chystal požádat o azyl," ušklíbl se
Kait.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Tak
azyl?" zasyčela Akirova matka.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"No,
přesně tak, azyl. Troufám si tvrdit, že totiž nemám kam jinam
bych šel."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Mami,
prosím, zachránil mě," přimlouval se Akira. I když k tomu
měl úplně jiný důvod, proč chtěl, aby démon zůstal.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Tak
dobře, nedáváte mi na výběr," povzdechla si Isobel. "Ale,"
ukázala na démona. "Ne, že se tu budeš jenom tak poflakovat.
Pokud tady chceš žít, tak taky budeš něco dělat, jasné?!"</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Naprosto,"
usmál se démon.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
se zvedl z pohovky. "Tak pojď," pokynul démonovi, aby ho
následoval a vydal se nahoru. "Dobrou noc," zavolal ještě
na Isobel.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Společně
se ti dva dohrabali až do Akirova pokoje a Akira za nimi zavřel
dveře.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Tak,"
otočil se chlapec na démona, "a teď chci vědět, co se tady
děje! Podle té knihy máš být krvelačná bestie!"</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Omyl,
jsou démoni a démoni a jen málo lidí ví, jaký je mezi nimi
rozdíl. Jedni s lidmi žijí v symbióze a mnohdy je za lidi budeš
považovat, druzí ale jsou přesně ty krvelačné bestie. Každá
půlka démonů má svého krále, paradox je ale v tom, že když se
král krvelačných démonů dozvěděl, že lidé přišli na to,
jak nás zničit, že jsou ochotní se nám postavit, tak mi slíbil
svou věrnost. Tehdy mi nedošlo, že to bylo proto, abych byl
považovaný za jediného vládce démonů a tudíž uvězněn na
jeho místě."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Takže
je tu ještě jeden?" zeptal se Akira.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Ano,
je. Jen nikdo teď neví, kde se nachází. Během tisíciletí, co
jsem byl uvězněn v té kryptě, jsem se doslechl, že se i
krvelační démoni naučili, jak se vmíchat mezi lidi a nebýt
odhaleni. A jak šla evoluce dopředu, na démony se začalo věřit
čím dál méně. A dnes už na ně věří jen hrstka lidí."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Co
je zač ten druhý?" chtěl vědět Akira.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Na
první pohled ho nepoznáš, dokáže měnit podobu, takže pokaždé
vypadá jinak. Dokonce se ani neví, jakého je pohlaví, jestli je
to muž, nebo žena. Dá se poznat jenom podle silné démonické
aury. Problém je v tom, že není moc těch, co tuhle auru dokáží
zachytit."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"A
ty to umíš?" vyzvídal Akira.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Kdysi
jsem to uměl a až budu opět v plné síle, tato schopnost by se mi
měla vrátit, ale nemůžu to zaručit. Byl jsem tam uvězněný
strašně dlouho. Potíž je v tom, že ten dědek du pečeť tehdy
udělal tak dobře, že opravdu bylo možné ji prolomit až za 7777
let. A ani o vteřinu dřív."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"A
až se ti ta schopnost vrátí, dokážeš ho najít?" dál se
vyptával Akira.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Dokážu,
ale nejsem si jistý, jestli budu mít dost síly na to, abych ho
porazil," povzdechl si Kait. "Ale takové střetnutí je
ještě hodně daleko. A je pozdě, měli bychom jít spát. Oba,"
zdůraznil démon poslední slovo. "Je tu nějaký volný pokoj,
který si budu moct zabrat?" zeptal se ještě.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"No,
což o to, volných pokojů je tu dost, ale jen dva z nich jsou
uzpůsobené k tomu, aby se v nich dalo spát," řekl Akira a v
hlavě se mu odvíjel ďábelský plán.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Tak
se vejdu k tobě do tvojí postele," prohlásil prostě démon.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
jen vykulil oči a zmohl se na pouhé přikývnutí. Vypadalo to,
jako by Kait věděl, co si myslí, protože právě tohohle chtěl
Akira docílit. A jak to tak vypadalo, tak se mu to asi povedlo.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ozvalo
se zaklepání na dveře a pak dovnitř vstoupila Isobel.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Rozestlala
jsem ti pohovku v obýváku a zítra ti zařídím jeden z
nevyužívaných pokojů," oznámila Isobel.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vzápětí
nato Isobel odešla a vůbec ji nezajímalo, jestli Kait vzal na
vědomí, co říkala, nebo ne.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Tak
to vypadá, že mám kde spát," konstatoval Kait. I když se mu
to vůbec nelíbilo. Nikdy nevíte, co se může stát. Pak se
podíval na Akiru a když viděl, že ani on z toho není zrovna
nadšený, dostal nápad. Navíc s tím chlapcem chtěl tak jako tak
zůstat.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Nebo
chceš, abych zůstal tady?" zeptal se ho Kait.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
překvapeně zvedl hlavu. "Ty bys...?" nedokončil větu.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Jo,
nelíbí se mi, že bys měl zůstat sám. Ne, když znáš pravdu a
rozhodně ne v noci. V noci jsou démoni nejsilnější. Nejslabší
jsou v poledne, když..." nedokončil větu, protože do něj
něco narazilo a dvě ruce se mu obtočily kolem těla. Usmál se pro
sebe a chlapce k sobě jednou rukou přitisknul ještě víc. Začínám
měknout, pomyslel si.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Za
další půlhodinku, kdy se oba vystřídali v koupelně a kdy Akira
Kaitovi našel něco na spaní, bylo slyšet už jen pravidelné
oddechování, jak oba spali hlubokým spánkem.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Pozdě
v noci, nebo brzy ráno, záleží na úhlu pohledu, se ulicí
pohybovala tichá postava zahalená celá v černém. No, celá...
Spíše byla právě zahalena až moc málo. Byla to dívka, asi
dvacetiletá, měla bledou pleť a černé šaty ji zakrývaly
opravdu sporadicky. V mírném větříku jí povlávalo několik
pramenů vlasů, které se uvolnily ze složitého účesu a teď
nebylo možné je zkrotit.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Dívka
zahnula do uličky a prošla jí, až se dostala do temného tunýlku,
nad kterým vedla cesta pro pěší, odkud byl krásný výhled do
krajiny. Bylo to její typické místo. A kdo měl zájem a peníze,
vždycky si ji tu dokázal najít. Zašla hlouběji do tunelu a
otočila se, aby viděla směrem do uličky, odkud přišla, přeci
jen, nechtěla přijít o potenciální zákazníky.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Čekala...
Až najednou.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nočním
městečkem se rozlehl výkřik, který hned v příští vteřině
utichl. Ale všichni spali a výkřik utichl tak náhle, jako vznikl,
takže jej nikdo nezaregistroval.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Následující
den byl jeden pán probuzen štěkáním svého pejska. Pejsek chtěl
vyvenčit a tak byl pán donucen vstát, obléknout se a vzít svého
čtyřnohého miláčka na procházku. Nejprve si to pán chtěl
odbýt rychle, ale nakonec se procházka protáhla na několik hodin.
Byli až za vesničkou a pak se vraceli. Pán uviděl tunel a řekl
si, že to bude dobrá zkratka, protože bydlel kousek od toho
tunelu.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vykročil
tedy tím směrem a za chvilku ho pohltil tunýlek. Byli z něj skoro
venku, když začal pejsek strašně štěkat a nechtěl se hnout z
místa. Pán se ho snažil táhnout na vodítku dál, ale marně.
Vytáhl tedy z kapsy zapalovač, aby se podíval, proč pes tak
štěká, protože v tunýlku nebylo skoro vidět. Škrtl zapalovačem
a to, co spatřil, ho vyděsilo tak, že začal křičet. Lidé v
okolních domech to samozřejmě slyšeli a tak se šli podívat, co
se děje.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Našli
tam dědečka, jak strnule a bez života zírá na rozsápanou
mrtvolu dívky. Pán z toho pohledu dostal nakonec infarkt a také
tam našli psa, který vrčel na každého, kdo se k jeho páníčkovi
přiblížil. A jelikož bylo ještě hodně brzo, tak se tato
událost stihla dostat do dnešního vydání novin.</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Daleko
od místa činu se právě Akira a Kait střídali v koupelně.
Isobel, která samozřejmě vstala dřív, než ti sedmispáči,
právě dělala snídani. To, že Kait nespal na pohovce dávno
zjistila a rozhodla se to neřešit. Je to jeho věc, kde spí, ne
její.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Připravila
tedy snídani pro tři a pak došla pro noviny, které jim pošťák
každé ráno dovážel k bráně. Vrátila se do kuchyně, sedla si
na židli a rozevřela noviny. Tam na ni zíral titulek: "Mladá
dívka zavražděna - vrah neznámý!"</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Když
se dolů dostali i dva mužští obyvatelé domu, Isobel jim o tom
pověděla. Oba se okamžitě vrhli na noviny a potom se po
sobě zamračeně podívali. Co se to sakra děje?!</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
a Akira zhltli snídani a společně s konfiskovanýma novinama se
opět uchýlili do Akirova pokoje. Tam se usadili do křesílek a
sklonili se nad novinama, které démon položil na stolek.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Co
si o tom myslíš?" zeptal se Kait</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Nevím,
ale něco se mi na tom nezdá," připustil Akira.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Ano,
něco na tom nehraje," souhlasil Kait. "Docela rád bych si
prohlédl místo činu..." dodal zamyšleně.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Myslíš,
že to k něčemu bude?" pohlédl Akira démonovi do očí.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Nevím,
ale to nezjistíme, dokud to nezkusíme, co myslíš?" mrkl na
chlapce.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Ano,
to máš asi pravdu," zvedl se Akira z křesla. "Tak jdem,
ne?"</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
se také zvedl a následoval Akiru dolů ze schodů. Akira na sebe
hodil budnu a démon svůj plášť a společně vyšli ven z domu a
po cestičce k bráně a za ni. Pokračovali dál po cestě, až
došli do městečka. A jeho uličkami až k tunelu, kde došlo k
vraždě.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
chtěl vstoupit dovnitř, ale zarazila ho ruka na rameni.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Půjdu
sám," řekl Kait. "Nevím, co tam všechno najdu a i kdyby
to pro tebe nebylo nebezpečný, tak je možný, že to bude dost
nechutný."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Dobře,
počkám tady," souhlasil Akira ochotně. Stejně se mu do
temného ústí tunelu vůbec nechtělo.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
tedy vešel do tunelu sám. Díky tomu, že byl démon, viděl i v
šeru dokonale. Netrvalo dlouho a narazil na krvavou skvrnu.
Doprovázela ji také démonická aura. Aura opravdu silného démona.
</span></span><em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Doufám,
že nejde o samotného druhého vládce, </span></span></em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">uvažoval
Kait. Poklekl a sklonil se nad krvavou skvrnou. Přejel po ní
prstem, ale byla už téměř zaschlá. Zavřel oči a začal se
soustředit na auru, co byla všude v tunelu.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Po
nějáké chvíli si byl jistý tím nejhorším - Opravdu se jednalo
o druhého vládce... A to určitě nebylo dobré, z jeho aury byla
cítit nehorázná síla, ale on sám ještě své plné síly
nedosáhl. A než jí vůbec dosáhne, bude to ještě pár dní
trvat a to by se mohlo stát osudným.<br />Zvedl se a vyšel z tunelu
ven, zpět k Akirovi. Uvažoval, jestli mu říct o tom, co zjistil,
nebo si to nechat pro sebe, aby ho zbytečně neplašil. Nakonec se
ale rozhodl, že nebude lhát.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Co
jsi zjistil?" zeptal se ho Akira.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Několik
zásadních věcí, které se mi vůbec nelíbí," odpověděl
Kait. "Ale nerad bych o tom mluvil tady. Nikdy nevíš, kdo
poslouchá."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Kde
teda?"</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Je
tu nějáké místo, kde by si člověk mohl nerušeně promluvit,
aniž by někdo poslouchal?" zeptal se Kait, věříce Akirově
úsudku.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"No,
je tu antikvariát... A nikdo tam nechodí. Majitel zůstává
většinou v přední části, ale je tam ještě zadní část a tam
nebývá nikdo," napadlo Akiru.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"To
by šlo," usmál se Kait. "Tak veď."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
tak oba vykročili s Akirou v čele ulicemi. Akira to vzal nejkratší
cestou, protože už se těšil, až se dozví, co démon zjistil. A
tak jim cesta zabrala jenom asi deset minut. Ale i ty připadaly
Akirovi jako věčnost. Ale najednou se před nimi tyčil nápis
"antikvariát" a oba vešli dovnitř, což bylo doprovázeno
zacinkáním zvnonečku, co vysel nade dveřmi. Akira pozdravil
starého majitele, který seděl za kasou a četl si noviny a pak
společně i s démonem zamířil do zadní části a dolů, kde byly
ty nejstarší knihy a zároveň největší klid.<br />Byl tam také
stůl, na kterém si zákazníci knihu mohli prohlédnout, než se
rozhodnou, jestli ji koupí. A stůl obklopovalo několik židlí.
Akira se posadil a démon udělal to stejný po jeho pravici.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Tak
co, co jsi zjistil?" chtěl už konečně vědět Akira.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"To
nejhorší, co se zjistit dalo..." povzdechl si Kait a po
nadechnutí pokračoval: "Ta neznámá byla rozsápána "tím
druhým" a vypadá to, že milej zlatej je v plné síle.
Démonická aura, co tam byla, byla strašně silná, nevím o nikom
jiným, kdo by tak silnou auru měl..."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Myslel
jsem, že jsi schopnsot vycítit démonní aury dočasně
ztratil...?" nadhodil Akira.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Ne
tak docela. Dokážu vycítit, když je v nějákém místě
démonická aura, ale když mám určitě, kdo je člověk a kdo ne,
tak to nepoznám. Ale časem by se mi měla vrátit i tahle
schopnost. Otázkou je, jestli to bude včas na to, abychom ho
zastavili, nebo jestli z nás dřív nebude fašírka..."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Tak
to je zlý..." poznamenal suše Akira. "Je vůbec něco, co
můžeme udělat?"</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Mít
se napozoru," odpověděl Kait. "Nic jinýho se nedá
dělat, dokud nebudu schopný rozpoznat, kdo je démon a kdo ne."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"A
jak dlouho myslíš, že to bude trvat?"</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Nevím..."
povzdechl si Kait.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"A
zjistil jsi ještě něco?" chtěl ještě vědět Akira.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Ne,
už nic..." zavrtěl démon hlavou. "Akorát, možná..."
odmlčel se na chvilku.<br />"Ano?" pobídl ho Akira.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"No,
myslím, že možná ještě neví, že jsem opět vzhůru a kráčím
po povrchu zemském."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Nespolíhej
na to. Byl jsem sice skoro v bezvědomí, ale zdálo se mi, že Mai
ví, kdo jsi..." poznamenal Akira.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Mai?
Ta holka, co na tebe poštvala tu bandu rváčů?" ujišťoval
se Kait, že ví, o kom je řeč.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Ano,
ta," přitakal Akira.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Proč
myslíš, že to ví?" zeptal se Kait.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Protože
jsem ji slyšel říkat něco o prasklé pečeti... A něják mě
nenapadá, jakou jinou pečeť by mohla myslet..." vysvětlil
svoji domněnku Kaitovi. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"No,
smysl by to dávalo..." připustil po chvíli přemýšlení
Kait. "I když mi není jasný, jak by něco takovýho mohla
vědět..."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Já
bych jistou teorii měl, ale asi je až moc šílená na to, aby to
byla pravda..." hlesl Akira.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Tak
povídej. Myslím, že v tuhle chvíli už není nic přehnaně
švihlý..."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"No,
vysvětlením by mohlo být, že právě ona je ten druhý..."
nadhodil chlapec.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"No,
byť je to </span></span><em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">hodně</span></span></em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">
přitažený za vlasy, tak by to ale mohla být pravda..."
připustil po chvíli přemýšlení Kait. "Něco mi na tom ale
pořád nesedí... Myslím, že za tím bude ještě něco víc.
Počkáme, budeme opatrní a budeme zatím pozorovat." </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Asi
máš pravdu," připustil Akira.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Půjdeme?"
zeptal se Kait. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
jen přikývl a tak se oba zvedli a vyšli do přední části.
Rozloučili se s majitelem antikvariátu a vyšli na ulici. Pomalým
krokem zamířili domů a Akira se mračil. Něco mu pořád nešlo
na mozek a on se snažil si to v hlavě sformulovat do jasné a
přesné otázky, aby se Kaita mohl zeptat a dostal jasnou odpověď.
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Co
se děje?" zeptal se Kait, když si všiml, jak se chlapec
mračí.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Já,
nevím jak to říct..." začal chlapec, ale pak se odhodlal.
Prostě bylo na čase tuhle otázku položit. "Cítím z Mai
takovou divnou auru... A nevím, co to je."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Divnou
auru?" zeptal se se zájmem Kait a v hlavě se mu začala rodit
šílená teorie. Zatím si ji ale nechal pro sebe a naslouchal
chlapcovu vysvětlení.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Ano,
auru. Většinou je do fialovo-černa. Ale občas se v ní objevují
i jiné barvy... Například bílá, červená a občas stříbrná..."
vysvětloval Akira. "A aby toho nebylo málo, z tebe ji cítím
taky. V tvém případě je černo-fialová s velkou dávkou
stříbrné." </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Teď
už si byl Kait svou teorií téměř jistý. Než ji ale vyslovil,
zeptal se Akiry na další otázku: "A cítiš tu auru ještě z
někoho dalšího?"</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Z
naší profesorky dějepisu, lehce z majitele antikvariátu a taky
jsem ji silně cítil v Nekropoli, ale bylo tam tolik lidí, že šlo
špatně určit, komu patřila akomu ne..." odpověděl Akira.
"A kam těma otázkama vůbec míříš?" Chlapec se
zamračil a úkosem pohlédl na démona. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"To,
co vidíš, je aura démonů," prohlásil Kait. "A svojí
teorií mířím tam, že bys možná mohl být </span></span><em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Demigod</span></span></em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">
a to by mohlo hodně znamenat. Ovšem je tu riziko, že se to už
dozvěděla i druhá strana. Patrně se brzo ocitneš ve vážném
nebezpečí. A bude dobře, když na ně budeš připravený. Pokud
jsi démon, budeš mít i jiné zvláštní schopnosti." Kait se
odmlčel. "A já se postarám, abys je dokázal ovládat,"
dodal po chvíli.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Mai
scházela po schodech do sklepa. Na posledním schodě se zastavila a
zmáčkla jistý kámen ve zdi. Ozvalo se zadunění a vzápětí se
otevřely tajné dveře, které vedly do místnosti vedle sklepa.
Vstoupila dovnitř a praštila do páky, kterou dveře zase zavřela.
Měla docela špatnou náladu a vybíjela si ji na všem, co jí
přišlo po druku. Přešla až do zadní části, kde bylo honosné
lůžko a na něm se rozvaloval kluk se zrzavými vlasy, ne o moc
starší, než byla ona. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Myslela
jsem, že jsem ti říkala, abys zatím nechodil ven!" štěkla
podrážděně.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ale
když já se tak nudím..." vzdychl si dotyčný. „A jak
pokračují přípravy?" zeptal se. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Pracuje
se na tom, ale je toho hodně a navíc, jak jsem řekla, Kait se
probudil."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">No
a? To si s ním neumíš poradit? Pečeť ho oslabila na nejvyšší
možnou míru. Měl by být dost slabý i pro tebe," zavrčel
zrzek a natáhl se pro sklenku whisky s ledem, která stála na
stolku vedle postele a celou ji naráz vypil.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">To
není celý. Je s ním ještě další," přiznala Mai.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jsi
neschopná!" štěkl zrzek a třískl skleničkou o zem, až se
rozprskla na milion střepů. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Omlouvám
se, ale jeho aura..." koktala Mai.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Co
je s ní?" zavrčel démon. „A přestaň se pořád vymlouvat.
Jsi naprosto neschopná, asi si najdu někoho jiného..."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Je
čistě stříbrná..." </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nemožný!"
prohlásil zrzek nekompromisně a otočil se k Mai zády. Dával jí
tím jasně najevo, že má odejít. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Mai
tam ještě pár vteřin postála, ale pochopila, že další
naléhání by nemělo smysl. A že by akorát mohlo vést k její
vlastní zkáze. Otočila se tedy na patě a opustila tajnou
místnost.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vydupala
schody ze sklepa a potom ještě do patra. Zapadla do svého pokoje a
nezapoměla za sebou pořádně třísknout dveřma. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">SAKRA
TICHO BUĎ!" zařval z pracovny její otec. Sice už byl na
výstupy své dcery zvyklý, ale vždycky se lekl, když takhle
praštila dveřma, takže na ni vždycky zaječel. Ale spíš než
zlostné pokárání to už byl takový jejich rituál.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
a Akira došli domů, kde na ně čekal lísteček od Isobel. Psala,
že opět musela do práce a že oběd mají v troubě. A nakonci
lístečku byla drobným písmem připsaná poznámka, že na
ledničce je připíchnutý seznam úkolů, které mají udělat.
Pokud možno dovečera. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
se na ledničku podíval a tam visela hustě popsaná A4. Sundal ji a
položil na stůl. Spolu s Kaitem se nad ni pak sklonili a četli.
Byly tam pokyny jako například vyluxovat celý barák, dát prádlo
do pračky, umýt chodbu, uklidit ve sklepě, kam už hodně dlouho
nevkročila lidská noha. Ba ani ta démonická. A seznam pokračoval
ještě mnoha dalšími úkony, úkoly a pracemi. A jedna byla horší,
než ta druhá. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak
čím začnem?" zeptal se Kait.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">To
je jedno," zabručel Akira. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Docela
se mi zamlouvá sklep. Možná tam najdeme něco zajímavého,"
nadhodil Kait. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
se zamyslel a pak přikývl. „Je to jediný úkol, který mi přijde
zajímavý, takže s ním beztak klidně můžeme začít." </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Oba
hoši tedy přešli ke dveřím do sklepa a Kait zkusil kliku.
Samozřejmě bylo zamčeno. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
klíč je kde? Nevíš?" podíval se démon tázavě na Akiru.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ne,
to fakt nevím..." zabručel Akira. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak
to vypadá, že buď tam nepůjdem, nebo budeme muset ty dveře
vyrazit," vzdychl si Kait. „A přitom to vypadalo na docela
dobrý dobrodružství..."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
nebo tu chvilku počkáš, já si pro něco skočím a otevřu to,"
nadhodil Akira.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Co?"
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">To
se dozvíš," mrkl chlapec a odpelášil do svého pokoje. Tam
přešel k polici s knihami a vytáhl jednu, co se jako kniha jenom
tvářila, ale ve skutečnosti to byla tajná schránka, kteoru mu
kdysi udělal dědeček. A taky vyrobil to, co bylo uvnitř. Akira ji
otevřel a vyjmul paklíč ze stříbrné ocele. Ne nadarmo byl jeho
děda nejlepším kovářem široko daleko. Sice uměleckým, ale
když na to přišlo, uměl vyrobit i takové šikovné věcičky,
jako byla ta, co teď držel Akira v ruce. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Rychle
vrátil schránku zpět na místo a seběhl zpět za Kaitem. Sehnul
se u klíčové dírky ve dveřích do sklepa a zasunul do ní
paklíč, který si přinesl. Chvilku se potýkal se zámkem, ale
nakonec to cvaklo a dveře se otevřely. Za nimi byla tma jako v
pytli, ale od čeho byli oba minimálně polodémoni, že... Pro ně
tam bylo jenom šero.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak
jdem?" nadhodil Kait. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jasně,"
souhlasil Akira a jako první se vydal tam dolů. Kait byl v těsném
závěsu za ním.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Sestupovali
po schodech, z nichž některé nevypadaly zrovna pevně. Nicméně,
zdárně se dostali až dolů. Tam je přivítaly regály plné
různých svitků a taky kamenný stůl uprostřed místnosti, ze
které se sklep skládal. Stůl obklopovaly kamenné lavice a na
jedné z nich byla položena zrezivělá dýka. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Wau..."
byla první Akirova reakce, když to vše uviděl. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ano,
wau je ten správný výraz. I když bych preferoval něco
duchaplnějšího..." řekl zamyšleně Kait a přešel kolem
Akiry až k dýce. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak
něco duchaplnějšího vymysli, ty chytrej," zavrčel Akira a
přešel k regálům se svitky. Jeden opatrně vytáhl a odnesl ho ke
stolu, kde se Kait skláněl nad dýkou.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Zkus
tu dýku zvednout," řekl Kait. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Proč
ji nezvedneš sám?" zeptal se Akira. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nejdřív
to zkus a pak ti povím, proč." </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
tedy natáhl ruku a sebral bez nejmenšího problému dýku. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
co teď?" zeptal se Kaita. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Teď
se na ni podívej," vyzval ho démon. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
tak tedy učinil a jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že
všechna rez je pryč a dýka je z čistého stříbra a je dokonale
ostrá. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ta
dýka je uzpůsobená k tomu, aby ji byl schopný používat jenom
</span></span><em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Demogod</span></span></em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">,"
vysvětlil Kait. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A...?"
nechápal Akira. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nechápeš?
Tu dýku dokáže zvednout JENOM </span></span><em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">demigod</span></span></em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">,
což znamená, že ani člověk, ale ani plnohodnotný démon, ji
nezvedne, z čehož vyplívá, že moje teorie, která z tebe činí
</span></span><em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">demigoda,
</span></span></em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">je
opravdu pravdivá." </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Aha,"
hlesnul Akira a stále upíral pohled na dýku</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
cos to dotáhl za svitek?" zeptal se Kiat a naklonil se přes
chlapce, protože mu blokoval výhled. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
jenom vydechnul. Ne, že by mu byla tahle přespřílišná blízkost
démona nepříjemná, ale zrovna pohodlné to taky nebylo. Měl co
dělat, aby se prostě neotočil a Kaita nepolíbil. Byl si vědom,
že by mu to mohlo vysloužit démonův hněv, ale pokušení bylo
nebezpečně silné a Akira si nebyl jistý, jak dlouho ještě
dokáže odolat. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Mohl
by ses na mě přesta lepit?" zeptal se Kaita.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ještě
řekni, že ti to vadí..." brouknul mu démon do ouška a aby
se neřeklo, tak ho do něj lehce kousnul. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
jenom sykl, jak všechny zábrany padly. Otočil se a sprostě démona
políbil. Bral si démonovy rty drastickým způsobem a pokoušel se
dobýt do jeho úst. Ovšem to už démon mezitím převzal vůdčí
roli a polibek zněžnil, a když Akira, překvapený tím, že se
Kait zapojil, pootevřel rty, samozřejmě toho využil a jazykem tam
vklouzl. Nebyl to žádný boj o nadvládu, ale něžné ochutnávání
toho druhého. Netrvalo dlouho a povedlo se mu zapojit do hry i ten
Akirův jazyk. A kdyby jim nedošel kyslík, kdo ví, jak dlouho by
se takhle ještě líbali. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Byl
to právě Akira, kdo se první odtrhl. Ustrašeně se podíval na
démona. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
se ale vesele usmíval. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">No
to ti to trvalo, než ses rozhoupal..." ušklíbnul se. „Už
jsem si myslel, že se na tebe snad budu muset vrhnout sám..."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akyra
jenom nechápavě otevřel pusu.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nekoukej
tak na mě,” usmál se Kait a pusu mu ukazováčkem zavřel.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Co…?
Já to nechápu…” koktal Akyra.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Co
na tom nechápeš?” divil se démon. “Vždyť je to tak prostý…
To, co tys považoval za jednostranné, je ve skutečnosti
oboustranné. Tak něják jsem si na tebe brousil zuby už od chvíle,
co jsem tě prvně uviděl. Ale první krok jsem nechal na tobě,
protože jsem tě nechtěl poplašit. Ale už to bylo vážně k
nevydržení…”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akyra
se na tohle jenom usmál a pak se znovu otočil ke svitku, co vytáhl
z police. A to by nebyl démon, aby toho nevyužil. Nalehl na Akyru a
jednou rukou o objal kolem pasu. Druhou se opřel o stůl, protože
jeho váha byla přeci jenom na Akyru hodně. A bradou se chlapci
opřel o rameno.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak
to rozbal, ať víme, na jaký poklad jsme narazili,” broukl Kait.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Dyť
jo…” zahučel Akyra a šikovnými prsty roztáhl svitek na stole.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Oba
se nad svitkem ještě víc sklonili a začali číst, co na něm
bylo napsáno. Byl to velice starý svitek psaný archaickým stylem
písma. Akyra měl potíže mu rozumět. Ale Kaitovi ten svitek
neznámý nebyl. Naopak. Kait tomuto svitku rozuměl až moc dobře.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Co
tam stojí? Skoro tomu nerozumím…” durdil se Akyra.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nejsem
si jistý, jestli bys to měl vědět…” zamumlal Kait nepřítomně.
Byl až moc zahloubaný do těch zašlých písmenek. Na svitku totiž
bylo napsané dávné proroctví. No, ono to nebylo tak proroctví,
jako dohady a odhady. Ale byly napsané působivě a někým, kdo
věděl, co píše.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kaitův
pohled sklouzl dolů, kde obyčejně bývá pospis. V tomto místě
byl papír opravdu zašlý. Pospis skoro nešel přečíst. Jediné,
co byl démon sto rozluštit, bylo první písmeno. S.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akyra
se vymanil z Kaitova sevření a postavil se tak, aby démonovi viděl
do očí. “Proč mi nechceš říct, co se tam píše?” zeptal se
a propaloval démona pohledem.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nemyslím
si, že by to přispělo k dobru věci,” zabručel Kait a snažil
se Akyrovu pohledu vyhnout.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ten
mu to ale nedovolil. “Tohle ti jako důvod nezbaštím,”
prohlásil odhodlaným hlasem. “Chci vědět, co se tam píše!”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
na něj pohlédl a když viděl v chlapcových očích hořed plamen
odhodlání, rezignoval. “Dobře, povím ti to, ale pak neříkej,
že jsem tě nevaloval,” vzdychl si a sklouzl pohledem zpět na
svitek rozložený na stole.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Píše
se tu o tom, co se teprve má stát. Podle tohoto </span></span><em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">proroctví</span></span></em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">
se má vrátit druhý pán démonů. Ten, o kterým jsem ti říkal,
že nemá pevné tělo. A taky se tu píše, že má vyhladit lidstvo
a všechny mé stoupence. Potom usedne na trůn, jako jediný vládce
světa. A já budu jeho otrokem - na věčnost.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akyra
hltal každé jeho slovo a když démon skončil, nebyl schopný
jedinýho slova. Kait jenom protočil oči a přivynul chlapce k
sobě. “Vidíš, proto jsem ti to nechtěl říkat,” zamumlal.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nemůžou
všechny zabít,” vzlykal Akyra Kaitovi do košile. “To přece
nejde…”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Neplač,”
pohladil Kait chlapce po vlasech. “Nic není pevně dáno a i když
je tento svitek považován mnohými za proroctví, jediný, co to
je, tak zbožné přání toho, kdo to napsal. I když bych se divil,
že by to byl zrovna svatoušek, takže správnější by bylo říct
</span></span><em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">pekelné
</span></span></em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">přání.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akyra
k němu zvedl obličej. “Opravdu?” zeptal se.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Opravdu,
potvrdil démon. “A teď se podíváme, co je v těch dalších. V
tomhle je pseudoproroctví, ale v těch ostatních může být něco,
co by nám opravdu mohlo pomoct, nemyslíš?”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Máš
pravdu,” osušil si Akyra oči.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Výborně,”
zabručel Kait.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Potom
společně přešli k jednomu z regálů a začali prohledávat
svitky. Některé byly psány v jazycích, kterým Akyra nerozuměl,
tak je předával Kaitovi a ten mu zase dával k prozkoumání ty,
kterým Akyra rozuměl. Ve většině nebylo nic, než zbytky dávných
dějin, ale v některých byly vypsány různé schopnosti démonů.
Od vrhání ohnivých koulí, až po chapadla temnoty.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Hoši
procházeli systematicky všechny svitky, ale bylo tam čím méně
těch užitečných, čím více tam bylo zbytků dějin. Přešli k
poslednímu regálu a začali prohledávat svitky i tam. Ovšem ten
byl plný pouze svitků, ve kterých byly popsané dějiny. Takže to
pro hochy nebylo nic zajímavého. Až potom Akyra dostal nápad.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Co
kdybysme ty svitky s dějinama dali do antikvariátu?” nadhodil,
když prozkoumali i ten poslední.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">To
není špatný nápad,” souhlasil Kait. “Ale budeme muset
zaurgovat tvoji matinku, aby je tam odvezla autem, protože na to,
abysme se s tím tahali, je jich až moc.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">OK,
matinku, jak jí říkáš, zaurgujeme, ale teď bysme se měli
vrhnout do těch dalších úkolů, nebo nás </span></span><em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">matinka
</span></span></em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">přezazí,”
řekl Akyra.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Souhlasím,
a kabelou opravdu znova dostat nechci,” kývl démon, vzpomínaje
na své první setkání s Isobel. Kdo by to řekl, že to bylo
teprve včera…</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Chlapci
začali vynášet svitky nahoru ze sklepa. Historické do předsíně
ke zdi a ten zbytek do prázdného pokoje vedle toho Akyrova. Nebyl
tam sice moc velký pořádek, ale prozatím to stačilo. Vynášení
svitků jim zabralo skoro hodinu a půl.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Do
čeho se pustíme teď?” zeptal se Akyra.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">To
nevím,” zamyslel se démon.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ale
já vím,” prohlásil Akyra. “Půjdeme teď jeden pokoj za druhým
a pěkně tam vygruntujeme. Víš, kde je vysavač?” zeptal se.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jo,
tuším,” odpověděl Kait.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak
ho vezm a přiď do nejzasšího pokoje. Já tam donesu kýbl s vodou
a hadr. Bude tam prašno,” odkvačil Akyra splnit to, co si zadal.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
Kait se mezitím vydal hledat vysavač. Našel ho hned a odnesl ho do
pokoje, který mu označil Akyra. Bylo tam všude plno prachu a
několik truhel, jejichž obsah byl všem doposud neznámý. Chvilku
po Kaitovi přišel Akyra a táhl kýbl s vodou.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Čím
začnem?” zeptal se démon.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tím,
že otevřem okno, protože jinak se tu udusíme, až začneme
prášit,” přešel Akyra k oknu a trhnutím ho otevřel. V pokoji
bylo rázem větší světlo, když se paprsky podzimního slunce
nemusely prodírat vrstvou prachu.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Na
většině nábytku byly bílé plachty a ty Akyra s Kaitem začali
sundávat. Strašně to prášilo, ale nedalo se svítit. Někdo to
tu musel uklidit a vypadalo to, že Isobel to asi nebude. Postupovali
systematicky od pokoje k pokoji a když v zámku vstupních dveří
zarachotily Isobeliny klíče, zbývalo jim jenom asi šest pokojů.
