Poslouchal jsem
zvuky noci a spícího domu. Snažil jsem se zaslechnout známky
toho, že je ještě někdo vzhůru, ale nic se neozývalo. To bylo
dobře. Pomalu jsem odhodil peřinu a vstal z postele co nejtiššeji
to šlo. Vydal jsem se ke dveřím svého pokoje a trnul vždy, když
pode mnou dubová podlaha zavrzala.
Naštěstí to ale
nikoho neprobudilo a já se zdárně dostal až ke dveřím ven z
domu. Pomalu jsem nadzvedl závoru a pootevřel dveře dostatečně
na to, abych se jimi mohl protáhnout. A potom jsem pelášil pryč
jak nejrychleji to šlo, kdyby náhodou přece jenom byl někdo
vzhůru.
Proběhl jsem
ulicemi vesničky, kde jsem s rodiči bydlel a vyběhl na kopec
nedaleko. Bylo to nejlepší místo k pozorování noční oblohy a
dnes byl úplněk. Něco, co jsem si nemohl nechat ujít. Posadil
jsem se do trávy vlhké od večerní rosy a zvedl hlavu vzhůru.
Nade mnou svítila obrovská stříbrná koule a já na ní mohl oči
nechat. Brzy mne ale začal bolet krk, jak jsem zakláněl hlavu a
tak jsem si do trávy lehnul.
Netrvalo dlouho a
začaly se mi zavírat oči. A potom už mne pohltil spánek.