Jistě, zbývalo jim také vysát v těch, co už byly obývané, ale
to byla maličkost.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">OKAMŽITĚ
SEM KOUKEJTE NAKLUSAT!” Isobelin hlas práskl jako bičem.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Co
se děje?” zavolal Akyra, když s Kaitem spěšně sbíhali ze
schodů.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Co
se děje? Co se děje?” Isobelina tvář byla rudá vzteky. “Já
vám povím, co se děje. Co mají znamenat tyhlety smradlavý
zaprášený svitky?!”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Našli
jsme to ve sklepě. Chceme to dát do antikvariátu,” řekl Akyra.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak
do antikvariátu?” nadhodila Isobel.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">No,
pokud vím, tak uklidit ve sklepě jsme měli v popisu práce, no
ne?” prohodil Kait.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Bylo
vidět, že se Isobeliným vztekem docela baví. Holt tu ránu
kabelou ji ještě neodpustil.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">To
ano, ale neřekla jsem, že díky tomu můžete udělat svinčík
jinde, pane </span></span><em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Všeználku</span></span></em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">,”
durdila se žena.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Bysme
to už dávno do toho antikvariátu odnesli, ale potřebujeme na to
auto, je toho moc,” nehodlal se vzdát Kait.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
kdo z vás umí řídit, to mi teda řekni,” uštěpačně
prohlásila Isobel a konečně si svlékla kabát.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">No,
a co takhle ty, mami?” přihodil Akyra svou trošku do mlýna.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nemám
čas,” odmítla Isobel.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Notak,
vždyť to moc času nezabere. A co takhle, že byste to odvezla, až
budete mít cestu do městečka?” navrhnul Kait.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">No,
to by </span></span><em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">možná</span></span></em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">
šlo,” souhlasila po chvíli uvažování Isobel. I když z toho
nebyla moc nadšená. “Tak dobrá, až budu mít cestu do města,
tak ty vaše smradlavý sivtky odvezu.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Díky
mami,” poděkoval Akyra, který byl rád, že si prosadili svoje. I
když už to vypadalo, že se to nepovede.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Dobře,
a teď běžte dělat něco užitečnýho,” přikázala Isobel a
vydala se do koupelny. “A večeře bude tak za hodinku!”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
s Akyrou se na sebe podívali.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Co
myslíš, že myslela tím, abysme šli dělat něco užitečného?”
nadhodil Kait a v očích mu blýskaly tajemný jiskřičky.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nevím,
nějáký nápad?” odvětil Akyra.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">No,
popravdě, jeden bych měl, ale nevím, jestli na to hodina bude
stačit, takže tenhle si nechám na jindy a proteď bych navrhoval,
abychom se pustili do trénování tvých schopností.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kde?”
zeptal se Akyra.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Co
takhle ve sklepě?” nadhodil Kait.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">To
by šlo. Tam je malá šance, že něco zničíme,” soulhasil
Akyra.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ale
nejdřív pojď pro prachovku a kýbl s vodou, musíme to tam
zkulturnit, aby se tam dalo něco dělat,” řekl Kait a sám
zamířil do pokoje, kde skončili s úklidem, protože tam zůstal
jak vysavač, tak jejich kýbl na vodu.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akyra
ho následoval. Vzali kýbl, dali do něj čistou vodu a přibrali
ještě jeden kýbl a pár dalších hadrů. A když už byli u toho,
podívali se po prachovce a měli štěstí - jednu našli. Nebyla už
sice nejnovější, ale pořád byla použitelná. A potom se vydali
do sklepa a zbytek času před večeří strávili tím, že to tam
dávali do pořádku, aby tam pak mohli trénovat. Akyra a Kait se
vyčerpaně vydrápali po schodech ze sklepa nahoru a táhli kýbl
špinavé vody a taky prachovku, na které bylo v tuhle chvíli více
prachu, než čehokoli jinýho. Všechno odtahali do koupelny a vodu
vylili do umyvadla. Akyra potom opláchnul prachovku a dal ji na
topení, aby uschla a byla zase použitelná, kdyby ji náhodou zase
někdy potřebovali.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Večeře!"
rozlehl se domem Isobelin hlas.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jasně,
za chvilku jsme tam," zavolal Akyra.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
opravdu, netrvalo to víc, jak pět minut a všichni seděli u
jídelního stolu a ládovali se zapečenýma bramborama. Isobel byla
s jídlem hotová první.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Až
dojíte, dejte nádobí do myčky a taky ji můžete zapnout, když
na to přijde," prohlásila a zvedla se od stolu. „A ať už
budete dělat cokoli, nerušte, mám spoustu nudné práce, kterou
musím udělat."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kluci
jenom kývli a dál se cpali. Isobel tedy opustila místnost a pak už
ji jenom slyšeli, jak dupe po schodech nahoru do svého pokoje.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
co teď?" zeptal se Akyra, když osaměli.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">No,
uklidíme nádobí a pak se pustíme do tvého tréninku?"
nadhodil Kait.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">To
zní dobře," souhlasil Akyra. „A co měla být ta jiná
činnost, o které jsi mluvil, a na kterou údajně nestačí
hodina?"</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">To
se dozvíš časem," prohlásil Kait. „Pro teď se budeme
soustředit na tvůj trénink, co ty na to?"</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">No,
tak teda dobře, ale už je tma a nevim, jestli tam dole vůbec něco
uvidíme," prohodil Akyra.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak
si vezmem svíčky, pokud tady nějáký jsou. Protože jsem si
nevšim, že by tam byla zavedená eletrika," prohlásil Kait.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ano,
svíčky tu někde budou. A další ano, protože elektrika tam
opravdu zavedená není."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Potom
Akyra přešel k jednomu šufleti v kuchyni, o kterým věděl, že
je tam směska všech možných věcí. A tušil, že tam asi budou i
nějáký svíčky. A měl pravdu. Bylo tam dobrých deset pevných
velkých svic z včelýho vosku. Akira se v šuplíku ještě chvíli
přehraboval, ale pak se se strápeným výrazem otočil na démona.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nejsou
tu sirky..."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">To
není problém," odpověděl démon a vzal si od Akyry jednu ze
svíček. Potom druou rukou luskl prsty a knot svíčky se rozhořel.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jak
jsi to udělal?" dožadoval se Akyra vysvětlení, když po
prvotním úžasu znovu našel řeč.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jedno
ze základních kouzel, který umí skoro každý démon,"
prohlásil Kait. „Ty se ho brzo taky naučíš, protože tohle je
něco, co umí i </span></span><em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">demigodi</span></span></em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Aha,"
špitl Akyra. Jeho respekt z Kaita právě stonásobně vzrostl. Což
ovšem nebylo schopné ušlapat jeho lásku k němu.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jdem?"
nadhodil Kait a aniž by čekal na odpověď, zamířil si to do
sklepa.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akyra
na nic nečekal a démona následoval. V rukou stále držel
zbývající svíce.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akyro?"
prohodil Kait, když scházeli po sklepních schodech.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ano?"</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Máš
ještě tu dýku, co jsme ve sklepě našli?" zeptal se.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Měla
by být pořád dole, na tom kamenným stole," odpověděl
chlapec.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Dobře,
protože bych tě s ní rád naučil zacházet," řekl Kait.
„Jsou to vzácné věcičky. Je to první, kterou jsem kdy viděl.
Vím, že můj zlý protějšek ví, kde je ještě jedna, ale tahle
je první, kterou jsem viděl na vlastní oči."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Opravdu?"</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ano.
Jak jsem řekl, jsou to opravdu vzácné věcičky."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Došli
dolů a Akyra přešel ke kamennýmu stolu. Opravdu tam byla -
přesně, jak ji tam nechal. Stříbrná dýka, která na první
pohled nevypadala niják obyčejně, ale Akyra už věděl, že
démonovi může věřit, když o něčem říká, že to je
vzácnost.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Tak co první?" zeptal se Akyra.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„První rozestavíme svíčky," prohlásil Kait a jal se
rozmisťovat svíčky tak, jak si myslel, že nepřijdou k úhoně.
Přeci jenom, nebylo jisté, jaké schopnosti bude ve výsledku Akira
mít. Ten mezitím stál u stolu uprostřed místnosti a ještě
pořád si prohlížel dýku. Stále častěji mu ale pohled
sklouzával k jednomu místu na stole, které se mu nezdálo. Nakonec
ho to začlo tak iritovat, že dýku zastrčil za pásek kalhot a
přešel k tomu místu.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
Sehnul se a začal to zkoumat. Vypadalo to, jako by se část boční
stěny stolu dala vyndat. Sáhl po své dýce a vsunul ji do drážky
a začal páčit.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Co to děláš?" zeptal se Kait a sehnul se k němu, v ruce
měl svoji katanu. Jak se tam vzala, to se Akira radši neptal.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Něco tam je," odpověděl chlapec a dál páčil.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Počkej, takhle to nepůjde," zarazil chlapce po chvíli.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„A jak?" dotázal se Akira.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Musí tu být někde nějáký mechanismus, který to otevře. Ta
drážka je totiž moc úzká na to, aby se to dalo vypáčit,"
prohlásil Kait a díval se, kde by se co dalo zmáčknout.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
A netrvalo to dlouho a takový kámen opravdu našel. Zmáčkl ho a
Akirovo zajásání mu potvrdilo, že to bylo to, co hledal. Otočil
se a přešel k otvoru, který se v boční stěně utvořil.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Je tam něco?" zeptal se chlapce.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Nevím, ještě jsem se nedával," přiznal se Akira.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Tak se podívám já," prohlásil Kait a sáhl rukou do
otvoru.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Tak co?" naléhal Akira.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Počkej, seš moc hrr, ale něco tam je," řekl Kait a vytáhl
předmět doličný z díry ven. Položil ho na stýl a teprve potom
se na něj oba dva podívali. Ukázalo se, že je to další svitek.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Doufám, že to nebudou další dějiny..." zabručel Akira.
Byl sklamaný. Čekal, že tam bude minimálně nějáká nadpozemská
zbraň, která by jim pomohla porazit jejich nepřátele.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„To se uvidí. Ale myslím, že kdyby to byly jen další
historický plky, nebyl by tak dobře schovaný, co ty na to?"
nadhodil Kait.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„To máš asi pravdu," souhlasil Akira. „Tak ho rozbal."</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
A Kait poslechl. Opatrně svitek roztáhl a četl, co je na něm
napsáno. Vypadalo to, že jde o nějáké kouzlo, nebo schopnost.
Svitek popisoval někoho, kdo měl čistě stříbrnou auru.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Stříbrnou auru?" zeptal se Akira.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Tak to tam stojí. Ovšem nikdy jsem neslyšel o nikom, jehož
aura by byla čistě stříbrná. Ba i aura jen s nádechem stříbra
je strašně vzácná..."</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Tvoje taková je. Máš v ní zbytky stříbra," prohlásil
Akira.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„A můžeš vidět svoji auru?" zeptal se Akiry Kait.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Bohužel ne..." vzdychl si Akira. „I když by mě zajímalo,
jakou by měla barvu."</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Už aby se mi ta schopnost vrátila..." zabručel Kait.
„Takhle tě ani naplno nebudu moct trénovat, když sám nejsem v
plné polní..."</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„V plné polní?"</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Přenesený význam. A nepapouškuj všechno, co řeknu..."
zasmál se Kait.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„A čím teda v tréninku začnem?" zajímal se chlapec.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Dobrá otázka..." zabručel Kait a přešel k jedné ze
svíček a donesl ji na stůl. „Co takhle tím, že ji zapálíš
jen silou vůle?" a svíčku svoukl.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Jak?"</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Prostě se na ni soustřeď a představuj si, že hoří."</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
Akira se tedy na svíčku začal soutředit. Skoro cítil, jak k ní
vysílá energii, ale svíčka pořád ne a ne chytnout.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Něco děláš špatně," prohlásil Kait, když chlapcovo
snažení pozoroval už dobrých deset minut. Luskl prsty a svíčka
vzplála rudým plamenem.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Na co je to luskání?" zeptal se Akira.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Pro efekt," zasmál se Kait. „A teď to zkus znova,"
zase svíčku sfouknul.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
A Akira to zkusil znova. Začal se opět soustředit na svíčku, na
to jak hoří a najednou svíčka opravdu vzplála. Jasně žlutým
plamenem.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„NO vidíš, že to jde, když se chce," usmál se Kait. A
potom si přitáhl chlapce k polibku. Něžnému a dlouhému tak, jak
jim jenom stačil kyslík.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„To má být odměna?" zeptal se Akira, když se od sebe
odtrhli a lapali po dechu.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Můžeš to tak brát," pozdvihl Kait koutek úst v jakémsi
pokřiveném úsměvu.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Co dál?" zeptal se Akira.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Teď to zopakuješ ještě nejmíň dvacetkrát, abych si byl
jistý, že to nebyla náhoda," prohlásil Kait.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„OK."</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
A dvacetkrát po sobě Akira zapálil svíčku a dvacetkrát ji Kait
zase sfoukl.<br />„Co dál?" zeptal se Akira.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Teď se stejným zrakem, kterým vidíš aury, ponoř do svého
nitra a řekni mi, co tam vidíš."<br />Akira uposlechl a
pohroužil se do svého nitra.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Co vidíš?" zeptal se Kait.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Stříbro..." zvedl Akira překvapeně oči, které potkaly
ty Kaitovy</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Stříbro...?" vydechl Kait nevěřícně a okamžik na to
skočil po pergamenu, který předtím odložili. Roztáhl ho a začal
znova pročítat.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Co se děje?" nechápal Akira.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Nechápeš?" Kaitův hlas přešel do vzrušeného šepotu.
„Jenom ten se stříbrnou aurou může svou auru vidět. To, cos
viděl, byla tvoje aura. A to znamená, že tvé schopnosti jsou
popsané v tomto svitku. Nikdy jsem si ovšem nemyslel, že stříbrná
aura bude náležet polovičnímu démonovi. Vždy se všeobecně
předpokládalo, že to bude plnohodnotný démon..."</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„A to je špatně? Když tu auru mám já?" zeptal se Akira.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Ne, to není špatně, jenom je to pro mě překvapení. Milé
překvapení," dodal.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Aha," hlesl chlapec.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
Kait si chlapce v návalu radosti přivynul k sobě a začal mu
šeptat do ucha: „Ty jsi ten, kdo bude mít moc na to, aby ho
zničil. Ty máš schopnost ovládat všech sedm základních živlů.
Všechno je to tu napsaní..."</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Sedm živlů? Nejsou jenom čtyři?" zeptal se Akira zmateně.
Vždy věřil, že živly jsou čtyři - oheň, voda, země, vzduch.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„Ne, je jich sedm. Voda, oheň, země, vzduch, blesk, světlo a
temnota.," prohlásil Kait. „A ty je všechny umíš ovládat.
Já ovládám temnotu, oheň a blesk. A pokud si to pamatuju správně,
tak on ovládá zem, vodu a vzduch. Nikdy jsme nenašli nikoho, kdo
umí ovládat světlo, jsi první. A žádný z démonů není
schopný ovládnout více, než tři živly. U <em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">demigodů</span></span></em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">
by to dokonce měl být jenom jeden. V extrémních přápadech dva.
Ale ty, ty můžeš ovládnout všechny."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
nebyl schopen slova.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ovšem
doporučil bych nejdřív se soustřeidt na jeden a teprve potom na
další. Je možné, že díky tomu, že jsi jen poloviční démon,
na tebe bude všech sedm moc. To by mohlo vést k sebedestrukci."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Cože?"
vyjekl Akira.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Neboj,
to se nestane," položil chlapci ruku na rameno. „Od toho jsem
tu já, dokážu poznat, kdy je toho moc."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Dobře,"
přikývl Akria a nechal se od démona stáhnout do jeho náruče.
Opřel si hlavu o jeho hrudník a poslouchal tlukot jeho srdce.
Chvíli tak setrvali.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
teď je načase, abych tě naučil, jak se zachází s tou dýkou,"
prohlásil po chvíli Kait.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Super,"
zajásal Akira. Na boj se zbraní se těšil celou dobu... Akira se
těšil, že ho Kait konečně naučí zacházet s dýkou, kterou
našli. Ovšem, Kait, i přes to, že řekl, že je čas naučit se
dýku ovládat, koukal ze sklepního okna.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Je
pozdě," asi to necháme na zítra. „A navíc, pokud se
nepletu, tak máš zítra školu."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">To
nevadí!" vyhrkl Akira.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ale
vadí. Protože nejsem vůbec zvědavý na to, abych znovu dostal
kabelou tvojí milované matinky."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ona
by to neudělala.," zkoušel to dál Akira.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Na
to bych nespolíhal," zavrčel Kait. „Nemá mě ráda a snaží
se mi to všemi možnými a někdy i nemožnými prostředky dát
najevo."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak
pojď, zítra tě to naučím," broukl smířlivě Kait a
přitáhl si chlapce pro polibek.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
se snažil démonovu kouzlu osobnosti vzdorovat, ale jako pokaždé,
nepovedlo se mu to. Démon věděl, co udělat, aby se na něj
chlapec přestal zlobit. Když se odtrhli, Akira na něj pohlédl.
„Slibuješ, že zítra?" zeptal se a propaloval Kaita
pohledem.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ano,
slibuju," kývl démon.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Dobře,"
usmál se chlapec a začal zhasínat svíčky, co měli ve sklepení
rozsvícené, aby viděli.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Necháme
je tady?" zeptal se Kaita.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Myslím,
že klidně můžeme. Je zbytečný nosit je pokaždé tam a zpět,"
souhlasil Kait a sbíral si svoji Katanu.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
sfouknul poslední svíčku a sevřel v ruce svoji dýku.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Můžeme?"
pokynul mu Kait.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jo,
ale nic nevidím," zasmál se chlapec.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Na
to Kait jenom luskl prsty a na dlani se mu objevil malý plamínek.
Nebylo to moc, ale stačilo to, aby viděli na cestu. Démon chlapce
popostrčil, aby šel první. A když se chlapec na něj tázavě
podíval, zasmál se. „Kdybys padal, tak aby tě měl kdo chytat,"
prohlásil a znovu ho postrčil na schody.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tentokrát
se už Akira nedohadoval a začal po nich stoupat do hlavní části
domu. Vyšel až nahoru a za démonem dveře zamkl svým paklíčem,
co pořád vězel v klíčové dírce. Vytáhl ho a strčil si ho do
kapsy.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Co
teď?" zeptal se Kait.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Teď?"
zopakoval Akira. „Teď se půjdu učit biologii. Píšem zítra
test a opravdu nejsem zvědavej na to, abych dostal pětku."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Biologii?"
zeptal se Kait.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
vidíš? Teď papouškuješ ty!" zasmál se Akira a vrátil mu
stejnou mincí to, co mu démon vyčítal ve sklepě.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak
se dohodneme, že nebude papouškovat nikdo, co ty na to?"
navrhl démon.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ne,
zamítá se," prskl Akira a hledal biologii.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Válel
se na posteli a koukal do stropu. Věděl, že udělal pitomost, když
opustil úkryt a zabil tu dívku. Byla to neuvážená akce, ale když
on se tak nudil... Bohužel až pozdě si uvědomil, jak dalece by to
mohlo narušit jeho plány. Po mnoha hodinách zralých úvah dospěl
k názoru, že ta dívka byla v právu, když na něj ječela. Ale
ani tak se jí nehodlal omluvit. To, že je neschopná, totiž byla
pravda. Naučil ji všechno, co vědět mohla, byla učenlivá,
naučila se ovládat dokonce dva elementy. Ovšem pravdou bylo, že
nebyla prakticky schopna vůbec žádného samostatného myšlení.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Sakra
co ji to napadlo toho kluka tak přepadnout... Ten kluk měl zůstat
mimo hru. Ale né, ona ho prostě musí napadnout... Mohl zůstat
neodhalen, mohl zůstat skryt. Kait nemusel vůbec nic vědět...
Protože Kait byl přitahován bojem. Proto se tam objevil. A i když
věděl, že jeho sok minimálně dočasně ztratil schopnost vidět
aury, bylo nepochybně jasné, že ten kluk je vidí. Podle toho, co
Mai vyprávěla, tak poznal, že Kait je démon.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
pak tu byla legenda o stříbrné auře. Mai tvrdila, že ta klukova
je právě taková. Nevěřil tomu. Chtěl by si to ověřit na
vlastní oči, ale nemohl si dovolit teď opustit úkryt. V městečku
je víc takových, kteří démony rozpoznají. A on si zatím nebyl
jistý, kdo je na jeho straně, a kdo není. To bylo to, co měla Mai
zajistit. Spojence. Věděl, že i když je Kait nyní slabý, že ho
sám neporazí. Ne, když je s ním někdo, kdo má celou auru
stříbrnou.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Co
ho ovšem zaráželo, byl fakt, že Mai říkala, že ten dotyčný
byl jenom půldémon. Znal legendu o stříbrném démonovi, ale
nikdy nepředpokládal, že by to ve skutečnosti měl být
</span></span><em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">demigod...</span></span></em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">
To nebylo možné... Ne, nechtěl tomu věřit. A nebude tomu věřit,
dokud se nepřesvědčí. Zatím to ale udělat nemůže. Počká si
a až bude ta správná doba, provede to.</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Následujícího
dne ráno se Akira probudil. Opět s Kaitem po boku. A opět mezi
nimi nic neproběhlo. Chlapec se vykroutil z Kaitova sevření a
vydal se do koupelny, aby se trochu zkulturnil. Vyčistil si zuby a
pak ze sebe shodil oblečení a zalezl do sprchy.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
se zavrtěl, jak mu byla najednou zima. Otevřel oči a zjistil, že
Akira už vedle něj neleží. Zavrčel a pak zaslechl šumění
vody. Na tváři se mu usadil ďábelský výraz a pomalu se zvedl z
postele. Vyšel ven a pak rovnou do koupelny. Jaké bylo jeho
překvapení, když zjistil, že dveře nejsou zamčené... </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">To
mám brát jako pozvánku?" nadzdvihl jedno obočí. Ovšem
nerozpakoval se a pomaličku dveře otevřel.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;"><br />Uviděl
Akiru, jak stojí zády k němu ve sprše. Otevřel pomalu dveře
natolik, aby se jimi mohl protáhnout. A stejně tak potichu je zase
zavřel. A nezapoměl zamknout. Bez váhání ze sebe sundal oblečení
a než si Akira stačil něčeho všimnout, obtočily se mu kolem
pasu dvě ruce. Chlapec překvapením vyjekl. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Co
tu děláš?" zapištěl.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Coby..."
zamrčel mu do ucha Kait. „Bylo odemčeno, tak jsem to vzal jako
pozvánku." </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">To...
Cože?!" nejprve koktal Akira, pak ale jeho hlas přešel do
přísného ténu. „Já ti dám pozvnáku!" </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak
se tak nečil," šeptal mu démon do ouška. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Budu
se čílit!" vrčel chlapec. „Uvědomuješ si, že jsme oba
nazí?!"</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
to vadí?" šeptl Kait a přitiskl chlapce k sobě ještě
pevněji, až ten ucítil jeho ztopořený úd. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Chlapec
jen sykl vzrušením. A Kait ho k sobě otočil čelem a postrčil ho
tak, že měl za zády chladné kachlíky a před sebou sexu lačného
démona. Věru nebezpečná kombinace. Kait se chlapci přisál na
rty a rukama sjel na jeho hrudník. Dřív, než chlapec stihl
protestovat. Dál jej líbal a jedna jeho ruka si hrála s
chlapcovými bradavkami. Postupně se polibky přesouval na krk a
zanechával na kůži nachové flíčky. Netrvalo dlouho a chlapec
sténal démono jméno a jeho ruce bloudily po Kaitově hrudi. A
zkoumaly to, co dosud neměl možnost poznat.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
byl rozpálený touhou a měl sto chutí démonovi říct, aby už
konečně přestal blbnout a přešel k pořádné akci. Ovšem kait
mu k tomu nedával žádnou možnost. Neustále ho líbal na různá
místa a rukama laskal jeho kůži. Hrál si s ním jako kočka s
myší a chlapec měl i přes všechnu tu rozkoš sto chutí démona
pořádně nakopnout, aby to už neprotahoval. Ten si ale nenechal
říct a i když viděl, jak moc vzrušený Akira je, pořád se jeho
klínu vyhýbal.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Zato
Akirovy zábrany už pomalu všechny spadly. Netrvalo dlouho, jen
ještě jeden polibek na krk, a Akira prostě neodolal a začal
démona sprostě osahávat. A vybíravý zrovna nebyl. Nebo byl? To
záleží na tom, jak se na to kdo dívá. Zajel démonovi rukou do
rozkroku a začal si hrát s jeho penisem. Démon nejprve zasykl
touhou, ale pak se usmál. Přitáhl si chlapce do náruče a nechal
ho, aby si s jeho tělem dál dělal, co se mu zlíbí. Sám ovšem,
za stálého líbání, sjel jednou rukou k jeho otvoru a přejel
přes něj. Akira si toho téměř nevšiml. A pokud přeci,
nevěnoval tomu moc pozornosti. Kait pomalu vsunul jeden ze svých
prstů dovnitř. A to už odezvu mělo.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Co...?"
vyjekl chlapec a zvedl k démonovi pohled.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Neboj
se," šeptl mu Kait do ouška a něžně ho políbil. Zkusmo
přitom pohnul prstem. Akira nejprve zasykl, ale pak vzdychl slastí.
Kait se usmál, znovu ho políbil a dál pohyboval prstem. Po chvilce
přidal druhý a potom třetí. Když věřil, že je chlapec
dostatečně připraven a že ho to nebude bolet, a pokud ano, tak
jen minimálně, vyndal prsty.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
jenom nespokojeně zabručel.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
se na něj zářivě usmál. "Nespěchej, dočkáš se," s
těmito slovy chlapce otočil čelem ke kachlíkům a natiskl se na
něj.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Pomalu
do něj začal vstupovat a když tam byl až po kořen, počkal, než
si chlapec zvykne. Netrvalo to dlouho a Akira se zkusmo pohnul sám.
A jelikož se neozvaly žádné vzlyky, žádné bolestné sténání,
nýbrž slastné vzdychání, začal Kait přirážet.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nejprve
pomalu, ale potom čím dál rychleji. Akira byl rád, že má tvář
přitisknutou na studené kachlíky, protože jinak by se asi horkem
roztavil. Až taková vášeň s ním lomcovala. Když Kait skoro
došel vrcholu, sevřel v ruce Akirův penis. Druhou se opíral o
kachlíky. Protože jinak by asi žuchnul na zem. I když kachlíky
byly taky nebezpečné, přeci jenom, byla na nich voda a ta voda
byla kluzká...</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
chlapcův úd začal třít v rytmu přírazů a během necelé
minuty oba vyvrcholili součastně. Kait chvíli setrval nehybně,
částečně opřený o Akirovo tělo, částečně o ty zrádné
kachličky. Potom ale z chlapce vystoupil a usadil se ve sprše na
zem. Akira, kterému se po sexuálním vyčerpání klepaly nohy, se
mu sesul do náručí. A byl by to nádherný a romantický moment,
kdyby se za dveřma neozval pronikavý hlas...</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"CO
TAM SAKRA DĚLÁŠ? NEMÁŠ BÝT NÁHODOU VE ŠKOLE? ZAPOMEŇ NA TO,
ŽE TI BUDU PSÁT NĚJÁKOU OMLUVENKU! A KDE JE TEN ZPROPADENÝ
DÉMON, TOHO TAKY SCHÁNÍM UŽ NĚJÁKOU DOBU!"</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">To
byla samozřejmě Isobel a vypadalo to, že je pěkně naštvaná.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Ksakru!"
zaklel Akira. "Já úplně zapomněl, že je dneska pondělí..."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Kdy
ti začíná škola?" zeptal se Kait.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Už
začala," pohlédl Akira na hodiny, co v koupelně vysely, "před
hodinou..."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Myslíš,
že z toho bude velký průšvih?" zeptal se Kait.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Nevím..."
sklopil chlapec hlavu. "A vůbec nevím, co mamka řekne na nás
dva dohromady..."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Ví,
že jsi gay?" zeptal se Kait a vytáhl chlapce na nohy.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Nevím,
ale myslím, že minimálně něco tuší..." kníkl Akira a pak
prskl, když mu na hlavě přistál ručník a zakryl mu výhled. "Co
děláš?"</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Přihrávám
ti ručník?" nadhodil Kait. "A neboj, bude to dobrý."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"To
si myslíš ty," zabručel Akira a sledoval démona, jak se
oblíká.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Bude,
uvidíš," prohlásil pevně Kait. Sebral mu ručník a sám z
něj začal stírat vodu. Potom mu přihrál jeho oblečení a
počkal, než se do něj chlapec nasouká. Teprve potom démon odemkl
dveře do koupelny a jen tak tak se vyhnul Isobel, která okamžitě
vtrhla dovnitř, rudá vzteky.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Tak
vy ste tady oba?" promluvila až nebezpečně klidným hlasem.
"A co jste tady dělali? No? To by mě totiž vážně
zajímalo."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
pohlédl na démona. Ten na něj jenom mrkl a pak opět pohlédl na
Isobel. "Co bysme dělali. Nic nepěkného."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Tak
nic nepěkného?" zabručela Isobel. "A vy si jako myslíte,
že tomu budu věřit? Jednu věc vím naprosto jistě. Akira je gay
a jediný důvod, proč byste tu byli zavření oba ve stejnou dobu
je ten, že jste se dali dohromady."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
jenom vytřeštil oči, "Mami...?"</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ale
Isobel se překvapivě usmála. "Nic proti tomu nemám. Jenom
vás chci varovat. Hlavně tebe!" ukázala na démona. "Jestli
se mu kvůli tobě něco stane, tak tě budu mlátit tak dlouho,
dokud nevypustíš tu svoji zpropadenou dusi!"</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Má
to znamenat, že jsem od vás dostal povolení?" zeptal se Kait
a pozoroval Akiru, který jenom udiveně valil kukadla.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Ano,
i tak by se to dalo brát. Ovšem, to nic nemění na tom, že tenhle
mladý muž," ukázala na Akiru. "Má být ve škole a
jestli tam okamžitě neodklusá, tak tě k němu už nikdy nepustím.
A ani jeho k tobě!" zapředla Isobel sladkým hláskem. ale
její oči prozrazovaly, že to myslí smrtelně vážně a že
jestli se někdo odváží jenom pomyslet na to, že by ji
neposlechl, čeká ho doživotní utrpení.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
se konečně vzpamatoval a pobral, co matka říkala. Okamžitě
vystřelil z koupelny do svého pokoje. Popadl věci do školy a už
uháněl ze schodů ke vstupním dveřím. vklouzl dobot a do bundy a
byl pryč, než bys řekl švec.</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">***</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Než
se z toho, jak hoch vystartoval, stačil Kait vzpamatovat, byl Isobel
někam vlečen. Když se konečně zorientoval, jak ho vlekla, byli
už v obýváku, kde pořád byla rozestlaná pohovka.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"To
asi můžu uklidit, že?" zabručela Isobel.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"No,
obávám se, že ano."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"To
jsem si mohla myslet, že jí nebude potřeba," zakroutila žena
hlavou. "Mi na tobě bylo hned něco podezřelýho. Ale že by
to byla zrovna sexuální orientace, to jsem opravdu nečekala."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Ale
jak koukám, nic proti tomu nemáte," usmál se Kait a pomohl jí
sklidit pohovku.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Ne,
nemám, ale co jsem řekla v koupelně, to platí a bude platit tak
dlouho,jak budu živa," změřila si démona přísným
pohledem.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Jistě,"
sklonil Kait pokorně hlavu.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Isobel
jenom kývla.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Když
byla pohovka sklizená, Isobel démonovi pokynula, aby ji následoval.
Stanuli v předsíni, kde se na ně šklebila hromada svitků.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Takže
je tam opravdu dovezete?" zeptal se Kait.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Už
jsem to jednou slíbila, ne?" mrkla Isobel.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
kývl a pak společně začali nosit svitky do Isobelina auta. Bylo
jich hodně a téměř se tam nevešly. Ale nakonec se to povedlo.
Kait a Isobel se potom usadili na přední sedadla a Isobel
nastartovala motor. Sešlápla spojku, zařadila jedničku a rozjela
se k bráně ven z pozemku. Dálkovým ovládáním si ji otevřela a
vyjela ven. Brána se za nimi sama zavřela.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Dej
si pás," prskla Isobel na Kaita, když si všimla, že ho nemá,
i když třímal tu svoji katanu. "A máš štěstí, že se
vešly všechny svitky najednou, protože to, co by se nevešlo, by
skončilo v krbu, nebo v kamnech."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
si tedy pás zapnul a potom teprve Isobel odpověděl: "Věřím,
že byste takového vandalismu na dějinách byla schopná. I když
je pravdou, že netvrdím, že jsem s těmi svitky zacházel o moc
líp." Usmál se a pak dál sledoval silnici před sebou.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Isobel
mezitím zařadila trojku a netrvalo to ani pět minut a vjeli do
města.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Kde
je ten tvůj zatracený antikvariát?" zeptala se Kaita.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
tedy začal navigovat a během patnácti minut a jedné špatné
odbočky před ním opravdu stanuli. Isobel zaparkovala u obrubníku,
vypnula motor a pak oba vystoupili. Isobel auto zamkla a s démonem v
patách vstoupila do obchodu.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
dorazil do školy právě tak akorát, aby stihl třetí hodinu, což
byla biologie. Právě ta biologie, ve které měli psát ten hnusný
test. Jednu věc ovšem Akira věděl moc dobře. Učil se a tak si
prakticky všechno, co mělo být v testu, pamatoval. Zazvonilo a do
třídy nakráčela jejich profesorka, paní Kamenná. Byla to vysoká
důstojná padesátnice, jejíž kaštanové vlasy prokvétalo
několik šedých pramenů. Vždy je měla svázané do pevného
drdolu a nosila brýle.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Sednout!"
zavelela, když se postavila ke katedře.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Třída
si na její pokyn sedla a Kamenná hned spustila: "Tak, na
dnešní den jsem vám slíbila test. A ten test si samozřejmě
napíšeme. Mai, pojď sem a rozdej prosím písemky."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Oslovená
se zvedla ze své lavice a převzala od profesorky štos zadání.
Potom začala obcházet třídu. Když všichni obdrželi zadání a
Mai byla opět na svém místě, Kamenná zvolala: "Začněte
psát, teď!"</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Během
pár vteřin nebylo slyšet ve třídě nic jiného, než klapání
tužek na papírech. I Akira psal. Když se totiž na své zadání
podíval, zjistil, že je naprosto jednoduché. A nebo to bylo tím,
že se prostě učil. A byl evidentně jeden z mála, protože během
patnácti minut se ozývaly pravidelně už jenom asi tři tužky.
Ostatní sem tam do písemky něco čmárli, ale nevypadalo to, že
by opravdu něco psali.</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">***</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Byl
skoro čas skončit a Akira dopisoval poslední větu. Udělal tečku
a spokojeně odložil tužku. Byl si stoprocentně jistý, že horší
jak jedna minus dostat nemůže. Už stačil zjistit, že Kamenná je
možná přísná, ale vždy spravedlivá. Proto se taky na písemku
tak připravoval, místo toho, aby si, jako někteří, napsal tahák.
Navíc jim je stejně Kamenná všem odhalila. U ní nemělo smysl si
tahák pořizovat. Ještě se totiž nestalo, že by nějaký
nenašla.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Zazvonilo
a Akira sesbíral svoje věci. Další hodinu měli angličtinu a on
se chtěl profesora zeptat, jestli by bylo možné dnes odprezentovat
jeho referát na přečtenou knihu. Přeci jenom, chtěl to mít za
sebou a navíc, byla to dobrá známka téměř zadarmo. Profesora
našel v jeho kabinetě. Právě si sbíral věci, které na hodinu
bude potřebovat.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Ano,
Akiro? Potřebuješ něco?" zeptal se profesor, když chlapec po
zaklepání strčil hlavu do dveří.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Pane
profesore, chtěl jsem se zeptat, jestli by bylo v možné, abych
dnes odprezentoval referát na přečtenou knihu." vychrlil
Akira.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Tos
to zvládnul tak rychle?" zeptal sej profesor. Jmenoval se
Alexander, byl mladý, milý a nosil moderní brýle.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Ano
pane profesore. Nebylo to těžké. Před pár dny jsem jednu
anglickou knihu dočetl, tak jsem si říkal, že bych mohl
prezentovat ji."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Tak
dobrá, můžeš to odprezentovat," souhlasil nakonec profesor.
"A teď pojď nebo tě budu muset zapsat do třídnice za pozdní
příchod."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
už měl na jazyku poznámku, že by musel zapsat i sebe, protože by
byl pozdě i on, ale spolkl ji a společně s profesorem vyrazil ke
třídě.</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Isobel
a Kaitovi se povedlo prodat všechny svitky pánovi z antikvariátu.
Byl z nich naprosto unešen a i když je ti dva chtěli prodat jenom
za symbolickou cenu, nedovolil jim odejít, dokud neakceptovali
všechny peníze, které za svitky nabízel. A i když se s ním
Isobel o tom handrkovala hodně dlouho, nakonec kapitulovala a peníze
přijala.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Menší
příspěvek na Akirovo spoření," prohlásila, když zase oba
seděli v autě.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
se jenom usmál. "A co bude teď?" zeptal se, když Isobel
nastartovala motor.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Já
do práce a tebe mám vysadit kde?" odpověděla Isobel a hodila
blinkr. Vyjela od obrubníku a rozjela se po silnici.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Kde
má dům starosta?" zeptal se Kait.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Na
náměstí, proč?" odpověděla opatrrně Isobel.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Proto,
že jsem se ho chtěl na něco zeptat," prohlásil Kait.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Takže
tě mám vysadit tam?" zeptala se Isobel, která mu tuhle lež
naprosto zbaštila.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"No,
bylo by to fajn," přikývl Kait.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Tak
dobře, to se mi hodí, protože tamtudy je to do mé práce stejně
nejblíž," přeřadila Isobel na trojku a sešlápla plyn.
Zabočila do ulice směřující k náměstí, projela kolem
samoobsluhy a Akirovy školy, která po cestě na náměstí stála,
a zaparkovala přesně před starostovým domem.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
si vystoupil a počkal, než Isobel odjede. Potom se rozhlédl kolem
sebe a když si byl jistý, že ho nikdo nesleduje, vklouzl do boční
uličky a obešel dům tak, aby se dostal za něj. Přeci jenom, jeho
úmysly nebyly tak čisté, jak je Isobel vyprávěl. Chtěl se
přesvědčit o jedné své teorii, o kterou se s Akirou nepodělil.
Podle Akirovy teorie byla Mai ten druhý, ale on tomu moc nevěřil.
Jistě, když se s ní setkal, cítil, že je silná, ale když
později narazil na stopu aury v tunelu, kde byla rozsápána ta
žena, nebyla to ta samá, jakou cítil, když se střetl s Mai. Byla
mnohem silnější.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
stanul před zadním vchodem a zaposlouchal se. Věděl, že Mai bude
ve škole, ale netušil, kdo další v domě bydlí a pořád
hrozilo, že její otec doma bude. Ale jelikož nic neslyšel,
rozhodl se to risknout. Přistoupil tedy ke dveřím a stiskl kliku.
Překvapeně zamrkal, protože dveře byly odemčené. </span></span><em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jaká
neopatrnost...</span></span></em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">
zamumlal a pootevřel dveře na škvíru. Nakoukl, ale spatřil jenom
prázdnou kuchyň. Chvilku čekal, ale když se stejně nikdo
neukázal, vklouznul dovnitř a stejně opatrně, jako dveře
otevřel, je zase zavřel.<br />Teprve teď se pořádně rozhlédl.
Ovšem v kuchyni nebylo nic zajímavého, tak se rozhodl jít na
průzkum domu. Vykoukl z kuchyně a uviděl schody dolů a nahoru.
Jelikož předpokládal, že nahoře bude normální obytná část,
která ho navíc nezajímala, vydal se dolů. Směrem, kde čul
sklep.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Přeci
jenom, sklepy byly zajímavé místnosti. A mnohdy se tam našly
zajímavé a nečekané věci. Vždyť sklep u Akiry doma toho byl
důkazem. Rychle se vydal po schodech dolů, až došel ke dveřím.
Vypadaly naprosto obyčejně, ale Kait přeci jenom pro jistotu
vytáhl Katanu. Člověk nikdy neví, na co může narazit. S katanou
v jedné ruce tedy opatrně vzal za kliku a stiskl ji. Potom zkusil
dveře otevřít, ale když to začalo skřípat, okamřitě pohyb
zastavil.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Takhle
to nepůjde...</span></span></em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">
pomyslel si Kait. Ale ani to mu nezabránilo, aby to nezkusil ještě
jednou. Jen tentokrát o poznání pomaleji. Milimetr po milimetru
otevíral dveře a při sebemenším náznaku skřípotu strnul a
čekal, jestli se někde v domě něco neozve. Přeci jenom, to, co
dělal, by se dalo označit za trestný čin... A Kait nebyl zvědavý
na to, aby ho někdo zavřel někam do vězení... Kait byl
připravený čelit hodně věcem, ale pokud jde o vězení, tak to
by si pak asi někdo šeredně odskákal. Navíc, toho být zavřený
měl dost na celý život. </span></span><em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Hnusná
smradlavá rakev! </span></span></em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Zaklel
si Kait pro sebe a opět se vrátil k opatrnému otevírání dveří
do sklepa.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Konečně
byly dveře dostatečně otevřené, aby se mohl protáhnout dovnitř.
Jaké ale bylo jeho zklamání, když jediné, co uviděl, byly
police s flaškama vína. Jistě, byla to impozantní sbírka, ale
rozhodně to nebylo to, co Kait chtěl najít. Přecházel mezi
policemi, ale opravdu tam bylo jenom víno. Užuž chtěl zamířit
zpět, když ho něco napadlo. Začal vína zkoumat, až našel
jedno, co vypadalo, že nebude chutnat špatně. Vzal ho a spokojeně
zastrčil pod plášť. </span></span><em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Na
účet pana starosty,</span></span></em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">
zasmál se a vykročil zpět ke schodům.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Strnul
ale v půlce kroku, když uslyšel hlas. A ten hlas zpíval oplzlé
písničky! A vycházel zpoza zdi! </span></span><em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Co
to má být? </span></span></em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Pomyslel
si Kait a přešel ke stěně blíž. Jak byl u inkriminované stěny
stále blíž, začínal cítit silnou auru. Podobně silnou jako ta,
co byla v tunelu.<br />"To není možné..." zašeptal. "Ne
tady!"</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Na
nic nečekal a vydal se rychlým krokem ke dveřím ze sklepa. Už mu
záleželo jenom na tom, aby se z tama co nejdřív dostal.
Potřeboval co nejdřív mluvit s Akirou. To, na co tady natrefil,
totiž nevěstilo nic dobrého. Jenom se modlil, aby ten druhý
nezjistil, že tam byl. Kdyby se mu to totiž povedlo, kdo ví, co by
se mohlo stát...</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
rychle vyběhl po schodech a přes kuchyni, která byla naštěstí
pořád prázdná, úplně ven. A pak co nejdál od toho domu. Dokud
nebude v plné síle, nesmí se k němu ani přiblížit. Mohlo by to
vést ke katastrofě. Navíc, kdyby ho ten druhý zabil, kdo by Akiru
naučil ovládat své schopnosti? Navíc si slíbil, že ho ochrání
a tenhle slib hodlal dodržet.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vydal
se po ulici a zabočil na cestu k Akirově škole. Hodlal tam na něj
počkat a okamžitě s ním probrat to, co zjistil a z čeho mu ještě
teď běhal mráz po zádech. Stanul před školní branou a opřel
se o zeď. Tady na tom fleku hodlal počkat, dokud Akira neprojde
branou.</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Byl
opilý, ale naprosto mu to nevadilo. Věděl, že krom něho v domě
teď nikdo jiný není. Přešel k posteli a sebral z nočního
stolku láhev whisky. Pořádně si přihnul a pak začal zpívat
oplzlé hospodské písničky. A pěkně nahlas. Přitancoval k
posteli a svalil se na ni. Zakvákal posledních pár slov písničky
a usnul.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Zazvonilo
na konec vyučování a Akira se vyřítil ze školy. Jaké bylo jeho
překvapení, když před školní bránou spatřil Kaita.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Co
tady děláš?" zeptal se ho. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Čekám
na tebe," trhnul sebou démon, když ho Akira znenadání
oslovil. "Je tu pár věcí, o kterých si musíme promluvit."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Kaite?"
zadíval se chlapec do démonovy až přespříliš vážné tváře.
"Co se děje?" </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Pojď,
tady o tom mluvit rozhodně nebudu," prohlásil Kait a postrčil
chlapce před sebe na cestu domů. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Mlčky
kráčeli po cestě podél Nekropole, která vedla směrem k vile,
kde bydleli, když za sebou najednou uslyšeli kroky. Otočili se a
spatřili Mai, která za nimi celá udýchaná utíkala. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Co
se děje?" zeptal se jí Akira. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Proč
jsi dneska tak utekl?" zeptala se. "Chtěla jsem tě pozvat
do Nekropole, dneska tam má být nějáká super akce!"</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ale
Akira jenom zakroutil hlavou. "Nemám čas a ani náladu. Abych
se přiznal, tak se mi v Nekropoli stejně nelíbí..."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Ale
notak, nebuď labuť," zkoušela to Mai dál a přistoupila k
Akirovi blíž.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Opravdu
ne a tohle už nikdy nezkoušej!" odstrčil Mai od sebe vší
silou, když se ho pokusila políbit. Potom pohlédl na Kaita, ale
ten vypadal, že je duchem někde jinde a jenom v ruce nepřítomně
drtil svoji katanu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Mai
to ještě chvilku zkoušela, ale nakonec odběhla z nepořízenou do
hučícího klubu a Kait s Akirou se znovu vydali na cestu.
Zanedlouho došli na polňačku, která k domu vedla a Akira vklouzl
svojí rukou do té démonovy. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Co?"
optal se Kait, kterého to vytrhlo ze zamyšlení. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Nic,"
usmál se Akira a ruku trochu víc stisknul.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
se usmál v odpověď a pak oba zase pokračovali v cestě. Během
pěti minut dorazili domů a oba nejdřív zamířili do kuchyně. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">"Tak
co, povíš mi už konečně, co se děje?" zeptal se Akira,
když začal připravovat oběd. <br />Kait si povzdechl a pustil se do
vyprávění.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Je
tady," zašeptal Kait sotva slyšitelně.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Cože?"
otočil se na něj Akira s nechápavým výrazem ve tváři.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ten
druhý démon, vím, kde je," vysvětlil Kait.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Fakticky?"
vyvalil Akira kukadla.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Moc
se neraduj," zarazil ho Kait. „Má úkryt někde pod
starostovým domem. Slyšel jsem ho zpívat oplzlé písničky a
cítil auru."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Oplzlý
písničky!" rozesmál se Akira. „Démon, a zpívá si oplzlý
písničky..."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
se nedokázal přestat smát ani když se mu to Kait pokoušel
vysvětlit. A ten brzo vypěnil, vstal a vrazil chlapci facku. Akira
se ublíženě chytil za tvář a do očí se mu hrnuly slzy. Vrhl
plačtivý pohled na démona a vyběhl z místnosti. Kait se unaveně
svezl na židli a začal si nadávat do pitomců... Chvíli jen tak
seděl, ale pak se rozhodl Akiru najít.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vyndal
víno, které ukradl ve starostově sklepě, postavil ho na stůl a
vydal se prohledávat dům. Začal Akirovým pokojem, ale bez
úspěchu. Prohledal tedy každou místnost, co tam byly. Ale Akira v
žádné z nich nebyl. Zbýval tedy sklep a pak venek. Kait zamířil
ke dveřím do sklepa a všiml si, že jsou malinko pootevřené.
Otevřel je tedy úplně a vstoupil dovnitř. Pomalu scházel dolů a
v půlce cesty se zastavil a zaposlouchal se do vzlyků, které zdola
zaslechl.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Takže
je tady," zašeptal si pro sebe a pokračoval v cestě dolů.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Zastavil
se až na posledním schodě a pohlédl do rohu na postavičku, která
tam byla schoulená.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Buď
mi jednu vrazí, nebo si to nechá vysvětlit, </span></span></em><span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">rozhodl
se Kait a pomalu se k plačícímu chlapci vydal. Aniž by cokoli
říkal, sedl si k němu a stáhl si ho do náruče a pevně ho
sevřel.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
se nebránil. Naopak se k démonovi natiskl ještě pevněji, jako by
měl jinak zmizet.<br />Démon zabořil chlapci obličej do vlasů a
uvažoval, že by mu měl vysvětlit své myšlenkové pochody. A
taky se mu omluvit za tu facku. Políbil chlapce do vlasů a pak mu
po tváři přejel rukou zářící magií. A stejným způsobem,
jako mu vyléčil všechny šrámy od Mainy bandy, mu teď vyléčil
zarudlou tvář.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
k němu vzhlédl a Kait se na něj usmál. „Nechtěl jsem tak
vybuchnout, ale pochop, pokud by býval zjistil, že tam jsem, tak by
patrně už ani jeden z nás nežil," pronesl potichu Kait.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Takže
tu opravdu je?" zeptal se Akira. „Já myslel, že sis dělal
legraci..."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ne,
bohužel nedělal," postavil se Kait a natáhl k chlapci ruku.
Ten se jí chopil a nechal se vytáhnout na nohy.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
co s tím budeme dělat?" zeptal se Akira a šel za démonem
zpět do kuchyně. Přeci jenom si uvědomil, že má na plotně oběd
a jestli chtějí jíst, tak by měl švihat, nebo se mu to připálí
a bude to tak leda na vyhození. Předběhl Kaita a sprintoval si to
tedy do kuchyně, aby zachránil, co se ještě dá.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
měl štěstí. Ano, sice to už trošku přismahnuté bylo, ale
pořád to ještě bylo poživatelné. Začal se tedy otáčet po
kucyhni a za chvíli to tam vonělo masem na smetaně a bramborovou
kaší. Akira to naservíroval na dva talíře a jeden přistrčil
před démona. Druhý na místo naproti němu a už se chtěl jít
posadit, když si ho něčí ruce stáhly na klín.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nikam,"
zapředl mu démon do ouška.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ale
já mám hlad!" zavrčel Akira. „A jestli mě nepustíš, tak
ti sním tvoji porci," popadl Akira démonovu vidličku a nabral
si z jeho talíře pořádné sousto. Ovšem to by Kait nebyl Kait,
aby něco nevyrybařil. Když Akira sousto nesl k ústům, démon se
mu naklonil přes rameno a sousto mu drze snědl.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Héj,
to bylo moje!" otočil se Akira na Kaita zamračeně.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ne,
nebylo, protože to bylo z mýho talíře," zářivě se usmál
Kait.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ano,
ale ty mě nechceš pustit k tomu mýmu!" prskal chlapec.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
se jenom usmál a nakonec chlapce pustil. Ten ještě chvíli prskal,
ale ani to ho neodradilo se vrhnout na svůj talíř s jídlem.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Když
se Mai nepovedlo Akiru nalákat do Nekropole, nakvašeně odkráčela.
Zapadla do podniku, vzala si svoje věci a odkráčela s nosem
nahoru. Pomalu kráčela k domovu a cestou se zastavila u výlohy
klenotnictví a okukovala naušnice. Pak se ale otočila a
pokračovala dál svou cestou. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Když
stanula před svým domovem, vytáhla z kabelky klíče a odemkla
vchodové dveře. Vyběhla schody do svého pokoje a odhodila tam
školní věci. Schodila ze sebe jeansy a halenku a místo toho ze
skříně vylovila minisukni a tílko, které odhalovalo pupík.
Takto vyšňořená zamířila dolů po schodech do sklepa. Ovšem,
do sklepa nešla. Místo toho se otočila ke stěně a stlačila
kámen, který otvíral tajný vchod. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vešla
dovnitř a vchod zase zavřela. Podívala se na postel, na které se
on obvykle rozvaloval. A podivila se, že je tu dnes takové ticho.
Ovšem všechno jí docvaklo, když uviděla horu prázdných flašek
od whisky a jeho, jak leží na posteli. Mai k posteli přistoupila a
pohlédla mu do tváře. Když spal, vůbec nevypadal, že by se
chystal zničit svět. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Mai
mu odhrnula z tváře neposedný pramen vlasů a dál se kochala
pohledem na jeho klidnou tvář. Potom se pro sebe usmála a začala
mu po ní jemně přejíždět prsty. Když se neprobudil, dívka se
usmála a udělala něco, co už chtěla udělat delší dobu. Pomalu
své rty přiblížila k těm jeho a lehce ho políbila. Pak se zase
odtáhla, protože odér alkoholu, který z něj táhl, byl přece
jenom ještě pořád pekelně silný. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ovšem
ani to jí nemohlo zabránit v tom, aby jeho tělo prozkoumávala
rukou. Zajela mu s ní pod košili a dráždila bradavky. Když byly
ztvrdlé, začala rukou sklouzávat přes vypracované břicho až k
lemu jeho kalhot. Ovšem, když už se chystala za něj rukou zajet,
zabránil jí v tom železný stisk na zápěstí.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
„<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tohle
nedělej!" promluvil na ni tichým hlasem, ale bylo poznat, že
z něj sálá vztek. Hlavně z jeho očí. Měl co dělat, aby se
ovládal. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Potíž
byla v tom, že Mai se ovládat přestala. „Já si kurva budu dělat
co chcu! A ty do toho nemáš co kecat! Jsi jenom nastrčená loutka!
Ty nemáš dovoleno samostatně ani myslet!" ječela na celou
tajnou místnost. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Věděl,
že má pravdu, tak pod jejím zuživým pohledem trochu zkrotl. Ale
jeho představivost Mai ovlivnit nemohla. A on si právě teď
představoval, jak ji škrtí, až zmodrá. Začínal tu holku
opravdu nenávidět. Potíž byla, že byla silnější, než on kdy
bude, takže své představy bohužel nemohl realizovat. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Když
Mai viděla, že konečně zkrotl, donutila ho, aby si zase lehnul na
postel a dál zkoumala jeho tělo. Opět rukou sjela k lemu jeho
kalhot a rozepnula mu jak knoflík, tak zip a rukou zajela dovnitř.
Kdyř přes spodní prádlo přejela po jeho chloubě, mohla cítit,
že se jeho tělo slabě zachvělo. Jestli slastí, nebo odporem, to
nemohla vědět.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Chvíli
ho rukou takhle dráždila, ale nakonec už to nevydržela a zajela
mu rukou i pod spodní prádlo. Odpovědí jí byl tichý potlačovaný
vzlyk. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ale,
tak ono se nám to nelíbí?” zapředla Mai a pohlédla mu do
obličeje. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Prosím...
Nech toho...” zašeptal a po tvářích se mu koulely slzy. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Proč
bych měla?” usmála se Mai a znovu rukou zajela do jeho spodního
prádla, kde sevřela jeho chloubu a začala ji zpracovávat. Druhou
rukou ze sebe mezitím stahovala oblečení. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Když
docílila toho, že se mu konečně postavil, obkročmo na něj
nasedla a navedla si jeho penis do sebe. Potom na něm začala
rajtovat, jak na koníčkovi. Když ucítila, že došel vrcholu,
stejně, jako ona, slezla z něj a začala se pomalu oblékat. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Potom
přešla k tajným dveřím, otevřela je a odešla, nechávajíc ho
tam poníženého ležet v slzách. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Slyšel,
jak se za ní zavřely tajné dveře. Měl na sebe vztek, vztek na
to, že je slabý, že jí nedokázal odporovat! Držela ho tu bůhví,
jak dlouho, nutila ho předstírat, že je druhý král démonů,
nutila ho to dělat tak dlouho, až tomu uvěřil. Myslel si, že nad
ní má navrch, ale neměl... </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vztekle
praštil pěstí do polštáře, ale ničeho tím nedocílil. Vstal z
postele a přešel k mechanizmu, co otvíral vchod. Praštil do něj
a vyšel ze sklepa. Zamířil si to do koupelny, doufaje, že
nenarazí na Mai. Kdyby na ni narazil teď, asi by se neudržel a
jeden z nich by to pak zaplatil životem, a on si byl téměř jistý,
že by to byl on, kdo by zařval... </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Možná
ovládal dva elementy, ale rozhodně se nemohl rovnat někomu, kdo
ovládal tři. A navíc byl plnohodnotný démon... Jediný, kdo by
se jí mohl postavit, byl ten <i>demigod </i>s
údajně stříbrnou aurou. Začal věřit tomu, že je to pravda a
že někdo takový existuje. Musel tomu věřit, potřeboval tomu
věřit. V tuhle chvíli to bylo jediné, na co se mohla jeho mysl
upírat, jediné, co mu dávalo ještě jakous takous naději, že
Mai bude poražena. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nechal
na sebe stékat vlažnou vodu a smýval ze sebe její doteky. Stál
tam skoro hodinu a utápěl se v depresi a temných a chmurných
myšlenkách. Nakonec ale vodu zastavil a oblékl se. Se sklopenou
hlavou sešel zpět do své vyhrazené místnosti a vyčerpaně se
svalil na postel. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nejdřív
spát nechtěl, ale únava byla nakonec silnější, než on a tak
během několika minut usnul neklidným spánkem, kde se střídaly
sny, ve kterých Mai škrtil s těmi, kde byl jejím otrokem a ona si
s ním dělala cokoli se jí zachtělo. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Co
uděláme s tím, že je tady?” zeptal se Akira, když naskládali
špinavé nádobí do myčky a on si vzpoměl, že mu Kait odpověď
na tuhle otázku zamlčel. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Budeme
tě muset honem rychle vytrénovat, abys byl schopný se s ním
utkat, až přijde čas,” vzdychl démon. “Potíž je v tom, že
to budeš muset zvládnout rychleji, takže to asi bude náročnější,
než bych si přál. Zvládneš to?” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nemám
na výběr. A navíc, on je hrozba, která musí být zažehnaná,”
vydechl Akira. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak
jdeme na to?” zeptal se Kait a kývl hlavou k místu, kde byly
dveře do sklepa. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
jenom kývl a vydal se za démonem, který už byl na půl cesty tam.
Sešli po schodech a chlapec si vzpomněl na slib, který mu Kait
včera dal. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Dlužíš
mi výuku zacházení s dýkou,” obrátil se na démona a sevřel
dýku v ruce.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vidíš,
málem bych zapoměl,” usmál se Kait a sevřel v ruce katanu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Takže,
co mám udělat prvně?” zeptal se Akira. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ta
dýka má jednu výhodu, můžeš ji proměnit v jakoukoli zbraň.
Nevýhoda je ovšem to, že pokud ji proměníš ve střelnou zbraň,
bude mít jenom jednu střelu, takže lepší jsou meče, nebo jiné
sečné, či bodné zbraně,” začal vysvětlovat Kait. “A první,
co uděláš, bude, že se napojíš na auru té dýky a proměníš
ji ve zbraň takovou, jakou chceš.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Takže
volba zbraně je na mně?” zeptal se pro jistotu Akira. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ano,
kompletně,” kývl Kait. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak
dobře,” zabručel Akira a zavřel oči. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Stop,”
zastavil ho Kait. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Co?”
nechápal Akira a otevřel oči. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Musíš
to udělat s očima otevřenýma,” vysvětlil Kait. “Pokud je
zavřeš, tak hrozí, že už je taky znova neotevřeš, pokud bude
tvůj soupeř rychlejší.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Aha,”
hlesl Akira a zkusil to znova. Chvilku to trvalo, ale nakonec na to
přišel. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">No
vidíš, že to jde,” pokýval uznale hlavou Kait. “A teď
vyzkoušíme, jak ti to půjde v praxi, protože nastanou chvíle,
kdy budeš muset pružně uprostřed boje měnit zbraň.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Myslíš,
že to zvládnu?” zeptal se Akira. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Obávám
se, že nebudeš mít na výběr,” zabručel Kait, “protože já
budu používat takový styl boje, abys k tomu byl donucen. Ale
neboj, nakonec to bude přirozená věc, že to budeš dělat
podvědomě.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
co teda teď?” zeptal se Akira a sevřel v ruce meč. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Teď,”
opakoval zamyšleně Kait a vytahoval z pochvy katanu, “se budeš
muset bránit!”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">S
těmi slovy na Akiru zaútočil. Nejdřív jen lehce, aby vyzkoušel,
jak to Akirovi půjde, když ale zjistil, že je chlapec docela dobrý
a mečem se ohání celkem zkušeně, zkusil trochu přitvrdit a
změnil styl, kterým až doposud útočil. Jaké bylo jeho
překvapení, když se Akira pružně přizpůsobil a jeho meč se
během setiny sekundy změnil v štít, kterým odrazil útok vedený
na hlavu a vzápětí zaútočil na Kaitovy nohy tyčovou zbraní.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
vyskočil na kamenný stůl a se smíchem zavolal: “Stačí,
stačí.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Proč?”
zeptal se Akira. Ale tyčovou zbraň proměnil opět v dýku, kterou
si připnul na opasek. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Protože
jsi lepší, než jsem si myslel. Nevím, jestli je vůbec něco, co
bych tě v této oblasti mohl naučit,” odpověděl Kait. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ale...”
protestoval Akira. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Žádný
ale. Budeme ale denně trénovat, protože možná máš schopnosti,
ale nemáš fyzičku,” zabručel Kait a tak začal první den,
pardon, večer, jejich tréningu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Když
se potom celí znavení vypotáceli po schodech ze sklepa, jediné,
na co jim ještě zbyla síla, bylo jít si dát společnou sprchu a
zapadnout do postele. Akira usínal s pocitem, že přeci jenom není
ještě vše ztracené a s myšlenkou na to, že ovládání ohnivého
elementu není zas až tak těžké, jak si původně myslel. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Oproti
tomu Kait usínal s obavami o chlapce. S obavami, co by se mu mohlo
stát. Pořád myslel na to, na co narazil ve starostově sklepě. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tohle
mi byl čert dlužen,” zašeptal Kait, políbil chlapce do vlasů a
propadl se do říše snů. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<br /><br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Když
se ráno probudil, Akira už vedle něj neležel. Stejně jako včera.
Jen s tím rozdílem, že tentokrát neslyšel žádnou vodu. Zvedl
se tedy z postele a sešel dolů do kuchyně. Tam narazil na Isobel,
jak sedí s hlavou v dlaních nad hrnkem kafe. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Stalo
se něco?” zeptal se jí. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nic,
co by tě muselo zajímat,” zkusila se pousmát, ale moc jí to
nešlo. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
jen pokrčil rameny a začal si hledat něco k snídani. Pohled mu
přitom padl na prázdnou flašku od vína. Na tu, kterou donesl ze
starostova domu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Aha,
tak takhle to je,” zamumlal si pro sebe a zakousl se do rohlíku s
pomazánkou. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Co
prosím?!” otočila se na něj Isobel a z očí jí sršely blesky.
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nic,
nic...” pokoušel se to zamluvit Kait. “Jen jsem nad něčím
přemýšlel.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">To
zrovna, sem viděla, jak ses díval na tu flašku!” zavrčela
Isobel. Potom se ale chytila za hlavu a zaskučela. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kocovina
je hrozná věc, co?” nadhodil Kait a jal se prohledávat kuchyň.
“Kdysi jsem ji taky měl a jeden můj kamarád mi na ni doporučil
jistou věc, otázkou je, jestli se v téhle domácnosti dá najít.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
co ta věc má být?” zeptala se podezřívavě Isobel. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Uvidíte,”
zabrumlal Kait a míchal několik věcí dohromady v hrnečku. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jestli
mě to otráví, tak tě budu strašit ve snech!” varovala ho
Isobel. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Obávám
se, že tam už na vás není místo. Ne, dokud bude po téhle
planetě chodit on,” vzdychl Kait a zalil směs horkou vodou z
várné konvice. Promíchal to a pak postavil před Isobel. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ta
se na to nejdřív nedůvěřivě podívala, ale pak hrneček zvedla
a donesla k ústům a trochu usrkla. Chvilku doušek převalovala v
ústech, ale nakonec polkla a začala usrkávat dál. Kait mezitím
žvíkal svůj rohlík s pomazánkou, co byl nucen odložit. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Cos
do toho vlastně dal?” zeptala se Isobel, když byl hrneček
prázdný. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nevím,
jestli to vůbec chcete vědět,” vyhýbal se Kait odpovědi. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ano,
chci to vědět,” praštila Isobel s hrnkem do dřezu a zapíchla
prst do Kaitovy hrudi. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Na
vaše vlastní nebezpečí,” vzdychl Kait a začal vyjmenovávat
ingredience, co do lektvaru použil. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jak
mluvil, Isobeliny oči se začaly rozšiřovat. A když začal
vyjmenovávat věci, jako ocet, či podobné ne moc chutné
ingredience, oči jí málem vylezly z důlků. To už to Kait ale
nevydržel a rozesmál se. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Co
je tady k smíchu?” zeptala se Isobel nakvašeně. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">No,
možná to, že jsem do toho dal jenom wasabi, mléko, bylinkový
čaj, trochu medu a to je všechno,” nadhodil Kait a opět se
rozesmál. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Takže
ten zbytek tam nebyl?” dožadovala se Isobel vysvětlení. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ne,”
potvrdil Kait. “Jen jsem chtěl vidět vaši reakci.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">No,
taks ji viděl a teď běž dělat něco užitečného,” zpražila
ho Isobel nasupeným pohledem a postavila se před něj. Paradoxně
byla o hlavu menší, než on. </span></span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
si mezitím užíval volnou hodinu, protože jim odpadla biologie.
Vyvaloval se na střeše školy a užíval si slabé sluneční
paprsky. Byl už skoro prosinec, ale dneska se sluníčko rozhodlo,
že bude aspoň trochu svítit. A to by nebyl Akira, aby toho
nevyužil. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Najednou
ale ztuhl, protože se k němu začalo přibližovat něco, co už si
dokázal zařadit jako démonickou auru. Zvedl se a s rukou na dýce
se postavil do pozoru a čekal, co se bude dít. Vrzly dveře,
kterýma se na střechu vcházelo a v nich stanul usmívající se
profesor Alexander. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;"><i>Demigod,
</i>hádal bych,” usmál se ještě
víc a zavřel za sebou dveře. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
vy jste?” zeptal se Akira a pevněji sevřel dýku. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Na
čí straně jsi?” zeptal se místo odpovědi profesor. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Proč
to chcete vědět?” zeptal se opatrně Akira. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Abych
věděl, jestli tě mám zabít, nebo se k tobě přidat?” nadhodil
profesor. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
na čí straně jste vy?” zeptal se ho Akira místo toho, aby
odpověděl. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Zatím
na ničí, všechno závisí na tvé odpovědi,” opět se usmál
profesor. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akirovi
už ten jeho úsměv začínal lézt na nervy. Ten jeho klid. Potichu
zavrčel a rozhodl se, že to asi bude s tou odpovědí muset
risknout. V nejhorším se nedožije zkázy světa. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jsem
na Kaitově straně, když už to musíte vědět,” prskl chlapec,
jak mu profesor brnkal na nervy. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Správná
odpověď,” pokývl Alexander hlavou, posadil se na zem a zády se
opřel o stěnu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">He?!”
nechápal Akira už tím tuplem nic. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">V
tomto městečku je spousta démonů, co se vydávají za lidi.
Někteří svou přítomnost maskují a blokují svoji auru, jako
jsem to dělal já, jiným je to jedno. Potíž je v tom, že prostě
nemůžeš vědět, kdo je na čí straně. Žiju tady teprve půl
roku, ale už jsem našel několik, co jsou věrní Kaitovi a čekají
na jeho návrat. A já vím, že už se vrátil.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
jenom zíral s otevřenou pusou. Nevěděl, že je tu tolik démonů.
Jistě, pochopil, že nějácí tu budou určitě, protože byly
místa a lidi, ze kterých démonickou auru cítil, ale opravdu
nečekal něco tak velkého. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kolik
jich je?” zeptal se Akira. “V tom vašem spolku.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Moc
ne, jenom asi deset,” přiznal profesor. “Potíž je totiž v
tom, že v Nekropoli, tom podniku pro mladé, se to jimi jenom hemží,
ale ti jsou na jeho straně...”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jo,
to je pochopitelné...” zabručel Akira. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Máte
už s Kaitem nějákou představu o tom, kde je a kdo to je?”
zeptal se profesor. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
říká, že ví, kde je, ovšem je otázkou, jestli je to opravdu
on,” přiznal Akira. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Najednou
zazvonilo na hodinu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Přijď
zítra po škole do antikvariátu. I s Kaitem,” prohlásil
Alexander a pak se zvedl a šel učit. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
ještě chvilku tupě zíral na dveře, které se za profesorem
zavřely, ale pak se vzpamatoval a rychle se vydal na hodinu. Stále
ještě uvažoval, kdo jsou ti další, co stojí při Kaitovi. Ovšem
jeho úvahy přerušila profesorka Archaická testem, takže se musel
začít soustředit na historii a přestat uvažovat, který démon
je na čí straně. </span></span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
byl zalezlý v pokoji vedle toho Akirova a rovnal tam svitky, které
nepřišly do antikvariátu. Byly to ty svitky, na kterých byly
popsané nějáké schopnosti. Pečlivě je všechny studoval.
Některé zahazoval na hromadu za sebou a jiné buď skládal na
hromádku vedle sebe, nebo je přepisoval do jazyka, kterýmu bude
Akira rozumět, pokud byly psaný nějákým jiným. Hodně jich taky
bylo psaných jazykem démonů, který Akira zatím neuměl. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
se narovnal teprve, když slyšel, že bouchly domovní dveře.
Uvažoval, jestli je to Akira. A tak nechal svitky svitkama a vydal
se na průzkum, aby zjistil, kdo to je. Vyšel z pokoje, kde se
zdržoval a sešel po schodech dolů. A přesně, jak předpokládal,
narazil tam na Akiru. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Přitáhl
si ho pro polibek a nepustil ho, dokud jim nedošel dech. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak
takový přivítání bych si dal líbit klidně každý den,”
zavrněl Akira. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
se na něj jenom usmál. “Tak co bylo ve škole?” zeptal se ho,
když došli do Akirova pokoje. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vidíš,
je tu něco, o čem s tebou musím mluvit,” připustil Akira, jak
mu Kait právě připoměl setkání na střeše. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
co to je?” zeptal se zvědavě Kait a svalil se na postel. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
se posadil na zem a zády se opřel o bok postele. Na chvilku zavřel
oči a uvažoval, jak začít. Z myšlenek ho vytrhla démonova ruka
ve vlasech. Usmál se pro sebe a konečně začal. “Dneska nám
odpadla biologie, tak jsem se poflakoval na střeše. Najednou se tam
objevil náš profesor angličtiny – Alexander. A měl kolem sebe
démonickou auru. Vyptával se mě, na čí straně jsem. Když jsem
řekl, že na tvojí, tak řekl, že je dalších asi deset, co na ní
jsou taky. A že máme oba zítra, až mi skončí škola, přijít
do Antikvariátu.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak
tam půjdem, co ty na to?” nadhodil Kait a posadil se, ruku stále
v Akirových vlasech. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nemyslíš,
že by to mohla být past?” zeptal se s obavami Akira. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">I
kdyby byla, tak si myslím, že to za pokus stojí. Pravdou je, že
ho totiž sami neporazíme, ani kdybysme chtěli. Protože než se
naučíš svoje schopnosti používat, tak z nás bude sečka,”
prohlásil Kait. “Takže to za pokus určitě stojí. V nejhorším
si probojujeme cestu ven.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
se na Kaita otočil a usmál se. “Tak jdem do toho, ať už to
dopadne, jak chce.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Přesně
tak,” souhlasil Kait. “Ale teď, teď půjdeme trénovat, protože
jsem ti slíbil, že tě budu každý den prohánět, nebo se to
nenaučíš.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
jenom kývl a společně se vydali do sklepa. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
chlapci začal vysvětlovat všemožná kouzla. Převážně z
oblasti elementu temnoty. Ten byl Kaitovou specialitou. I když
dokázal ovládat i oheň a blesk. Akira se učil, jak donutit
temnotu, aby pracovala tak, jak chce. Učil se metat černé blesky a
taky, jak zaplavit okolí černou mlhou, ve které vidí jenom on.
Jako krytí to bylo velice účinné kouzlo. Potíž byla v tom, že
se dalo použít jenom za určitých okolností, protože jinak
okamžitě každý věděl, že je to kouzlo. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">S
tréninkem začali brzy odpoledne, ale když skončili, byl již
skoro večer. Ani si nevšimli, že už je venku černočerná tma,
protože už dávno předtím zapálili svíčky, jinak by ani jako
démoni se svým ostrým zrakem nic neviděli. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Když
se celí uštvaní a vyčerpaní vypotáceli po schodech ze sklepa,
čekala tam na ně Isobel. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Copak
jste tam dole dělali?” zeptala se andělským hlasem, který měl
podtext ďábla. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">I
když řeknu, že jsme trénovali, stejně mi neuvěříte,”
odtušil Kait. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jak
to můžeš vědět, kdyžs to ještě ani nezkusil?” zapředla
Isobel. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak
já to teda zkouším...” zabručel Kait. “Trénovali jsme.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
copak zajímavého? Doufám, že to nebyly postelové scény?” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
po tomhle zbledl a následně zčervenal a přisunul se blíž ke
Kaitovi. Tomu oproti chlapci zacukaly koutky a měl co dělat, aby se
nesmál. Ovšem Akiru si k sobě přivinul ještě těsněji a
pohladil ho po vlasech. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
vtipného je tu co? Pane démone?” zaprskala Isobel. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vy?”
nadhodil opatrně Kait a radši se přestal smát. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
nejsi tak trošku drzý? Jen tak náhodou?” zapředla Isobel. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Myslím,
že ne,” odpověděl Kait a opět mu zacukaly koutky. Tentokrát za
to ovšem nemohla Isobel, ale Akira, který se mu tlemil do košile
tak, aby to jeho matinka neviděla. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
chcete po nás něco důležitého? Nebo si můžeme jít dát
sprchu?” zeptal se ještě Kait. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Sprchu!”
prskla Isobel. “A hned, roznášíte tady špínu a to vám trpět
nebudu!” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jak
poroučíte, vaše výsosti,” poklonil se nonšalantně Kait a i s
Akirou, který se teď už smál naplno, zmizel v horním patře. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Společně
zalezli do koupelny a vlezli pod sprchu. Akira se přitiskl k
démonovi, který se vyčerpaně opíral o kachličky. Akirův trénik
dával zabrat oběma. Kaitovy ruce se ovinuly okolo Akirova štíhlého
pasu a chlapec byl uvězněn v železném obětí. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Na
to, že jsi vyčerpaný ti zbylo ještě síly dost,” poznamenal
Akira, když se bezúspěšně snažil démonovi vykroutit. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kampak
se mi snažíš utéct?” zašeptal mu démon svůdně do ouška. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nikam,”
zapředl chlapec. “Jenom mě strašně mačkáš.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
tedy trochu povolil stisk a otočil si chlapce čelem k sobě. Trochu
se sehnul a spojil jejich rty v dlouhém něžném polibku. A i když
jim za nějákou dobu došel kyslík a museli se od sebe odtrhnout,
dál stáli v obětí pod proudem teplé vody, která jim skrápěla
těla. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vydrželi
tak ještě poměrně dlouho, ale pak se jim pomalu začaly zavírat
oči a podlamovat nohy, jak byli vyčerpaní z tréninku. Kait tedy
vypl vodu a oba se vypotáceli ze sprcháče. Něják se jim povedlo
utřít a obléct do toho, v čem spali a odplížit se do Akirova
pokoje. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tam
padli vyčerpaně na postel a jakmile Akira natočil budíka, aby
zítra nezaspal do školy a Kait přes ně přehodil přikrývku,
usnuli jeden druhému v náručí. </span></span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Bylo
po vyučování a Akira právě procházel branou školy, když mu na
rameno dopadla čísi ruka. Chlapec se usmál a otočil se na démona.
Věděl, že na něj bude Kait čekat, protože se tak ráno ještě
domluvili. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Můžem
teda jít?” zeptal se Kait. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jasně,”
souhlasil Akira, drapl Kaita za ruku a vykročil po cestě směrem k
antikvariátu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kráčeli
v zadumaném tichu. Oba přemýšleli, co je tam vlastně čeká.
Pořád se nad nimi, jako Damoklův meč, vznášela hrozba toho, že
to bude past. Ovšem jak se říká, risk je zisk a oni se zariskovat
rozhodli. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Během
chvilky stanuli před antikvariátem a obezřetně vstoupili dovnitř.
V přední části bylo hrobové ticho, ovšem zezadu k nim doléhaly
tlumené hlasy. Akira s Kaitem se po sobě podívali a oba sevřeli
své zbraně. Potom pomalým obezřetným krokem vykročili dál po
schodech dolů, odkud hlasy přicházely. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vstoupili
do zadní části a tam na ně čekalo několik osob v čele s
profesorem Alexanderem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak
jste přece přišli,” usmál se Alexander a pokynul jim, aby se
posadili ke stolu, který tam byl připravený. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
s Akirou tedy usedli, ovšem zbraně pořád drželi u sebe. Ještě
stále se tahle celá seance mohla totiž zvrtnout v něco, kde půjde
o život. A oni chtěli být na tuhle možnost připravení. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak,”
začal Alexander, když se také posadil, “sešli jsme se tu,
abychom probrali, jak budeme dále postupovat ve věci “toho
druhého” a také, abysme se podřídili rozkazům našeho vládce.
Nejprve bysme se ale všichni měli představit. Dovolím si začít.
Jmenuji se Alexander a jsem učitelem angličtiny na Akirově škole.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Já
jsem paní Archaická a na Akirově škole učím dějepis. Ovšem
narozdíl od Alexandera jsem jenom <i>demigod,” </i>představila se
další členka. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Paní
Kamenná, učím biologii, taktéž jsem jen půldémon. Ovšem na
úrovni ovládní dvou elementů. A to země a vody.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">S
chlapcem jsem se už setkal,” začal další v pořadí, “setkali
jsme se v knihovně, když si šel vyřizovat průkazku a vypůjčit
si nějáké knihy. Jsem plnohodnotný démon, jako pan profeosor,
ovšem ovládám jen dva elementy, narozdíl od něj. Tyto elementy
jsou vzduch a oheň.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ještě
tam byli další čtyři. Jeden z nich byl taktéž <i>demigod</i> a
zbytek byli plnohodnotní démoni. Tím demigodem byl majitel
antikvariátu. Zbytek byli lidé, které doteď ani Kait a ani Akira
neznali. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
teď předávám slovo našemu veliteli a táži se, jestli máme
nějáké informace o tom druhém,” řekl nakonec Alexander a
posadil se na svou židli. Neboť každý z nich povstal, když
mluvil. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Mám
tušení, kde se náš nepřítel nachází, respektive, vím
stoprocentně, kde je jeho úkryt, ale máme dvě teorie o tom, kdo
to je.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">V
této chvíli se Akira na démona udiveně podíval. “Já myslel,
žes tu moji zamítl s tím, že je až moc šílená...” nadhodil.
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Původně
ano, ale po zralém uvážení jsem dospěl k závěru, že nic není
nemožné a že bude lepší, když budeme brát v potaz teorie obě.”
Potom se Kait opět otočil čelem ke všem schromážděným,
odkašlal si a znovu se dal do řeči: “Víme s naprostou jistotou,
že se ukrývá v domě starosty. Ovšem nevíme, jestli je to jeho
dcera Mai, nebo někdo jiný, o kom pan starosta nemá ani ponětí.
Předevčírem jsem se tam vloupal a chtěl zjistit, jestli to je
Mai, ale jediné, na co jsem přišel, je fakt, že vedle sklepa je
tajná místnost – zatím nevím, jak ji otevřít – a z ní je
cítit nejsilnější aura, jakou jsem zatím pocítil. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ještě
se mi úplně nevrátila schopnost vidět aury a tudíž určit,
která je čí, ale tahle byla tak silná, že nebylo pochyb, že
patří jemu. Ovšem, jak jsem již řekl, nevíme, jestli je to Mai,
nebo někdo jiný. Ten někdo jiný by měl být mladý muž. Slyšel
jsem ho, jak zpívá hospodské písničky, když jsem tam byl.
Dalším problémem ale je, že tam aury byly dvě, tu druhou jsem si
uvědomil až dnes dopoledne, když jsem nad tím vším přemýšlel.
Ta druhá byla <i>demigodí</i> a rozhodně nebyla tak silná. Ba
naopak, v porovnání s tou první byla tak slabá, že jsem ji téměř
nezaregistroval. A i to, že jsem ji zaregistroval, jsem si uvědomil
až dnes.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Takže
pořád není jasné, kdo přesně to je?” zeptal se Alexander. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Bohužel
ne, v té místnosti mohl být ukrytý kdokoli...” připustil Kait.
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">To
není dobré...” povzdechl si knihovník... </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ovšem,
oproti tomu, je tu i jedna dobrá zpráva...” poznamenal Kait. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jaká?”
zeptal se Alexander. “I když mám jistou představu...” dodal po
chvilce. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
je vyvolený se stříbrnou aurou,” oznámil Kait a jeho ruka
spočinula na chlapcově halvě. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Po
této zprávě propukli členové spolku v jásot. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Neradujte
se, zatím umí obládat jen dva elementy. Jako stříbrný bude moct
ovládnout všech sedm, ale musíme vzít v potaz, že Akira je jenom
<i>demigod</i>, takže mu bude trvat dýl, než se to všechno
naučí,” zarazil je Kait. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Po
tomto sdělení všichni opět umlkli. Zaraženě seděli a koukali
do stolu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ovšem
během pár minut se hovor opět obnovil. Ještě několik hodin tam
seděli a rokovali o tom, co bude dál. Nakonec ale bylo sezení
rozpuštěno s tím, že si všichni vyměnili na sebe kontakty.
Postupně si všichni potřásli rukama a pomalu opouštěli
antikvariát. Pokud se nestane nic mimořádného, měli se sejít
znovu za tři dny. Ovšem, pokud by se něco stalo, měli schůzku
svolat okamžitě. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
s Kaitem opustili antikvariát jako poslední. Rozloučili se s
majitelem a nocí zalitým městečkem se vydali k domovu. Procházeli
temnými ulicemi a tiše, aby nenarušili klid města, se spolu
bavili. Najednou Kait zastavil a zatáhl Akiru do temné uzoučké
uličky. Tam mu rukou přikryl ústa a opatrně vyhlédl ven. </span></span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Probudil
se a šeredně ho bolela hlava. Nadzvedl se na lokti a zaposlouchal
se do zvuků domu. Nic neslyšel a tak usoudil, že je asi noc.
Nevěděl, jak dlouho spal a jelikož v místnosti, kde byl, nebylo
žádné okno a ani hodiny, tak ani nevěděl, jaká je denní doba. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Chvíli
tak koukal před sebe a pak se rozhodl. Už tu nebude! Zvedl se z
postele a přešel k páce, která otevírala cestu z tajné
místnosti. Zatáhl za ni a počkal, než se vchod otevřel. Rychle
jím prošel a zase jej za sebou zavřel. Mělo by mu to dát trochu
víc času na útěk, i když ho nebude moc. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vyběhl
schody vedoucí do přízemí a pak vstoupil do kuchyně a přes
kuchyň úplně ven. Zavřel za sebou a vydal se noční ulicí pryč.
Nevěděl, kam půjde, ale někam jít musel. Ovšem jednou věcí si
byl jistý – už věděl, jak Mai docílila toho, že si myslel, že
je “ten druhý”. Pochopil, že na něj použila hypnózu. Ovšem,
jak už stačil zjistit, byla to ona, kdo zabíjel. A pak mu
vsugerovala, že to byl on. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kráčel
stále rychleji, aniž by věděl kam. Nakonec se dal do běhu.
Bloudil městem, protože se v něm nevyznal. Klopýtal tmou, až
nakonec zakopl a padl v slzách na zem. Zůstal klečet a nechal
slzy, aby padaly na dlažbu. </span></span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Když
si Kait byl jistý, že Akira bude potichu, ruku sundal. Pořád
nakukoval ven, ale pak Akiru postrčil a oba z uličky vystoupili na
normální širokou ulici. Před nimi na zemi klečel nějáký
zrzek. Jeho vzlyky byly slyšet i k místu, kde Kait a Akira potichu
stáli. A to bylo docela daleko. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kdo
to je?” zeptal se Akira. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nev...”
Kait se zarazil. Tuhle auru znal. Byla to ta slabá aura ze sklepa ve
starostově domě... “Buď ve střehu, nevím, na čí je straně,
ale vím, že jsem jeho auru zaznamenal, když jsem byl ve sklepě ve
starostově domě.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">On
je...?” zeptal se Akira s obavami. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ne,
není. Jeho aura je moc slabá na to, aby to on byl. Což znamená,
že tvoje teorie o tom, že Mai je ten druhý, byla pravdivá,”
odpověděl ustaraně Kait. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Co
s ním uděláme?” zeptal se chlapec. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vezmeme
ho k nám. Pokud už nic, tak nám minimálně bude schopen dát
aspoň nějáké informace. Vypadá to, že se mu od ní povedlo
utéct,” rozhodl Kait. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Společně
tedy k zrzkovi přistoupili. Ruce pořád poblíž zbraní, ale
nevypadalo to, že by je chtěl napadnout. Když k němu došli, tak
místo toho, aby se na ně vrhl, obrátil k nim svůj pohled a šeptem
pronesl: “Zabijte mě...” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
a Akira se na sebe zaraženě podívali. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Proč
bysme něco takovýho měli dělat?” zeptal se nechápavě Kait. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Prosím!”
zakvílel zoufale. “Jestli mě najde, tak už budu jejím otrokem
navždy...” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
se chystal něco říct, ale Akira ho zastavil. Klekl si k mladíkovi
a položil mu ruku na rameno. “Je to Mai, že?” zepatal se
potichu a díval se mu do uplakaných očí. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ano,”
šeptl. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Bude
pršet,” prohodil Kait jen tak do větru. Nikdo jeho poznámce však
nevěnoval ani tu nejmenší pozornost. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Máš
kam jít?” zeptal se Akira. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">No,
myslím, že ne...” vzdychl on. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jestli
chceš, tak můžeš zůstat u nás,” navrhl mu Akira. </span></span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Mai
sešla po schodech do sklepa a zastavila se před tajným vchodem.
Zaposlouchala se, ale slyšela jenom zlověstné ticho. Už to jí
napovědělo, že něco je špatně. Prudce praštila do kamene,
který dveře otvíral a jakmile se otevřely dostatečně na to, aby
se tam mohla protáhnout, vsoukala se dovnitř a cvakla vypínačem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Místnost
zalilo žlutavé světlo lamp umístěných po obvodu a Mai si mohla
konečně všimnout, že je prázdná. Přesně, jak si myslela, když
slyšela to hrobové ticho. Protože on byl normálně hlušný až
dost. Hlavně, když si trochu přihnul z láhve whisky... </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Mai
vztekle kopla do prvního, co jí přišlo pod ruku, což byla skříň,
kde on měl těch pár kousků oblečení, co vlastnil. Ovšem, mělo
to přesně opačný účinek, než si přála, protože její vztek
jenom vzrostl. A navíc ji teď bolela noha. Chvilku poskakovala po
té druhé noze, ale nakonec to překousla. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vztekle
praštila do vypínače a prudce ze sklepa vypochodovala. Vběhla do
předsíně a nazula si tenisky. Potom vytáhla mobil a začala
zběsile vyťukávat SMS. Obsah zprávy byl prostý. Zněl: <i>Ke
mně! </i></span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Mai
tuto zprávu odeslala na všechna čísla, která v mobilu měla a
pak vyběhla ven do noci. Bylo načase to skončit! Uvolnila všechnu
svoji auru a nechala ji, aby zahalila městečko. Tímto způsobem
brzy našla místo, kde se on nacházel. A k jejímu velkému úžasu
se na tom stejném místě nacházel i Kait. A taky ten skrček –
Akira! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Dívka
ještě víc zrychlila a jak se blížila k místu, kde on byl,
tvořil se za ní zástup jejích stoupenců. Byli to většinou
mladí. A zdaleka jich nebylo zas až tak tolik, ale pořád jich
byla přibližně stovka. A to bylo víc, než dost. Minimálně v
poměru k tomu, co měli Kait a Akira. To ovšem Mai nemohla vědět.
Ta se starala jenom o to, aby měla co nejvíc stoupenců. </span></span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Alexander
se probudil. Posadil se na posteli a přemýšlel, co ho probudilo.
Zjistil to během pár vteřin. Ta aura byla obrovská! Okamžitě
věděl, komu patří. Během dvou minut byl oblečený a sahal po
meči, který měl schovaný v truhle na půdě. Zároveň okamžitě
vytočil číslo majitele antikvariátu. Potřeboval co nejdřív
všechny zburcovat. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vypadalo
to, že se schyluje k něčemu velkému. A nejhorší na tom bylo, že
z města také cítil auru Kaita a Akiry. A kdyby jenom to! Krom aur
těchto tří tam bylo mnoho slabších aur... Tolik, až to nahánělo
hrůzu. Rychle vyřizoval jeden telefonát za druhým a obouval si
přitom boty. Otevřel dveře a vyšel ven. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Rychle
kráčel ulicí a směřoval do míst, kde byla koncentrace aur
nejsilnější. Během cesty se k němu přidalo zbylých sedm členů
Kaitova spolku, jak si tak něják začali říkat. Spěchali
temnotou a démonická aura kolem nich houstla. </span></span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
tu auru zachytil hned! A také hned pochopil, že je zle. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Připrav
se,” sykl na Akiru. “Tohle bude zkouška ohněm!” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Co
se...” chtěl se zeptat Akira, ale nedořekl, protože náhle také
pocítil tu obrovskou auru, co se kolem celého místa vznášela. A
stále houstla, jak se ten druhý blížil. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Zabije
mě...” zamumlal za nimi zrzek, co stále klečel na dlažbě. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nezabije,”
uzemnil ho Kait. “Místo toho totiž zabije nás.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vidíš
to moc černě,” ozval se za trojicí známý hlas. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Profesore,
jste to vy?” zeptal se Akira, který stál po Kaitově boku. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ano,
jsem.” A profesor stanul po Kaitově druhé straně. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Takže
tým dorazil?” optal se Kait. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ano,
šéfe,” potvrdil Alexander a pevněji sevřel meč. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ve
chvíli, kdy to dořekl, se kolem nich začala stahovat Maina armáda.
Vylézali ze všech uliček a Akira mohl v mnohých poznat své
spolužáky. Pohlédl na Kaita. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">To
jsou malé ryby,” řekl Kait. “Alexi, tyhle necháme vám.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Profesor
angličtiny kývnul na srozuměnou a pokynul sedmi zbývajícím
členům, aby se pustili do práce.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
my?” otázal se chlapec, který stále koukal Kaitovi do očí. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Na
nás čeká ten nejtěžší úkol.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Porazit
tvého protivníka a ochránit zrzka, že?” ujistil se Akira. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Přesně
tak,” tasil Kait katanu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Potom
se i s chlapcem po boku postavil tak, aby byl před mezi zrzkem a
směrem, ze kterého cítil auru druhého pána démonů nejsilněji.
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Aura
houstla a zaplavovala celou ulici. Postupně se měnila v mlhu, až
nebylo vidět skoro ani na krok. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Co
teď?” zeptal se Akira roztřeseným hlasem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tuhle
hru můžeme hrát taky,” ozval se z mlhy Kaitův hlas. “Vzpomeň
si, co jsem tě učil.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
uvolnil svou vlastní auru a kolem něj se začala šířit temnota.
Stejně tak, jako aura obrovitánské síly. Aura, která byla
schopná soupeřit s tou druhou. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
se usmál a uvolnil svou vlastní auru, až se kolem něj také
začala šířit temnota. Jakmile se smíchala s tou, co kolem sebe
šířil Kait, oba dva byli opět schopní vidět. Akira spatřil
Kaita, jak stojí s tasenou katanou proti Mai, okolo které sviští
vodní tornádo. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Už
už se chtěl Kaitovi postavit po bok, ale Kait ho zarazil. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Zůstaň
u toho zrzka!” zařval a ohnivou stěnou vykryl vodní hady, které
na něj poslala dívka. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
tedy pevně sevřel dýku proměněnou v meč, což byla jeho
nejoblíbenější zbraň, a postavil se před zrzka, který stále
klečel na zemi a jenom koukal kolem sebe. Vypadalo to, že on v
temnotě neviděl. </span></span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Alexander
a zbytek Kaitova spolku, jak si spontáně začali říkat, stáli
proti přesile o něco víc, než deset na jednoho. Naštěstí se
armáda valila jenom z jednoho směru. A když se nakonec osum
střetlo se stovkou, krvavá řež na sebe nenechala čekat.
Alexander, který stejně, jako Kait, ovládal živly tři, mával
svým mečem, kolem kterého šlehaly plameny. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
čas od času použil druhé dva živly, které ovládal – vzduch a
vodu. Vodní smršť, kterou ledový severák zmrazí na ostré
úlomky ledu, nadělala opravdu hodně škod, ale pořád byla jejich
osmice ve veliké nevýhodě. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Navíc
je z části oslepovala mlha, která se sem doplazila od místa, kde
všichni tušili Mai, o které teď už všichni přemýšleli jako o
tom druhém. Protože nebylo pochyb. Ty vymizely ve chvíli, kdy se
tam objevila a sálala kolem ní ta kolosální aura. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kamenná
se vyhnula ohnivé kouli, kterou po ní poslal jeden z armády a
probodla ho kůly, které nechala vyrůst ze země. A hned se dívala
po další potenciální oběti. Našla jich hned několik, stáli na
jednom místě a připravovali něco velkého. Sehnula se, aby se
dotkla země. Když se jí dotýkala holou částí těla, byla její
síla znásobena. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Skupina
démonů byla probodena kůly, které byly tenké a ostré jako
břitvy. Už se chtěla postavit, ale najednou vytřeštila oči a z
úst se jí vyvalila krev. Neznámý vytáhl z jejích zad meč
potažený temnotou a nechal její tělo dopadnout na dlažbu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Většina
obránců to viděla a pustili se do armády ještě s větším
zápalem. </span></span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
a Mai na sebe metali jedno kouzlo za druhým. Oba utrpěli nějáká
zranění, ale vesměs to byly jenom škrábance. Kait po Mai vrhl
kouli černého plamene, ale minul. Mai prostě někam zmizela.
Rozhlížel se, ale nikde ji neviděl. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Najednou
ale uslyšel její hlas zpoza sebe. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ty
máš ještě čas, jsou takoví, které musím zničit prvně!”
zaštěkala Mai a teprve tehdy Kaitovi došlo, kde je! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Byla
ve vzduchu! Schopnost ovládat vzduch jí také dávala schopnost
létat! Elementy, které ovládal Kait byly možná silnější, ale
tahle zásadní nevýhoda ho postavila do hodně špatného
postavení! Hlavně, když mu došel význam jejích slov! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Otočil
se a rozběhl se k Akirovi. A pak ji zahlédl! Byla připravená
udeřit! V ruce třímala ledový meč a Kait věděl, že má jen
jedinou možnost, jak chlapce zachránit! Zrychlil a odstrčil Akiru
z rány. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Potom
pocítil ostrou bolest, jak si meč našel nový cíl. Klesl na
kolena a potom dopadl na dlažbu. Slyšel, jak Mai vztekle zařvala a
pak jej obklopila temnota. </span></span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
stál ve střehu před zrzkem a pátral v temnotě prosycené Mainou
mlhou po potenciálním nebezpečí. Dlouho se nic nedělo a Kait s
Mai se mu ztratili z dohledu. Ostatní neviděl vůbec. Mohl jenom
slyšet výkřiky a řinčení zbraní. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Deptalo
ho, že vůbec neví, co se děje. Pevněji stiskl meč, až mu
zbělely klouby na rukou a přinutil se nepolevovat v pozornosti.
Těkal očima z místa na místo. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
potom zaslechl z mlhy Maiin hlas: “Ty máš ještě čas, jsou
takoví, které musím zničit prvně!” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tušil,
co přijde, ale když se nad ním zjevila s ledovým mečem, který
mířil na jeho srdce, v ruce, nebyl schopný udělat vůbec nic.
Prostě stuhl, jak ho zachvátil strach. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nebyl
schopný pořádně vnímat, co se kolem něj děje. Vzpamatoval se
až tehdy, kdy ho něco odstrčilo stranou. Tvrdě dopadl na zem a
podíval se, co se děje. Viděl, jak Kait dopadl na zem a jak se pod
ním rozlévá kaluž krve. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vrhl
se k němu nehledě na to, že nad ním byla zuřící Mai. Chtěla
si Kaita nechat až jako posledního, aby viděl, jak jeho chráněnec
umírá! A on jí to překazil! </span></span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Viděl,
jak se Mai blíží a jak její meč míří na srdce toho chlapce,
co jej bránil a co měl stříbrnou auru. Viděl také, jak chlapec
stuhl a nebyl schopný jediného pohybu. Viděl, jak se do rány vrhl
ten druhý démon a jak chlapce zaštítil vlastním tělem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Viděl
ho padnout na zem a také viděl, jak se k němu chlapec sehnul a po
jeho tváři se koulely slzy. A jeho tělo se najednou samo od sebe
pohnulo. Jeho rty zformulovaly slova mocného zaklínadla a na ulici
se zablesklo. </span></span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Bílé
světlo zmizelo a Mai stála sama na prázdné ulici. Ve chvíli, kdy
pohlédla na místo, kde ještě před chvílí ležel Kait,
pochopila, co se stalo – ten zmetek použil svých schopností, aby
ho a toho kluka ochránil! Mai se z hrdla vydral skřek raněné saně
a snesla se na zem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jediní,
kteří zůstali, byli mrtví. A jak Mai pochopila, to byla celá
její armáda. Nebo alespoň ta její část, kterou povolala, aby jí
pomohla se vypořádat s Kaitem a Akirou. A také najít jeho –
jediného démona, byť jen polovičního, který byl nositelem
elementu světla. V celé démonní populaci byli jen dva, co uměli
ovládat světlo – on a ten chlapec! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Dívka
se začala rozhlížet, jestli někde nespatří ten jeho spolek, ale
vypadalo to, že on odvedl dobrou práci a přemístil pryč i je,
nejen Kaita s Akirou. Povzdechla si a vytáhla z kapsy mobil. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Všichni
ke mně!” vyťýkala prostou SMS a poslala ji všem zbylým
přívržencům, které měla. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Počkala,
než se uráčili přijít. Přeci jenom, budila je uprostřed noci.
Ale zase na druhou stranu, pokud se jim to nelíbilo, neměli se k ní
přidávat! Když se před ní konečně všichni schromáždili,
odkašlala si a začala mluvit. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
nám upláchl. A může za to on!” začala. “Je vážně zraněný
a stříbrný zatím pořádně neovládá své schopnosti. Pokud
chceme dobýt svět, musíme začít právě teď! A kde jinde si
udělat základnu, než v domě toho spratka!”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Její
stoupenci vypukli v jásot a v čele s Mai se vydali polňačkou,
která vedla k Akirovu sídlu. Převálcovali bránu a vtrhli do
domu. </span></span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Isobel
probudil neuvěřitelný hluk. Posadila se v posteli a zaposlouchala
se. Chvíli nic neslyšlea, ale pak se něco roztříštilo.
Pochopila, že to byla váza po babičce. Váza, na které Isobel
opravdu lpěla! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vyskočila
z postele a už si malovala, jak toho nezdárného démona zmidlí
válečkem na nudle! A Akiru taky! Vracet se takhle pozdě! Kdyby
nevěděla, že se ti dva o sebe umí postarat, tak by jim pěkně od
plic vynadala! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Seběhla
schody dolů a najednou se zarazila. To, co pod schody stálo, vůbec
nebyli Kait a Akira! Byla to sebranka cizích lidí! Isobel
nepoznávala nikoho z nich! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kdo
jste?” zeptala se přiškrceným hlasem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Noví
obyvatelé tohoto domu!” odpověděla dívka, která byla evidentně
vůdce skupiny. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
to jako řekl kdo?” konečně našla Isobel svou brysknost. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">To
říkám já!” štěkla dívka a pokynula dvěma chlapcům, co
stáli hned za ní. “Zavřete ji do sklepa a nechte ji tam! Zabít
ji nemůžeme, ale může sloužit jako dobrá návnada pro toho
imbecila! Určitě bude svoji matinku chtít zachránit!” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Maini
poskoci popadli Isobel za ruce a vlekli ji ke dveřím, které
vypadaly, že vedou do sklepa. Otevřeli je a táhli ji po schodech
dolů. Z posledních pár schodů ji shodili dolů na kamennou
podlahu. Potom se otočili a opět vystoupali nahoru. Zavřeli dveře
do sklepa, ale když je chtěli zamnkout, zjistili, že není klíč.
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Uhněte,
vy nemehla!” štěkla Mai a pomocí vzduchu a vody vyrobila ledový
klíč, který přesně pasoval do zámku. A díky tomu, že byl
zhotoven za pomoci magie, bylo nemožné, aby roztál. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Mai
dveře zamkla a klíč pověsila na skobu, která byla vedle zaražená
ve zdi. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Co
teď?” zeptal se jeden z Mainých následovníků. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Teď,”
zamumlala Mai. “Teď se zabydlíme!”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Když
tohle dořekla, tak se všichni rozeběhli do domu a začali ho
prozkoumávat. Mai nad jejich dětinským chováním jenom zakroutila
hlavou a sama se pomalu vydala po schodech nahoru. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Otevřela
jedny z mnoha dveří, které v druhém patře byly a vybavení
pokoje jí potvrdilo, že se jedná o Akirův pokoj. Vstoupila
dovnitř a dveře za sebou zase zavřela a začala se prohrabovat
chlapcovýma věcma. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Když
se dostala k polici s knihami, narazila na jednu malou odřenou
knížečku. Otevřela ji a okamžitě věděla, o co jde. I s knihou
se posadila do jednoho z křesel a začetla se do vyprávění o
uvěznění krále démonů. O Kaitově utrpení. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Po
nějáké době ji ale kniha přestala bavit a hodila ji na stolek.
Zvedla se z křesílka a vyšla z pokoje. Už chtěla jít dolů do
kuchyně, aby si udělala něco k jídlu, ale upoutala ji stopa aury,
která vedla do místnosti vedle Akirova pokoje. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Změnila
směr a otevřela dveře do toho pokoje. Byla tam hromádka svitků.
Mai jeden náhodně vzala do ruky a ve chvíli, kdy jej začala číst,
zalapala po dechu! Byl to svitek prvního démona – proroctví o
stříbrném! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Sjela
pohledem do míst, kde byl podpis a rozluštila ozdobné písmeno S.
Sabrilo – první démon a zároveň bůh démonů. Mai opět
začínala být vzteklá. Praštila svitkem o zem a vypochodovala
ven, aby udala několik rozkazů a rozdělila mezi své podřízené
všemožné domácí práce. </span></span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
pomalu otevřel oči a uvědomil si, že omdlel, když se objevilo to
bílé světlo. Pomalu se posadil a rozhlédl se kolem sebe. Tak
něják předpokládal, že bude na pohovce v obývacím pokoji u
sebe doma a Kait bude sedět v křesle naproti němu, ale když se
podíval po pokoji, ve kterém byl, nepoznával ho. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Spustil
nohy z pohovky a postavil se. Ruka mu automaticky sjela k pasu a když
nahmatal svoji dýku, nehorázně se mu ulevilo. Aspoň se bude mít
čím bránit, když dojde na nejhorší. Vydal se ke dveřím, ale
když se v nich objevil zrzek, kterého potkali v uličce ve
městečku, zarazil se. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak
jsi konečně vzhůru?” nadhodil zrzavej. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kde
to jsem?” zeptal se chlapec. “A kde je Kait?!”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Pojď
za mnou,” oznámil zrzek, pokynul mu a vydal se chodbou pryč. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
se na něj nedůvěřivě podíval, ale pak si vzpoměl na to, co
říkal Kait a rozhodl se, že za ním půjde. Dýku měl, takže
bránit se mohl, kdyby náhodou došlo na nejhorší. Prošel za
zrzkem chodbou a dveřma. Potom po schodech nahoru a další chodbou.
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tuto
chodbu lemovalo několik dveří a zrzek jedny z nich otevřel a
pokynul chlapci, aby vstoupil dovnitř. A on tak obezřetně učinil.
Pokoj nebyl pořádně osvětlen a jediné světlo bylo světlo
měsíce, které dovnitř pronikalo velkým oknem, které bylo ve zdi
naproti dveřím. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">V
pokoji byla dál postel a když se na ni Akira podíval, spatřil na
ní ležet Kaita. Kait měl zavřené oči a přerývaně dýchal.
Když chlapec přešel blíž, mohl vidět, že je celý spocený. A
když jej Akira přejel pohledem, viděl, že má ovázaný hrudník,
ale že obvazy dál prosakuje krev. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Když
ho tam Akira takhle viděl ležet, vhrkly mu do očí slzy. Padl na
kolena a chytil Kaita za ruku. Přes pláč vůbec neslyšel, že se
zrzek přiblížil až těsně za něj. Když mu na rameno dopadla
ruka, trhl sebou. Zvedl hlavu a zadíval se do zrzkových zelených
očí. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jeho
stav je možná kritický, ale přežije to. Je to bojovník,”
prohlásil a lehce se usmál. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Můžu
u něj zůstat?” zeptal se Akira. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Můžeš,
ale nech ho spát, potřebuje to,” kývl zrzek a vyšel z pokoje.
Zavřel za sebou dveře a vydal se domem do svého vlastního pokoje.
Tam ze sebe shodil kalhoty a také košili. Plácl sebou na postel a
konečně se propadl do říše snů. </span></span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akiru
probudila ruka na rameni. Otočil se a skřivil tvář, jak ho celé
tělo bolelo. I když, mohl si za to sám. Neměl usnout v tak
nepřirozené poloze. Potíž byla v tom, že Kaita nechtěl opustit.
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">'Tos
spal celou dobu tady?” zeptal se zrzek. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
jenom slabě přikývl. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kdo
vůbec jsi?” zeptal se po chvíli. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jmenuji
se Sigfried, ale můžeš mi říkat Sig. A teď pojď, udělám nám
snídani,” řekl zrzek a pokynul chlapci, aby jej následoval. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
se postavil, ale k odchodu se neměl. Pořád koukal na Kaita. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tím,
že pojdeš hlady mu rozhodně nepomůžeš,” položil mu Sig ruku
na rameno. Potom ho nasměroval ven z místnosti a chodbou pryč. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Sešli
schody, prošli dveřma a dostali se do další chodby. Tam ho
Sigfried nasměroval do jedněch dveří. Za nimi byla další chodba
a ta skončila v kuchyni. Sig chlapce postrčil k židli a pak přešel
k lince a začal kuchtit snídani. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kde
vlastně jsme?” zeptal se Akira, když před ním přistál šálel
čaje. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Na
okraji Londýna, na sídle rodu Coleů,” odpověděl Sig.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">My
jsme v Británii?” zeptal se nechápavě Akira. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ano,
tohle bylo jediné místo, na které jsem si vzpomněl, když jsem
začal s kouzlem přenosu. Původně jsem odtud. Ale nějákou dobu
jsem žil v Japonsku. No, a tam si mě vyhmátla Mai. Nebo by se spíš
hodilo říct – ta druhá?” vysvětloval zrzek. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ale
kdo vlastně jsi?” zeptal se Akira. “Zatím jsi prozradil jenom
své jméno...” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jsem
<i>demigod</i><i><b> </b></i>a
element, který ovládám, je světlo. Nevím o nikom jiném, kdo by
toho byl schopný. Myslím, že to je důvod, proč jsem byl držen
jako Main vězeň. A taky možná proto, že mám schopnost
teleportace. Která je ale omezená na místa, která už jsem někdy
viděl. Aspoň na fotce, nebo na videu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nevím,
proč ovládám světlo, ale vypadá to, že mám asi v celém tom
sporu nějákou úlohu...” domluvil Sig a postavil na stůl snídani
pro dva. Posadil se naproti Akirovi a zakousl se do slaniny s vejci. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Sig
byl se snídaní hotov za pár minut. Odnesl talíř do dřezu a umyl
ho. Přitom pořád po očku sledoval chlapce, jak se v jídle nimrá.
Již umytý talíř uklidil do příborníku a opřel se zády o
kuchyňskou linku. Pohled opět stočil na Akiru. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Chlapci
se po tvářích koulely slzy a dopadaly na stůl. Sig se odlepil od
kuchyňské linky a přisotupil k němu. Opřel se o stůl a položil
mu ruku na rameno. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">To,
že o něj máš strach jen dokazuje, jak pevné je vaše pouto,”
začal. “Ale mnohem lepší, než breče a utápět se v depresi,
je věřit, že to zvládne. A já vím, že to zvládne.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Opravdu?”
kníkl Akira. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nezvládne
to ale sám,” pokračoval Sig. “Potřebuje těk tomu, a to
znamená, že si nemůžeš dovolit se s jídlem takhle nimrat. Tak
to rychle sněz a upaluj za ním.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">S
těmito slovy mu trochu stiskl rameno a vykročil pryč z kuchyně. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Počkej!”
zarazil ho ale chlapcův hlas. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ano?”
zarazil se Sig a otočil se na chlapce, který samou horlivostí
převrhl židli. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
co ostatní?” zeptal se Akira. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ostatní?”
nechápal Sig. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kaitův
spolek. Osm démonů a polodémonů, kteří byli na naší
straně...” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nevěděl
jsem, že má Kait přívržence... Přenesl jsem jenom vás dva...”
sklopil hlavu Sigfried. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Takže
jsou...” šeptl Akira. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nedělej
ukvapené závěry. Nikdy nevíš, jestli to náhodou nepřežili...”
položil mu Sig ruku na rameno. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Asi
máš pravdu,” vzdychl chlapec a zvedl židli, kterou shodil, jak
vyskočil. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Teď
dojez snídani, ať na tebe Kait nemusí dlouho čekat. I když je v
bezvědomí, myslím, že tě slyší,” prohlásil zrzek a počkal,
než se Akira vrátil k snídani. Potom potichu odešel z kuchyně. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vrátil
se do Kaitova pokoje a poodhrnul obvaz, aby zkontroloval ránu. Stále
ještě krvácela. Naštěstí už ale ne tak silně, jako večer.
Sundal obvaz, ráno znovu vyčistil a namazal hojivou mastí. Potom
přiložil obvaz čistý a nechal démoního krále spát. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Uklidil
věci potřebné k převázání rány a chystal se opustit pokoj. Ve
dveřích se ale málem srazil s Akirou. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">To
opravdu nehodláš dělat nic jinýho, než u něj sedět a utápět
se v slzách?” zeptal se chlapce. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
co bych měl jinýho dělat?” zeptal se kluk a nasupeně pohlédl
na Siga. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Já
neříkám, abys u něj nebyl vůbec, jen si nemyslím, že je dobrý,
aby to byla tvoje jediná činnost. Zbytečně se budeš užírat.
Není lepší si vztek na sebe vybít tréninkem svých schopností?”
nadhodil Sigfried. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tréninkem?”
zamrkal Akira. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jo,
se mnou,” přikývl Sig. “Aspoň budeš pak mít co Kaitovi
ukázat, až zase bude v kondici, aby tvůj trénink převzal.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Asi
máš pravdu,” prohlásil Akira po chvíli přemýšlení. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak
dobře, pak si pro tebe přijdu a ukážu ti, kde budeme trénovat.
Zatím u něj klidně zůstań. I když je stále v bezvědomí,
myslím, že vnímá, když u něj někdo je,” pokývl hlavou Sig a
odešel z pokoje. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Akira
přešel k posteli a sedl si na její okraj. Sevřel v dlani jednu
Kaitovu ruku a zahleděl se do jeho zpocené tváře. </span></span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Sigfried
vyšel z pokoje a zamířil dolů po schodech. Potom dveřma a
chodbou. Nakonec po dalších schodech ukrytých za jinými dveřmi a
dolů do místnosti, která byla vybavená jako tělocvična. Takže
vlastně vybavená nebyla. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Navíc
to ani jako klasická tělocvična nevypadalo. Podlaha byla kamenná
a stěny také. Bylo to proto, že kdyby to byla klasická tělocvična
vybavená dřevem, tak by neobstála tréninky magie a souboje s meči
a jinými zbraněmi. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Když
Sigfried stahul na prahu této místnosti, zjistil, že je plná
prachu. Nebylo se taky čemu divit, když tam nebyl od doby, co svou
rodnou vlast opustil, aby se vydal zkusit štěstí v Japonsku. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Povzdechl
si a vydal se zpět nahoru, aby si donesl kýbl s vodou a prachovku.
Potřeboval to tam vygruntovat aspoň z toho nejhoršího. Protože
by se jim tam při tréninku pak akorát strašlivě prášilo a
ještě by z toho dostali kejchavku. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vstoupil
do kumbálu, kde skladoval smetáky a jiné věci potřebné k
úklidu. Vyndal mop, kýbl na vodu a z police vzal prachovku, kterou
musel nejprve vyprášit, protože i na ní se usadilo hodně prachu.
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Potom
zamířil do nejbližší místnosti, kde tekla voda, což byla
kucyhně, a napustil kýbl asi do dvou třetin teplou vodou. Potom
kýbl popadl do jedné ruky a prachovku s mopem do druhé a
odpochodoval zpět do podzemní tělocvičny. Když se dostal ke
dveřím, které ukrývaly schody, po kterých se tam scházelo, měl
jisté problémy s jejich otevíráním a málem an sebe všechnu tu
vodu vylil, ale nakonec se mu zdárně povedlo dostat až dolů. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Postavil
kýbl doprostřed místnosti a mop položil vedle. Vzal prachovku a
začal smetat pavučiny a nejhorší vrstvy prachu. Šlo to hodně
pomalu, ale nakonec byl s pavučinama hotov a odnesl prachovku pryč.
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Když
se vrátil, popadl mop a namočil ho do vody, která mezitím stačila
vychladnout, takže už rozhodně nebyla teplá. Spíš vlažná,
pokud vůbec něco. S namočeným mopem začal tancovat po místnosti
a vytírat ten svinčík, co tam za ta leta vznikl. Práce pro vrahy,
ale on se po chvíli začal docela bavit a s mopem tancoval tango. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Během
dalších dvou hodin se mu povedlo místnost dostat do ucházejícího
stavu, kdy se dala použít. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Odhodil
mop na podlahu a otřel si rukávem spocené čelo. Nakonec se ale
naštval a sundal si kompletně vrchní polovinu svého oděvu.
Vypracované svaly se leskly potem a on popadl mop, kýbl s nyní
špinavou vodou a své ošacení a vydupal po schodech nahoru. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Zapadl
do kuchyně, kde do výlevky vylil špinavou vodu. Potom kýbl a mop
uklidil do kumbálu a zamířil si to k nejbližší koupelně. Vešel
dovnitř, zavřel a zamkl za sebou dveře a schodil ze sebe i zbytek
ošacení. Vytáhl také koš se špinavým prádlem a naládoval
pračku. Co tam nedal, vrátil do koše a zase ho šoupl do kouta,
kde původně stál. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Potom
konečně zapadl do sprchy a pustil na sebe teplou vodu. Ne moc
horkou, ale ani ne studenou. Ledovou vodu snášel jen vyjmečně.
Zavřel oči, zaklonil hlavu a nechal se skrápět vodním proudem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Po
chvíli hlavu skloní a rukou se zapře o stěnu. Dál nechává
kapky vody stékat po své nahé pokožce a dál do odtoku. Nakonec
vodu vypne a zatřepe hlavou jako pes, který právě vylezl z vody.
Otevře dveře od sprchového koutu a natáhne se pro osušku. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vytře
si vlasy a utře i zbytek svého těla. Potom si ručník omotá
kolem pasu, přejde ke dveřím, odemkne a otevře. Vyjde na chodbu a
jen s ručníkem kolem pasu jde až do pokoje, který si vybral v
tomto obrovském sídle za ložnici. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Když
prochází kolem Kaitova pokoje, nedá mu to a nakoukne dovnitř.
Překvapeně zjistí, že je tam Kait sám a Akira je někde vtahu.
Ale co ho překvapí ještě víc, je fakt, že Kait je při vědomí
a místo toho, aby ležel, sedí. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jakto,
že jsi vzhůru?” vybafne na něho a místo nakukování do pokoje
vstoupí. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Za
to asi může Akirova přítomnost,” usmál se Kait slabě. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
kde je ten poděs teď?” zeptal se Sig. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Myslím,
že ti šel vyrabovat ledničku,” zabručí Kait a pohodlněji se
opře o pelest postele. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Proč
by mi měl rabovat ledničku?” zamračil se Sig a posadil se na
okraj Kaitovy postele. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Protože
mám hlad. A jestli tě <b>můj </b>Akira uvidí takto, tak tě
rozsekám na nudličky, i kdybych to měl udělat z postele!”
pozvedl Kait katanu, která celou dobu ležela na posteli vedle něj.
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
proč by mě tak jako nemohl vidět?” durdil se Sigfried. “A co
máš s tím <b>tvým</b> Akirou?!” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
se jenom zamračil a povytáhl katanu z pochvy. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Dobře,
dobře,” pozvedl Sig ruce v obraném gestu. “Vzd...” nedořekl,
protože jak se zvedl, tak mu ručník povolil a sklouzl na zem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">To
by ještě bylo dobrý, přeci jenom, Kait je Kait a umí se krotit,
ale přesně v tu chvíli do dveří strčil hlavu Akira s podnosem,
na kterém byla hora jídla. Když uviděl Siga nahého, ztuhl a tác
mu spadl na podlahu, kde nadělal pěknou paseku, protože namazané
chleby velice rády padají právě tou namazanou stranou dolů. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
přesně tohle se stát nemělo,” zaúpěl do náhlého ticha Kait.
“Akiro, než zdrhneš, tak věz, že tohle nebylo úmyslné a Sigu,
než zdrhneš ty, tak...” nedořekl. “Nebo se di nejdřív
oblíct,” rozhodl po chvilce. “Potom uklidíš tu spoušť.”</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nejsem
tvoje služka,” Sigovy z očí sršely blesky. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Já
vím, ale je to tvoje vina, že ten bordel vznikl,” usmál se
lišácky Kait a mrknul na Akiru, který se konečně vzpamatoval a
přistoupil ke Kaitově posteli. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Arghh!”
zavrčel Sig, ale bleskově zmizel z pokoje. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A
co bude teď?” zeptal se Akira, když se posadil na kraj postele,
čehož Kait okamžitě využil a přitáhl si ho pro polibek. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Co
jste se Sigem dělali, zatímco jsem byl v limbu?” otázal se. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vlastně
nic...” přiznal Akira. “Většinu času jsem strávil u tebe. A
než jsem se včera večer probudil a zjistil, že jsme tady, tak
jsem byl celou dobu v bezvědomí. A potom Sig říkal něco o tom,
že dokud nebudeš fit, bude mě trénovat sám.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Sice
dost dobře nechápu, proč jsi byl zrovna ty v bezvědomí, když ti
nic nebylo, ale to je fuk,” zabručel Kait. “A ta část s tím
trénováním, radši bych tě trénoval sám, ale myslím, že nemám
na výběr, než to dovolit, protože hrajeme o čas.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kait
si chlapce přitáhl pro ještě jeden polibek. Tentokrát mnohem
hlubší a procítěnější. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Až
budu fit, tak si vyzkouším, kolik ses toho stihl naučit pod
vedením toho budižkničemu,” prohlásil Kait a zavřel oči. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.2cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.7cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Během
chvilky pravidelně oddechoval a tak se Akira vyprostil z jeho
sevření a potichu opustil pokoj.</span></span></div>
AnnElfwindhttp://www.blogger.com/profile/03624915614822192126noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2791446489075945893.post-10447958564153675102013-11-08T16:44:00.002+01:002013-11-08T16:44:50.838+01:00Spasení<br />
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: inherit;"><b>Než začneš číst:</b></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: inherit;">Tato povídka je krátká a prakticky nic neříkající. Nicméně, je to úvod do světa, ke kterému se možná někdy vrátím. Ráda si nechávám zadní vrátka. </span></div>
<a name='more'></a><br />
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Lucida Handwriting, cursive;"><span style="font-size: 32pt;"><i><u><b>Spasení</b></u></i></span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<a href="" name="HB_Mail_Container"></a>
<span style="font-family: Bauhaus 93, fantasy;"><span style="font-size: large;">Kapitola
1</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; margin-bottom: 0.5cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: medium;">Tira stála na útesu nad
mořem. Stála tam a pozorovala bílou labuť, která se proháněla
nad mořem. Tira zahvízdala a v tu chvíli labuť přilétla k ní.
Přistála jí v náruči. Na to se Tira otočila a odešla k lesu.
Tira měla kolem pasu připnutý meč, na sobě chlapecké oblečení
a vysoké kožené boty. Les byl hustá a téměř neprostupný. Tira
se v něm i přesto skvěle vyznala. Tira totiž v tomto lese
vyrůstala. Proplétala se naprosto cílevědomě, až dorazila na
paseku. Tam se pásl její vraník. Nasedla na něj a vyrazila po
vyšlapané pěšince. Labuť v klíně. Na sklonku dne dorazila na
kraj lesa. Ovšem když tam dojela, spatřila temnou postavu, kterou
ozařovala černá záře. "To je divné..." pomyslela si
Tira. Na tu planinu, kam ústil les, totiž nikdy nikdo nezavýtal...,
kromé Tiry... "Kdo jsi?" zavolala Tira. Ale nic se
neozvalo... Neznámý tam prostě stál a nic... Tira se tedy
rozhodla, že pojede blíž. Když byla asi sedum metrů od
neznámého, vyslala svoji labuť. Labuť dolétla k cizince, ale
když na něm chtěla přistát, vzplála plamenem a zbyla z ní jen
hromádka popela. To ovšem naštvalo Tiru. Vytasila svůj meč a
pobídla svého vraníka Darfa. Když se k postavě blížila,
povšimla si, že ji obklopuje něco, jako silové pole. Okamžitě
zastavila a seskočila. Zvedla kámen a hodila ho po cizinci. Kámen
vzplanul stejně, jak předtím labuť. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; margin-bottom: 0.5cm;">
<a href="" name="HB_Mail_Container1"></a><a href="" name="HB_Mail_Container7"></a>
<span style="font-family: Bauhaus 93, fantasy;"><span style="font-size: large;">Kapitola
2</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; margin-bottom: 0.5cm;">
<a href="" name="hlavni6"></a>
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: medium;">Najednou se cizinec
pohnul a také promluvil. "Vítej v Darklandu. Doufám, že mi
neodmítneš službičku." "Co jste vůbec zač? A o jaké
službičce to mluvíte?" ptala se Tira. "Jmenuji se
Drakel," odpověděl neznámý, "a ta službička spočívá
v tom, že vykonáš něco, co já udělat nemohu." "No,
tak teda jó..." protáhla zadumaně Tira. "Dobrá tedy,"
pravil Drakel, "Jestli že teda jsi svolna to pro mě udělat,
tak ti povím, v čem to spočívá. Poslouchej pozorně... Vše
začalo, když vznikl Darkland... V té době žili dva velmi mocní
mágové. Ti se jmenovali Sangrel a Helman. Byli to nerozluční
bratře. Jeden bez druhého nemohli být, dokud... Starší z nich,
Helman, se rozhodl,že chce Darkland mít podle sebe a že mu chce
vládnout sám. Tak se tedy stalo,ž e starší Helman mladšího
Sangrela vyhnal ze země. Ovšem ještě než Sangrel odešel, ukryl
tu něco, co prý má tuhle zem vyvést ze stínů... A tvým úkolem
bude ji najít a použít." Drakel domluvil a upřel svůj
pohled na Tiru. "Ale mě se zdá, že ty taky patříš na tu
špatnou stranu!" prohlásila Tira. "Nepatřím, patřil
jsem. Ale pak jsem prohlédl a došlo mi, že bych se měl pokusit to
napravit, ale jelikož jsem byl temný, nomohu se té věci
dotknout." odpověděl Drakel. "Teď jdi mé dítě a hodně
štěstí." pronesl Drakel a zmizel.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; margin-bottom: 0.5cm;">
<a href="" name="HB_Mail_Container2"></a><a href="" name="HB_Mail_Container11"></a><a href="" name="HB_Mail_Container71"></a>
<span style="font-family: Bauhaus 93, fantasy;"><span style="font-size: large;">Kapitola
3</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.5cm;">
<a href="" name="hlavni11"></a>
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: medium;">Tira se vydala na cestu.
Jela dlouho. Směřovala na sever k Velkým vodopádům. Byla na
cestě už nejmíň týden, když dojela k okraji bažiny. Nechala
koně koněm a dál pokračovala pěšky. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.5cm;">
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.5cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: medium;">V této části Darklandu
nikdy předtím nebyla, ale něco jako by ji vedlo tou správnou
cestou. Nějáká neviditelná ruka. Tira to uvítala. Sama by již
dávno jistě zapadla do bažiny. Postupovala pomalu dál, když
uslyšela, jak se něco noří z vody. Byla to hydra. A jaká. Za
hydrou byla jen mlha, takže se nedalo rozeznat, co zam je. Hydra se
dunovým hlasem zeptala: "Co tady chceš? A proč mě budíš?"
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.5cm;">
</div>
<div align="JUSTIFY" style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; margin-bottom: 0.5cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: medium;">"Chtěla bych jen
projít, za to, že jsem tě vzbudila se omlouvám." pronesla
Tira přiškrceným hlasem. "To máš smůlu děvenko. Kdo mě
vzbudí, musí se se mnou utkat." "V čem?" zeptala se
Tira. "V souboji." pronesla hydra s ledovým klidem.
"Chceš-li projít, musíš se se mnou v tom souboji utkat."
Dodala ještě. "Tak dobrá..." souhlasila neochotně Tira.
"V čem ten souboj spočívá?" "Bude to bitva na
život a na smrt. A musím tě varovat: Ještě mě nikdy nikdo
neporazil." oznámila hydra a rozchechtala se. Její smích
připomínal kdákání slepice. "Jaké jsou povoleny zbraně?"
tázlala se Tira. "Jen ty, co máš. A já beze zbraní, jako
jsou meče, kopí a jiné lidské zbraně." oznámila hydra. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; margin-bottom: 0.5cm;">
<a href="" name="HB_Mail_Container3"></a><a href="" name="HB_Mail_Container21"></a><a href="" name="HB_Mail_Container111"></a><a href="" name="HB_Mail_Container711"></a>
<span style="font-family: Bauhaus 93, fantasy;"><span style="font-size: large;">Kapitola
4</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.5cm;">
<a href="" name="hlavni21"></a>
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: medium;">Boj začal... Byl
nelítostný. Zpočátku se hydra a Tira jen tak obcházely a
oťukávaly, aby zjistily, jak je na tom protivník. Ale potom začala
nelítostná řežba. Trvalo to neskutečně dlouho. Síly byly
naprosto vyrovnané, takže nebylo jasné, kdo vyhraje. Jednou bylo
štěstí na Tiřiné straně, podruhé na hydřiné. Bitva trvala až
do rána. Ovšem když vyšlo slunko, stalo se něco neočekávaného...
Hydra zkameněla... </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.5cm;">
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.5cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: medium;">Když to Tira spatřila,
byla převelice šťastná. Díky rannímu slunci mohla pokračovat
ve své cestě. Ale ještě předtím se vydala prozkoumat hydřinu
jeskyni, která byla ukrytá za nedalekým vodopádem. Tira prošla
pod proudem padající vody a když se vynořila na druhé straně,
nemohla věřit svým očím... Na druhé straně byl chrám
zasvěcený Sangrelovy, onomu mágovi, který byl jednou polovinou
důvodů, proč se vydala na tuto výpravu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; margin-bottom: 0.5cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: medium;">Na dně chrámu byla voda
a naproti vodopádu chody, které vedly ven z jeskyně, ve které byl
chrám umístěn. Tira se tedy přebrodila vodou a stoupala po
schodech. Když stanula na vrcholku, naskytla se jí úžasná
podívaná. Byla na mýtině mezi skalami, kam dopadalo měsíční
světlo a uprostřed mýtinky byla kamenná krypta. Tedy přesněji
to byl vstup do krypty. Ve které byly pravděpodobně ostatky
Sangrela. Tira scházela na paseku, když se jí u nohou ozval
hlásek...</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; margin-bottom: 0.5cm;">
<a href="" name="HB_Mail_Container4"></a><a href="" name="HB_Mail_Container31"></a><a href="" name="HB_Mail_Container211"></a><a href="" name="HB_Mail_Container1111"></a><a href="" name="HB_Mail_Container7111"></a>
<span style="font-family: Bauhaus 93, fantasy;"><span style="font-size: large;">Kapitola
5</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.5cm;">
<a href="" name="hlavni31"></a>
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: medium;">Tiře se u nohou ozval
hlásek... Podívala se tam, ale nic neviděla. Šla tedy dál, ale
ten hlásek se ozval znova a tentokrát mu bylo rozumět. Říkal: </span></span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.5cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: medium;">"Dlouhé schody,
zrádné schody.<br />Každý třetí je jen z vody.<br />Nestoupej naň
pokud je ti<br />život milý nadosmrti.<br />Stačí, když jej
přeskočíš. </span></span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.5cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: medium;">Pak narazíš na
strážce<br />a ten jenom zeptá se.<br />Zadá ti hádanku těžkou. </span></span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.5cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: medium;">A tu pokud
vyřešíš,<br />získáš to, po čem toužíš. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.5cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: medium;">Dál
ti radit nemohu, ale dej na má slova. A </span></span><em><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: medium;"><span style="font-style: normal;">nezapomeň.......
zapomeň....... pomeň.... meň....."</span></span></span></em><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: medium;">
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; margin-bottom: 0.5cm;">
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: medium;">Hlas domluvil a nastalo
hrobové ticho. Tira se vydala dolů do hrobky. Na hlas pamatovala a
bez úhony se dostala až ke strážci. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; margin-bottom: 0.5cm;">
<a href="" name="HB_Mail_Container41"></a><a href="" name="HB_Mail_Container311"></a><a href="" name="HB_Mail_Container2111"></a><a href="" name="HB_Mail_Container11111"></a><a href="" name="HB_Mail_Container71111"></a>
<span style="font-family: Bauhaus 93, fantasy;"><span style="font-size: large;">Kapitola
6</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.5cm;">
<a href="" name="hlavni41"></a>
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: medium;">Tira došla až ke
strážci. Strážce byla obrovská sfinga. "Dám ti hádanku.
Pokud uhodneš, nechám tě proít, pokud nepovíš nic, nechám tě
svobodně odejít, pokud odpovíš špatně, vrhnu se na tebe. Poslyš
hádanku: </span></span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.5cm;">
<em><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: medium;"><span style="font-style: normal;">Nejdřív
si vzpomeň, kdo nejvíc se honosí,<br />a i když pozbyl čárku, se
jako duha skví.<br />Hned nato doprostřed to slůvko najít zkus,<br />na
které zastaví koně a pak i vůz.<br />Nakonec poslouží ti jediná
slabika:<br />když zbledne velká hvězda, zůstane hvězdinka.<br />Spoj
ty tři navzájem a zvíš, zda dál svíš jít:<br />kterého z
živých tvorů bys nechtěl políbit?"</span></span></span></em><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: medium;">
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; margin-bottom: 0.5cm;">
<span style="font-family: Bauhaus 93, fantasy;"><span style="font-size: large;"><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: medium;">Sfinga
domluvila a zavládlo ticho. "Tak co by to mohlo být.."
mumlala si Tira... Sfinga se na ni podívala. "Moment, ještě
jsem nic neřekla, jen nahlas přemýšlím." pravila Tira.
"Můžeš mi prosím předníst znovu tu první část?"
požádala sfingu po chváli. A sfinga přednesla: "Nejdřív si
vzpomeň, kdo nejvíc se honosí, a i když pozbyl čárku se jako
duha skví." "Díky." pravila Tira. "Někdo, kdo
se honosí..." uvažovala. "No jo! Mám to. Prosím druhou
část." "Hned nato doprostřed to slůvko najít zkus, na
které zastaví koně a pak i vůz." přednesla sfinga. "Zastaví
koně... No, dyť to já vím... " zajásala Tira po chvíli.
"Prosím třetí část." A sfinga jí ji přednesla:
"Nakonec poslouží ti jediná slabika, když zbledne velká
hvězda, zůstane hvězdin</span></span><em><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: medium;"><span style="font-style: normal;">ka</span></span></span></em><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: medium;">."
Sfinga dala důraz na poslední slabiku. A Tiře to došlo. "To
je přece KA. " A odpověď... Kterého z živých tvorů nechci
políbit... Odpověď je: PAVOUKA!" zvolala Tira. "Dobře."
pronesla sfinga a v záblesku světla zmizela. Na jejím místě
zůstal ležet krystal. </span></span></span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; margin-bottom: 0.5cm;">
<a href="" name="HB_Mail_Container411"></a><a href="" name="HB_Mail_Container3111"></a><a href="" name="HB_Mail_Container21111"></a><a href="" name="HB_Mail_Container111111"></a><a href="" name="HB_Mail_Container711111"></a><a href="" name="HB_Mail_Container412"></a><a href="" name="HB_Mail_Container3112"></a><a href="" name="HB_Mail_Container21112"></a><a href="" name="HB_Mail_Container111112"></a><a href="" name="HB_Mail_Container711112"></a>
<span style="font-family: Bauhaus 93, fantasy;"><span style="font-size: large;">Kapitola
7</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; margin-bottom: 0.5cm;">
<a href="" name="HB_Mail_Container6"></a><a href="" name="hlavni51"></a>
<span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: medium;">Tira kristal zvdla. Byl
teplý a jakoby pusloval. Tira uslyšela nějáký šramot. Otočila
se a uviděla hordy koster, které byly připrveny zaútočit. A
najednou jako by ji něco ovládalo. Tira zvedla krystal nad hlavu,
pronesla pár nesrozumitelných slov a z krystalu vyšlehly blesky.
Zasáhly kostry a pokračovaly dál. Zasáhly každého tvora, který
patřil ke zlu. Paprsky se rozpínaly po celém Darklandu. NIčily i
temná mračna na obloze. Po dlouhé chvály vysvitlo slunko a
ozářilo zemi. Temnota byla poražena. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; margin-bottom: 0.5cm;">
<a href="" name="HB_Mail_Container4111"></a><a href="" name="HB_Mail_Container31111"></a><a href="" name="HB_Mail_Container211111"></a><a href="" name="HB_Mail_Container1111111"></a><a href="" name="HB_Mail_Container7111111"></a><a href="" name="HB_Mail_Container4121"></a><a href="" name="HB_Mail_Container31121"></a><a href="" name="HB_Mail_Container211121"></a><a href="" name="HB_Mail_Container1111121"></a><a href="" name="HB_Mail_Container7111121"></a>
<span style="font-family: Bauhaus 93, fantasy;"><span style="font-size: large;">Epilog</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; margin-bottom: 0.5cm;">
<span style="font-family: Bauhaus 93, fantasy;"><span style="font-size: large;"><em><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: medium;"><span style="font-style: normal;">O
mnoho let později projížděl údolím jeden mladík. Zabloudil.
Sestoupil do krypty a našel tam Tiřino tělo. V ruce svírala
kámen. Všude kolem byly kosti. Mladík dívku pohřbil a putoval
dál. Nikdy to nikomu nevyprávěl a tak se také nikdy nikdo
nedozvěděl, co se s dívkou stalo. A roky plynuly, Darkland
ozařovalo sluneční světlo a lidé se nikdy neměli lépe... Jen
kdesi v daleké zemi upírů se znovu kupilo zlo, ale to už je jiný
příběh.</span></span></span></em><span style="font-family: Arial, sans-serif;"><span style="font-size: medium;">
</span></span></span></span>
</div>
AnnElfwindhttp://www.blogger.com/profile/03624915614822192126noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2791446489075945893.post-62544494288545973892013-11-08T16:41:00.001+01:002013-11-08T16:41:34.016+01:00Dívka vlk 2 - a co bylo dál?<br />
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong><span style="font-family: inherit;">Než začneš číst:</span></strong></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<span style="font-family: inherit;">Tato povídka byla původně psaná v angličtině a je to volný překlad, tedy za moc nestojí. To klidně přiznám. Nicméně, je nesmírně důležitá, pokud chcete číst následující části tohoto cyklu. Nicméně, berte to prosím s rezervou.</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong><span style="font-family: Viner Hand ITC, cursive;"><span style="font-size: x-large;"><u></u></span></span></strong></div>
<a name='more'></a><br />
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong><span style="font-family: Viner Hand ITC, cursive;"><span style="font-size: x-large;"><u>Karol
a Sirnix v Eofolu</u></span></span></strong></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>Sedum let po
bitvě u jezera Smrti byli Karol a Sirnix v Eofolu. Eofol je země
ohně, kde vládne démon Zydar. Ale on není ten, kdo by na trůnu
měl sedět. Pravý král je ve vězení, protože Zydar, který je
jeho bratr, chtěl vládnout, chtěl být král celého světa.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>A jelikož Karol
a Sirnix chtěli mír, přišli do Eofolu, aby zjednali pořádek.
Jenže, nějákou neštastnou náhodou se také ocitli ve vězení...</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Co budem
dělat?" zeptala se Karol Sirnixe.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Netuším..."
odpověděl Sirnix, "Ale... Možná bych přeci jen jeden nápad
měl..."</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Tak mi to
řekni..." dožadovala se Karol.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Možná
nemáme naše zbraně, ale pořád máme naši magii." začal
Sirnix.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"A...?"</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Můžeme
otevřít vězení." vysvětloval Sirnix, "A pravý král
Akilos je v cele vedle té naší."</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Tak na co
čekáme?" řkla Karol.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Ustup."</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>Karol tedy
ustoupila a sirnix řekl několik slov. Následně dveře
explodovaly.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Blbče!
Usliší nás... Něco slyším..." ječela Karol Sirnixovi do
obličeje.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"ne, jediný,
co uslyší, je ten tvůj ječák, tak buď už zticha." zarazil
jí proud nadávek a vykročil ven z cely.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>Vykročili do
chodby a k vedlejší cele.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Hey?"
zavolal Sirnix do tmy cely.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Kdo ste?"
zeptal se hlas ze tmy v cele.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Tvoje
naděje, tak se zvedej a pojď." řekla Karol.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Moje...
Naděje?" nechápal hlas.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Pochopíš."
řekl Sirnix, "Ale teď zůstan v tom rohu, kde jsi."</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>Potom znovu řekl
slova, která použil na otevření vlastní cely. Zámek explodoval
a dva hrdinové vstoupili do Akilovy cely. Potom všichni tři vězení
opustili.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Vyznáš se
v hradu?" zeptala se Karol.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Ano,
vyrostl jsem tu, i když jsem teď byl ve vězení." odpověděl
Akilos.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Takže, kde
je tady zbrojnice?" otázal se Sirnix.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Musíme
projít touhle chodbou a pak dolev." odpověděl Akilos,
"Pojďte."</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>A tak vyrazili.
Na křižovatce ale zaslechli nějáký zvuk.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Co to je?"
zeptala se Karol.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Nemám
tucha." odpověděl Sirnix.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Ale já jo.
Jsou to stráže." řekl Akilos.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Pojdme, než
si nás všimnou." řekl Sirnix.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>Ostatní jen
přikývli.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>Zabočili do
chodby vlevo a stanuli před velkými dveřmi.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"To je ono?"
otázal se Sirnix.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Ano."
kývl Akilos.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Tak dem."
karol otevřela dveře.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>Za dveřmi byl
velký temný prostor, zbrojnice. Ti tři vstoupili a rozhlíželi
se.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Nic
nevidím..." stěžovala si šeptem Karol.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Potřebujeme
zbraně, meče, dýky..." řekl Sirnix.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Pojďte za
mnou."</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>Vedl je na konec
místnosti a pak zatlačil na jeden kámen ve stěně. Stěna se
neslyšně odsunula.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Tohle je
skrytá zbrojnice." zašeptal.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>Vstoupili a
Akilos stěnu zase uzavřel.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Je tu
strašná tma." stěžovala si Karol.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Počkej."
řekl Akilos a zašeptal několik divných slov.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>Místnost se
najednou rozzářila světlem.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Cos to
udělal?" dožadoval se Sirnix vysvětlení.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Nejste
jediní, co umí používat magii. Potíž je v tom, že jsem ji
nemohl použít uvnitř své cely. Zydar provedl něco, co mi v tom
bránilo." vysvětloval Akilos.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>Pak přešel ke
třem mečům na zdi.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Magické
meče, které nám mohou pomoci porazit mého bratra."</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>A tak ti tři
sňali meče ze zdi a vyšli ze skryté zbrojnice ven. Potom je
Akilos zavedl k Zydarovým komnatám.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Pravděpodobně
bude v ložnici." řek Sirnix.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Doufám."
řekl Akilos.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Jsou tam
stráže." řekla Karol.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Vy si
podáte stráže a já jdu dovnitř." řekl Akilos, "Pak za
mnou přijdte."</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Dobře."
kývli zbylí dva.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>Karol a Sirnix se
vydali naproti strážím.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Co tady
děláte?" zařval jeden ze strážců.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Co myslíš?"
zeptal se uštěpačně Sirnix.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>Pak se Karol
pustila do stráží. Vzápětí jí Sirnix pomáhal, jak emčem, tak
kouzly.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>A Akilos se
mezitím vplížil do bratrovy ložnice.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Héj,
bratříčku!" zařval Akilos.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Už tu na
tebe čekám." řekl tichý hlas za Akilem.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Cože?"
Akilos se rozhlédl, "Kde jsi?"</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Tady, za
tebou." řekl hlas znovu.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>Potom se něco
kovového dotklo Akilova krku.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Zydare, já
chci jen spravedlnost." řekl potichu Akilos.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Oprava,
chceš mě zabít." opáčil suše Zydar.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"On ne."
ozval se za Zydarem silný hlas.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Sirnixi?
Jsem rád, že jsi tady." řekl tiše Akilos.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Zmlkni!"
zařval Zydar.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Nech ho
jt." řekl Sirnix výhružným hlasem.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"To není
dobrý nápad," řekl Zydar, "Myslím, že ho zabiju."</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"To si
nemyslím, protože dřív zabiju já tebe." řekl Sirnix a taky
to udělal.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Díky."
sesul se Akilos na zem. "Kde je Karol?"</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Je mrtvá."
řekl smutně Sirnix.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Ne..."
řekl překvapeně Akilos.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Ano, ale
teď tu jsou věci, které se musí udělat." řekl Sirnix již
pevným hlasem.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>"Asi máš
pravdu." souhlasil nakonec Akilos.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>Opravdu měli
plné ruce práce. Museli říct lidem, že Zydarova nadvláda je
pryč a že jsou tď volní. Bylo potřeba připravit korunovaci
pŕávoplatného krále. A lidé byli velmi štastní, když právě
Sirnix položil korunu na Akilovu hlavu.</strong></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<strong>Pár dní nato
Sirnix Eofol opustil. Vše, co bylo potřeba udělat, bylo uděláno
a on chtěl zase jít na jiná místa. Na místa, kde lidé potřebují
pomoct.</strong></div>
AnnElfwindhttp://www.blogger.com/profile/03624915614822192126noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2791446489075945893.post-68179944216409908172013-11-08T16:39:00.002+01:002013-11-08T16:41:44.146+01:00Dívka vlk 1 - začátek<br />
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"><b>Než začneš číst:</b></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Tato povídka je má prvotina. Je součástí delšího cyklu, jehož dvě <i>zatím</i> poslední části, ještě nejsou dokončené. Prosím ber na vědomí, že jsem povídku již dlouho niják neprocházela, i když jsem si jednu dobu říkala, že ji celou předělám. Pak mi to ale bylo líto, protože přeci jenom, je to první věc, kterou jsem kdy napsala.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"></span></div>
<a name='more'></a><span style="font-family: Georgia, serif;"><br /></span>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<u style="font-family: 'Lucida Handwriting', cursive; font-size: 38pt;"><b>Dívka-vlk</b></u></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Lucida Handwriting, cursive;"><span style="font-size: x-large;">Kapitola
1 - Prolog</span></span></div>
<ol>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
</div>
</ol>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Bylo
léto, půlnoc a úplněk. Karol stála u otevřeného okna a
poslouchala vytí vlků v nedalekém lese. Zdálo se, jakoby ji
lákali k sobě. Táhlo ji to tam. Nemohla si pomoci. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Proto
se oblékla a vykradla se potichu z domu. Šla bosky, protože
nemohla najít boty. Nevěděla ani proč tam jde... Připadala si
jako v transu... </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Za
chvíli měla nohy celé krvavé, ale šla dál.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Náhle
se Karol zastavila a vyrazila ze sebe bolestný sten, padla na zem a
zmítala se v křečích... </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Trvalo
to jen pár minut, ale jí to připadlao jako věčnost. ...a pak to
náhle přestalo. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Karol
se postavila a šla dál. Šla téměř deset minut, než se zarazila
a uvědomila si, že jde celou dobu po čtyřech. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Karol
chtěla volat o pomoc, ale z hrdla jí vyšlo jen zoufalé zavytí. S
hrůzou si uvědomila, že její tělo se změnilo. Teď bylo pokryté
srstí a mělo ocas. Tryskem vyrazila pryč, ale už se nedalo nic
dělat. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Dívka-vlk
bloudila po lese už několik dní a nevěděla, co se s ní stane.
Byla hladová a vyhublá. Věděla, že teď, když se z ní stal
vlk, může jíst syrové maso, ale stejně se jí to protivilo. A ve
skrytu duše ještě tajně doufala, že když se jako vlk nezačne
chovat, najde sna d způsob, jak se vrátát do své původní
podoby. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Chudák
holka nevěděla, že proměna ve vlka je nevratná... </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Nakonec
dívka pochopila, že není cesty zpět, ponechala vše osudu a
začala se chovat jako vlk.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Uplynulo
již několik let, ale dívka i přes to, že se chovala jako vlk,
nikdy nezapoměla na svoje rodiče a o každém úplňku chodila na
kraj lesa, dvala se na svůj starý domov a smutně vyla... </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Jednou,
to byl zase úplněk, šla dívka zase na své místo, odkud
pozorovala dům svých rodičů. Bylo to v zimě a ona slyšela, jak
ostatní vlci vyjí. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Po
chvíli se ale vytí ozvalo blíže, než obvykle. Dívka znejistěla,
ale pokračovala v cestě. Když se ale vytí ozvalo hned za ní... </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Dívka
chtěla vyrazit pryč, ale už to nestihla. Ostatní vlci, kteří
byli tuto zimu obvzláště hladoví, se na ni zuřivě vrhli.
Bránila se, ale věděla, že to nemá cenu. Po asi jen
dvouminutovém zápase vlci dívku rozsápali. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> A
pak se to stalo... Dívka duch, teď už ve své původní podobě,
se dívala na své vlčí tělo a byla šťastná. Poprvé od té
doby, kdy to všechno začalo, byla šťastná... Byla anděl a šla
domů... </span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<ol>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Lucida Handwriting, cursive;"><span style="font-size: x-large;">Kapitola
2 – Dál a dál</span></span></div>
</ol>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> V
jedné zapadlé vesničce se narodila sedlákovi a jeho ženě
holčička. Pojmenovali ji Karol. Jak dívka rostla, začaly se jí
hlavou honit divné věci a začaly se jí zdát prapodivné sny. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Zdálo
se jí o tom, že je vlk a pobíhá po lese, ale nejhorší bylo, že
poslední dobou nacházela na povlečení vlčí chlupy. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Nejprve
o tom moc nepřemýšlela, ale pak ji napadlo, že by to mohlo
souviset s jejím minulým životem. Osedlala si tedy koně a vydala
se do městské knihovny. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Následující
den se pak podle instrukcí jedné knihy snažila proměnit ve vlka.
Zkoušela to celý den, až ji matka začala podezřívat z nějákých
nekalých úmyslů, ale na rozhraní dne a noci se jí to povedlo. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> A
v tom okamžiku jí bylo jasné, že od té doby, co dovršila
patnáct let, se tak proměňovala každou noc. Nadchlo ji to a
následující noc nešla spát. Těsně před západem slunce se
vykradla z domu a přeměnila se ve vlka. Nedaleko statku, kde
bydlela, byl les. A právě tam se Karol vydala. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> </span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> V
lese narazila na pěšinku, a tak se po ní vydala. Neušla však
ještě ani sto metrů a přepadl ji divný pocit, že ji někdo
pozoruje. Ohlédla se, ale jediné, co viděla, byla rozhoupaná
větvička na nedalekém keři. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Popošla
tedy kousek blíž, a v tu chvíli ji do nosu udeřil jakýsi pach.
Podvědomí Karol napovídalo, že by to mohl být lidský pach.
Nepřemýšlela a dala se na útěk. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Po
zhruba hodinovém běhu, kdy si myslela, že už pronásledovatele
setřásla, se zastavila, aby nabrala dech. Když se zbráborala,
pokusila se proměnit zpět do své lidské podoby, ale nešlo to. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Znovu
ale zaslechla svého pronásledovatele. A také si vzpoměla, že
proměňovat se může jen na rozhraní dne a noci. Aspoň zatím... </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Dala
se tedy znovu na útěk, ale už nemohla a tak na nejbližší
mýtince padla vysílením. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> </span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Za
chvíli se na pěšince, po které přiběhla i Karol, oběvil
neznámý muž v plášťi. Karol ho neviděla, ale věděla, že tam
je. A teprve teď jí došlo, že to není člověk, protože toho by
dávno setřásla. Došlo jí, že neznámý je elf. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Následně
omdlela s myšlenkou na to, jací jsou elfové vytrvalí běžci... </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Karol
probudilo sluneční světlo a teplo na tváři. To ji velmi udivilo,
protože ve vesničce, kde s rodiči bydlela, byl leden. Otevřela
oči a zjistila, že leží na rozkvetlé louce a ne v lese, kde se v
noci zhroutila. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Jediné,
na co si vzpomínala, byla postava muže, který klečel vedle ní. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Vstala
a rozhlédla se kolem sebe, když se před ní zhmotnila ona postava.
</span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „vítej.“
pronesla postava. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Ale...kde...kde
to jsem?“ zeptala se Karol zmateně. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Jsi
v zemi zvané Tristaria a jsi vyvolená.“ odpověděl. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Co...cože?“
koktala Karol, „Vyvolená? Já?“ </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Ano,
ty jsi vyvolená a Tristaria potřebuje tvou pomoc.“ ujistil ji muž
s ledovým klidem.“ </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Mimochodem,
jmenuji se Sirnix.“ dodal pochvíli, „Jestli jsi ochotná nám
pomoci, tak pojď se mnou.“ </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Pak
se vydal přes louk do lesa. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Tři
dny trvalo Karol a Sirnixovi, než dorazili do vesnice, kde se měli
setkat s Meridonem. Meridon byl Srinixův bratr a on byl ten, kdo měl
Karol říci, co ji čeká. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Karol,“
oslovil ji, „ty jsi ta, která může spasit tuto zemi. Tristaria
je sžírána temnotou, které vládne démon Borgu. Je to mocný
kouzelník, kterému dokážeš vzdorovat pouze ty, pokud je mi tedy
známo. Musíš se toho ještě hodně naučit, ale jak jsem již
řekl, pokud je mi známo, jdi naší jedinou nadějí.“ </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Meridon
domluvil a zavládlo ticho. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Ale
jak vám mohu pomoci, když to tady vůbec neznám?“ zeptala se
Karol. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Jestli
dovolíš, tak se stanu tvým průvodcem.“ řekl Sirnix. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „A
já bych vás také rád doprovázel.“ přidal se Meridon. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „To...
to bych byla ráda.“ souhlasila vděčně Karol. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Na
druhý den všichni tři na bujných vranících vyrazili na cestu.
Nejprve museli podle plánu, nad kterým seděli dlouho do noci,
nalézt dračí vejce, které se podle legendy Dračí dvka nacházelo
na severu Tristarie v horách Osudu, kam nikdo, kdo nemusel,
nechodil, protože kdo tam šel, se již nevrátil. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Po
dvou týdnech cesty se na obzoru začaly rýsovat nezřetelné obrysy
hor. Již se schylovalo k večeru a tak trojice sesedla z koní a
rozdělala oheň. Poté, co povečeřeli pečeného králíka,
kterého se cestou podařilo ulovit Sirnixovi, se uložili ke spánku.
</span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Karol
ale nemohla usnout. Rozhodla se tedy, že se půjde projít. Zabalila
se do pláště a užuž chtěla vyrazit, když uviděla na nedalekém
kopci siluetu postavy na koni a s mečem v ruce. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> A
postava se blížila. Velice rychle... Karol byla tak vyděšená, že
byla sotva schopná probudit oba chlapce. Ale když chlapci udiděli
postavu, byli rázem na nohou a tasili meče. Smeči a v plné
pohotovosti se postavili před Karol. </span>
</div>
<ol>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Lucida Handwriting, cursive;"><span style="font-size: x-large;">Kapitola
3 – Adrien</span></span></div>
</ol>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Postava
na koni se blížila a vypadala nebezpečně. Užuž se schylovalo k
tomu, že se pustí do boje s Meridonem a Sirnixem, když Karol
najednou z části ovládly vlčí pudy. Vrhla se na postavu, ale
místo toho, aby se ji pokusila rozsápat na kusy, strhla jí brnění.
</span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Pak
se ukázalo, že pod brněním se skrývala dívka v jejich věku. Na
krku měla záhadný amulet. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Vyzařuje
z něj nějáké kouzlo.“ řekl Meridon. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Po
dohodě dívce Amulet sundali a zničili ho. Dívce zasvítily oči a
pak upadla do bezvědomí. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Druhého
rána se Karol probudila velmi brzy, neznámá dívka, kterou včera
pro jistotu přivázali ke stromu, již byla také vzhůru. Karol se
rozhodla zariskovat a sedla si vedle ní s miskou studeného
králičího masa ze včerejší večeře. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Máš
hlad?“ zeptala se neznámé. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Mám,
co se vlastně stalo? A kde to jsem? Co je s mou rodinou?“ ptala se
dívka a vrhla se na maso jako divoké zvíře. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Jak
se jmenuješ?“ zeptala se Karol. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Adrien.“
odpověděla, „Žili jsme s rodinou v malé vesnici na východ od
hor, pamatuju si, že jsem slavila čtrnácté narozeniny a pak se
ozvala hrozná rána... Nic jiného si nepamatuju.“ vypověděla
Adrien svůj příběh Karol. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Pak
Karol vzala nůž a přeřezala Adrienina pouta. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Jsi
volná.“ řekla. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Kam
vůbec máte namířeno?“ zeptala se Adrien. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Do
hor Osudu.“ odpovědl Sirnix, který se vynořil za nimy. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Hledáme
poslední dračí vejce.“ vysvětlil meridon, který se zjevl za
Sirnixem. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Když
najdeme dračí vejce a posléze dračí dívku, máme větší šanci
porazit Borgua.“ pokračovala Karol. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Adrien
se zamračila: „Hory Osudu... Ale odtamtud se zatím prakticky
nikdo nevrátil. Nikdo krom mě. Jako malá jsem tam často chodila a
to i přes to, že mi to rodiče zakázali. Jestli se tam nechcete
ztratit, budete potřebovat průvodce...“ </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „A
ty bys chtěla jít s námi, nemám pravdu?“ zeptal se Meridon. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Ano,
to bych chtěla.“ přisvědčila Adrien. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Dobrá,
můžeš, ale musíš jet na koni s Karol, protože ten tvůj utekl.“
řekl Sirnix. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Tak
jo.“ řekly obě dívky součastně. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> A
tak vyrazili. Jeli ještě sedm dní a na úsvitu osmého stanuli na
úpatí hor Osudu. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Po
úmorném stoupání se jezdci dostali k rozlehlé jeskyni na
vrcholku hor. Sesedli z koní a nechali je stát venku. Pak obezřetně
vkročili do jeskyně. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Tam
se jim naskytl zvláštní pohled. V jeskyni bylo hnízdo a v něm
pět různých vajec. Vedle hnízda byl kamenný stůl a na něm
přesípací hodiny a svitek pergamenu. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Po
nekonečně dlouhém čekání se Adrien odhodlala přesoupit ke
stolu. Rozložila pergamen a začala nahlas číst: </span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Pět
vajec, však jen jedno draší je. </span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Špatně
li vyvolíš, octneš se v černém hrobě. </span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Co
skrývá jedno z nich, </span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">je
pouze jed a vzdych.</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Další
dvě jsou z kyseliny, </span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">zabijí
tě do vteřiny.</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Čtvrté
je jen iluze, </span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">zmizí
a nic z toho nebude. </span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Sáhneš
li po více, než po tom jediném,</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">věz,
že tebe, ani tvé druhy smrt nemine.</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Máš
hodinu, jen krátký čas, </span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">abys
zvolil, co zvolit máš.</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Nechceš
li navěky zůstat tady,</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">čti
pozorně: Dáme ti nějkáké rady:</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Za
prvé: I když jed se přiznat barvu bojí, </span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">vždy
vlevo od kyseliny stojí.</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Za
druhé. To první z prava i zleva tají</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">stejný
obsah, byť odlišné se zdají.</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Za
třetí: I když se iluze s jedem mají rádi, </span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">v
tuhletu chvíli nejsou kamarádi.“</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Adrien
dočetla a v tu chvíli se začaly přesípací hodiny sypat. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „A
sakra!“ zaklel Sirnix. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Pusťte
mě k tomu.“ zavelela Karol, kterou najendou vedla ruka osudu, nebo
jí to tak alespoň připadalo. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Adrien
jí podala pergamen a Karol si ho přečetla ještě několikrát.
Poté přistoupila k hnízdu a začala si pro sebe mumlat a ukazovat
na vejce. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Mám
to!“ zavýskla za chvilku a odhodlaně sáhla pro velké zelené
vejce, které spočívalo přímo uprostřed. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Ve
chvíli, kdy se ho dotkla, se hodiny zastavily. V horní baňce zbylo
jediné zrnko písku...</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Náhle
se zablesklo, ozvala se rána jak z děla a čtyři přátelé se
ocitli na mýtině u starého hradu, byla noc a mýtinu obklopoval
les. Karol stále držela vejce.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Čtyři
přátelé před hradem dlouho rozvažovali, zda mají jít dál...
Nakonec se rozhodli, že vejdou. S klepáním se neobtěžovali,
neboť dveře byly pootevřené a navíc nepředpokládali, že by je
v tuhle noční dobu vůbec někdo slyšel. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Vstoupili
tedy. Ocitli se v temné hale. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Už
na vás čekám.“ ozval se hlas z nejtemnějšího kouta haly.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Co
jste zač?“ zavolal do tmy Sirnix.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Mé
jméno není důležité.“ neznámý vystoupil ze stínů, „Ale
můžete mi říkat Dracul.“ </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Po
chvíli pokračoval: „Jsem tu, abych vás naučil všechno
potřebné, abych pomohl drakovi a abych tuhle,“ ukázal na Karol,
„naučil dokonaleji ovládat její proměnu.“ </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Když
Dracul domluvil, nastalo na krátkou dobu ticho. Přerušil je až
praskavý zvuk z Karoliných rukou. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Jejda,
někdo se asi chce představit...“ zhodnotila situaci Adrien. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Polož
vejce na zem a ustup.“ řekl Dracul Karol. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Karol
to udělala. Když ustoupila, nastal pořádný rachot. Skořápky
lítaly všemi směry a občas šlehaly i jiskry. Pak vejce zahalil
dým, teda vejce, spíše jeho pozůstatky a jeho obsah. Tohle
všechno bylo doprovázeno strašným skřípotem. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Najednou
se rozhostilo ticho a dým se rozplynul. V kruhu pozorovatelů stál
malý roztomilý dráček.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Ten
je krásný!“ zvolala Karol. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Ano,
ale pokud se oh dotkne někdo jiný, než dračí dívka, tak je po
něm.“ prohlásil Dracul. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Ale
jak ji poznáme?“ ptal se Sirnix. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Dracul
si povzdechl: „Tak to nevím ani já.“ </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Najednou
Adrien, vedena nějákou vyšší mocí, vykročila k dráčkovi a
vzala ho do náruče. A světe div se, nic se nestalo. Dráček se k
Adrien lísal a nechtěl se odtrhnout. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Jen
ještě jedna jediná věc, nad kterou se nikdo nepozastavil –
Proroctví mluvila o draku, jenže, tohle byla dračice... </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Lucida Handwriting, cursive;"><span style="font-size: x-large;">Kapitola
4 – Do Patagonie</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Lucida Handwriting, cursive;"><span style="font-size: small;"> <span style="font-family: Georgia, serif;">Uplynulo
několik týdnů. Adrienina dračice již hodně vyrostla a stal se z
ní skvělý letec. Karol zcela ovládla proměnu ve vlka a kdy se
promění, byla teď čistě její záležitost. </span></span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Nastal
čas, aby se zase vydali na cestu. Tentokrát měli putovat na východ
– do Patagonie, země za Velkým mořem, kde se údajně nachází
legendární meč Titánů. Podle proroctví byl jeden z nich
předurčen k tomu, aby jej nesl.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Ještě,
než odešli, Dracul jim předal dva svitky velice starého pergamenu
zapečetěné voskem. Jeden nesměli otevřít – zatím. Na druhém
bylo ono proroctví.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Do
války se náš svět řítí.</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Do
války, ne k vítězství.</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Šance
je jen, pokud čtyři</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">společně
se vydají</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">na
pouť.</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Nejprv
jedna, ta co vlkem je.</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Přidá
se k ní mladík v černé.</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">K
bratru svému ji dovede.</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">A
ta čtvrtá je málem zabije,</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">jen
aby zjistila, že jednou z nich je.</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Po
týdnu putování se dostali na pobřeží. Sirnix se vydal prodat
koně, protože přes moře by je nemělo smysl tahat. Ostatní zatím
uvažovali, jak to udělají s dračicí. Ta totiž již vyrostla
tak, že ji nebylo možné přehlédnout. Jako první přišla s
nápadem Adrien.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Vy
poplujete na lodi a já poplavu na Elbait,“ tak ji pojmenovala, „V
noci poletím a doženu ztracený čas.“ vysvětlovala Adrien. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „To
by šlo, en ty taky popluješ na lodi. Elbait za námi poplave sama,
je inteligentní.“ upravil to trochu Meridon.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> S
Meridonovým návrhem všichni souhlasili. Nalodili se tudíš na
nejbližší loď a vypluli ke vzdálené Patagonii. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Přátelé
se plavili již nespočet dní, ale všechno se zatím rýsovalo
špatně. Něco jakoby nechtělo, aby splnili svůj úkol. Nejprve se
zbláznil kapitán lodi a vrhl se do moře za vidinou mořských
pannen. Pak se posádka rozhodla, že nebude pít a ani jíst. Do
dvou týdnů zahynuli. Zůstali jen čtyři přátelé. Na to, aby
loď uřídili jich bylo málo, tak ji přivázali do vleku za
Elbait.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Tímto
způsobem se plavili dalších sedm dní a na úsvitu osmého zahlédl
Meridon ze strážního koše pevninu. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Země
na obzoru!“ zakřičel dolů. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Sláva!“
odpověděli mu ostatní od kormidla. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Meridon
sjel dolů po laně a připojil se k ostatním, kteří stáli u
kormidla. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Najednou
se nebe zatáhlo a strhla se bouře. Fičel strašný vítr. Loď to
málem smetlo pod hladinu. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Musíme
Elbait odvázat, nebo ji to stáhne!“ ječela Adrien. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Ale
pak se otopíme!“ odporoval Sirnix, „To nejde!“ </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Jde
to...“ dostala Karol nápad, „Stačí jen, abychom po laně
přelezli a odřízli ho až potom.“ </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> S
tím všichni nakoenc souhlasili. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Během
chvilky se dostali na příď lodě. Ale tam nastaly problémy, neboť
lano hrozně kouzalo... Ale naštěstí se na něm všichni udrželi.
Nicméně, tím problémy nezkončily. Kousek před koncem totiž
Adrien, která byla poslední, došly síly... </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Lucida Handwriting, cursive;"><span style="font-size: x-large;">Kapitola
5 – Fénix</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Před
koncem lana, které spojovalo loď a draka, došly Adrien síly a
začala padat do rozbouřených vln... </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Ve
stejnou chvíli se o kus dál vzedmula obrovská vlna a z ní
povstala bytost, vyzařující ohromnou sílu. Podívala se na Adrien
a ta se zastavila. Pak dolétla na dračí hřbet. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Záhadné
bytosti z očí začaly šlehat blesky. Nejprve přepálily lano a
poté se zakously do lodě. Chvilku nato loď vybouchla. Čtyři
přátelé na dračím hřbetě se otočili a spatřili, jak se
jejich loď ztrácí v hlubinách. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Podívali
se zpět, ale bytost už tam nebyla. Jen vlna dopadla na hladinu a
byl klid. Ustala i bouře a přátelé konečně zpatřili, co je na
pevnině. Pevnině ledu a sněhu...</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Byla
tam jakási věž a ejště něco, co se podobalo obrovské rudé
labuti. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Vidíte
tu věc?“ zeptala se Karol. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Ano.
Vypadá to na nějákého dávného ducha.“ odpověděl Meridon. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Neublíží
nám?“ ptala se s obavami Adrien. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Těžko
říct...“ na to Meridon. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Když
se dostali blíž, duch v podobě obřího rudozlatého ptáka,
velice pravděpodobně fénixe, jim zahradil cestu a pravil: „Kdo
odpoví špatně, toho ptrestám. Kdo odpoví dobře, může vstoupit
na posvátnou zem. Kdo bude mlčet, může svobodně odejít.
Poslyšte moji hádaku. </span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> </span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Byl
jsem všude, byl jsem nikde.</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Když
jsem žil, tak jsem zemřel. </span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Ale
kdybych nezemřel, tak nežiju.</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">A
ti, kteří mě milovali, mě zabili. </span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Kdo
jsem? </span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Když
mi správně odpovíš, živý vstoupíš.</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Máte
jediný pokus.“ zasmál se fénix a zmlkl. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Tak
to bude zapeklitý oříšek...“ mudrovala Adrien.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Možná
ne...“ zauvažoval Sirnix. A v tom se mu mihl před očima obraz
ženy a fénixe zároveň... </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Ve
stejnou chvíli Sirnixovi došlo, že to ví... A než ho kdokoli
stači lzadržet, pronesl pevným hlasem: „Odpověď je Pravěká
bohyně Patagonie – Jane Phoenix.“ </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Ano...“
zaburácel Fénix, který se proměnil v onu bohyni. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Začaly
burácet hromy, lítat blesky a patad ledy... Patagonie se
hroutila... Alespoň to tak vypadalo, ale ve skutečnosti se hroutila
jen její vnější vrstva, ta ledová. A tak čtyři přátelé
vstoupili na patagonijskou pevninu... </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Bouře
ustala a oni e zahleděli na moře. Spatřili odlétajísí
Phoenix... </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Co
dál?“ zeptala se Karol. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „To
je jasné.“ odpověděl Sirnix, „Půjdeme hledat meč Titánů.“
</span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Já
mám lepší nápad.“ na to Adrien, „Otevřeme ten druhý
svitek.“ </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Jsi
s jistá?“ zeptal se jí Meridon. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Naproste.“
ubezpečila ho a vytáhla svitek. Po chvilce zaváhání jej
roztáhla. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Ve
svitku stálo: </span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> </span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Při
první půlnoci</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">u
starého hradu stůj.</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Z
měsíční moci</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">slunce
pozoruj.</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Tam,
v těch místech,</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">kde
se zjeví,</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">smítam
jen ten,</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">kdo
je jiný, </span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">než
ti všichni ostatní.</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Smí
tam jít jen vyvolený, </span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">jedne
z bratrů, jen ten, který</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">svou
odvahu prokázal.</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Ten,
kdo z legend odpověď na otázku znal.</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „A
co teď?“ zeptal se Meridon. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Já
bych šla hledat ten hrad, když to podle toho svitku má být dnes v
noci.“ pronesla Karol. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Hrad
hledat nemusíš, ten je hned nad námi.“ na to Sirnix, „Otázkou
ovšem je, kdo z nás to teda je.“ </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „To
je přeci jasné, jsi to ty.“ odpověděla Adrien, „Ty jsi
odpověděl na hádanku Phoenix.“ </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „To
je fakt.“ přisvědčila Karol, „Vyrazíme,je nejvyšší čas.“
</span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Asi
hodinu před půlnocí stanuli před hradem. Tedy, ona to byla tak
trochu ruina, ale svitek přeci říkal, že to má být starý
hrad... Nelámali si s tím tedy hlavu. Čekali a najednou byla
půlnoc. Nejdřív se nedělo nic, ale potom oslepující paprsek z
čistého nebe ozářil slunce vyrité do skály. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Země
se otřásla a v místě, kde bylo slunko, se oběvila chodba. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Tak
jo, jdu na to.“ řekl Sirnix, otočil se k ostatním zády a
vykročil do chodby. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Netrvalo
dlouho a pohltila ho tma... </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Lucida Handwriting, cursive;"><span style="font-size: x-large;">Kapitola
6 – The Titans Sword</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Sirnix
kráčel temnou chodbou. Kráčel dlouho. Chodba byla až podivně
dlouhá... Ale paknajednou stanul v jeskyni, kde to vypadalo jako v
lese, akorát se stropem. To Sirnixe udivilo. A navíc, bylo tam
světlo. Ne jako ve dne, ale takové stříbřité, jakoby měsíc v
úplňku...</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Sirnix
šel dál a za chvíli stnaul na pasece vprostřed toho tajemného
lesa v jeskyni. Paseka byla zalita měsíčním svitem a uprostřed
stál podstavec s mečem...</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Sirnix
dlouhou chvíli hleděl na meč jako u vytržení a nemohl se
pohnout. Pak se ale vzpamatoval a vykročil k meči. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Najednou
se mu ale postavil do cesty modrý, jakoby naplněný měsíčním
svitem, hřebec...</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „A
co zas má kruci bejt tohleto...?“ nadával Sirnix.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Mé
jméno je Blaze a jsem spojen s tímto mečem a tedy i s tím, komu
je souzen. Pokud si jdeš pro meč, musíš s sebou vzít i mě.“</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Sirnix
se na dlouho zamyslel a potom pronesl: „Tak dobrá, vezmu i tebe.“
</span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Výborně.“
pronesl Blaze a upřel na Sirnixe své zářivé moudré oči.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Sirnix
tedy vykročil k meči. Jak se blížil, začalo se ochlazovat a když
se dostal až k meči, bylo mu už pěkně zima. Rychle sáhl po
meči, vytáhl jej z kamene, aniž zaregistroval pohyb u stropu, a
chtěl se odstat pryč, když se ze stropu jeskyně náhle snesly
přízraky. Bylo jich nejmíň deset. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Všecny
zaútočily na Sirnixe, který se začal ohánět mečem Titánů. Z
meče začaly při prvním úderu šlehat blesky. Do bitvy se zapojil
také Blaze. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Ten
kolem sebe kopal a kousal a z očí mu šlehaly stejný blesky, jako
šlehaly z meče. Bitva trvala sotva tři minuty...</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> </span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Po
skončení bitvy se Sirnix a Blaze vydali chodbou zpět k ostatním.
Tentokrát cesta Sirnixovi připadala mnohem kratší... A opravdu
kratší byla. Když se dostali z chodby, zjistil Sirnix, že jsou
úplně jinde, než odkud vyrazil...</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Před
nimi se rozprostíral sice také hrad, ale úplně jiný a byl
pokrytý sněhem. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Sirnix
zíral zmateně na hrad a nevěděl, co se to stalo... Pohlédl na
Blaze a zeptal se ho: „Kde to jsme?“ </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Blaze
ale neodpověděl. Jakmile vyšli z chodby, ztratil totiž schopnost
mluvit. Sirnix se rozhodl, že se v hradu zeptá, kde to vlastně je.
Vykročil tedy k němu doufaje, že je stále v Patagonii. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Zabušil
pěstí na bránu a ta se okamžitě otevřela. Za ní stála
mladičká dívka. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Dobrý
den.“ pozdravila.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Nevíš,
kde to jsem?“ zeptal se jí Sirnix. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „V
Patagonii.“ odpověděla dívka. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „A
v jaké části? Kterým směrem je hradní zřícenina?“ vyptával
se Sirnix dál. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Tohle
byla zřícenina, před dvěma týdny se tu dokončily opravy.“
odpověděla dívka. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> A
pak to Sirnixovi došlo. Není někde jinde, je v budoucnosti.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Nejsou
tu náhodou dvě dívky, mladík a drak?“ otázal se ještě. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Byli
tu. Mimochodem, jmenuji se Amy. Nějákou dobu, konkrétně rok...“</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Rok!“
zděsil se Sirnix.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „...jsem
je hostila.“ dokončila Amy.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „A
kam šli?“ ptal se Sirnix. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Odpluli
po moři do Tristarie. Mluvili o nějákém Sirnixovi. Nejsi to ty?“
zakončila Amy otázkou. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Ano,
ale...“ Sirnix byl přerušen. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Můžeš
se za nimi vydat. Odpluli teprve před týdnem. Pomohu ti je hledat.“
pravila Amy. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Dobrá.“
souhlasil Sirnix. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Následujícího
rána vypluli na moře na nejrychlejší lodi. Byla t Amyina
soukromá. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Amy
a Sirnix se plavili skoro týden, ale vyplatilo se to. Na úsvitu
sedmého dne uviděli na obzoru loď. Amy ji okamžitě poznala i
přes to, že byla ještě hrozně daleko. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „To
jsou oni.“ řekla.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Máme
šanci je dohnat?“ zeptal se Sirnix. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Když
se to vezme kolem a kolem, tak bych řekla, že docela velkou.“
odpověděla Amy. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> </span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Plavili
se tedy dál. Dalších sedm dní se k ostatním pomalu přibližovali.
Osmý den se na obzoru oběvila Tristaria. A uviděli, že druhá loď
už přistává. Plavili se ještě zhruba půl dne, když přistáli
také. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Vystoupili
na břeh a Amy řekla kapitánovi, aby se s lodí a posádkou vrátili
zpět do Patagonie.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Jdou
pěšky. Doženeme je.“ řekl Sirnix. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Toť
fakt. Máme Blaze.“ souhlasila Amy. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Nasedli
tedy a vyrazili za přáteli. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Jeli
tryskem necelých šest hodin, když dohnali své druhy. Ti se
ohlédli a nevěřili svým očím. Sirnix seskočil z Blaze a za ním
Amy. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Karol
to nevydržela a vrhla se Sirnixovi kolem krku. Ten ji obejmul a
zašeptal jí do ucha: „Miluju tě. Myslel jsem, že jsem tě
ztratil...“ </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Chvíli
tam jen tak stáli, když si Meridon začal prohlížet Amy. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Tu
znám...“ brumlal si pod fousy.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Samozřejmě,
že mě znáš, viděli jsme se v Patagonii. Dala jsem vám loď.“ </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „No
jo.“ vzpoměl si Meridon. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Ještě
chvíli si povídali a pak vyrazili dál. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Už
jich bylo pět. Jak tak šli, začalo se stmívat a oni se zrovna
nacházeli ve skalách. Šli ještě kousek, když narazili na
jakousi temnou věž. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Rozhodli
se, že zjistí, kdo v té věži žije. Šli tedy blíže. Na první
pohled vypadala věž neobydlená a létali kolem netopýři. Ale
když se podívali pozorněji, všimli si jistých náznaků, které
poukazovaly na to, že věž je, nebo byla ještě nonedávna,
obydlená. Chvíli si věž prohlíželi a pak zabušil Meridon pěstí
na bránu. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Nikdo
se neozval, tak to zkusil znovu a silněji. Jak ale zabouchal
silněji, dveře se rozpadly na prach.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Nikdo
tam nečekal, aby je zapích kudlou, tak těch pět vešlo.
Vystoupali po schodech nahoru, do ložnice, ale tam spatřili na
posteli ležet kostru. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> To
je odradilo od toho, aby ve věži nocovali. Rozhodli se, že budou
pokračovat i v noci. Adrienin drak Elbait lovil večeři, takže s
ním v případě boje nemohli počítat. Ale i přes tuhle
skutečnost se vydali dál na cestu.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Jak
tak šli dál, zpozorovali na nedaleké skále nějákou postavu.
Byla nakročená jakoby chtěla střílet z luku. A takyže jo. Byla
to oživlá kostra, která byla poddaná temného lorda Borgua.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Karol
neváhala a jelikož už byla docela šikovná, tak se jí ve vlka
povedlo proměnit velice rychle. Těsně předtím, než se proměnila
a tím pádem ztratila schopnost mluvit, křikla: „Kryjte mě!“ </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Potom
vyběhla a utíkala ke kostře. Meridon, který byl šikovný
lukostřelec, neváhal a začal po kostře střílet. Ale zasáhnout
kostru bylo hodně hodně těžké. Ba téměř nemožné. Proto se
do toho vložila Adrien, která se učila kouzlit. Její ohnivá
střela sice nebyla perfektní, ale získala Karol čas na to, aby se
dostala až ke kostře. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Karol
se potom na kostru vrhla a rozsápala ji na jednotlivé kousky. Pak
se proměnila zpět v člověka a spolu s ostatními se vydala dál.
Všichni byli ostražití a čekali, co je čeká na cestě k jezeru
Smrti...</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Lucida Handwriting, cursive;"><span style="font-size: x-large;">Kapitola
7 – Útok upírú</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Následujícího
dne došli na okraj skal. Tam se zastavili a sklonili se nad mapou,
kterou měla Amy. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Musíme
jít na východ, tamtudy je to k jezeru Smrti nejblíž.“ prohlásil
Meridon.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Já
bych to vzal na sever a potom teprve na východ. Bude to bezpečnější,
přes území vlkodlaků se mi jít nechce.“ odporoval Sirnix. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Ale
to ztratíme spoustu času.“ nenechal se odradit Meridon. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Radši
ztratit trochu času, než se nechat rozervat vlkodlakem.“
prohlásila Amy, „Půjdeme na sever a až pak se stočíme na
východ.“</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Nakonec
to odsouhlasili, nejprve na sever a až pak na východ, aby se vhnuli
vlkodlakům. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Jak
tak šli, tak si spolu povídali, jakoby byli na nějákém výletě.
Ono totiž bylo takové výletnické počasí. Ale to samozřejmě
nevydrželo věčně... Už se schylovalo k večeru, když se obloha
zatáhla a z nebe se spustil liják jako hrom. Blesky šlehaly všemi
směry, hrom burácel, až to rvalo uši...</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Musíme
se někam schovat!“ zařvala Karol, aby ji přes ten rámus vůbec
bylo slyšet.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Tamhle
je jeskyň.“ křikla v odpověď Amy.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Pak
ukázala na ernou díru ve skále, která se před nimi osaměle
tyčila. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Ano,
tam se schováme.“ souhlasili Adrien, Sirnix i Meridon. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Blaze
a Elbait běželi za nimi. Otvor byl naštěstí dost velký, takže
se jím protáhl i vzrostlý drak. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Když
se všichni dostali do jeskyně, začal si ji Sirnix zvědavě
prohlížet. Zvedl pohled ke stropu a když se tam podíval pořádně,
měl co dělat, aby nevykřikl.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Podívejte
es na strop, jsou tam upíři.“ zašeptal potichu směrem k
ostatním.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Ne...“
hlesla Karol a přitiskla se k němu. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Musíme
se odtud dostat...“ uvažovala vždy praktická Adrien, „Ale
jak...? Ven nemůžem, tam nás smete blesk...“ Rozhlížela se po
jeskyni. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> A
pak v jednom koutě uviděla jakoby otvor. Byl to tunel a byl
dostatečně velký i pro Elbait. Sice s obtížemi, ale měla by se
tam protáhnout.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Podívejte
se támhle.“ ukazovala Adrien ostatním svůj oběv, „Je tam
tunel, můžme se tam vydat.“ </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Jestli
bude slepý a ti upíři se probudí, tak jsme v pasti. Neporazíme
je, je jich moc...“ odporoval Meridon.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Nechte
to na mně. Můžu je zastavit. Oni se probudí tak jako tak. Jak se
drak bude soukat do tunelu, nadělá to hluk. Neřekla jsem vám to,
ale mám schopnosti, bych ty upíry zneškodnila. Teď běžte, tunel
vede tam, kam potřebujete – k jezeru Smrti. Běžte, musíte
splnit svůj úkol. Nezdržujte se, já je zastavím.“ domluvila
Amy.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Ale...“
protestovali hned všichni.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Žádné
ale, je to jediná možnost. Venku vás to okamžitě smete. Běžte!“
Amy byla neúprosná. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Tak...
tak dobře.“ nakonec ostatní souhlasili. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Všichni
už byli v otvoru, jen drak se tam ještě nenasoukal celý. Dělal
strašný kravál, jak předpokládala Amy. Upíři se jeden po
druhém probouzeli. Draka si nevšimli, zato spatřili Amy a vrhli se
nani...</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> V
tom Amy obklopila aura světla. Měla zavřené oči, ruce podél
těla. Hlavu sklopenou. Nic pro ni neexistovalo. Jen ta záře, která
ji obklopovala. Upíři jakoby jí procházeli. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Kdykoli
jí nějáký proletěl, tak se následně rozpadl na prach.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Upíři
byli mrtví, světlo pohaslo a Amy se zhroutila. To kouzlo z ní
vysálo život. Oběvil se světelný tunel a Amyn duch do něj
vstoupil. Svůj úkol splnila, nyní mohou její přátelé splnit
ten svůj...</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Lucida Handwriting, cursive;"><span style="font-size: x-large;">Kapitola
8 – Borgu útočí</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Ostatní
pokračovali dál k jezeru Smrti. Doufali, že tam najdou nějákou
zbraň, která jim pomůže proti Borguovi. Měli Adrien a Elbait,
Měli Karol a její vlčí podobu, měli Sirnixe s mečem Titánů a
Blaze. Jen Meridon neměl nic extra. Proto všichni předpokládali,
že u jezera smrti se bude jednat hlavně o něj.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Taky
že ano, jen to bude úplně jiným způsobem, než čekali.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Šli
dlouho a na nic nenarazili. To jim připadalo velice divné. Byli
proto hodně ostražití. Alespoň zpočátku. Ale pak jejich
ostražitost postupně ochabovala. Proto je docela překvapilo, když
za sebou uslyšeli dusot koňských kopyt. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Otočili
se se zbraněmi v rukou. Karol se přeměnila ve vlka, Sirnix nasedl
na Blaze a Adrien na Elbait. Jen Meridon musel bojovat ze země a
obyčejným mečem. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Postavili
se vedle sebe a čekali, kdo se vynoří zpoza zatáčky.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Byly
to dvě kostry na kostěných koních. Na koních s kostěnými
křídly. Kostry se zastavily a jedna z nch promluvila: „Jste
zatčeni za zradu krále Borgua.“ </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Borgu
není král!“ zařval Sirnix a vrhl se vpřed.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Přesně
tak. Chcípni!“ odplivla si Adrien a Elbait vychrila na kostry
proud ohně.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Kostry
plameni překvapivě snadno podlehly a tak přátelé pokračovali
dál. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Ty
kostry byli jen špehové, ale i to svědčilo o tom, že Borgu ví,
kde jsou...</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Ve
stejnou dobu, na jiné místě:</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Borgu
si nechal zavolat svého vojevůdce Xana.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Ano
pane, co si přejete?“ zeptal se Xan a poklekl před svým pánem.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Xan
byl upír a nekromant. „Vytáhni s vojskem na ty čtyři
opovážlivce a dones mi na podnose jejich hlavy. A nevracej se bez
nich!“ zařval Borgu, „Snaží se mi vzepřít, ale to se jim
nepovede. Chci jejich hlavy!“ </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Ale
pane... Oni mají draka...“ roztřásl se Xan.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Ano,
ale my máme přízraky, okřídlené koně a ještěry! To obstojí
i proti drakovi! A teď vypadni a nevracej se bez jejich hlav!“
zařval Borgu.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Xan
odešel a Borgu se pohodlně usadil a houkl na svého osobního
sluhu, aby mu vyleštil boty.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Lucida Handwriting, cursive;"><span style="font-size: x-large;">Kapitola
9 – Poslední bitva</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Teď
postupovali velice opatrně. Ve dne si dávali pozor, aby se
nedostali do obydlených oblastí a v noci se snažili urazit co
nejvíce cesty. A vnoci je také doháněla Elbait. Ale té to
nevadilo, byla ráda za to, že může protáhnout křídla.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Ale
i tímto obezřetným tempem postupovali poměrně rychle. Brzy došli
do temné oblati, kde museli dávat pozor, aby nezapadli do bažiny.
Cítili, že jejich cíl je blízko. Putovali právě temnou mrtvou
částí země, když dorazili na ostrůvek, který byl krásně
zelený, jako na jaře.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „To
je divné, je to tu jako na jaře...“ podivila se Adrien, když tam
stanuli. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Také
tu jaro je.“ pronesl nějký hlas. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> A
zlesa se vynořilo stádo jednorožců. Bylo jich spousta, snad
tisíc... </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Jdete
sice ke svému cíli, ale ne k vítězství. Borgu o vás ví a
posílá k jezeru Smrti svoji armádu v čele s Xanem.“ pravil
hlavní jednorožec, „Xan bude na okřídleném ještěru Graxi. Má
celé hordy přízraků, stínů, koster na okřídlených koních,
ještěrů... Dovolte nám, abyhom bojovali na vaší straně a tím
alespoň trochu vyrovnali síly.“ domluvil jednorožec.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Taková
nečekaná pomoc by se hodila, ale je to nebezpečné, co když se
něco semele...?“ pravil po chvíli Sirnix. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Nemel
hlouposti,“ odporovala Karol, „Bez nich jsme namydlený. Celou
cestu jsem cítila, že něco není v pořádku. Vaši nabídku
přijímáme.“ obrátila se s poslední větou na vůdce
jednorožců.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Dohodnuto
tedy.“ řekl jednorožec, „Vyrazíme hned.“ </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> A
tak se také stalo. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Následující
den ráno dorazili k jezeru Smrti. Bylo černé jako nejtemnější
noc.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Co
máme udělat?“ ptala se Adrien.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Nevím,
ale nejspíše udělat z jezera Smrti zase zpět jezero Života. Tak
se totiž jmenovalo kdysi před dávnými věky.“ odpověděl jí
Meridon. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Ano,
ale jak to chceš udělat?“ chtěla vědět Karol.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Jednoduché,
porazíme Borga a je to.“ vypáli Sirnix první, co mu přišlo na
jazyk... </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Kdyby
věděl ,že měl pravdu, mohlo pár věcí dopadnout jinak... </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Jak
se tak bavili, temné vojsko se lbížilo. Až bylo najednou vidět.
A v čele táhl na okřídleném ještěrovi Xan. Všichni ho hned
poznali. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Xana
nechte mně, jediná mohu létat.“ řekla Adrien a nasedla na
Elbait. Mezitím si připravovala kouzlo, které mohla učinit jen
jednou za život. Kouzlo na přivolání draků. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Ve
vzduchu kouzlo vyřkla, ale nečekala, až draci přiletí. Rovnou se
vrhla na Xana. Xan byl zdatný kouzelník, ale jeho nevýhodou bylo,
že jeho ještěr Graxi neuměl dštít oheň. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Adrien
po něm metala blesky, bránila se jeho kouzlůpm, až nakonec Xan
skončil na zemi. Rozplácnul se jako placka a jeho Graxi shořel na
popel. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Potom
se Adrien podívala za sebe a lekla se tak, že málem spadla ze
svého draka. Za ní se na černém kostěném draku vznášel sám
Borgu.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Já
věděl, že to ten hlupák Xan zbabrá!“ zařval a vrhl se na
Adrien.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Ale
v tu stejnou chvíli se ve vzduchu otevřela brána a přilétli rudí
draci. Všichni se vrhli na Borgua a netrvalo to dlouho a bylo po
bitvě. Jakmile byl Borgu mrtvý, všechny jeho ďábelské potvory
zmizely. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Zmizeli
také draci. Vrátili se branou tam, odkud přišli. Adrien se snesla
na zem. Tam stáli Sirnix, Karol a jednorožci.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Loučíme
se s vámi.“ pronášel právě jejich vůdce, „Sbohem.“ a
zmizeli...</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Kde
je meridon?“ zeptala se Adrien. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Padl...“
odpověděl tiše Sirnix.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Lucida Handwriting, cursive;"><span style="font-size: x-large;">Kapitola
10 – Konec</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Lucida Handwriting, cursive;"><span style="font-size: small;"> <span style="font-family: Georgia, serif;">„Podívejte
se, jezero se projasňuje.“ zvolala Karol.</span></span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Máš
pravdu.“ přisvědčil Sirnix. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Z
jezera smrti je zas jezero života.“ prohlásila Adrien. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Náhle
se z vody vzedmula vlna a zformovala se do tvaru Amy.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> „Věděla
jsem, že to dokážete.“ pronesl duch, nebo co to bylo... </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Pak
se snesl zpátky do jezera. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Netrvalo
dlouho a kolem jezera, kde byla doteď spálená planina, vyrašila
tráva. Bujná, divoká, nezkrotná... </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Odteď
bylo všechno dobré. Zlo zmizelo a velice dlouho po něm nebylo
vidu, ani slechu...</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Lucida Handwriting, cursive;"><span style="font-size: x-large;">Epilog:</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Karol,
Sirnix a Adrien stáli nad Meridonovým hrobem. Stáli tam a mysleli
na něj. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Na
náhrobku bylo vyrito: </span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Byli
čtyři,</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">zbyli
tři.</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Obětoval
se pro dobro lidstva.</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Skonal
v bitvě u Jezera Smrti.</span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;">Pokoj
s ním. </span>
</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Karol
se Sirnixem tam stáli ještě hodně dlouho, zato Adrien, Blaze a
Elbait tam dlouho nevydrželi. </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Blaze se připojil k
jednorožcům a Adrien, která byla celá žhavá po dalším
dobrodružství spolu se svou dračisí prolétla portálem, kudy
zmizeli rudí draci... </span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="background-color: white; background-position: initial initial; background-repeat: initial initial; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Georgia, serif;"> Následující den se Karol
a Sirnix vydali do dalekých zemí za oceán. Dál, než byla
Patagonie, dál, než se kdy kdo odvážil...</span></div>
AnnElfwindhttp://www.blogger.com/profile/03624915614822192126noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2791446489075945893.post-46648247167109315892013-11-08T16:36:00.002+01:002013-11-08T16:36:27.723+01:00Cesta za králem blesků - první část<br />
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Bernard MT Condensed, serif;"><span style="font-size: x-large;">Cesta
za králem bleskú</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Stála
na ochozu a dívala se na blížící se bouřkové mraky. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Bouřka
už je na spadnutí. Myslela si. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> A
měla pravdu. Opravdu to tak bylo. Zahřmělo a z nebe se spustil
déšť. Blesky lítaly a hrom burácel. Najednou jeden blesk zasáhl
věž, na které stála. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Kameny
se rozprskly všude kolem a věž se začla bortit. Pomalu, ale jistě
se Elisha blížila k zemi. Ale pád byl natolik pomalý, že
nehrozilo, že by si vážněji ublížila. To bylo jediné dobré. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Věž
se sesunula uplně a Elisha dopadla na zem. Nebyl to moc prudký pád,
ale vyrazilo jí to dech. A ještě si narazila hlavu. Naštěstí ne
moc vážně, ale upadla do bezvědomí. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
<a name='more'></a><br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Když
se probrala, tak první, co pocítila, byla bolest hlavy. Opatrně si
ji ohmatala a nahmatala krev. Prozkoumala ránu důkladněji a
zjistila, že je jen povrchní. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Alespoň
něco. Pomyslela si. Ale co teď? </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Nakonec
se Elisha vyškrábala na nohy. Trvalo to, protože ji bolelo celé
tělo. Podívala se na místo, kde dříve stával hrad s věží,
ale spatřila jen trosky. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Že
by ty blesky?“ zamyslela se, „Ale jakto,ž e mně se nic
nestalo?“ </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Pak
začala Elisha prozkoumávat okolí, jestli přežil ještě někdo.
Nejprve to vypadalo, že přežila jediná, ale pak zpozorovala
pohyb. Vydala se tam, ale nejprve nic neviděla. Začala hledat
důkladněji, až našla jednorožce, který byl pokrytý takovou
vrstvou prachu, že uplně splíval s okolím. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Chudáčku.
Pomůžu ti.“ řekla Elisha a začala mu všemi možnými
prostředky odstraňovat prach z těla. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Moc
to nešlo, ale trochu přece. Nakonec se jednorožec postavil a
zařechtal. Elisha k němu přistoupila a pohladila ho po šíji.
Jednorožec zahrabal kopytem a pohodil hlavou. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Mám
si na tebe vylézt?“ divila se Elisha. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Jednorožec
zakýval hlavou. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Tak
dobře.“ řekla Elisha a vyškrábala se mu na hřbet. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Jednorožec
se vydal mezi troskami k nedalekému lesíku. Tam zastavil a Elisha
pochopila, že má slézt. Sesedla tedy a rozhlédla se. Byli v lese
a stáli na nějáké pěšince. Byla uzoučká a zarostlá trním. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Najednou
se k ní jednorožec přitulil a pak odběhl. Zmizel jí z dohledu v
hustém porostu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „No
to je bezva. A co teď?“ brblala Elisha. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Ale
pak se vydala po pěšince. Ani nevěděla kam jde, ale nevadilo jí
to. Říkala si, že někam ji ta pěšinka zavést musí. A to jí
stačilo. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Kráčela
dlouho, až konečně dorazila na mýtinku. Byl tam potuůček a
Elisha k němu poklekla a napila se. Pak si opláchla obličej a
rozhlédla se po mýtince. Nevedla z ní žádná cesta. A to bylo
divné. Cesta, po které sem přišla, také prostě zmizela. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Tak,
a kudy dál...?“ přemýšlala Elisha nahlas. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Nakonec
se prostě jen někam vydala na zdař bůh. Prodírala se trním,
podrostem a za chvíli měla nohy rozedrané do krve. No, však
nebylo čemu se divit, když měla sukni. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Nakonec
Elisha vyšla z lesa a zpatřila v dálce město. Vydala se tam, ale
najednou se pod ní sesypala zem a ona se octla v díře. Byla to
past. Patrně na zvířata, ale chytla se do ní ona. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Co
tam děláš?“ zavolal někdo shora. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Elisha
se tam podívala. Stál tam chlapec. Na sobě měl odrbané kalhoty a
košili. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Co
by? Spadla jsem sem.“ odsekla Elisha. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „No
to je bezva. Teď abych to celé dělal znova. Doufal jsem, že se mi
tam chytí nějáké vzácné zvíře.“ remcal kluk. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „A
nemohl bys mi pomoct ven?“ zeptala se Elisha. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „No,
mohl, ale co za to?“ </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Jak
co za to? Je to tvoje past a já se do ní chytla.“ mudrovala
Elisha. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Tak
tě nevytáhnu.“ </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „No
dobře, ale já nic nemám.“ řekla Elisha. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Tak
to si to u mě budeš muset odpracovat.“ prohodil chlapec. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Tak
dobře, ale už mě konečně vytáhni.“ </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Chlapec
jí hodil provaz a s jeho pomocí po něm vyšplhala. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Tak,
a teď budeš se mnou okopávat zeleninu.“ řekl chlapec a vedl
Elishu k políčku bramborů. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Pustili
se do práce. Elisha dělala co mohla, ale stejně mela na konci ruce
rozedrané do krve. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Co
to máš s rukama?“ ptal se chlapec, který se jí představil jako
Rold. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „To
ta motika.“ </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Logicky
vzato motika nerozedře ruce nějákým obyčejným lidem. Takže
logicky vzato jsi princezna.“ vydedukoval si Rold. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Máš
pravdu, jsem.“ odpověděla Elisha. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „No
tos měla říct hned.“ řekl Rold, „Vypadáš totiž jako
obyčejná služtička, jak jsi zaprášená a umazaná.“ </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „No,
tak to bude tím, že se pode mnou zřítila věž.“ </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „A
tys to přežila?“ vykulil oči, „Tak to máš můj obdiv.“ </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Vůbec
nevím, jak se to stalo.“ svěřila se Elisha, „Vím jen, že do
té věže uhodil blesk. A že se pak kácela až neuvěřitelně
pomalu.“ </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Tak
to byl asi král blesků.“ řekl Rold, „Nemá rád lidi a už
vůbec ne vládce. Chce být pánem všeho tvorstva a vládci mu v
tom brání.“ </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Půjdu
a najdu ho a potom ho zabiju.“ řekla Elisha odhodlaně, „Pomstím
svou rodinu.“ </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Tak
to já půjdu s tebou, mám s ním také nevyřízené účty, ale
nejdřív ti najdu vhodnější oblečení.“ řekl Rold, „V
těchhle šatech se ti musí špatně jít.“ </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Zašli
do Roldova domku. Dva mladí lidé zhruba ve stejném věku. Rold se
totiž nezdál tak malý, jak vypadal. Byl o hlavu větší než
Elisha. Bylo mu 17 a Elishi 15. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Rold
se začal přehrabovat v truhle na oblečení. Pak se narovnal a v
ruce držel tuniku, kalhoty a boty. </span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Obleč
si to. Mělo by ti to být. Já už z toho vyrostl.“ řekl Rold. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Elisha
si tedy svlékla své špinavé a roztrhané šaty a navlékla na
sebe kalhoty a tuniku. Pak se nasoukala do vysokých bot a otočila
se k Roldovi. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Výborně,
teď můžeme vyrazit za králem blesků.“ řekl. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Pak
zašli do stáje a vyvedli odtamtud dva vraníky. Osedlali je a
vyrazili. Neměli ani potuchy, kde by krále blesků mohli najít,
ale ani to je nezastavilo. A neodradilo od jejich plánů. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> </span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Jeli
už třetí den a celou cestu nenarazili na nic podezdřelého. Až
za soumraku třetího dne dojeli na kraj hustého lesa. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Kde
to asi jsme?“ zauvažovala Elisha nahlas. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Jo,
tak to opravdu envím.“ odvětil Rold, „Ale nelíbí se mi to tu.
Je tu cítit zlo.“ </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Máš
pravdu, ale jestli to tu nechceme objíždět, tak musíme skrz.“
podotkla Elisha. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Dobrá,
tak tedy skrz.“ souhlasil nakonec Rold. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Vydali
se tedy do lesa. Vedla tam uzoučká pěšinka a tak se po ní
vydali. Klikatila se mezi stromy a vedla je čím dál hlouběji do
lesa. Najednou vyustila na mýtinu, na které rostly prapodivné
stromy.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Co
to má znamenat?“ podivila se Elisha. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Tak
to ti nepovím.“ odpověděl Rold a přešel k nejbližšímu
stromu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Stromy
vypadaly jako lidé... </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „To
je zajímavé...“ brumlal si Rold. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Co
je zajímavé?“ zeptala se ho Elisha. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Ty
nevidíš, jak se ty stromy podobají lidem?“ </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „No
jo, máš pravdu.“ souhlasila Elisha, „Ale nemyslíš doufám, že
to opravdu někdy lidé byli?“ </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „No,
víš, o tomhle místě traduje spousta mýtů a pověstí...“
odpověděl Rold, „Jedna z nich vypráví o vojsku krále Cariona,
který se sem vypravil hledat legendární údolí jednorožců. Prý
jej i jeho družinu zaklel duch lesa. Nespočinou, dokud je nějáká
čistá duše nevysvobodí. Bohužel nikdo neví, jak.“ </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Rold
dovyprávěl a otočil se na Elishu, jenže ta tam nestála.
Prohlížela si jeden strom. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Tohle
bude ten král.“ řekla. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Pak
přitiskla své rty tam, kde tušila ty královy. Nejdřív to
vypadalo, že se nic nestane, ale pak zavanul vítr a svál z krále
a jeho družiny kůru stromů. Byli to zase obyčejní lidé. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Tak
tohle by mě nenapadlo...“ vydechl Rold s vykulenýma očima.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „To
proto, že nejsi žena.“ odpověděla Elisha. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Pak
se obrátila znovu ke Carionovi. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Kde
to jsem? Co se stalo?“ chrlil ten jednu otázku za druhou.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Jsi
tam, kde tě zaklel duch lesa a to je to, co se stalo.“ odpověděla
Elisha, „Mimochodem, v jakém roce se to stalo?“ </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> V
roce 1142.“ odpověděl Carion, „Proč?“ </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Protože
teď je rok 1789.“ odpověděla Elisha. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Cože?“
vytřeštil Carion oči, „To uplynulo 650 let?“ </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Obávám
se, že ano.“ </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „A
kam cestujete?“ zeptal se Carion.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Za
králem blesků.“ odpověděl Rold.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Aha.
A co vám udělal?“ </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Zničil
všechny moje příbuzné a rozbil mi hrad.“ odpověděla
zachmuřeně Elisha. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Kam
zmizeli tvoji muži?“ zeptal se najednou Rold. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Carion
se obrátil, ale všichni byli pryč.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Možná
to bude tak, že Carion má nějáké poslání a oni ne, tak tu
prostě nejsou.“ odpověděla Elisha.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Ano,
možná to tak bude.“ přisvědčil Carion, „A směl bych se k
vám na vaší pouti připojit?“ </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Ale
ovšem, že ano.“ souhlasili Rold a Elisha jednohlasně. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Vydali
se tedy dál ve třech. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Jeli
pěšinkou, která je po asi týdnu cesty zavedla z lesa ven. Ale
tam, kde z lesa vyústila se jim pramálo líbilo. Byli ve skalách
tak nebezpečných, že museli sesednout z koní a vést je za uzdu.
Hrozilo totiž, že se koně zřítí. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Ví
někdo, kde to sakra jsme?“ zeptala se Elisha. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Něco
mi to připomíná, ale za mých časů to vypadalo jinak.“ řekl
Carion. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Co
ti to připomíná?“ optal se opatrně Rold.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Skály
Wywern.“ </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Tak
to není dobrý.“ zabručel Rold. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Měl
bych u sebe mít starou mapu těchto míst. Kdysi to tu někdo
zmapoval.“ řekl Carion a začal se přehrabovat ve svém batohu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Po
chvíli hrabání a odhazování nepoužitelných a zbytečných
věcí, našel, co hledal. Mapa byla poměrně stará, ale pořád
docela zachovalá. Carion ji rozložil a chvíli si jji prohlížel. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „My
jsme teď někde tady.“ zabořil prst do mapy. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Ukaž?“
dožadovala se Elisha. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Jsme
ve skalách Wywern a tohle je les, kde jste mě našli.“ ukázal
Carion na další místo, „A tady se to jen hemží blesky, je to
Blesková země.“ </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Myslíš,
že by...“ </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Ano,
je to docela dost možné, ale pokud se tam chceme dostat, budeme
muset projít přes nejhustěji osídlené místo těchto skal. Bude
to dost nebezpečné.“ řekl Rold, který si prohlížel mapu se
zjevným zájmem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „To
máš pravdu, ale jsme tři, když koně necháme koňmi, tak to
zvládneme, snadno se schováme.“ řekl Carion. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> „Tak
tedy pojďme.“ uzavřela debatu Elisha. </span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> A
tak se vydali na cestu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> </span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> Elisha,
Rold a Carion putovali skalami a každou chvíli někdo zvedl hlavu k
nebi, aby se ujistil, že je ještě nespozorovala žádná wywerna.
Doposud měli štěstí.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> Carion,
který šel první, najednou zastavil a naznačil ostatním, aby byli
zticha.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> "Co
se děje?" naznačil Rold, který šel hned za Carionem.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> "Konečně
jsme na ně natrefili." řekl Carion, "Wywerny a není jich
málo."</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> "Kolik?"
zeptala se Elisha, která mezitím došla až k nim.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> "Asi
deset a mají s sebou wywernu vyššího postavení, královnu
blesků." odpověděl Carion a znvu se začal přehrabovat v
batohu.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> "Co
zas hledáš?" zasyčel nazlobeně Rold, když Carion začal z
batohu bez ladu a skladu vyhazovat dalíš nepotřebně věci.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> "Hledám
svitek kouzel, mám zato, že jsem si ho tam dal." odpověděl.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> Najednou
se na Carionově tváři oběvil znechucený škleb. Vzápětí nato
vytáhl velice staré zásoby jídla.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> "Je
vidět, že čas udělal opravdu své. Když jsem to viděl posledě,
bylo to čerstvé." s úšklebkem jídlo zahodil do rokle.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> Vzápětí
nato mu přistála facka.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> "Za
co?" zeptal se CArion ublíženě Elishi.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> "Prozradíš
nás." zasyčela zlostně, "Možná nevím všechno, ale
vím, že wywerny mají velmi dobře vyvynutej čich a to, cos
vyhodil, páchlo opravdu odporně."</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> "Myslím,
že to už je teď stejně jedno." poznamenal Rold, "už si
nás stejnak všimly."</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> "Koukej
najít ten svitek!" sykla nazlobeně Elisha směrem ke
Carionovi, "my je zdržíme."</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> "Hezky
řečeno, ale provádět se to už bude hůř." vzdychl si Rold
a tasil meč.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> "To
vyřešíme potom, zdržet je musíme, aby CArion ten svitek stihl
najít." uzavřela debatu Elisha.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> Pak
se oba postavili do střehu před Cariona a zarputile se podívali na
wywerny. Netrvalo to ani vteřinu a wywerny se na ně vyřítily. Jen
Královna blesků se držela zpátky. Něco si mumlala a mávala
divně rukama. Jenže nikdo si toho nevšiml. Neměli ani šnci to
postřehnout. Carion hledal svůj svitek a Elisha s Roldem měli co
dělat, aby od něj udržely wywerny dál.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> Wywerny
útočily zuřivě na Rolda a Elishu. Ti se zuřivě bránili, ale
bylo celkem jasné, že proti okřídleným tvorům se žhnoucíma
rudýma očima jsou bez šance. Wywerny na ně útočiliy svými
dlouhými drápy a působili tak dvěma bojujícím nesnesitelnou
bolest.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> A
najednou, jako by toho už tak nebylo dost, se z nebe snesl blesk a
málem zasáhl Elishu.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> "Co
to bylo?" zakřičela.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> "Vypadá
to, že máme čest s některou z vyšších wyweren." zakřičel
v odpověď Rold, "Nejvyšší je Královna živlů, ovládá
všechny živly, pod ní jsou královny jednotlivých živlů a úplně
nejníž jsou obyčejné řadové bojovnice."</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> A
ten blesk nebyl jediný. Zanedlouho uhodil do země další. A opět
těsně minul. Tentokrát Rolda. Ten se rozhlédl a spatřil v
povzdálí wywernu s modrý peřím.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> "Tak,
a mám tě právě tak dost." naštval se a chtěl po ní hodit
kudlou, když ho zarazil Carionův hlas.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> "Mám
ho." zakřičel vítězoslavně.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> Pak
svitek rozložil a začal ho studovat. Po pár sekundách našel, co
hledal a začal něco mumlat. Mezitím wywerny odzbrojily Elishu a
teď se ji snažily shodit dolů do propasti. Rold se držel z
posledních sil, ale meč nepouštěl. Zarputile odrážel útoky a
čekal na příležitost, jak zabýt královnu blesků. Už ho vážně
nebavilo se jim vyhýbat.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> Po
pár vteřinách se Carion napřímil a v ruce mu zářil zlatý
oheň. Zvedl ruku nad hlavu a pronesl jedno jediné slovo - dokončení
zaklínadla. Oheň mu z rukou vystřelil do několika paprsků a
každý z nich zasáhl jednu wywernu. Popadaly na zem a do rokle.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> "Všichni
v pořádku?" zeptal se Carion.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> "Ne."
odpověděl upřímě Rold, "tu královnu jsi mi totiž měl
nechat."</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> "Příště."
odpověděl prostě Carion, "Teď bychom měli pokračovat, než
sem přilétnou další."</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> "Souhlasím."
řekla Elisha.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> A
tak pokračovali v cestě. Opatrně postupovali mezi skalami, až se
dostali na volné prostranství. Ale to by nebylo jen tak, aby se
něco nestalo. Když přišli doprostřed volného prostoru, všechno
kolem nich se změnilo. Ocitli se v nějáké jeskyni a ta byla vážně
obrovská.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> Tři
přátelé skončili v nejtemnějším koutě.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> "Kde
to jsme?" zeptala se potichu Elisha.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> "Nemám
ponětí." odpověděli hoši unisono.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> Začali
se po tom divném mstě rozhlížet. Vypadalo to, že je prázdné.
Ale jistí si být nemohli, protože tam byla černočerná tma.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> "Musíme
být opatrní." řekl Carion, "Zdání může klamat."</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> "To
je sice pravda, ale z místa se hnout musíme, protože jinak tu
budeme trčet ještě za pár let." řekl Rold a zvedl se z
podlahy.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> Ostatní
následovali jeho příkladu a kráčeli za ním doprostřed sálu.</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"> Najednou
se ale ozval strašlivý řev. Nervydrásající zvuk se ozýval z
místa přímo před nimi, z místa, které bylo zahaleno v oblaku
temnoty ještě větší, než vládla ve zbytku sálu...</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> "Co
to je?" zakřičel do toho zvuku Rold.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> "Nemám
ponětí!" odpověděl mu stejně hlasitě Carion.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> "Tak
vy nevíte?!" zaburácel hlas z temnoty, "tak já vím to
povím! Já jsem královna Wywern! Královna živlů a vy budete
zabiti. Zabili jste moji dceru a to nelze nechat bez trestu!"</span></span></div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> "Tak
to máme problém..." odtušil Carion.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> "Nebude
první," řekla Elisha.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> "Tak
to máš pravdu," souhlasil Carion.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> "Ticho!"
zaburácela královna živlů.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> A
teprve teď začlo to pravé peklo. Zpoza královny živlů se
vynořilo několik královen jednotlivých živlů. Královna ohně,
vody, země, větru, ledu, písku, života, světla, tmy, kovů a
ještě pár dalších, u nich tři přátelé nedokázali odhadnout,
čeho vlastně královny jsou.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> "ZABIJTE
JE!" zaburácela královna živlů.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Na
její povel se ostatní wywerny vrhly na naše tři přátele. Ti se,
s tasenými zbraněmi, postavili zády k sobě a očekávali příval
úderů od wywern a následně bolest. S výrazem odhodlání čekali
a doufali, že se z tohoto průšvihu dostanou. Čekali, čekali,
následně čekali se zavřenýma očima, ale jelikož údery, ani
bolest nepřicházeli, otevřeli oči a to, co spatřili, jim málem
vyrazilo dech.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Královna
živlů před nimi klečela na kolenou a za ní to stejné dělaly i
ostatní wywerny.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> "Co
to má znamenat?" nechápala to Elisha.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> "Netuším..."
odpověděl Rold.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> "Ne...
Nemožné..." vydechla Královna živlů, "vy nevíte, co
jste právě udělali?"</span></span></div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> "Ne."
odtušil Carion.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> "Vy...
Vaše duše září jako tisíce hvězd... To světlo. Otevřelo nám
oči. Všem," vysvětlovala Královna živlů, "jsme vašimi
následovníky. Ať už jdete kam jdete, stačí zavolat a my vám
přijdeme na pomoc. Díky vám víme, že na světe nejsme jen my a
že nejsme ti nejdůležitější a nemůžeme si hrát na bohy a
všechny zabíjet."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> "Je
dobré vědět, že v tom nejsme sami," prohlásil Rold, "na
naší misi se bude hodit každá pomoc."</span></span></div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> "Rádi
pomůteme těm, kdo nám otevřeli oči," prohlásila Královna
živlů.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> A
tak tři přátelé získali vítanou posilu v těch, kteří byli
ještě před malou chvílí lační po jejich smrti.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Unicode MS, sans-serif;"><span style="font-size: x-small;"> Pokračujíce
v cestě do země Blesků, čekají, koho budou muset dále přemoci,
aby dosáhli svého cíle a zničili toho, jehož zlo zamořuje celý
svět. </span></span>
</div>
AnnElfwindhttp://www.blogger.com/profile/03624915614822192126noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2791446489075945893.post-79697711302867924912013-11-08T16:34:00.003+01:002013-11-08T16:35:13.825+01:00Fénix má oči všude - Prequel - Skrz válku k lásce<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Poslouchal jsem
zvuky noci a spícího domu. Snažil jsem se zaslechnout známky
toho, že je ještě někdo vzhůru, ale nic se neozývalo. To bylo
dobře. Pomalu jsem odhodil peřinu a vstal z postele co nejtiššeji
to šlo. Vydal jsem se ke dveřím svého pokoje a trnul vždy, když
pode mnou dubová podlaha zavrzala. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Naštěstí to ale
nikoho neprobudilo a já se zdárně dostal až ke dveřím ven z
domu. Pomalu jsem nadzvedl závoru a pootevřel dveře dostatečně
na to, abych se jimi mohl protáhnout. A potom jsem pelášil pryč
jak nejrychleji to šlo, kdyby náhodou přece jenom byl někdo
vzhůru. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Proběhl jsem
ulicemi vesničky, kde jsem s rodiči bydlel a vyběhl na kopec
nedaleko. Bylo to nejlepší místo k pozorování noční oblohy a
dnes byl úplněk. Něco, co jsem si nemohl nechat ujít. Posadil
jsem se do trávy vlhké od večerní rosy a zvedl hlavu vzhůru.
Nade mnou svítila obrovská stříbrná koule a já na ní mohl oči
nechat. Brzy mne ale začal bolet krk, jak jsem zakláněl hlavu a
tak jsem si do trávy lehnul. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Netrvalo dlouho a
začaly se mi zavírat oči. A potom už mne pohltil spánek. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<br />
<br />
<a name='more'></a><br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Probudil jsem se
až do křiku lidí a řinčení kovu o kov. Chvíli jsem zmateně
přemýšlel, co je to za zvuky a zdali ještě sním, nebo ne, ale
pak mi pohled padl na vesnici, která se vznášela v plamenech.
Chvíli jsem na to koukal jak u vytržení, ale pak na mě konečně
dolehla celá situace. Všechno to dávalo smysl, když si člověk
uvědomil, že jsme byli ve válce se sousedním královstvím... Ono
to naše si totiž myslelo, že se tam mají lépe, než u nás, tak
samozřejmě, provokace a teď to odnesla naše vesnička... </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Rodiče...!”
vyhrkl jsem a pelášil do vesnice. Doufal jsem, že ještě nejsou
mrtví, i když popravdě, nesázel bych na to. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Stanul jsem před
naším domkem a do očí se mi draly slzy. Bylo jasné, že to
nemohli přežít. Oheň už domek skoro strávil a bylo vidět, že
se před chvíli propadla střecha. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Když mě popadly
pevné paže a svázaly mi ruky za zády, ani jsem se nebránil.
Nemělo by to cenu. Necítil jsme nic. Jen prázdnotu a pocit ztráty.
A byl jsem tedy rád, když mě ten, co mi svázal ruce, udeřil
něčím do hlavy, až mě obklopila temnota. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<br />
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Probudil mě až
rachot a natřásání. Otevřel jsem oči a rozhlédl se kolem sebe.
Byl jsem v pojízdné kleci spolu s dalšími lidmi. Mladými
starými, ženami, muži, dětmi, bez rozdílu. Okolo klece jeli
vojáci na koních a vyhlíželi dost nebezpečně. I když, možná
jsem byl zaujatý. A jak bych taky nebyl, když mi ti zmetci vypálili
domov, zajali mě a vlekli mě bůh ví, kam zavřenýho v kleci. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kolem poledne
zastavili a dali nám trochu napít a také trochu jídla. Nebylo to
moc, ale aspoň na chvilku to zahnalo hlad. Potom jsme pokračovali v
cestě až do soumraku, kdy se celý proces opakoval. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">V takovémto duchu
jsme putovali skoro měsíc, než jsme nakonec dorazili na hrad
vládce této země, neboť někdy týden poté, co jsem se probudil,
jsme překročili hranice. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Klec vjela na
nádvoří a vojáci seskákali z koní. Potom klec odemkli a
vyvlekli nás ven. Směrem k budově, která podezřele připomínala
noclehárnu pro otroky. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Postupně nás tam
všechny odvedli a přikurtovali k železným kruhům ve zdi. V celé
noclehárně jsme byli jenom my, co jsme přijeli v kleci, jinak
nikdo. Nevadilo mi to. Aspoň mě nebude nikdo okukovat, nebo možná
i něco horšího. Schoulil jsem se v koutku a snažil se na kamenné
podlaze najít aspoň trochu pohodlnou pozici. Bohužtel bez úspěchu.
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Dovnitř totiž
vešel znuděně vypadající muž s bičem v ruce. Procházel kolem
nás a bohužel se musel zastavit přímo přede mnou. Páchl, jako
by se nemyl a byl z něho cítit alkohol. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ty, postav se!”
přikázal a jeho hlas prásknul jako hrom. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Neodvážil jsem
se neuposlechnout a vyškrábal jsem se na nohy. Odemkl mi náramky,
drapl mě za předloktí a pak mě někam vlekl. Moc jsem nedával
pozor, ale nakonec mě postrčil ke kádi s vodou. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Uprav se, máš
na to pět minut!” štěkl a hodil mi prosté bílé kalhoty a
tuniku. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Neodvážil jsem
se mu odporovat, tak jsem ze sebe shodil své staré šaty a omyl
jsem se jak nejlíp to šlo. Potom jsem na sebe navlékl oblečení,
které mi podal a čekal, co bude dál. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Opět mě drapl za
předloktí a vedl mě ke vstupu do hradu. Samozřejmě tomu pro
služebnictvo. Nebyl jsem nic jiného, než pouhý otrok... U vstupu
jsem byl předán jakémusi tlouštíkovi v honosných šatech a s
baretem na hlavě. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jeho masité prsty
mi pevně sevřely zápěstí a překavpivě rychlým krokem se vydal
někam do útrob hradu. Mě samozřejmě vlekl s sebou. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Prošli jsme
několik chodeb, troje schody nahoru, znovu několik chodeb, opět
schody nahoru, pak schody dolů, další chodba a pak se tlouštík
zastaivl u dveří, které hlídali dva uniformovaní vojáci s
halapartnami. Neměl jsem z toho dobrý pocit. Vůbec jsem z toho
neměl dobrý pocit, ale nemohl jsem nic dělat. Svíral mě pevně.
A popravdě, i kdyby nesvíral, tak jako tak bych se neodvážil vzít
nohy na ramena. Už jen z toho prostého důvodu, že ti vojáci
vypadali schopně a já věděl, že by se nerozpakovali mě zabít. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tlouštík
zaklepal a když se zevnitř ozvalo “dále”, vešel a mě táhnul
za sebou. Ve chvíli, kdy se za námi dveře zavřeli, srazil mě
tlouštík na kolena a sám se hluboce uklonil. Nevěděl jsem, co si
o tom mám myslet, ale raději jsem se rozhodl mlčet a zůstat s
hlavou skloněnou dolů. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Chvilku na to se
dveře znovu otevřely a já mohl koutkem oka vidět, jak tlouštík
vycouval. Dveře se zavřely a já čekal, co bude dál. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vstaň,”
ozval se melodický hlas a mě ani nenapadlo, že bych mu mohl
odporovat. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A pak už jsem jen
zíral s otevřenou pusou, jak přede mnou stál vysoký černovlasý
mladík oděný v černé. Stříbrná čelenka ve vlasech mi jasně
řekla, kdo to je. To ovšem nic nezměnilo na tom, že jsem na něj
dál koukal. Byl úžasný! </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Když pobaveně
nadzvedl obočí, raději jsem sklopil pohled.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Takže vybrali
dítě...” prohlásil pobaveně. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Neměl jsem ani
ponětí, o čem to mluví, ale jeho hlas mi naprosto uhranul. Mohl
bych ho poslouchat věčně. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Uvidíme, jak
si poradíš v roli osobního sloužícího,” řekl, ovšem pak se
zamračil. “Ale nejdřív sundáme ty nevkusné kovové náramky.”
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Přešel ke
dveřím, otevřel je, vystrčil hlavu ven na chodbu a klidným
hlasem oznámil: “Přiveďte sem dozorce otroků.” Zase dveře
zavřel a začal si mě pořádně prohlížet. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<br />
<br /></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<br />
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Prohlížel jsem
si to pískle, co mi tu stálo a zvažoval, zda se na tu funkci vůbec
hodí. Navíc to byl otrok... Pro tento post se většinou vybírali
mladíci z vyšších středních vrstev, kteří byli trénováni
již odmalička. Pravda, i ti už se v mých komnatách prostřídali.
Potíž byla v tom, že mi žádný z nich nebyl dostatečně dobrý,
nebo prostě utekli, když jsem o ně projevil zájem... </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Byl jsem hodně
zvědavý, jak si ten malý povede. Navíc byl i hezký. Uvažoval
jsem, jaká barva by mu šla k těm úžasným světle fialkovým
očím. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Z mých úvah jsem
byl vyrušen zaklepáním na dveře. “Dále,” řekl jsem a
sledoval, jak dovnitř vešel Berthrand, opět neupravený a opět z
něj byl cítit alkohol na míle daleko... Prostě hnus... Bohužel,
svoji práci dělal dobře, tak jsem si ho držel. Ovšem do
vlastního paláce měl vstup povolen jen vyjímečně. Jako dnes. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Přál jste si
se mnou mluvit?” zeptal se, když před králem poklekl. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Myslím, že
jsem výslovně nařizoval, že pokud jsou mezi našimi válečnými
zajatci děti, má se s nimi zacházet slušně,” řekl jsem. Hlas
stále stejně medový, ale hrozba v něm byla jasně znát. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Pane?”
nechápal Berthrand. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ty náramky,”
ukázal jsem na zápěstí chlapce, který ještě pořád stál na
tom stejném místě. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Bylo to nutné,”
prohlásil Berthrand. “Pane, myslíte, že je moudré zdržovat se
sám v místnosti s otrokem?” dodal vzápětí. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Mně nutné
nepřijdou,” oznámil jsem. “Takže je sundej.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A co se týče
tvé další poznámky, myslím, že ti do toho nic není,” dodal
jsem vzápětí.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jistě pane,
omlouvám se, vím, kde je moje místo,” začal se přede mnou
prakticky plazit. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Dost,” štěkl
jsem. “Ty náramky.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Poslechl okamžitě
a během necelé minuty byl i s náramky zase pryč. Opravdu, nerad
jsem se zdržoval v Berthrandově přítomnosti déle, než bylo
nezbytně nutné. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak, a teď je
načase z tebe zase udělat člověka,” řekl jsem tomu pískleti a
vzal jeho ruku do své. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vedl jsem ho ke
dveřím na vzdálenějším konci pokoje a skrze ně do ložnice a
ještě dál až do soukromé koupelny. Byla tam připravena koupel a
já se rozhodl, že se trošku pobavím. Nečekaně jsem to pískle
vzal do náruče a sprostě ho hodil do kádě plné vody. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Když se vynořil,
měl na tváři roztomile zmatený výraz. Nemohl jsem jinak a musel
jsem se usmát. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Koukej ze sebe
zase udělat člověka,” oznámil jsem mu. “Máš na to půl
hodiny.” S těmito slovy jsem opustil koupelnu a vrátil se do
přijímacího pokoje. A ven do chodeb až jsem došel k pokoji, kde
má matka z nějákého nepochopitelného důvodu přechovávala mé
staré oděvy. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vstoupil jsem
dovnitř a usmál jsem se. Všemožných halen, kalhot a plášťů a
dalších šatů tu bylo spoustu. S odhodlaným obličejem jsem se do
té hromady ponořil a začal hledat něco, co by bylo aspoň trochu
podle mých představ. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Už jsem se
rozhodl, že bude povinně chodit v modré, díky které vyniknou jak
jeho fialkové oči, tak světlé vlasy. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<br />
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">O dvacet minut
později jsem se s vybranými kousky ošacení vracel do svých
komnat, ovšem, jak to tak bývá, tak jsem byl zastaven generálem
Payonem. Což mi připomnělo, že jsme vlastně ve válce. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Pane, sousední
země se chystá zaútočit...” oznámil mi. “A mají podporu
písečných elfů z jihu!” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A bylo to. Měl
jsem po náladě. Ta pitomá válka stála peníze, které bych
raději investoval do konstruktivnějších věcí jako vzdělání,
vývoj technologií a podobné. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Zaujměte tedy
obranná postavení, generále, ale zbytečně neútočte, počkejte,
až zaútočí oni,” vydal jsem potřebné rozkaty a chystal se
odejít. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Pane, nemyslím,
že máme šanci proti písečným elfům...” vyslovil Payon své
obavy. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Budeme, ale k
tomu, abychom ji měli, bych potřeboval, abys mě přestal
zdržovat.” A s těmito sloyv jsem ho poplácal po rameni a
pokračoval do svých komnat. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<br />
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Prošel jsem až
do koupelny a šaty jsem položil na jednu z komod. “Máš pět
minut na to, abys dokončil očistu. Pak tě čekám v přijímacím
pokoij,” oznámil jsem, aniž bych se podíval směrem k vaně.
Následně jsem se opět vytratil. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Zastavil jsem se v
ložnici a z postele sebral stříbrnou dýku a zastrčil ji do
pochvy na opasku. Potom jsem pokračoval dál do přijímacího
pokoje. Tam jsem se posadil za psací stůl a čekal jsem. A přesně
za pět minut se dveře pootevřely a dovnitř vklouznulo to pískle.
</span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Usmál jsem se a
pokynul mu, aby přistoupil blíž. Zdráhavě tak učinil a čekal,
co bude dál. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Stál tam a čekal,
co udělám. Jenom jsem se dál usmíval a prodlužoval ticho, až už
bylo nesnesitelné. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Umíš jezdit
na koni?” zeptal jsem se nakonec. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jen zavrtěl
hlavou. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak pojedeš se
mnou,” rozhodl jsem se. Vstal jsem, vzal jej za ruku a vedl ke
dveřím. Potom ven a chodbami hradu až na nádvoří. A potom dál
do stáje, kde jsem ho nechal stát a v rychlosti osedlal svého
černého koně. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Pojď,”
vybídl jsem kluka a vedl koně ven ze stáje. “A řekni mi jak se
jmenuješ,” přihodil jsem ještě. “Je trochu divný na tebe
volat 'hej ty'.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Sian,” píplo
to. Musel jsem se usmát. Bylo totiž jasně poznat, že se v mé
přítomnosti necítí nejlépe. Jenom jsem zatím nevěděl proč.
No, ale rozhodně bylo jeho chování roztomilé a navíc to bylo
zpestření nudného vladařského života. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Já jsem
Santhael, ale můžeš mi říkat Thael,” oznámil jsem mu, když
jsem ho bez varování vyhodil do vraníkova sedla. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Lehce jsem
vyskočil za ním, popadl otěže a pobídl koně do cvalu. Přejeli
jsme dřevěný padací most a vyrazili na cestu směrem k válečným
ležením. Byl jsem rozhodnut tuhle stupidní válku ukončit dřív,
než nastane krveprolití. I tak už to bylo víc, než strašné. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<br />
<br /></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<br />
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jeli jsme několik
dní, než jsme na obzoru konečně uviděli množství stanů a
zaslechli třeskot zbraní, jak vojáci trénovali. Santhael pobídl
koně do trysku a během čtvrt hodinky jsme byli uprostřed tábora.
Tam prudce zastavil a seskočil. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Pak pomohl ze
sedla mně. Během těch několika dní jsem se v jeho přítomnosti
přestal cítit celý nesvůj. Pořád jsem si sice nebyl jistý, co
přesně od něj mám čekat, ale bylo mi jasné, že je to dobrý
člověk. Ano, jeho vojáci zničili moji vesnici a vzali mě do
otroctví, ale z nějákého důvodu jsem tak něják tušil, že to
nebyla úplně jeho vina. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A já mu to
odpustil. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Přestal jsem
uvažovat o tom, co bylo a začal uvažovat o tom, co se dělo kolem
mě. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Zjistil jsem, že
Santhael mluví s nějákým mužem oděným ve zbroji a zvědavě
jsem přistoupil blíž. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tím chceš
říct, že ti elfové možná bojují z donucení?” zeptal se
Santhael toho neznámého v plechu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vypadá to
tak...” připustil ten. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Dobře, zkus
domluvit setkání s velitelem elfů, možná se s nimi budu schopný
na něčem domluvit. A pokud se ti to povede, tak to zařiď tak, aby
o tom nevěděl král Damodar.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ano pane,”
zasalutoval voják, nebo možná nějáký generál, a odkvapil. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak, a nás teď
čeká ta těžší část,” obrátil se Santhael ke mně. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Co tím
myslíš?” zeptal jsem se nechápavě. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Že by?”
nadzvedl pobaveně obočí. “Vypadá to, že sis konečně
zapamatoval, že se máš vykašlat na jakákoli formální oslovení.
Ale abych zodpověděl tvoji otázku,” pokračoval. “Musíme se
setkat s Damodarem. A potom s velitelem elfů. A zjsitit, co se děje,
protože jsem se právě dozvěděl, že to vypadá, že elfové
nebojují za tvého bývalého krále z vlastní vůle.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Elfové?”
položil jsem další otázku. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Píseční
elfové. Sousedí s Damodarovým královstvím na jihu.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Aha...” kývl
jsem. Ale pak jsem si na něco vzpomněl. “Ale oni měli vždycky s
mojí bývalou zemí špatné vztahy...” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak je na čase
jim to připomenout,” zakřenil se na mě Santhael a vedl mě k
obrovskému stanu, který byl vyhrazen pro porady. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<br />
<br /></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<br />
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Stál jsem v čele
obrovského stolu, uprostřed kterého byla rozložena mapa.
Předemnou stáli generálové a čekali na rozkazy. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Už věděli, že
nemají zbytečně útočit, o předání této zprávy se postaral
Payon, ale byla ještě jedna věc, kterou jsem jim musel říct. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nezapomeňte,
pokud to jen trochu půjde, nezabíjejte elfy. Ne, když se s nimi
chystám uzavřít spojenectví,” prohlásil jsem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Všichni přikývli,
že rozumí a já je pak propustil. Protože nic jiného jsem jim
vlastně říkat neusel. Byli schopní a rozhodně měli více
zkušeností, než já. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Jdeme,” kývl
jsem na Siana. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<br />
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Zpráva od
Damodara přišla následujícího dne ráno. Souhlasil, že se s
námi setká. Navrhoval učinit setkání uprostřed bojiště, kde
to bylo stejně daleko z obou táborů a území bylo alespoň
zdánlivě neutrální. Okamžitě jsem vyslal posla s odpovědí, že
souhlasím. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Pak jsem pohledem
vyhledal Payona, který stál nedaleko a kývl na něj, aby přišel
blíž. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vyber pět
nejlepších bojovníků, jaké seženeš a buďte připravení
vyrazit na setkání s Damodarem,” řekl jsem mu a vydal se najít
Siana. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<br />
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Během hodiny jsme
všichni byli připraveni vyrazit na místo setkání. Siann opět
seděl na koni předemnou a Payon jel na obrovském popelavém
šedákovi po mém pravém boku. Ostatní se drželi pár kroků za
námi. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Na místě jsme
byli první, ale mohli jsme vidět Damodara a jeho doprovod, jak se
blíží. Měl s sebou jen dva vojáky. Asi si byl sebou hodně
jistý... Ale to bylo teď vedlejší. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Když přijeli
blíže, Damodar seskočil z koně a vyměnili jsme si nejnutnější
zdvořilosti, rozhodl jsem se, že je načase přejít k věci. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Je tahle válka
opravdu nutná?” zeptal jsem se, i když jsem předem věděl, co
mi odpoví. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Samozřejmě,
že je, vy v tom vašem královstvíčku se máte až moc dobře, to
není správné!” zavrčel. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A co kdybychom
si to vyříkali jenom my mezi sebou?” nadhodil jsem možnost.
“Zabránilo by se tak krveprolití a výsledek by byl naprosto
stejný.” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Nepřichází v
úvahu! Jestli mám zabrat tvoji zemi, tak ji zaberu se vší
parádou!” </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">To nedovolím,”
oznámil jsem mu prostě, vydal jsem pokyn, aby všichni nasedli na
koně a pak jsem se svými společníky prostě odjel. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<br />
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Zpět v táboře
jsem byl zastižen poslem, který hlásil, že velitel elfů se s
námi setká o půlnoci v nedalekém lese. Ve zprávě také stálo,
že nás má přijít co nejméně, protože jinak budeme nápadní.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vzhledem k tomu,
že jsem neměl v úmyslu s sebou brát nikoho jiného, než Siana,
na jehož přítomnost jsem si za těch několik dní zvykl až moc,
to byla poznámka zbytečná, ale chápal jsem, že nutná. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<br />
<br /></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<br />
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Bylo zhruba půl
hodiny před půlnocí a my jsme se se Santhaelem kradli pryč z
tábora. Ani koně jsme s sebou nebrali, protože Santhael se obával,
že by nadělal zbytečný hluk. Nikdy člověk neví, kdo tábor
pozoruje. A hlavně, jestli je to přítel, nebo nepřítel. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Zdárně jsme se
dostali do lesa a pak jsme zvířecími stezkami pokračovali až na
mýtinu, kde se sraz měl konat. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Čekali tam na nás
dva lidé, vlastně elfové. A poté, co se Santhael představil a
představil i mě, se představili jako Retram a Ophelia. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Vypadalo to, že
Ophelia je princezna, nebo něco hodně podobného. A z toho, co jsem
vyrozumněl z rozhovoru Santhaela a Retrama, vyplynulo, že elfové
buď budou bojovat po Damodarově boku, nebo jejich král Altheon
zemře v kobkách hradu, kde krutý vládce sídlil. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Na čí stranu
byste se postavili, kdybyste měli na vybranou?” zeptal se
Santhale. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Kdybychom měli
na vybranou, tak zůstaneme neutrální. Jelikož na vybranou nemáme,
jsme na straně Damodara,” odvětil Retram. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A kdyby někdo
vašeho krále zachránil?” vyptával se dál Santhael. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Potom bychom se
přidali na stranu toho, kdo by tento dobrý skutek vykonal,”
promluvila tentokrát Ophelia. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Tak my ho
půjdeme zachránit,” rozhodl Santhael. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<br />
<br /></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<br />
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Stáli jsme i s
koněm na okraji tábora a byli jsme připraveni vydat se do
nepřátelského území. Tentokrát jsem vyzbrojil lehkým mečem i
Siana, protože jsem opravdu nevěděl, co nás čeká. Velení v
táboře jsem předal Payonovi, protože jsem si byl jistý, že on
je ten pravý k tomu, aby vedl obrannou válku. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ostatní
generálové byli moc zbrklí a určitě by se pustili do útoku. U
Payona jsem měl jistotu, že bude rozhodný, ale neudělá žádnou
ptákovinu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">S povzdechem jsem
udeřil koně do slabin a tryskem jsme se vydali vstříc možné
smrti. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<br />
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Cesta na Damodarův
hrad trvala asi pět dní pomalejším cvalem. V noci jsme drželi
hlídky a očekávali, že nás každou chvíli někdo napadne. Za
celou cestu jsme ale nikoho nepotkali, což bylo hodně divné. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ale na druhou
stranu, alespoň nás to nezbržďovalo. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Zastavili jsme v
hustém lese, ze kterého jsme měli výhled na hrad. Původně jsem
si myslel, že bude těžké se dovnitř dostat, ale teď jsem viděl,
jak jsem se mýlil. V jednom místě byl v hradbách vchod do stoky,
který vypadal staře a navíc byl zpola zakrytý převyslími
rostlinami a keřem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Začínal jsem
uvažovat, jestli Damodar není jenom naprostý idiot, protože každý
normální člověk by se postaral, aby jeho hrad mohl sloužit jako
nedobytná pevnost, kdyby to bylo potřeba, ale u tohohle hradu jsem
pochyboval, že jeho pán o stoce vůbec ví. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Počkali jsme na
noc a pak jsme přeběhli otevřené prostranství mezi hradem a
lesem. Pak už bylo velmi jednoduché se stokou dostat až do vězení,
překvapivým útokem omráčit žalářníka, sebrat mu klíče a
osvobodit elfského krále. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Bylo to tak lehké,
až jsem uvažoval, proč to vlastně elfové neudělali už dávno
sami. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A pak mito došlo.
Celé to byla zkouška. Zkouška, jestli jsme hodni jejich
spojenectví. Zatracení elfové, vždycky se považují za něco
nadřazeného... Ale sami jsme proti Damodarovi neměli šanci a když
budeme mít za spojence písečné elfy, no... Řekněme, že jsem
pochyboval, jestli Damodar vůbec bude chtít v boji pokračovat. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<br />
<br /></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<br />
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Sledoval jsem, jak
Santhael uvrhl Damodara do nejhlubší kobky vězení na svém hradě
a pak se otočil ke mně. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
“<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Je na čase
udělat to, co jsem chtěl udělat od chvíle, kdy jsem tě poprvé
viděl,” oznámil mi a pak se ke mně sklonil a přitiskl své rty
k mým. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Chvíli jsem jenom
nehnutě stál a zíral, jak se mi právě plní mé nejtajnější
přání, ale pak jsem se vzpamatoval a sám se do polibku zapojil. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Když se
Santhaelovy ruce omotaly kolem mého pasu, musel jsem se pro sebe
usmát, neboť jsem si byl téměř jistý, co bude následovat...</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<br />
<br /></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">>>>*♥♥♥*<<<</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<br />
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">A co bylo dál? </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Sian se stal
Santhaelovým druhem na celý život.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Ophelia a Retram
se vzali a poté, co se vzdal starý elfí král trůnu vládli
dlouho a spravedlivě. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<span style="font-family: Bookman Old Style, serif;"><span style="font-size: x-small;">Novým králem v
bývalém Damodarově království se stal šlechtic jménem Raymond,
který měl dvě děti – Jeniffer a Leopolda, ale to už je jiný
příběh. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0.1cm; margin-left: 0.1cm; margin-right: 0.1cm; text-indent: 0.6cm;">
<br />
<br /></div>
AnnElfwindhttp://www.blogger.com/profile/03624915614822192126noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2791446489075945893.post-25868343737745672032013-11-08T16:30:00.001+01:002013-11-08T16:31:07.368+01:00Legendy Sindalu - Prvotní legenda<br />
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: center;">
<b>Než začneš číst:</b></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
Tato povídka byla napsána velice dávno a není nic moc. Možná se ti bude líbit, ale pokud ne, prosím, povídku neurážej. V době, kdy jsem ji psala, jsem na ni byla dost pyšná. Dnes, dnes bych ji asi napsala líp, ale stejně ji sem dám, tak jak je, abyste to mohli porovnat s mými lepšími pracemi.</div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
<br />
<a name='more'></a><br /><br />
<br /></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Giddyup Std, monospace;"><span style="font-size: x-large;">Prolog</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Narrow, sans-serif;"><span style="font-size: small;">Sindal
bylo prastaré město. Vládli tam mágové a magie tam byla denním
chlebem každého. Mágové, kteří tam žili ovládali bílou
magii. Byli ušlechtilí a pomáhali kde mohli... Ale naneštěstí
nikdo nevěděl, že ve stokách pod městem se rozmáhají temní
mágové a zabývají se draky a tím, že by chtěli město. Na
povrchu v ulicích Sindalu si mágové žili svůj poklidný život a
temný přízrak Destiny, nebo taky Osud, kul své pikle... </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Narrow, sans-serif;"><span style="font-size: small;">Osud
stál před mohudnými železem pobitými vraty a pozoroval, jak se
na jeho příkaz začala otvírat. Z temnoty se vynořil drak. Osud
na něj upřel svůj ohnivý pohled a drak byl najednou krotký a
poslšný. To Osuda potěšilo. Nakázal drakovi, aby zalezl zpátky
do místnosti za dveřmi a mágům u rumpálu poručil dveře zase
zavřít. "Funguje to!!" radoval se Osud. "Zítřejší
noc se těm budižkničemům tam nahoře stane osudnou. Povoláme
draky! Vypálíme to tam a na troskách starého Sindalu vybudujeme
nové město! Nový Sindal. Temný. A zlo ovládne svět!!!
Hahaha!!!! Raaaaaaaaawwwwwwwwwwrrrrrr!" </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Narrow, sans-serif;"><span style="font-size: small;">Jak
Osud pronesl, tak se taky stalo. Následující noci se na Sindal a
na nic netušící mágy snesl dračí oheň a so nesrovnali se zemí
draci, to udělali temní mágové. Bílí mágové byli skoro
všichni povražděni. Utéct a následně se skrýt se podařilo jen
sedmi nejmocnějším. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Narrow, sans-serif;"><span style="font-size: small;">Na
troskách starého Sindalu byl vybudován Nový Sindal, temný
Sindal. Hlavní město temnoty, která se od této osudné noci
rozmáhala po celé zemi.</span></span></div>
<div align="JUSTIFY">
<br />
<br /></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Giddyup Std, monospace;"><span style="font-size: x-large;">Skrytá
nadeje</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY">
<a href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=2791446489075945893" name="hlavni9"></a><span style="font-family: Arial Narrow, sans-serif;"><span style="font-size: small;">Uplynulo
zhruba tisíc let od doby, kdy byl dobyt Sindal a temnota získala
vládu nad světem. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Narrow, sans-serif;"><span style="font-size: small;">Někdy
v této době se daleko na severu narodilo dítě, které bylo
předurčeno ke zničení temnoty. Byl to chlapec, jehož jméno bylo
Jadis. Narodil se potomkům oněh uprchlých mágů, z nichž ten
nejstarší pronesl ono proroctví, že se narodí hoch, kterému
dají jméno Jadis a že on je klíčem k porážce temnoty. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Narrow, sans-serif;"><span style="font-size: small;">Uplynulo
dvacet let a z chlapce vyrostl statný mladík. Jadis se od malička
učil zacházet se zbraněmi a kouzlit. Ve dvaceti se rozhodl, že
opustí potomky mágů a vydá se za dobrodružstvím. Nikdo se ho
nepokoušel zadržet, věděli, že je jejich jediná naděje na
poražení zla. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Narrow, sans-serif;"><span style="font-size: small;">Následujícího
dne tedy Jadis vyrazil. Šel pěšky a poměrně na lehko. Na sobě
měl tuniku, kalhoty a vysoké kožené boty. Kolem pasu měl meč a
dýku. Nejprve se vydal na východ. Šel poměrně dlouho, ale po
týdnu vytrvalé chůze došel na kraj neprostupného lesa. Jadis
chvilku přemýšlel, jestli ho má obejít, nebo jestli se má
prodrat skrz. Dospěl k názoru, že to vezme přes les. Vyrazil
tedy. Čas od času si musel cestu prosekat, ale jinak to šlo celkem
dobře. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Narrow, sans-serif;"><span style="font-size: small;">Najednou
se před Jadisem rozprostřela paseka a na ní se poklidně pásl
sněhobílý jednorožec. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY">
<br />
<br /></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Giddyup Std, monospace;"><span style="font-size: x-large;">Setkání
s jednorozcem</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY">
<a href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=2791446489075945893" name="hlavni11"></a><span style="font-family: Arial Narrow, sans-serif;"><span style="font-size: small;">Když
Jadis vstoupil na paseku, jednorožec se k němu obrátil, ale když
poznal, že mu nehrozí žádné nebezpečí, pásl se dá. Když
Jadis tohle viděl, rozhodl se, že se zkusí přiblížit. Opatrně
udělal pár kroků směrem k jednorožci, ale ten o pár kroků
ustoupil a pronesl lidskou řečí: "Nepřibližuj se, nebo tě
stihne zlý osud. Stejný, jako stihl mě. Dříve jsem nebyl
jednorožec. V toho mě proměnil Osud. A všechny ostatní elfy
zabil. Ze mě udělal jednorožce, abych byl navždy svědkem toho,
co se s mým klanem událo." Jednorožec domluvil. "Ty jsi
byl elf?" divil se Jadis. "Ano." odpověděl smutně
jednorožec. "A nedá se ta kledba něják zvrátit?"
zeptal se Jadis. "Je jen jeden způsob, ale ten je extrémě
nebezpečný." pravil jednorožec sklesle. "Řekni mi o
něm. Já se nebojím." prosil Jadis. "Ne, nechci, aby ses
nechal zabít." odporoval jednorožec. "Já se smrti
nebojím, řekni mi to." dohadoval se Jadis. "Tak dobrá,
ale já tě varoval..." povtdechl si jednorožec a dal se do
vyprávění: "Když nás temný stín Osud napadl ostatní
zabil a mě se chystal zaklít, pravil, že jediný, kdo mě může
vysvobodit je ten, kdo se nebojí vlastní smrti a jeho srdce zůstalo
čisté. Ten někdo prý najde starý talisman Sindalu a díky němu
může napravit to, co spáchal Osud. A on je taky jediný, kdo se mě
může dotknout, aniž by ho stihla kletba. Když tehdy Osud
dopověděl, co musel, pravil ještě, že takový člověk ale nikdy
nebude existovat a kdákavě se u toho smál. Nejprve jsem doufal,
ale pak mě naděje opustila. Jsi snad ty ten, o kom Osud mluvil?"
Zakončil jednorožec své vyprávění otázkou s nadějí v hlase.
"Myslím, že jsem to já." pravil Jadis. Přikročil k
jednorožci a položil na něj ruku. "Ne!" křikl
jednorožec, ale zbytečně, nic se nestalo, Jadis tam stál jako
dřív. "Jsi to ty!" vzkřikl nadšeně jednorožec. Půjdu
s tebou a pomůžu ti, pokud se mi chceš pokusit pomoci. Můžeš na
mně jet, budeme rychlejší. A až budu zase elf, budu tvým
společníkem na tvém putování." pravil jednorožec radostně.
"Dobrá tedy." pravil Jadis, vyšvihnul se na jednorožce a
společně vyrazili dál na východ hledat tajuplný talisman
Sindalu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY">
<br />
<br /></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Giddyup Std, monospace;"><span style="font-size: x-large;">Na
jih</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY">
<a href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=2791446489075945893" name="hlavni2"></a><span style="font-family: Arial Narrow, sans-serif;"><span style="font-size: small;">Jadis
a Elleshar kráčeli chodbou, která jakoby neměla konce. "Jak
dlouho můžeme už jít?" zeptal se Jadis Elleshara. "Ne
víc, než deset minut." odvětil ten. "Mně to připadá
jako věčnost..." namítl Jadis. "To proto, že je tu
skoro tma." poznamenal Elleshar. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Narrow, sans-serif;"><span style="font-size: small;">Vykročili
tedy dál, když se před nimi oběvilo světélko. Uvažovali co to
je, ale nevěděli... A proto se radši připravili k boji. Poté
pokračovali v cestě. Po chvíli Jadis pronesl: "To světlo, co
je před námi," "Co je sním?" zeptal se Elleshar.
"Je to oheň!" sdělil Jadis. "Myslíš, že tam
hoří?" otázal se Elleshar. "Nevím, ale prozkoumáme
to." odpověděl Jadis. Vykročili tedy svižným krokem,
kráčeli stále rychleji, až už skoro běželi... Když doběhli k
onomu domělému ohni, spatřili dračí mládě, jak se sápe z
vejce, a na zdi hořela pochodeň, to byl ten oheň... </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY">
</div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Narrow, sans-serif;"><span style="font-size: small;">Mládě
na ně upřelo své jasně zelené oči a změřilo si je pohledem,
poté k nim přihopkalo a svalilo se Jadisovi na nohy. Chvíly tam
leželo a pak se mu suveréně po kalhotech vydrápalo až na rameno
a tam zůstalo sedět a ani se nehlo i když se ho Jadis snažil
sundat. Nakonec se rozhodl, že si dráčka nechá... </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY">
<br />
<br /></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<a href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=2791446489075945893" name="strankaobal31"></a>
<span style="font-family: Giddyup Std, monospace;"><span style="font-size: x-large;">Chrám</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY">
<a href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=2791446489075945893" name="hlavni3"></a><span style="font-family: Arial Narrow, sans-serif;"><span style="font-size: small;">Jadis
a jednorožec měli za sebou již dlouhou cestu. Stále směřovali
na východ. Tryskem ujížděli přes pole louky i lesy. Jen vesnicím
a městům se vyhýbali. Ale tak jako tak věděli, že se o nich
Osud nakonec doslechne. Jeli již zhruba měsíc, když se na obzoru
něco zatřpytilo v záři zapadajícího slunce, které měli za
zády. Bylo to moře. Za necelých deset minut dorazili na pobřeží.
Tam je ovšem čekalo nemylé překvapení-Osudovi mágové temnot.
"Jak se mohli dozvědět, že směřujeme právě sem?"
zakřičel Jadis na jednorožce zatímco se vydali tryskem po pláži
směrem na jih. "Pamatuješ, jak jsme projížděli tím lesem?
Tak tam se mi pořád zdálo, že nás někdo pozoruje."
zakřičel jednorožec v odpověď. "A ještě jsem se ti
nepředstavil... Jmenuji se Elleshar." dodal ještě. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Narrow, sans-serif;"><span style="font-size: small;">Jak
tak ujížděli, nastala noc, což je nejlepší doba pro zlo a
temnotu. Zatím měli alespoň jakýs takýs náskok, ale jakmile
zašlo slunko, začali i ten malý náskok ztrácet. Hordy mágů se
k nim přibližovaly. Po chvilince zajeli mezi hory. Před nimi se
otevírala stezka plná zatáček a u křižovatky se Elleshar a
Jadis rozhodli, že se schovají v chrámu bílých, který byl
napravo a že Jadis vyčaruje iluzi jich samých, jak jedou opačným
směrem. To by mohlo hordy temnoty zdržet. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Narrow, sans-serif;"><span style="font-size: small;">Povedlo
se, Elleshar a Jadis se bezpečně dostali do chrámu a mágové tmy
se vydali na opačnou stranu. Nicméně oběma našim hrdinům bylo
jasné, že mágové nakonec na jejich klam přijdou. "Musíme
se odtud dostat nějákou cestou, která povede jinudy." pronesl
po chvíly ticha Jadis. "Ano, to musíme." souhlasil
Elleshar. Dali se do hledání a cestu našli. Byla to chodba ve
skále za posuvným oltářem. Do chodby se dalo dostat dvěma
způsoby: První byl, že se na oltář sešle kouzlo bílých mágů
a druhý, že se oltář roztříští. Jadis se rozhodl pro první
možnost-kouzlo mágů. Otevřela se před nimi chodba, vkročili do
ní a ona se za nimi zase s třeskotem zavřela. Jadis vykouzlil
světlo a společně vykročili chodbou do neznáma... </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY">
<br />
<br /></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<a href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=2791446489075945893" name="strankaobal41"></a>
<span style="font-family: Giddyup Std, monospace;"><span style="font-size: x-large;">Talisman</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY">
<a href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=2791446489075945893" name="hlavni4"></a><span style="font-family: Arial Narrow, sans-serif;"><span style="font-size: small;">Jadis
a Elleshar pokračovali i s dračím mládětem dál chodbou. Kráčeli
již bůhví, jak dlouho, když se před nimi v dálce oběvilo
světlo. Bylo to denní světlo. Nedalo se to nerozeznat. Jadis a
Elleshar, který teď vezl dračí mládě, které si Jadis
pojmenoval Démon, se dali do běhu. Ale když doběhli k onomu
světlu, čekalo je sklamání. Chodba byla zatarasená a ono světlo
vycházelo malým otvorem mezi balvany. "Jsme v koncích."
bědoval pronesl Elleshar. "Ne, nejsme." odporoval Jadis.
"Ustup dozadu, aby tě případné kamení nezavalilo."
poručil Ellesharovy. Ten ustoupil a Jadis začal kouzlit. Nejprve se
nedělo nic, ale pochvíli se začaly kameny hýbat a cesta se
postupně uvolňovala. Nakonec byla volná a Jadis spustil ruce.
"Jdeme.!" zavelel a vykročil nově vytvořeným východem
z chodby. Chodba ústila u starého hradu. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY">
</div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Narrow, sans-serif;"><span style="font-size: small;">Jadis
a Elleshar, který stále měl na zádech draka, se vysoukali z
chodby a rozhlíželi se kolem sebe. Z celé zříceniny stála jen
jedna věž. Rozhodli se, že se tam podívají. Teda, že se tam
Jadis podívá a Elleshar s dráčkem zůstanou venku. Jelikoš byl
ale Elleshar nepozorný, tak mu dráček nenávratně utekl. Nikdo se
tím ale dlouho nezabýval... </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY">
</div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Narrow, sans-serif;"><span style="font-size: small;">Jadis
tedy došel k bráně, která vedla do věže a vstoupil. S klepáním
se nezdržoval. Pro jistotu měl připravený meč. Když vešel,
slétlo se na něj hejno netopýrů. Když je rozehnal, spatřil, že
před ním stojí krásná žena a na krku má onen talisman, který
z Elleshara udělá zase elfa. Ona žena byla upírka. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Narrow, sans-serif;"><span style="font-size: small;">"Co
tu chceš?" vyštěkla na Jadise. "Ten talisman, co máš
na krku." pronesl s ledovým klidem Jadis. "Dobrá, tak si
pro něj pojď." a vrhla se na něj. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY">
<br />
<br /></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Giddyup Std, monospace;"><span style="font-size: x-large;">Bitva
s upírkou</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY">
<a href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=2791446489075945893" name="hlavni51"></a><span style="font-family: Arial Narrow, sans-serif;"><span style="font-size: small;">Upírka
se vrhla na Jadise, který stačil jen tak tak uskočit. Jadis tasil
meč a jak se odrážet upírčiny útoky. Upírka svého soupeře
docela podcenila. Jadis byl velice silný soupeř. Její útoky lehce
odrážel, občas se sice upírce povedlo mu uštědřit nějáký
ten škrábanec, ale většinu útoků vykryl. Souboj meči trval
dlouho, ale po nějáké době přešli na kouzla. Upírka začla s
nějákými temnými kouzlíčky, jen aby si ho oťukala, všechna je
vykryl. Pak ale začala sesílat opravdu mocná kouzla. Tak se jí
Jadis přizpůsobil a začal metat ta nejsložitější útočná
kouzla, která znal. Zabralo to. Po chvíly se mu podařilo upírku
bleskem odhodit do kouta a velice pravděpodobně i zabít. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Narrow, sans-serif;"><span style="font-size: small;">Poté
Jadis k upírce přistoupil a sejmul jí z krku onen talisman.
Zvědavě na něj pohlédl. Bylo v něm vsazeno pět drahokamů,
každý jiné barvy. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Narrow, sans-serif;"><span style="font-size: small;">Poté
ho sevřel v ruce a vyšel ven. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY">
<br />
<br /></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<a href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=2791446489075945893" name="strankaobal61"></a>
<span style="font-family: Giddyup Std, monospace;"><span style="font-size: x-large;">Pod
zem</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY">
<a href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=2791446489075945893" name="hlavni61"></a><span style="font-family: Arial Narrow, sans-serif;"><span style="font-size: small;">Poté,
co Jadis získal talisman, vydal se heldat zapomenuá kouzla, která
byla ukrytá v kryptě. Nikdo ale nevěděl, kde ta krypta je. Nikdo,
kromě mága, který žil pod zemí. Jadis se tedy rozhodl, že se za
ním vypraví. Ale nejprve navrátil Elleshara do jeho původní
podoby. Povedlo se o společně vyrazili hledat mága. Cesta jim
zabrala více než měsíc. Byla úmorná a museli překonat poušť
a ledovou pustinu. Na konci cesty byli tak zřítení, že vypadali
jako žebráci. Jejich cesta končila u vchodu do nitra země. Bylo
to uprostřed jungle mezi bažinami. Jadis a Elleshar se vypravili do
nitra. Prošli dlouhou chodbou a v tom se na konci oběvilo světlo.
Bylo stále jasnější, až je naprosto oslnilo. Pak se cosi semlelo
a oni se ocitli v rozlehlé jeskyni. Uprostřed seděl Mág. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY">
<br />
<br /></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<a href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=2791446489075945893" name="strankaobal71"></a>
<span style="font-family: Giddyup Std, monospace;"><span style="font-size: x-large;">Mág
a kouzla moci</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY">
<a href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=2791446489075945893" name="hlavni71"></a><span style="font-family: Arial Narrow, sans-serif;"><span style="font-size: small;">Mág
přistoupil k Jadisovi a Ellesharovi. "Vítejte v mém skromném
příbytku." pravil. "Přišli jsme se tě na něco
zeptat." vybalil to na rovinu Jadis. "Kde leží starověká
krypta?" zeptal se rovnou Elleshar. "Ta krypta je už
minulostí." odpověděl suše Mág. "Ale..." zajíkl
se Jadis. "A co ta kouzla, co tam byla ukryta?" zeptal se
Elleshar? "Tak kouzla...Hm...Ano, už si vzpomínám, kouzla
jsem odtamtud odnesl, mám je já." prohlásil Mág. "A dáš
nám je, abychom mohli zachránit Sindal?" zeptal se Jadis.
"Dám, když odpovíte správně na mou hádanku. Poslouchejte: </span></span>
</div>
<div align="CENTER">
<span style="font-family: Arial Narrow, sans-serif;"><span style="font-size: small;">Všechno
žere, všechno se v něm ztrácí,<br />stromy květy, zvířata i
ptáci.<br />Hryže kov i pláty z ocele,<br />tvrdý kámen na prach
semele.<br />Město rozvalí a krále skolí,<br />vysokánské hory
svrhne do údolí. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Narrow, sans-serif;"><span style="font-size: small;">Jestli
mi odpovíte na tuto hádanku, dám vám ona starověká kouzla."
rozhodl mág. "Něco podobného jsem už syšel" uvažoval
nahlas Jadis. "Já taky." přidal se Elleshar. "A
myslím, že znám odpověď." "Pozor, máte jen jeden
pokus." varoval je mág. "Tak co, rysknem to, nebo si budem
dál lámat hlavu?" zeptal se Elleshar. "Tak to řekni. Nic
mě totiž nenapadá." souhlasil Jadis. "Dobrá. Odpověď
tedy je: Čas." pravil Elleshar a pohlédl na Mága. Ten se
začal usmívat a hrabal se ve svém plášti. Něco hledal. A to
něco byly ony kouzla. "Tak tady jsou ty kouzla." podával
mág Ellesharovi svitky. "Teď můžete jít a zachránit
Sindal. Sbohem" Najednou se zablesklo, všechno se rozplynulo a
Jadis s Ellesharem najednou stáli na kopci a dole pod nimi se
rozprostíral Sindal. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY">
<br />
<br /></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<a href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=2791446489075945893" name="strankaobal81"></a>
<span style="font-family: Giddyup Std, monospace;"><span style="font-size: x-large;">Pád
temného impéria</span></span></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY">
<a href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=2791446489075945893" name="hlavni8"></a><span style="font-family: Arial Narrow, sans-serif;"><span style="font-size: small;">Byl
večer a Jadis s Ellesharem se rozhodli, že s útokem počkají do
rána, protože v noci mají temné síly největší moc. Rozhodli
se, že zůstanou přes noc na kopci, kam je mág poslal. Rozdělali
si ohýnek a usnuli. Následující ráno se Jadis probudil velice
brzy. Jelikož k tomuneměl ještě příležitost, rozhodl se, že
trochu prostuduje kouzla od mága. Ty svitky, kde byla kouzla od
nepaměti zapsaná, byly dva. Jadis se tedy nakonec rozhodl, že
jedno kouzlo provede on a druhé Elleshar. "Elleshare, vstávej."
zatřásl mu Jadis ramenem. "Co je?" zamumlal Elleshar
jakoby ze sna. "Ty kouzla, jsou dvě. Pro každého z nás
jedno, tak si to pojď nastudovat." odvětil Jadis. "A tak
jo." souhlasil Elleshar. Tak si sedli vedle sebe a ponořili se
do svitků. Bylo poledne, když si už oba byli jistí, že kouzlo
svedou. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Narrow, sans-serif;"><span style="font-size: small;">Jadis
a Elleshar stáli přímo před hlavní branou do Sindalu, když se k
nim přihnal drak. Jadis ho hned poznal, protože to byl ten, co ho
našel v chodbě a co jim utekl. Drak jadise jemě šťouchl čumákem
a pak udeřil ocasem do brány. Ta se rozlétla. "Výborně, je
čas na tvé kouzlo, Elleshare." pochvaloval si Jadis. Elleshar
tedy pronesl kouzlo. Byla to mocná slova. Nikdo nevěděl, co se
stane, když pronesou prastará kouzla moci. A proto to Jadise i
Elleshara pořádně vyvedlo z míry. Aby taky ne... Nebe totiž
zrudlo, jako nasáklé krví, šlehaly po něm blesky, které
výsledně vypvořily něco jako bránu. A z té brány vylétali k
údivu všech zlatí draci. A útočili na Sindal. A co se nestalo...
Tam, kde vzplanul jejich oheň, tam se z nového Sindalu stával
zpátky onen zapomenutý starý Sindal. Ale aby toho nebylo málo,
tak se mágové temnot rozhodli to pokazit. Povolali svoje černé
draky a včele s Osudem vytáhli proti zlatým drakům. "Jadisi,
teď je čas na to druhé kouzlo." zařval Elleshar aby ho bylo
vůbec přes draky slyšet. Jadis přikývl a přečetl kouzlo.
Jakmile bylo kouzl vyřčeno, nemohlo nic už zhatit vítěztví
dobra. Z nebe se snesl blesk, zasáhl Osuda a ten se skácel k zemi.
Pádem Osuda ztratili černí draci kontrolu a rozprchli se do všech
koutý světa. Zlatí draci pak už měli lehkou práci. Zničit mágy
bylo jednoduché a pak se rozestoupili do kruhu kolem Trosek nového
Sindalu a začali chrlit oheň. Z nového Sindalu se zase stal starý
dobrý Sindal. Mezitím, co draci vraceli Sindal zpět, Jadis a
Elleshar odešli. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Narrow, sans-serif;"><span style="font-size: small;">Jadis
a Elleshar žili mezi elfy, kteří se sem připlavili přes moře. A
Sindal? Ten vzkvétal a právě v tuto dobu byl jeho zlatý věk.
Nikdy to nebylo tak úžasné, jako prvních pár let po Osudově
zániku. Ale lidé si Sindal stejně oblíbili. Bylo to
nejvznešenější město, jaké kdy bylo vybudováno. Mágové se
tam vrátili a chodby pod Sindalem byly zavaleny, aby se nestalo, že
se tam zase usídlí mágové temnot. </span></span>
</div>
<div align="JUSTIFY">
<span style="font-family: Arial Narrow, sans-serif;"><span style="font-size: small;">Nikdo
ovšem neví, co se doopravdy stalo s draky. Nikdo to totiž neviděl
až do konce. Někdo říká, že zmizeli v záblesku energie, jiní
říkali, že stávající Sindal je postaven z nich, že vydali sami
sebe, aby mohl být Sindal. Je jisté jen to, že už nejsou. A ti
černí? Na ty se pořádaly hony a postupem času byli draci
vyhubení. Tedy až na jednoho. Onen dráček, co byl nalezen v
chodbě, on byl jediný drak který přežil a to jen díky tomu, že
se rozhodl, že chce poznat svět a opustil svět, ve kterém ležel
Sindal. </span></span>
</div>
AnnElfwindhttp://www.blogger.com/profile/03624915614822192126noreply@blogger.com0